3. „Justýna a lež“

Anotace

ÚVOD:

Třetí část projektu „Justýna a slušné chování“ je zaměřena na řešení běžných situací v mateřské škole, které vznikají při každodenní kooperaci dětí. Projevy vhodného, ale i nevhodného chování (agresivita, vzájemné ubližování, lež) se objevují v každém kolektivu. V rámci prevence negativních jevů je dobré s dětmi toto téma neopomíjet, ale naopak vést děti k poznávání, co je správně, co ne a hlavně proč. Již v tomto věku se utváří základy společenských postojů a hodnot a je na nás, dospělých, aby se rozvinuly žádoucím směrem. Nejdůležitější je správný vzor chování rodičů i pedagogů.

Poznatky a zkušenosti s dětskou lží předkládá velice pěkným a poučným způsobem PhDr. Lidmila Pekařová ve své knize „Jak žít a nezbláznit se“.

Všechny nápady a souvislosti jsou shrnuty v myšlenkové mapě (viz příloha).

NABÍZENÉ ČINNOSTI A PŘÍLEŽITOSTI:

Uvádím přehled různých námětů pro realizaci tohoto bloku.

Pracujeme s celou skupinou dětí, ale některé činnosti zařazujeme postupně v malých skupinách nebo individuálně.

Činnosti vycházející přímo z textu knihy:

• Připomenutí úvodních částí knihy, situace kočky Justýny.
• Pokračování volným převyprávěním začátku dalšího příběhu -  část „Přiznání“ (ADAMOVSKÁ, M. Děti a slušné chování aneb vyprávění kočky Justýny. s.18). Část příběhu můžeme přehrát i jako maňáskovou scénku. S textem dále pracujeme, vstupujeme do děje, vedeme děti k vymýšlení, jak by se mohla situace vyvíjet dál, ke srovnávání s vlastními zážitky a zkušenostmi. Na závěr provedeme společnou reflexi, vyvodíme závěry. Na základě prožitku z příběhu kreslí děti ilustraci. Nad obrázky s dětmi individuálně diskutujeme, všímáme si reakcí dětí na příběh, postojů k řešení situace.
• Posloucháme a zpíváme píseň „Neučte se lhát“ z přiloženého CD. Zpěv doplňujeme vhodným pohybem, hrou na tělo a dětské hudební nástroje.
• Práce s příběhem „Krádež v samoobsluze“ (tamtéž, s. 42) + píseň „Zloděj“ z CD ke knize. Také tento příběh rozvíjíme, hodnotíme, zamýšlíme se nad chováním aktérů. Navážeme exkursí do obchodu v místě bydliště, rozhovorem s prodavačkou o osobní zkušenosti se zloději v prodejně. Děti zde budou mít pravděpodobně sklon zevšeobecňovat ve smyslu: „zloděje zatkne policie a zavře ho do vězení“. Učitelka musí zvolit k problematice správný přístup s ohledem na citlivost dětské psychiky.

Hry a činnosti doplňující a rozvíjející téma:

• Rozhodnutí o pravdivosti tvrzení i ve tvaru negace.

- Práce s obrazovým materiálem. Využíváme různé situační obrázky od jednodušších po složitější, vhodné jsou i ilustrace v knize Učíme se hrou, s. 160-171.

- Klasická hra „Všechno lítá, co peří má“. Vyučující volí různé věci i živočichy, děti reagují pohybem, případně i slovem (z praxe učitelek, zdroj neznámý).

- Píseň:  „Ano, ano – ne, ne“ (z CD Elce pelce kotrmelce. č. 26, Petr Eben, Václav Fišer, SUPRAPHON 2004)

- Práce s textem „Hanka a Manka“ vedoucí k pochopení, že pravda může být z odlišných úhlů pohledu různá. Je třeba vést děti k opatrnosti v úsudku, bývá dobré zamyslet se, jak to asi vidí a pociťuje ten druhý.

Hanka a Manka šly každá z jedné strany k jabloni, na které zůstalo poslední jablíčko. Hanka je viděla z jedné strany a volá: „Jé, to je krásné červené jablíčko!“ Manka je vidí z opačné strany a říká: „Jsi slepá? To jablíčko je žluté.“ Hádaly se, až se málem popraly a přitom si pod stromem vyměnily místo. Hanka viděla jablíčko žluté a Manka červené. Zasmály se tomu a všechno bylo zase v pořádku. (MÁDROVÁ: Učíme se hrou, s. 161)

• Rozvoj citu a charakteru, uvědomění si vhodného a nevhodného modelu chování. Rozlišovat rozdíl mezi nechtěnou událostí, která vznikla například neopatrností a zlomyslností, záměrným ubližováním.

- Příběh „Rozbitý šálek“. Před vlastní prací objasníme dětem význam nepříliš používaného slova „šálek“, názorně ukážeme.

Chlapec si hrál a rozbil drahý šálek. Nikdo ho neviděl.
Přišel otec a zeptal se: „Kdo rozbil šálek?“
Chlapec se třásl strachem a řekl: „Já.“
A otec na to: „Děkuji ti, že jsi řekl pravdu.“

(Tolstoj: Dětem)

Po přečtení s dětmi opět diskutujeme, můžeme pomoci otázkami např. Co provedl chlapec? Proč se třásl před otcem? Proč mu otec děkoval?

Hlavní myšlenku můžeme dále rozvést a dospět k přirozeně vyplývajícímu hodnocení kladných etických vlastností - pravdomluvnosti, odvahy přiznat se i za cenu případného trestu (Učíme se hrou, s. 33).

- Další příběhy vhodné k zamyšlení a diskusi nad problémem: „Špatně“ a „Tři kamarádi“ (OSEJEVOVÁ, V. A. Soubor textů k literární výchově v mateřské škole. s. 241)

- Práce s obrázky, tvořivá dramatika např. s plyšáky, rozehrávání situací, vstupování do rolí.

• Četba z knihy Neotesánek (BŘEZINOVÁ, str. 19), příběh „Nelži“
• Rčení  „Lež má krátké nohy“ - vysvětlení, hledání dalších známých pořekadel a přísloví
• Didaktické hry zaměřené na rozvoj komunikačních schopností, vzájemnou interakci

-„Pane strážníku, neviděl jste mého kamaráda?“ (KOŤÁTKOVÁ. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. s. 111)

-„Co se stalo?“ (tamtéž, s. 111)

- „Na detektiva“ - poznat po hmatu a podle hlasu svého kamaráda. (tamtéž, s. 101)

- „Na mlsnou kozu“ (tamtéž, s. 118) - motivace poklad x detektivové

• Honičky s pravidly - zařazujeme průběžně, vhodně upravíme motivaci.

-„Sloupová“ (tamtéž, s. 86)

- „Lavinová honička“ (DVOŘÁKOVÁ. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. s. 140). Koho honič chytí, přidá se k němu, chytí se za ruce a honí spolu, chytí dalšího a dalšího. Děti se přidávají, až nezbude nikdo. Podle počtu dětí můžeme zvolit více honičů.

ZÁVĚR:

Uvedené náměty lze různě kombinovat, obměňovat a doplňovat. Záleží na aktuální situaci a složení kolektivu. Zde více než jinde platí nutnost citlivého přístupu k dětem tak, aby nevznikly pozdější komplikace nebo traumata u dětí, které jsou více citlivé a vnímavé nebo již mají negativní zkušenosti např. s reakcí na lež v rodině, zásahem policie apod.