Projekt Zmizelí sousedé

Odkazy na zajímavé informace k textu:
www.zmizeli-sousede.cz
www.koncentracni-tabory.estranky.cz/
holocaust.cz/cz2/victims/victims

Zmizelí sousedé

Projekt Zmizelí sousedé není jen vzdělávacím projektem určeným žákům českých základních a středních škol. Je také společenským fenoménem České republiky, svědectvím o nejen velmi bolestném období holocaustu, ale i situaci a postavení menšin v předválečném i poválečném Československu.

Výchozím bodem projektu jsou osudy lidí, kteří žili v blízkosti prarodičů dnešních žáků jako jejich přátelé a sousedé. Před válkou byli pevnou součástí společenského života českých a moravských obcí, v průběhu 2. světové války byli postupně označováni, omezováni ve svém svobodném životě, koncentrováni a likvidováni z bezprostředního okolí. Mohou dnešní žáci nalézt a zachránit dokumenty a fotografie a pokusit se připomenout památku těchto osudů tím, že doplní pouhé seznamy lidí konkrétními tvářemi a příběhy? Pokud ano, je splněn jeden z hlavních cílů projektu.

Pocta dětským obětem holocaustu

II. fáze projektu nazvaná Pocta dětským obětem holocaustu upřesňuje některá kritéria projektu. Jejím cílem je od roku 2005, kdy byla tato fáze oficiálně vyhlášena, zabývat se převážně tehdejšími židovskými žáky - v ideálním případě té školy, kterou „naši" žáci navštěvují, nebo tehdejšími žáky z nejbližšího okolí. Nalezené informace a poznatky jsou pak prezentovány vlastní třídě, škole a co nejširší veřejnosti různými formami: zpracované v autorských brožurkách, ve sbornících, na webech a plakátech.

Tato fáze již vznikala v úzké spolupráci s konkrétními školami a jejich vlastními projekty (sborníky, weby a panely škol: Gymnázium na Mikulášském nám., Plzeň a jejich projekt Spolužáci, ZŠ Zámecká Litomyšl a Obchodní akademie Chotěboř). Z tohoto důvodu jsme v centru nabízeli tyto výstupy jako nejlepší metodickou pomůcku projektu (a pomohli je financovat).

Příklady konkrétních postupů

Základní informace k projektu jsou dnes na webu www.zmizeli-sousede.cz. V odkazu Jak začít najdeme některé osvědčené kroky:

ZMIZELÍ SOUSEDÉ - náměty

Cílem projektu je najít stopy po lidech (jejich příběhy, dopisy, dokumenty, fotografie), kteří by jinak zmizeli beze stopy z okolí. Chceme tedy najít nikoli slavné osobnosti, o kterých se píše, ale zejména ty, na které by se jinak zapomnělo. Svědkem jejich zmizení mohli být prarodiče žáků. Co k jejich zmizení vedlo? Mohl, nebo nemohl tomu někdo zabránit? Jaké byly historické, společenské a psychologické souvislosti?

Žáci hledají odpovědi na otázky rozdělené do několika okruhů:

1. Svědectví pamětníků a svědků událostí té doby
   • Co vám vyprávěli vaši prarodiče o svých zážitcích za války?
   • Měli nějaké kamarády, o které za války přišli?
   • Mají nějaké fotografie nebo písemné dokumenty z té doby?
   • Jak se tyto zážitky odrazily v jejich dalším životě?
2. Obecné údaje
   • Kde se nacházela židovská obec nejblíže vašemu bydlišti?
   • V jakém období vzkvétala?
   • Jakým způsobem byla její existence ukončena?
   • Znáte nebo umíte najít zajímavé osobnosti v historii židovské obce, jejich příběh (může se jednat o řemeslníky, spisovatele, umělce, vědce, lékaře, právníky, obchodníky, zakladatele a majitele podniků a továren)?
   • Kde nejblíže vašemu domovu jsou dochované židovské hřbitovy, synagogy nebo pamětní desky vztahující se k životu židovské obce?
3. Údaje čerpané z písemných materiálů
   • Jaké dokumenty související s životem židovské obce nejblíže vašemu bydlišti se dochovaly ve vašem okresním archivu?
   • Má vaše škola dochované písemné záznamy z doby první a druhé republiky? O jaké druhy záznamů jde?
   • Odkdy nesměli žáci a studenti židovského původu studovat na školách a proč?
   • Znáte nějaké zajímavé osobnosti studující do období druhé světové války na vaší škole a jejich životní příběh?

OVĚŘENÉ ČINNOSTI

(nasbíráno ze zkušeností účastníků Projektu)

Činnosti vhodné spíše pro střední školy:

• vyhledávání spolužáků ze seznamů školy, gymnázia (školní rok 1939/40)
• konfrontace s Terezínskou pamětní knihou

Činnosti vhodné spíše pro základní školy:

• návštěva nejbližšího pamětního místa
• nejbližší pamětní deska, např. se seznamem obětí odboje (komunistického a nekomunistického) - lze vysvětlit rozdíl
• seznámení s textem norimberských zákonů a příklady jejich uplatňování v praxi

Činnosti vhodné pro obě skupiny:

• studium materiálů v místním archivu (kroniky školy, dobový tisk)
• kontaktování ještě žijících spolužáků „zmizelých sousedů", získání informací, které dokreslí tehdejší dobu a lidi v ní
• získat informace o osudech židovských spolužáků v dalších letech
• beseda (ale účinnější je rozhovor male skupinky s „jejich" člověkem, s člověkem, kterého vypátrali sami)
• výstup v tištěné formě
• výstava (vlastní, improvizovaná - zpracovaná převážně z nově nalezených a ověřených faktů propojených s konkrétním obecnými fakty a událostmi té doby). Její význam může být posílen prezentací celostátní výstavy k projektu (20 panelů v lehce přenosném a snadno instalovatelném systému „roll up" vhodném i pro chodby, haly, knihovny), ke které nabízíme proškolení malé skupiny žáků jako průvodců výstavou.
• webová a powerpointová prezentace
• shlédnutí filmu (O zlém snu, Pavel Štingl, Zmizelí sousedé, Josef Dlouhý a jiné - jsou k zapůjčení ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze (VKC).

Jak začít projekt

Žáci základních a středních škol, které nemají předválečnou historii, začínají projekt často návštěvou nejbližší památky v okolí, pamětní deskou nebo vzpomínkami a fotografiemi a dokumenty vlastních prarodičů nebo jejich přátel. Někdy začínají návštěvou Židovského muzea v Praze nebo Památníku Terezín.

Žáci středních škol s předválečnou historií často úspěšně hledají jména ve výročních zprávách konkrétních škol v regionálním archivu. Z výročních zpráv lze vyčíst, že mnozí žáci náhle ukončili školní docházku. Proč byla ukončena právě ve školním roce 1939/1940? Kteří z nich zmizeli z rasových důvodů (u některých to lze doložit pouhým porovnáním jmen těchto žáků se jmény z databáze Terezínské pamětní knihy) ze školních lavic? Za pomoci svědectví prarodičů a jejich přátel lze vypátrat k těmto jménům, často na začátku doplněných jen datem narození, datem a číslem transportu, nové fotografie a dokumenty (viz např. projekt Spolužáci, Gymnázium Mikulášské nám., Plzeň).

Pak lze ze získaných dokumentů a materiálů vytvořit pamětní plakát (v digitálním zpracování), publikaci nebo webovou stránku. Projektu však nejde jen o samoúčelnou (byť chvályhodnou) záchranu výpovědí, fotografií a dokumentů od posledních žijících svědků a pamětníků těchto událostí. Setkáním s prarodiči a jejich přáteli a známými, nacházejí účastníci projektu utajenou tvář místa, odkud pocházejí, kus své vlastní identity i identity školy, kterou navštěvují.

Skupina tedy vytváří svůj vlastní projekt a podle technických rad na www.zmizeli-sousede.cz se jej pokouší převést do digitalizované podoby. Pak mohou být, dle finančních a organizačních možností, materiály jednak vytištěny, jednak dlouhodobě umístěny ve škole nebo jiném kulturním centru v místě. Daleko dříve, a poměrně za nižších finančních nákladů, mohou být umístěny na školních webových stránkách a na naší webové stránce www.zmizeli-sousede.cz. Tam lze také shlédnout plakáty i ukázky dalších prací základních i středních škol.

Výstavy

Od roku 2007 nabízíme školám výstavy v systému „roll up", lehce instalovatelné. Výstavu je možné využít v rámci vlastního projektu jednotlivých škol několika způsoby, z nichž zde uvádíme dva.

1. Výstava na začátku projektu

Žáci - průvodci výstavou
V posledních dvou letech se osvědčilo proškolení žáků jako průvodců během vernisáží i během dalších výstav v předem stanovených časech nabídnutých spolužákům z vlastní i okolních škol. Žáci se zprvu ve skupinkách seznámí s obsahem plakátů (které doprovází výstavu v malé kopii do lavic), pak každá skupina prezentuje ten svůj před ostatními. Náš lektor (pokud není přítomen, tak učitel) pouze doplňuje stručnými poznámkami nejnutnější fakta k pochopení okolností jednotlivých příběhů.

Příklad k vysvětlení: v práci ZŠ Husova, Ústí nad Labem: nalezený dědečkův deník na půdě popisuje, jak se zavádělo nošení žluté hvězdy u nejmenších dětí, i když pocházely z tzv. smíšeného manželství.

Tak se všichni postupně seznámí se všemi panely výstavy a jsou připraveni stát se průvodci výstavou pro své spolužáky i pro veřejnost. Proškolení žáků a jejich prezentace výstavy svým spolužákům bylo převzato z aktivit Anne Frank House v Amsterodamu (zajišťovaných pro jejich výstavu Anne Frank - Odkaz pro současnost).

2. Výstava na konci projektu

Výstavu si také zvou školy, které již mají svůj vlastní projekt téměř u konce, a přidávají se k ní se svou výstavou, výsledky svého bádání. Nejčastěji si výstavu zvou učitelé, kteří se s ní seznámí na seminářích v Památníku Terezín a ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze. Většinou vytvářejí vlastní projekty, během kterých jejich žáci navštíví Židovské muzeum v Praze, regionální archiv nebo další místa připomínající tehdejší události. Jsou to kupodivu také i výmluvně mlčící židovské hřbitovy se svými otázkami: Kde jsou potomci lidí, kteří měli často i honosné náhrobky - často s datem posledního pohřbu v roce 1939?

Zařazení a cíle projektu

Kam projekt zařadit? V rámcových vzdělávacích programech, jak pro základní vzdělávání, tak i pro gymnázia, najdeme téma menšin zařazené v průřezových tématech. Zejména je to Multikulturní výchova. Jako samostatný a svébytný projekt jde napříč vzdělávacími oblastmi a hledá nejrozmanitější možnosti jejich vzájemného obohacení (Člověk a společnost, Jazyk a jazyková komunikace, Umění a kultura). Při přípravě, realizaci a výsledném produktu projektu se uplatní týmová spolupráce učitelů školy.

Projekt se dotýká nejméně tří historických rovin (vyrovnání se s historií dnes, druhé světové války, postavení Židů (menšiny v rámci většiny) v obci ve starší historii). Nabízí také etická témata:

• Jak se vyrovnat s postupně do života uváděnými norimberskými zákony?
• Jak pochopit dopad mašinerie postupných omezení, deportace a likvidace na člověka?
• Jak na to vše reagovalo okolí?
• Jaká cena se platila za pomoc? Byl(a) bych ochoten(na) ji podstoupit?

Práce na projektu nabízí zajímavé činnosti, umožňuje získat mnohé dovednosti a zkušenosti. Během projektu je nutné pracovat v týmu, nebo ideálně v několika týmech, vytvořit si plán, rozdělit si úkoly, vyrovnat se i s neúspěchy, naučit se hledat různé cesty k cíli a překonávat překážky, nebo dokonce i negativní postoj okolí. Učitel může tyto aktivity zařadit do školní práce a může je i hodnotit a ocenit. A má dobrý důvod - projekt nelze úspěšně vést a zakončit bez nadšení pro věc, bez pracovitosti a vytrvalosti. Během projektu žák rozvíjí mnohé klíčové kompetence (a to již cituji z výpovědí účastníků projektu - rozvoj schopnosti komunikace s různými lidmi, vyhledávání informací na internetu, propojování je s těmi získanými v „terénu", spolupráce v týmu atd.). Je dobré v průběhu projektu najít další skupinu, která by zvládla vytvořit webové stránky a grafickou úpravu tištěných textů. Projekt tak přináší nejen zkušenost týmové práce, ale také nové vztahy a novou kvalitu do vztahů.

Poznatky získané v souvislostech, podepřené setkáním s lidmi a jejich příběhy, jsou uloženy hlouběji než ty získané shlédnutím filmu nebo z četby. Lidské příběhy a osudy dávají smysl informacím získaným školním výkladem a z učebnic. Smysluplným cílem projektu pro účastníky je také to, že zachraňují lidské příběhy, dokumenty a fotografie, které by byly pro další generace bez této činnosti většinou definitivně ztracené.