S dějepisem hravě

Cíl hodiny

Znalosti, schopnosti, dovednosti:

• žák zná náplň předmětu dějepis a rozumí jeho významu
• žák odhaduje, co vše je náplní dějepisu
• žák umí vyjmenovat studijní materiály historiků
• žák je schopen rozdělit dějiny chronologicky do etap
• žák se samostatně pokusí o přiřazení obrázků k jednotlivým dějinným etapám
  

Hodnoty, postoje:

• žák je veden k pozitivnímu postoji k předmětu dějepis, motivován k práci
• učitel žáky přesvědčí o tom, že ačkoli je pro ně dějepis novým předmětem, mají již spoustu znalostí

První hodina

1. EVOKACE

• učitel uvede nový předmět a vysloví názor, že žáci už mají z dějepisu nějaké znalosti - v následujícím cvičení je o tom přesvědčí;
• učitel má připraveny lístečky s těmito slovy: otrok, pyramida, král, pračlověk, hrad, mor, turnaj, mamut, ...(viz příloha č. 1);
• každému žákovi rozdá jeden lísteček, ten ho nikomu neukazuje; na vyzvání učitele se pokusí vysvětlit slovo, které má na lístečku; ostatní žáci hádají, o jaké slovo se jedná; pokud si žák neví rady, ostatní mu pomohou;

2. UVĚDOMĚNÍ SI

• učitel rozdá do dvojic různé knihy z dějepisu (Kniha o pravěku, Jak se žilo ve středověku,...), úkolem žáků je napsat na papír tři další věci, o kterých se budou ještě v dějepisu učit;
• diskuse:
  • Proč se vlastně dějepis učíme?
  • Jak se můžeme z dějin poučit?
  • Které příklady z dějin jsou hodny následování?
  • Co bychom naopak mohli odsoudit?
  • Chceme vědět, jak žili naši předkové?

3. REFLEXE - Odkud to všechno víme?

• učitel sdělí žákům, že historické prameny můžeme rozdělit na psané a nepsané a vyzve je, aby sami navrhli, co vše by mohlo být dějepisnými prameny
• učitel pak upřesní odpovědi žáků a zmíní tyto prameny
• dějepisné poznatky čerpáme:
  • od archeologů (z vykopávek)
  • od historiků (vědců)
  • z encyklopedií, z obrazů, starých knih,...
  • z pověstí

Druhá hodina

1. EVOKACE

• učitel sdělí žákům, že dějiny se odehrávají v určitém čase a prostoru;
• letopočtu a kalendáři se žáci budou věnovat v dalších hodinách, na začátku dnešní hodiny si však všichni vyzkouší, co znamená časová posloupnost;
• učitel opět použije přílohu č. 1 - tentokrát ji však nakopíruje čtyřikrát, rozstříhá, lístečky vloží do čtyř obálek;
• žáci se rozdělí do čtyř skupin, každá obdrží jednu obálku;
• úkolem žáků je rozdělit lístečky do tří skupin podle toho, který pojem se podle nich váže k velmi dávné minulosti, k dávné minulosti a k nedávné minulosti
• mezi jednotlivými skupinami mohou být v odpovědích rozdíly, základní dělení by však žáci měli mít stejné;

2. UVĚDOMĚNÍ SI

Dějiny dělíme na - pravěk, starověk, středověk, novověk

• tyto poznatky učitel sdělí žákům frontální metodou, společně si je zapíší do sešitu
• učitel nakopíruje a rozstříhá přílohu č. 2 tak, aby každý žák dostal 4 termíny:
  • pravěk
  • starověk
  • středověk
  • novověk
• každý žák dostane čtyři lístečky s dějinnými etapami, přiřazuje je k obrázkům v učebnici na str. 6 - 7 (AUGUSTA, Pavel, HONZÁK, František. Dějiny pravěku a starověkého orientu. 2. vydání. Praha: Sdružení českých producentů učebnic SPL, 1999. s. 61. ISBN 80-86287-03-3), na kterých jsou nakresleni lidé žijící v různých dobách (viz příloha č. 2)

3. REFLEXE

• nalep lístečky do sešitu a ke každému období nakresli (nalep) odpovídající obrázek

Hodnocení

V prvních hodinách spíše než samotné učivo bývá problémem kázeň žáků a vzájemná neznalost žáků a učitele. Žáky velmi potěšilo, když zjistili, že už nějaké znalosti mají a po těchto hodinách se těšili, co všechno se bude v dějepisu dále probírat.

Další použitá literatura:

ŠPINAR, Z. Kniha o pravěku. Praha: Albatros, 1986

populárně naučné knihy z oblasti dějepisu