Hejného metoda ve světle vývojové psychologie

1. Vhodným úvodem k problematice je sledování vývoje jednotlivých oblastí mozkové činnosti, tak jak to umožňují výsledky získané metodou funkční magnetické rezonance. Od narození dítěte jsou s nejvyšší intenzitou rozvíjeny smysly zraku a sluchu (čáry Vision a Hearing). Naproti tomu struktury, které charakterizují schopnost dítěte zabývat se množstvím (tyrkysová čára Numbers), mají prvenství v pomalosti vývoje a nejsou ani zdaleka ukončeny při nástupu dítěte do školy.

Na dalším vyobrazení můžeme sledovat vývoj kognitivních funkcí dítěte ve stadiích, která popsal Jean Piaget. Soustředíme se zejména na období školní docházky.

Prostým porovnáním si můžeme potvrdit dennodenní zkušenost, že děti na prvním stupni mají myšlení provázáno s konkrétním obsahem (III. období kognitivního vývoje). Dokážou sice přijímat abstraktní symboly ke slyšeným zvukům, ale operace se symboly je věc obtížnější. Spojování písmen do slabik je ten snadnější případ, větší problémy přináší počítání s čísly. Děti na prvním stupni jsou ve stadiu konkrétních operací, ještě nemají schopnost abstrakce – a to je v matematice problém.

2. Základní konflikt dětí 1. stupně s matematikou tedy spočívá v ještě nevyvinuté schopností abstraktního myšlení. S tím vždy počítá každý moudrý vyučující a nebrání dětem používat prsty, pomáhá poskytnutím počitadel, vymýšlí znázornění čísel a operace s množstvím pomocí množin nebo v dnešní době Hejného metodou. Katalyzační účinek konkrétních operací s množstvím přináší lepší výsledky než uplatňování požadavku „počítejte v hlavě“, protože k této dovednosti děti dozrávají jen postupně.

3. Osvícený vyučující na 2. stupni tedy nejdříve s dětmi znovu probere všechen matematický aparát, který by měly ovládat, aby pro ně nová látka nebyla záhadou. Ve IV. období kognitivního vývoje je pro děti mnohem snadnější myšlenkově pochopit ty operace s čísly, které jim dělaly potíže na 1. stupni. Některé dokáží ocenit i to, že výsledek v matematice není věc názoru, ale správného postupu.

3. Závěr

Matematika je disciplína navýsost abstraktní a jako taková by měla být rozvíjena. Překážku v podobě dočasného přirozeného jevu (postupného kognitivního vývoje dětí) je jistě možné překonat přístupem, který vyjde vstříc dětským schopnostem. V žádném případě ale není na místě v období kognitivní zralosti a schopnosti abstraktního myšlení používat v matematice „dětinské“ metody. Z hlediska uvedených a známých skutečností je proto těžko pochopitelné, že Hejného metoda se někde zavádí i na 2. stupni. Jistě je možné jako koníčka vymýšlet různé reprezentace matematických úkonů v rámci pěstování tvůrčích schopností. To je ale něco úplně jiného než výchova k matematickému myšlení.

Zavádění Hejného metody na 2. stupni není zdůvodnitelné ani matematicky, ani psychologicky. Je tím oddalováno využívání myšlenkových schopností dětí a vyzrávání jejich matematických dovedností. Nechtěným důsledkem jsou problémy s uplatněním dětí v dalším vzdělávání.