Příspěvek byl převzat ze sborníku Individualizace ve výuce od Občanského sdružení Profil.
Projektové vyučování je metoda, prostřednictvím které se žáci učí systematickému řešení problému či konkrétního úkolu. Soustřeďují se přitom na očekávaný výstup (produkt). Ten by měl splňovat především potřebu smysluplnosti a užitečnosti. Pokud žákům nabídneme práci na dobře promyšleném a připraveném projektu, nabízíme jim do značné míry i velký prostor pro uplatnění svých osobních kvalit a možností. Žák si v projektu volí svou roli, informační zdroje, otázky, spolupracovníky, ale i osobní pracovní postup a tempo, které mu vyhovuje. Tento způsob poznávání dává příležitost propojovat učení s reálným životem, spojovat známé s novým, porovnávat různé názory a přijímat jejich rozdílnost jako obohacující. Vyučujícímu dává projektové vyučování mnoho příležitosti ke sledování žáka v autentických situacích. Může tak lépe vyhodnocovat jeho problémy a zjišťovat jeho pokrok.
Individuálním projektem sledujeme posilování sebeúcty a sebevědomí jednotlivých žáků. Každý z nich se v projektu stává odborníkem na zvolené téma. Jeho úkolem je zpracovat informace tak, aby o tématu mohlo zasvěceně hovořit a zprostředkovat jeho poznání ostatním. Učí se tak samostatně pracovat na dlouhodobém úkolu, pracovat s informacemi, dotahovat práci do konce. Projekt je rovněž příležitostí k tomu, aby se žáci učili nastavovat kritéria hodnocení a využívat je při vlastní práci i při sebehodnocení a vzájemném hodnocení na konci projektu.
Očekávaným produktem individuálního projektu je vytvoření vlastní „odborné knihy" na vybrané téma. Téma si volí žáci sami. Mají tak příležitost zabývat se něčím, co je opravdu zajímá, v čem jsou dobří, čemu se možná věnují prostřednictvím zájmové činnosti nebo co je pro ně zrovna aktuální. Závazné je však dodržení zadané struktury projektu. Je to vlastně plán, jak při sepisování knihy a následné přípravě její prezentace postupovat. Důležité je, že žáci mají předem dohodnutá kritéria, podle nichž budou knihu tvořit a poté i hodnotit.
Nad předloženou strukturou probíhá společné připomínkování a objasňování jednotlivých úkolů a zadání. Společně se s žáky domlouváme např. na minimálním množství otázek, na které budou hledat odpovědi a minimálním povinném počtu stránek textu (tyto požadavky lze odlišit dle věku, schopností, individuality apod.)
Popřemýšlej pořádně o tématu. Budeš na něm pracovat dlouhou dobu a tak zvažuj, jestli Tě opravdu zajímá. Staneš se za tuto dobu odborníkem na zvolené téma a na závěr nás s ním seznámíš. Vytvoříš si knihu, která bude součástí Tvé prezentace.
V knize si hlídej, abys splnil (a) všechny předepsané části:
Žáci si individuálně hledají téma, které je zajímá. Pokud tento projekt zpracovávají poprvé a mají problém s vymýšlením nápadů, píšeme společně na flip všechna témata, která považuje skupina za zajímavá. Žáci, kteří mají problém něco sami vymyslet, mají tak k dispozici nabídku, ze které si mohou vybrat. A navíc - nápad evokuje další myšlenky.
Společně s třídou vymýšlíme kritéria hodnocení prezentace projektu (co budeme hodnotit na závěr) a vymýšlíme indikátory kvality (jak se pozná, že dosahujeme kvality).
Tato tvorba probíhá společně s žáky, učitel je vede pomocí otázek. Kritéria se tvoří pro práci na knize i pro vlastní prezentaci a měl by jich být omezený počet, aby žáci byli schopni si je uhlídat.
U - Co budeme hodnotit na knížce?
Ž - Že je hezká. Kritériem tedy je, že je knížka hezká.
U - Jak se to pozná, že je hezká?
Ž - jsou v ní obrázky, jsou barevné nadpisy, ... - indikátory kvality
U - Co budeme hodnotit na prezentaci?
Ž - Že je zajímavá - kritérium hodnocení zajímavost
U - Co udělá prezentaci zajímavou, co Vás baví, co se Vám líbí - obrázky, grafy, přirovnání, ukázka předmětů,...
Žáci tato kritéria a indikátory postupně doplňují, pokud je něco na prezentaci druhých zaujme, pokud objeví něco dalšího, co dělá prezentaci zajímavou. Vzhledem k tomu, že prezentují i jiné práce - skupinové, společné projekty apod. Pomáhá jim to v hledání možností, co lze na prezentacích hodnotit.
kritéria hodnocení (co budeme hodnotit) |
indikátory kvality (jak se to pozná, jak se toho dá dosáhnout) |
kontrola |
||
|
|
kdo |
kdy |
jak |
hezká knížka |
obrázky, barevné nadpisy, pěkné písmo,... |
spolužáci |
před prezentací |
možnost nahlédnout |
zajímavá prezentace |
obrázky, grafy, přirovnání, ukázka zvířátka, krmiv, ochutnávka, zajímavosti,.... |
spolužáci učitel |
při prezentaci |
prezentace, možnost klást otázky |
jak mluví spolužák o tématu |
nahlas, srozumitelně, není toho moc |
spolužáci učitel |
při prezentaci |
prezentace |
kolik toho má |
dodržel povinný počet stran, na stránce jsou informace,... |
učitel |
před prezentací |
Kontrola povinné části |
... |
... |
... |
... |
... |
Osvědčilo se nám pro práci na individuálních tématech vyčlenit jeden dvouhodinový blok češtiny v týdnu. Žáci tak vědí, na kdy si mají nosit s sebou do školy literaturu, počítají s tímto vymezeným časem. Někdy pracují na svém tématu také doma - volitelný domácí úkol.
Při dvouhodinových blocích lze využít různých organizačních možností a forem práce:
Pokud už žák chce s tématem skončit a začít se věnovat jinému tématu, musí pro to splnit následující podmínky:
Na prezentaci se žák připravuje ráno - nachystá si obrázky a pomůcky k prezentaci. Prezentace probíhá před celou třídou, všichni žáci mají připravené lístky na hodnocení.
Co se povedlo, co se mi líbilo:
Co doporučuji jinak a jak:
Navrhuji známku (pouze u ročníků, kde jsou žáci známkovaní, ne slovně hodnocení):
Během prezentace si mohou žáci dělat poznámky. Při hodnocení se mají řídit kritérii, která jsme si společně stanovili na začátku individuálních projektů. Po ukončení prezentace dávají žáci „odborníkovi na dané téma" otázky a on odpovídá. (Pokud zná odpověď, odpoví na otázku. Pokud odpověď nezjišťoval nebo nezná, odpovídá, že to neví - učí to žáky i tomu, že je přirozené, že neznáme na každou otázku odpověď.) Pak všichni dokončují své hodnocení, autor projektu si udělá sebehodnocení (odpovídá na podobné otázky).
Co se mi povedlo:
Co bych příště udělal (a) jinak:
Navrhuji si známku (pouze u ročníků, kde jsou žáci známkovaní, ne slovně hodnocení):
Jako první probíhá sebehodnocení, poté své hodnocení čtou ostatní žáci (většinou volíme 3 - 5 žáků), ostatní žáci své lístky odevzdávají tomu, kdo prezentoval. O hodnocení diskutujeme - mělo by vést k tomu, aby žák věděl, kdy postupoval správně, kdy měl nějaký výjimečný nápad, co může změnit v příští prezentaci a jakým způsobem může změnu provést.
Ve fázi hodnocení toho, co by měl žáky příště udělat jinak, je důležité, aby žáci také navrhovali možnosti, jak toho dosáhnout. Žáci často cítí, že něco není v pořádku, umí to i pojmenovat, ale nevědí, jak z toho ven.
Co se Ti povedlo, co se mi líbilo:
Co doporučuji jinak a jak:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.