Zlaté aktivity II.

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.

Myslík

Jedním ze základních předpokladů úspěchu v našem každodenním jednání s druhými lidmi je dostatečná a přiměřená znalost sebe sama. Rozumíme tím zhruba toto:

• vím, kdo jsem - jaké jsou mé role
• co chci - co je pro mne důležité
• co jsem ochoten a schopen udělat pro to, abych toho dosáhl
• jaké jsou mé silné stránky
• v čem se mohu zlepšovat

V každodenním životě se o tom, co si o nás druzí myslí, dozvídáme většinou pouze zprostředkovaně - z jejich chování. Hodně pak záleží na tom, zda se vůči nám chovají přirozeně, či zda své chování kontrolují. Z naší strany je zase důležité, jak přesně a nezkresleně dokážeme vnímat chování druhých vůči sobě. Případně zda dovedeme signály, které jsou v něm skryty, rozpoznat, zda tedy máme k jeho pochopení správné klíče.

Jedním ze cvičení, které může povzbudit snahu poznávat sebe sama, je tzv. „Myslík". Jde při něm o to, že každý člen skupiny posuzuje sebe sama i všechny ostatní na škále polárních vlastností. Nejjednodušší variantou je vyplnění profilu na základě instrukce „jak vidím sebe". Lze ovšem také dát pokyn „jaký bych chtěl být" nebo „jak vidíte jeden druhého", případně „co očekáváte, jak vás pravděpodobně ostatní vidí". Každý pak má kromě vlastního formuláře také informace (anonymní) od všech ostatních účastníků. Ty mohou být často velmi nejednotné. Shoda či neshoda „vidět" ostatní i sebe samého je pak podkladem k debatě na téma, které se k problematice sebepoznání váží - např.: jaký vlastně jsem, jak působím na ostatní, je rozdíl mezi tím, jaký jsem, a jak mě vnímá mé okolí, jsem schopen přemýšlet o druhých lidech?

Formulář k „Myslíkovi"

Malá smlouva

Mnoho lidí žije v mylném přesvědčení, že jejich život je to, co se jim prostě „děje" bez hlubšího opodstatnění a že v podstatě proti tomuto „osudu„ nelze nic dělat. Mohou pak žít v nepříjemném pocitu bezmocnosti, protože se jim mnohdy nedaří a neví, jak dál.

My chceme nabídnout poznání, že sice jsou věci, které změnit nelze, protože jsou jednou provždy určeny - člověk se s nimi musí naučit žít. Ale že jsou také jiné, které se změnit dají, jen je potřeba vědět, jak na to.

Tato aktivita je konkrétním nástrojem, jak zlepšit svůj rozhodovací proces - a lze říci, že je jednou z těch, které lze běžně použít v každodenním životě. Prostřednictvím „Malé smlouvy„ dostanou děti možnost uvědomit si, že rozhodnutí v přítomnosti naprosto reálným způsobem ovlivňuje budoucnost. Přesněji řečeno: moje rozhodnutí ovlivňují moji budoucnost.

Učitel předčítá věty smlouvy, děti podle svého uvážení odpovídají. Na závěr dejte dětem prostor pro to, aby si zapsaly své myšlenky na téma „Co mě napadalo při sepisování smlouvy?".

1. Co je to, co bych rád ve svém životě změnil (ve výjimečných případech - co mohu dělat, aby mě netrápilo to, co nemohu změnit).
2. Tutéž větu, pokud je formulována negativně - pozitivně přeformulujte (např. nechci být tlustý x chci mít štíhlou postavu).
3. Napište, zda je to možné (v tomto momentu se často objevují tak typické připomínky a povzdechy, že naše sny a přání nejsou proveditelná - učitelova argumentace proti těmto připomínkám je stručná, jasná a srozumitelná: „vaše předsevzetí je reálné a možné, pokud to, čeho chcete dosáhnout, se už někomu na této planetě alespoň jednou podařilo").
4. Jak poznám já sám nebo moje okolí, že změna již nastala.
5. Napište všechny osoby, které změnu uvidí nebo zaznamenají.
6. Zeptejte se sami sebe, jakou ochranu a od koho budete potřebovat, abyste změnu mohli udělat - a abyste se přitom cítili bezpečně.
7. Napište poměrem procent, do jaké míry chcete změnu udělat kvůli sobě a do jaké míry kvůli okolí, kvůli někomu jinému.
8. Představte si, kdybyste vysvětlovali to, co chcete změnit osmiletému dítěti - obsahem i formulací vět. Myslíme, že by vašemu vysvětlení rozumělo?
9. Napište všechno, co vás bude změna stát - materiálně i nemateriálně (změna už nastala - co jste za ní zaplatili).
10. Napište 5 konkrétních akcí, které máte udělat, aby změna nastala.
11. Podívejte se na předchozí bod a vyberte jeden krok, který uděláte do týdne.
12. Napište seznam všech lidí, kteří vás napadnou, kteří vás v této změně budou podporovat, nebo by podporovali, kdyby žili.

Datum: Podpis:

Plus plus

Aktivita je zaměřena na sebepoznání. Děti si při ní také uvědomují, jak pravděpodobně působí na své okolí, mají možnost přemýšlet o své životní filozofii a jsou vedeny k formulaci svých postojů a myšlenek, učí se komunikovat.

Instrukce zní: „Představte si, že stojíte přesně uprostřed ostrova, který se začíná rozdělovat na 4 části způsobem, který je naznačen na nákresu".

Slovně lze tyto čtyři prostory charakterizovat následujícím způsobem:

1. část: já jsem v pohodě, svět je v pohodě (++)
2. část: já jsem v pohodě, svět není v pohodě (+-)
3. část: já nejsem v pohodě, svět je v pohodě (-+)
4. část: já nejsem v pohodě, svět není v pohodě (--)

Ostrov se uprostřed skutečně rozděluje a je na každém z vás, kterou část si vyberete pro svůj další pobyt. Vaše rozhodnutí proveďte na základě vnitřního pocitu - která část ostrova vám nejlépe odpovídá - „zní". Nejedná se však ani tak o aktuální stav, ale spíše o poslední půlrok.

Místnost je skutečně rozdělena na zmiňované prostory a děti se mají rozhodnout, kam sebe samy zařadí. Ještě předtím, než každý účastník oznámí své rozhodnutí - může si vyžádat názor skupiny, což lze realizovat jednoduchým hlasováním. Všichni se tak dozvědí zpětnou vazbu skupiny a přitom vyjádří svůj názor.

Potom se účastníci cvičení sesednou po skupinách a prodiskutují svá stanoviska a důvody, které je vedly k jejich volbě - důležitá je možnost porovnání s názory ostatních. Ve 4 skupinách v jednotlivých prostorech pak děti připraví společný názor pro celou skupinu. Po několika minutách dojde k prezentaci názorů - zpravidla velmi živé a podnětné. Někdy se skupině nepodaří udržet polemiku v mezích tolerance - často se objevují dva základní negativní projevy:

• děti si navzájem nenaslouchají - mluví paralelně, případně si „skáčou do řeči
• snaží se přesvědčit druhé o tom, že právě jejich názor je správný

V takovém případě zpravidla zabírají a ke změně klimatu přispívají dvě aktivity:

1) Vyberete si výřečného člena skupiny a požádáte jej, aby vám popsal to, co od rána dělal - důležité je, aby mluvil plynule nejméně 20 vteřin a nenechal se ničím odradit. Instrukce zní: „Pokračuj ve vyprávění ať se děje cokoli...". Dejte mu chvíli na promyšlení a v okamžiku až dáte signál (řeknete „teď") ať začne mluvit. Pointa této aktivity spočívá v tom, že také vy začnete popisovat svůj ranní rituál, ale ani vy se nenecháte přerušit - mluvíte tedy oba najednou. Skupina velmi rychle pochopí, že mluví-li dva lidé najednou - není rozumět žádnému z nich. Tuto ukázku doplňte informací, že komunikace mezi lidmi je vždy jedno-kanálová, vezměte do ruky připravenou „rouru„ (obyčejný stočený papír do ruličky) a názorně předveďte s jedním dítětem, že jeden kanál má vždy jen dva konce - na jednom lze mluvit, ale pak na druhém se musí zákonitě naslouchat. Pokud oba použijí své konce k tomu, aby mluvili - nezbude nikdo, kdo by naslouchal.

2) Vyberete jednoho člena skupiny a pošlete jej za dveře. S ostatními členy se domluvíte na určitém přísloví (např. Bez práce nejsou koláče). Pak každému účastníku přidělíte jedno slovo a „secvičíte„ je do sboru, kdy všichni v jednom okamžiku vysloví své slovo. Přísloví opravdu třikrát odzkoušejte nanečisto. Dohromady pak vznikne dokonalá změť zvuků a chaos. Příchozího člena pak požádejte o to, aby se snažil přijít na to, co mu chce skupina sdělit. I v tomto případě všichni velice rychle pochopí - když mluví mnoho lidí najednou, nikdo nikomu nemůže rozumět.

Možné závěry:

• každý člen skupiny může mít svůj názor - zvláště při této aktivitě si děti mohou tuto skutečnost zřetelně uvědomovat
• někdy může být obtížné svůj názor obhájit nebo „jen„ vzít odvahu a před všemi své myšlenky říci nahlas
• neexistuje absolutní pravda, přesto jsme na tu svoji velmi citliví, přejeme si, aby ji ostatní uznali
• naše filozofie následně ovlivňuje to, jak se stavíme k problémům každého dne
• při diskusích hledejme ne to, co nás rozděluje, ale to, co je nám společné, přitom rozdíly jsou dobré - bylo by nekonečně ubíjející, kdybychom si vždy, všude, se všemi za každých okolností rozuměli
• snažme se jen o to, aby těch lidí, se kterými si rozumím, bylo více než těch, se kterými se neshodnu

Otázky k diskusi (reflexi):

• Dozvěděl jsem se něco nového o sobě? Co?
• Dozvěděl jsem se něco nového o světě kolem sebe? Co?
• Jak se mi cvičení líbilo?

Navazující články
Zlaté aktivity - úvod
Zlaté aktivity I.
Zlaté aktivity III.
Zlaté aktivity IV.