Asi se mnou budete všichni souhlasit, že škola by měla připravit žáky na život. Jenže život v současném globalizovaném světě na nás klade stále větší a větší nároky. Všude kolem nás se vyskytuje hodně problémů, které musíme chtě nechtě řešit. Některé z nich se týkají jenom nás, jiné jsou lokálního charakteru a další charakteru globálního. Já se dnes budu věnovat jednomu z nejzávažnějších globálních problémů. Je jím chudoba. Málokdo z nás, kteří nežijeme v hmotném nedostatku, si dokáže představit, čemu všemu musí čelit lidé, kteří v chudobě žijí.
Když opomeneme nezištný důvod - solidaritu, proč bychom se chudobou měli zabývat, jsou tady i další důvody. I když si to plně neuvědomujeme, ovlivňuje životy nás všech.
Často se v médiích vyskytuje názor „Cizinci nám berou práci". Nechci polemizovat o tom, jestli to tak je, nebo není. Spíše bych se zaměřila na to, proč k nám přijíždějí lidé z jiných zemí hledat práci. Do země, která je od jejich domova nejenom geograficky ale často i kulturně vzdálená. Není to vždy cesta za dobrodružstvím, převážně je to způsob, jak se dostat z bezvýchodné situace.
Chudoba bývá také jedním z důvodů, proč se některé země ocitají ve válečných konfliktech, proč se některé organizované skupiny uchylují k teroristickým útokům, a ty narušují globální bezpečnost a tedy i bezpečnost naši. Proč se „obyčejní" lidé v rozvojových zemích podílejí na kácení deštných pralesů, na nelegální produkci drog?
Chudoba je problém složitý a vyřešit ho není snadné. Jakékoli řešení totiž zasahuje (někde pozitivně, jinde negativně) i do dalších oblastí.
Zvýšit povědomí o globálních problémech (o jejich příčinách a důsledcích) u žáků, studentů a veřejnosti je jedním ze způsobů, jak přispět k jejich řešení. A tímto způsobem můžeme pomoci i my, pedagogové.
Ještě předtím, než začnu s metodickou částí k tématu chudoba, bych Vás chtěla seznámit s několika teoretickými východisky, které můžete při jeho realizaci využít.
Chudoba je stav, který neumožňuje člověku žít důstojný život, uspokojit základní životní potřeby. Chudoba neznamená jenom nedostatek finančních prostředků potřebných pro život. Chudí lidé nemají často k dispozici nezávadnou pitnou vodu, přístup alespoň k základnímu vzdělání, ke zdravotnickým službám, žijí v sociálním vyloučení (nemají možnost podílet se na životě společnosti) apod.
Rozlišujeme dvě základní úrovně chudoby:
Relativní chudoba je definována jako dosažení max. 60% nejčastějšího příjmu ve společnosti. Člověk uspokojuje svoje nejzákladnější potřeby, ale na mnohem nižší úrovni než průměrní jedinci ve společnosti (např. kvalita bydlení, složení stravy). V Evropské unii převažuje tato úroveň chudoby. ČR patří mezi země EU s nejnižším procentem chudých. Uvádí se kolem 10%.
Absolutní chudoba - život neumožňuje uspokojovat nejzákladnější potřeby (potravu, ošacení, bydlení). Je spojována spíše s lidmi z rozvojových zemí. Nejkrajnější hranicí absolutní chudoby je extrémní chudoba. Představuje život za méně než 1,25 USD/den (původně byla tato hranice 1 USD/den, ale z důvodu změny parity kupní síly byla v roce 2008 zvýšena na 1,25 USD/den). V tiskové zprávě Světové banky je uvedeno, že v roce 2005 žilo pod hranicí extrémní chudoby 1,4 mld. lidí (celkový počet lidí v roce 2005 6,477 mld.) tj. 21,6% - přibližně každý pátý člověk na světě byl extrémně chudý. Rozvojové cíle tisíciletí
V roce 2000 představitelé všech členských států OSN podepsali Miléniovou deklaraci - Rozvojové cíle tisíciletí, jejímž cílem je odstranění příčin a následků extrémní chudoby do roku 2015. Více informací najdete na internetových stránkách Česko proti chudobě - informace o kampani.
Cílem tohoto projektu je, aby žáci porozuměli tomu, co znamená být chudý, poznat v jakých životních podmínkách se někteří lidé nacházejí a nakolik je jejich životní situace pro ně samotné bezvýchodná. Poznat celkový dopad chudoby na život člověka. Uvědomit si nutnost pomoci zvenčí.
Jako lektorka globálního rozvojového vzdělávání jsem tento projekt realizovala v několika ZŠ a bylo zajímavé vidět, jak tento problém děti zaujal.
Tento projekt je rozdělen do tří vyučovacích hodin, alternativně je možné jej prodloužit o čtvrtou vyučovací hodinu, ve které můžeme představit Rozvojové cíle tisíciletí.
Téma CHUDOBA můžete uvést krátkým brainstormingem (burzou nápadů) k tvrzení Kdo je chudý. Doporučuji nechat zaznít všechny nápady a zaznamenávat je průběžně na tabuli. V této fázi je ještě nehodnoťte. Ve chvíli, kdy už žáci nebudou mít žádné další návrhy, můžete je nechat, aby se k jednotlivým návrhům vyjádřili. (Souhlasí všichni s tím, co v brainstormingu zaznělo?)
Seznamte žáky s pojmy chudoba, relativní chudoba, absolutní chudoba, extrémní chudoba (ve zkratce zmíněno výše). Další informace lze najít na www.rozvojovka.cz, www.wikipedia.cz, www.rozvojovevzdelavanie.sk .
Nejdříve rozdělte žáky do skupin po čtyřech. Ve skupině by se měli domluvit na rozdělení návrhů z brainstormingu do 3 sloupců - absolutně chudý, relativně chudý a ostatní (není chudý). Na rozdělení by se měla shodnout celá skupina tak, aby byli její členové schopni obhájit výsledky svojí skupinové práce v diskusním plénu celé třídy. Pokud si chcete prověřit, že žáci jednotlivým úrovním chudoby opravdu porozuměli, nechte je, aby ve skupině vymysleli další příklady - např. Jsem jediný ze třídy, kdo nemá mobil. Rodiče si myslí, že je pro mne zbytečný. Rodiče se rozvedli a otec neplatí výživné. Už nemohu navštěvovat zájmové kroužky.
Vyučovací hodinu ukončete prezentací výsledků skupinové práce a následnou diskusí. Do diskuse můžete vstupovat a usměrňovat ji žádoucím směrem. Můžete k tomu využít následující otázky:
Na začátku druhé hodiny vysvětlete žákům, že se budete věnovat nejkrajnějšímu a nejzávažnějšímu stupni chudoby - tzv. extrémní chudobě. Pokud s ní jsou již žáci seznámeni, můžete je nechat, aby ji pro evokaci představili sami. Řekněte jim, že v roce 2005 byl každý pátý člověk na světě extrémně chudý.
Sestavte se žáky myšlenkovou mapu. Nejdříve je nechte, ať navrhují důsledky chudoby pro člověka, a až jim dojdou nápady, nechte je navrhovat příčiny. Následně je nechte vyznačit souvislosti mezi důsledky a příčinami. Mělo by Vám vyjít, že některé důsledky jsou zároveň i příčinami. V tomto smyslu mluvíme o „začarovaném kruhu chudoby". Můžete se jich také zeptat, které z důsledků chudoby mohou mít dopad i na jejich život (migrace, teroristické útoky, válečné konflikty, ničení životního prostředí...).
Jako důsledky mohou zaznít: hlad, podvýživa, špatné zdraví, zhoršený přístup ke zdravotním službám, bezdomovectví, zadluženost, nedostatečné vzdělání, dětská práce, závislost na přírodě - zemědělství, zhoršený přístup k přírodním zdrojům (pitná voda, dřevo), terorismus, válečné konflikty, ničení přírody - pytláctví, nelegální kácení lesů, produkce drog jako jediná možnost obživy v některých oblastech rozvojových zemí (např. Afghánistán), nedostatečný přístup k informačním zdrojům, sociální vyloučení, snížená mobilita...
Příčiny: nízké vzdělání, negramotnost, dětská práce (jako příčina budoucí chudoby dětí), špatný zdravotní stav, závislost na přírodě, postavení v rodině a ve společnosti (chudých žen je dvakrát více než mužů), nezaměstnanost, sociální vyloučení, kulturní zvyklosti, vysoká populace, klimatické změny - v některých částech světa ztrácí lidi v důsledku klimatických změn možnost tradičního způsobu obživy (Etiopie - zemědělství, Mongolsko - pastevectví).
Pro pochopení rozsahu a dopadu extrémní chudoby se mi nejvíce osvědčila aktivita z příručky Panáčik proti chudobe od autorů L. Zajac a A. Návojský, Život za méně než 1 USD na den (viz příloha). Jedná se o příběh rodiny z Tanzanie, která žije v extrémní chudobě. V roce 2000 žilo v Tanzanii pod hranicí extrémní chudoby 36 % obyvatel.
Žáci opět pracují ve skupině. Skupina musí udělat společné rozhodnutí - úkol, který rodina řeší každý den - na jaké zboží a služby utržené peníze vydají. Peněz je málo a věcí, které jsou pro život nezbytné, hodně. Budou mít dostatek peněz, aby ušetřili část na budoucí potřeby?
Na základě již realizované aktivity „Život za méně než 1 USD na den" si skupina vybere jednu oblast (příčinu, důsledek), kterou by bylo podle jejího názoru nutné vyřešit. Pro tuto oblast vypracuje projekt s vytýčením jednoduchého cíle. Naším cílem je zvýšit (snížit)...
Jako pomůcku, jak by měl projekt vypadat, můžete dát žákům následující body:
Cíle:
Naším cílem je snížit....
Naším cílem je zvýšit...
Metody:
Jakým způsobem to chceme udělat?
Prostředky:
Co všechno k tomu potřebujeme?
Výsledek:
Podle čeho poznáme, že jsme dosáhli cíle?
Cíle:
Naším cílem je přispět ke zlepšení zdravotního stavu populace z oblastí s vysokým výskytem malárie v Tanzánii.
Metody:
Dosáhnout bychom toho chtěli prostřednictvím preventivních opatření, přičemž nejlepším způsobem ochrany před onemocněním malárií je používání ochranných sítí - moskytiér. Statistický průzkum výchozího stavu ve vytypovaných oblastech a průběžné statistiky po dobu trvání projektu. Spolupráce s místními zdravotními středisky. Osvěta obyvatel.
Prostředky:
Finanční prostředky, moskytiéry, dobrovolníci.
Výsledek:
Snížení počtu nových případů onemocnění na malárii.
Navrhněte žákům, aby projekty zajímavě graficky ztvárnili. Pro úspěch každého projektu je důležité přesvědčit o jeho potřebnosti a realizovatelnosti. Vypracované projekty vystavte a nechte tvůrce, aby je představili ostatním.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
