Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Čeština pro malé cizince na dosah
Odborný článek

Čeština pro malé cizince na dosah

30. 10. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Petra Procházková

Anotace

Čeština pro malé cizince na dosah je kurz českého jazyka pro zahraniční žáky ze základních škol na Kolínsku a Kutnohorsku. Kurz je primárně určen pro cizince s jazykovou bariérou. Projekt je financován MŠMT a Městským úřadem v Kolíně.

Na úvod bych se Vám ráda jako autorka a koordinátorka tohoto projektu pro cizince ze základních škol představila. Jsem studentkou posledního ročníku pedagogické fakulty obor český jazyk-psychologie. V Ústavu jazykové a odborné přípravy UK jsem absolvovala dvousemestrální Zdokonalující kurz pro učitele češtiny pro cizince. Spolupracuji s pražským Centrem pro integraci cizinců, pro které učím v nízkoprahových kurzech dospělé cizince. Dále jsem ve spojení s o. s.  Meta, které se snaží vyvíjet aktivity v oblasti mladých migrantů. Několik let jsem učila češtinu pro cizince v různých firmách a jazykových školách. Proč jsem se začala věnovat cizincům v základních školách?

Když jsem se minulý rok připravovala na Státní závěrečnou zkoušku z pedagogiky a pročítala si školský zákon č. 561/2004 Sb., zjistila jsem neuvěřitelnou věc. Základní školy cizincům, kteří nejsou z Evropské unie, a těch je většina (viz statistika), nezajišťují bezplatnou výuku českého jazyka. A tak je častou praxí, že učitelé mají v lavicích žáky, kteří jim vůbec nerozumějí a nikdo neví co s nimi. Pro Středočeský kraj sice existuje spádová škola v Českém Brodě, kam mohou ředitelé cizince na jazykový kurz poslat, ale... Školy o této možnosti vůbec nevědí a  problém to stejně neřeší, jelikož je kurz určen pouze pro žáky z Evropské unie. Mým plánem bylo tedy otevřít kurz českého jazyka, který by byl primárně určen žákům ze třetích zemí z Kolínska a Kutnohorska (dle školského zákona jsou to všichni ti, co nejsou z EU), jejichž jazyková bariéra neumožňuje jejich plné zapojení do českého vzdělávacího sytému. Za tímto účelem jsem využila výzvu MŠMT.

Letos na jaře vyhlásilo MŠMT výzvu v rámci Programu na podporu aktivit v oblasti integrace cizinců a já jsem začala hledat organizaci, která by se do projektu zapojila, protože jsem jako fyzická osoba nemohla být oprávněným žadatelem. Spojencem se mi stala obecně prospěšná společnost Nebelvír, která sídlí v Kolíně a zabývá se vzdělávacími kurzy všeho druhu. Našla jsem zde velkou podporu a společně  jsme se vrhli do psaní projektu. Následoval měsíční maraton po úřadech a hodiny strávené u počítače. Projekt jsme podle naší dostupnosti zaměřili na Kolínsko  a Kutnohorsko. Nelehkým úkolem bylo zmapovat, kolik mají jednotlivé školy ve zmíněných lokalitách cizinců. Statistiky nám poskytl Městský úřad v Kolíně a Kutné Hoře, a tak jsme se k určitému počtu cizinců přece jen dostali (viz příloha), ale čísla pocházela ze začátku školního roku a byla dost nepřesná. Školy jsme také obvolávali, abychom zjistili, jestli by byl o kurz zájem. Do kurzu jsme počítali maximálně s 10 cizinci a dobře jsme předpokládali, že se nám sejde skupina po všech stránkách velice heterogenní. Projekt byl podpořen Odborem školství Středočeského kraje a pražská nezisková organizace Meta, která se zabývá mladými imigranty, nám dělá odborného konzultanta. Smutným zjištěním byl i fakt, že na území celého Středočeského kraje není jediná organizace, která by cizincům nabízela například asistenci na úřadech nebo sociální poradenství. Většina těchto organizací sídlí v Praze. Naštěstí se i v tomto směru začalo něco dít a pražské Centrum pro integraci cizinců v Kolíně otevřelo od října 2009 nízkoprahový kurz českého jazyka pro dospělé cizince a poskytuje poradenství.

Koncem června jsme si mohli radostně přečíst, že jsme s naším projektem uspěli. Vlna euforie postupně opadla a nastala realita. Konečně jsme nahlas vyslovili naši obavu: „Jak ty cizince dostaneme z jednotlivých škol do jednoho místa?". Zbýval jen týden do konce školního roku a školy už vůbec nereagovaly. Takže jsme museli dát veškeré aktivity přes léto tzv. k ledu. V srpnu jsem alespoň rozeslala informační dopisy ředitelům s dotazníkem, zda mají ve škole nějaké cizince a jaká je jejich jazyková úroveň. Ze 40 odeslaných e-mailů se mi vrátily pouze 4 dotazníky. Říkala jsem si, že to není  možné, aby se cizinci najednou vytratili. A tak jsem vzala auto a školy jsem objížděla jednu po druhé. A najednou vše šlo. Rovnou jsem ve školách nechala přeložené informační dopisy pro rodiče cizinců s přihláškou a letáky s kontakty. Za týden jsem si jela přihlášky vyzvednout a můj strach z nenaplnění kurzů se pomalu vytrácel. V den zahájení kurzu (15. září 2009) v Kolíně, kde se kurz koná v ZŠ Kmochova, se naše obava rozplynula úplně. Do kurzu v Kolíně nastoupilo celkem 11 cizinců (1 Ukrajinec, 1 Ukrajinka, 1 Mongol, 2 Vietnamky, 1 Polák, 1 Polka, 2 Bulharky, 2 Slováci) ve věkovém rozmezí 7-15 let, a to od začátečníků  až po pokročilé a všichni zatím pravidelně chodí. V Kutné Hoře se sešla skupina 4 Vietnamců, 1 Mongol a 1 Ukrajinec. Scházíme se v Gymnáziu Jiřího  Ortena. Všichni už česky trochu umí. Na začátku kurzu jsme od každého vybrali vratnou kauci 500 Kč, která bude rodičům na konci kurzu vrácena v případě, že dítě splní minimálně 80 % docházky. Chtěli jsme tím předejít většímu počtu absencí. Výuka probíhá 2x týdně po 90 minutách v každém městě, a to v odpoledních hodinách po vyučování (většinou od 16:00 do 17.30). Jsme si vědomi, že je to dost pozdě, ale museli jsme najít takové časy, aby se výuky mohli účastnit i dojíždějící.  V Kutné Hoře kurz skončí v prosinci 2009 a v Kolíně poběží až do konce června 2010 (viz harmonogram).

Na první pohled se může zdát, že výuka v takovýchto heterogenních skupinách je nemožná, ale věřte mi, jde to. Příprava na hodinu je velice časově náročná a čeština je jediným dorozumívacím jazykem. Výhodou je, že jsou žáci nuceni komunikovat mezi sebou jen v češtině a nemusí přepínat mezi více verbálními kódy. V Kolíně mám práci ještě ztíženou, jelikož mám v rámci jednoho kurzu celkem 3 podskupiny. Jednu skupinu tvoří 6 úplných začátečníků, druhá skupina se skládá ze 2 Slováků a 2 Vietnamců, a ti už umí česky velmi dobře. Třetí "podskupinou" je sedmiletá Bulharka z první třídy, která neumí ještě ani číst a psát, ale k té mám asistentku. Protože ještě neexistuje metodika co a jakým způsobem malé cizince učit, je na zkušenosti, jak kterou látkou vykládat. Některé způsoby a postupy se mi osvědčují, jiné nikoli. Systém české deklinace a konjugace je velice složitý a není možné, aby s ní byl cizinec seznamován komplexně. Většinu materiálů si tvořím sama, protože učebnic pro malé cizince je velice málo. Na každou hodinu připravuji handout, do kterého si žáci dopisují. Zvlášť tvořím listy s gramatikou, kterou se pokouším efektivně parcelovat. Cvičení se snažím doplňovat různými hrami, aby se žáci trochu protáhli a zároveň si zopakovali probranou látku. Probíráme jednotlivá témata např. Rodina, Lidské tělo, Oblečení, Zvířata... a pokouším se vždy najít nějaký gramatický jev, který by se na dané téma hodil (například na téma Lidské tělo se hodí přídavná jména a jejich stupňování).

Jsem ráda že se s Vámi prostřednictvím těchto stránek mohu podělit o své zkušenosti a vytvořené materiály. Doufám, že Vám mé příspěvky budou inspirací a pomocí při přípravě vlastních hodin.

Všechny nadšené učitele zdraví Petra Procházková.

 

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
41.99 kB
Dokument
Cizinci v ZŠ v Kolíně
doc
740.23 kB
Dokument
Dopis pro rodiče
xls
95.7 kB
Tabulka
Harmonogram kurzu – Kolín
doc
1.15 MB
Dokument
Polovina účastníků kurzu v Kolíně

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petra Procházková

Hodnocení od uživatelů

Jakub Horálek
30. 10. 2009, 19:10
Pí Procházkové gratuluji k praktickému projektu. Mně je záhadou, proč takových jazykovek není více. Mnoho dětí cizinců (drtivá většina je "mimounijních") přichází do škol s minimální znalostí jazyka a víceméně se věří, že se "nějak rozmluví". Nebylo by od věci, kdyby povinně absolvovali pro tento účel zřízené speciální školy, kterýžto půlrok by se jim započítával do povinné školní docházky.
Petra Procházková
30. 10. 2009, 19:39
Mockrát děkuji za pochvalu, pane Horálku. Nejsme ale komerční jazykovka nýbrž nezisková organizace. Jsem si také vědoma toho, že celkový problém by si zasloužil globálnější koncepci, ale jako skoro všechno v životě: Je to o penězích. Různé organizace (MŠMT, kraje, neziskové organizace, Střediska integrace menšin,...)se o nějaké jazykové kurzy snaží, ale připadá mi to, že pravá ruka neví, co dělá levá. Příští rok bychom se chtěli v rámci programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost pokusit alespoň pro Středočeský kraj o systematičtější a rozšířenější výuku češtiny pro tyto skupiny. V plánu jsou i kurzy pro učitele, které by je měly připravit na práci s cizincem.
Jakub Horálek
30. 10. 2009, 21:19
Opravdu by to chtělo intenzivní podporu v této oblasti. Dnes musí každý cizinec žádající o trvalý pobyt vykázat základní jazykové znalosti, nicméně žáci nastupující na ZŠ často nevykazují ani úroveň A1 podle "referenčního rámce".

S ohledem na přibývající počet cizinců by se mělo asi počítat s nějakým koncepčním řešením v podobě povinných kursů pro děti cizinců, asi částečně nebo plně dotovaných. Zajímavé údaje možno naleznout na http://migraceo…=2192660 .

Přeji Vám hodně zdaru.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.