Digitální dílna psaní: 4. díl: Píšeme ve sdílených dokumentech

Možnosti Google dokumentů

Dokumenty Google nabízí řadu možností. My se nyní zaměříme na ty, které jsou nejvíce využitelné pro potřeby digitální dílny psaní. 

• Jakmile si založíte Google účet, můžete na Google disku zakládat soubory či celé složky. V digitální dílně psaní nejvíce využijeme Google dokumenty a Google prezentace, do kterých můžeme psát text, přidávat obrázky či odkazy na audio a video apod. Všechny změny se ukládají automaticky online. V historii dokumentů si můžeme zobrazit všechny změny a prohlédnout si, jak se text měnil v čase. Proces spojený s tvorbou textů se tak stává pro žáky viditelnější. 

• Sdílené dokumenty umožňují práci na stejném dokumentu více uživatelům současně. Žáci (a učitelé) mohou na dokumentu pracovat společně v reálném čase.  Ostatní uživatele můžete ke spolupráci na dokumentu přizvat buď zadáním jejich e-mailových adres, nebo sdílením odkazu na dokument. Můžete také vybrat, zda lidem, se kterými dokument sdílíte, udělíte pouze práva čtenáře, či zda jim udělíte i práva k přidávání komentářů nebo rovnou i k editování textu. Žáci tak mají možnost výběru a získávají větší kontrolu nad procesem tvorby textu.

• Velkou výhodou je funkce komentářů, pomocí níž může poskytovat zpětnou vazbu jak učitel žákům, tak i žáci sobě navzájem. Žáci jsou motivovaní k tomu, aby poskytovali zpětnou vazbu spolužákům, přičemž považují za přínosné, když zpětnou vazbu sami obdrží.  

Zpětná vazba pomocí komentářů jako prostředek formativního hodnocení

Komentáře patří k těm funkcím sdílených dokumentů, které budou žáci a učitelé v hodinách digitální dílny psaní využívat zejména během procesu revize. Sdílené dokumenty umožňují označit  jednotlivá slova nebo celé věty tak, aby bylo žákům jasné, které části jejich textu se komentář týká. Žáci a učitelé mohou na komentáře dále odpovídat a vést tak živou diskuzi v online prostředí. Komentáře se tak stávají skvělým prostředkem formativního hodnocení. Velkou výhodou přitom je, že mají čas si svůj komentář promyslet, opravit (možnost editace). Díky komentářům se pak učí jeden od druhého a získávají nové pohledy a rozvíjejí dále své myšlenky a vylepšují text.

Zpětnou vazbu může poskytovat: 

• učitel žákům, 
• žáci ve skupinách: vytvoříme skupinu o několika žácích, kteří si vzájemně poskytují zpětné vazby;
• žáci ve dvojicích: žáci mají přidělené partnery, kteří si vzájemně poskytují zpětnou vazbu; partnery pro zpětné vazby přidělí buď učitel, nebo si žáci sami vyberou, s kým chtějí své texty sdílet. 

Při podávání zpětné vazby zároveň žáky učíme, jak poskytovat zpětnou vazbu tak, aby byla srozumitelná, smysluplná a nezraňující. Žádoucí postup mohou učitelé modelovat pomocí přemýšlení nahlas, přičemž postupovat mohou např. následovně:

1. Říci, co se jim líbí či co hodnotí kladně, a navrhnout vylepšení: Co kdyby…?
2. Další způsob vychází ze čtenářské strategie kladení otázek: Žák zvýrazní odpovídající část textu a položí k ní otázku, kterou má jeho partner při psaní vzít v úvahu.

Způsoby práce ve sdílených dokumentech

Kromě toho, že si žáci a učitel vzájemně poskytují zpětnou vazbu ke vznikajícím či již vzniklým textům, tak mohou sdílené dokumenty využívat různými způsoby: 

1. Společný brainstorming: Pokud žáci například spolupracují na skupinových projektech či pracují na nějakém společném zadání, mohou během počátečního brainstormingu skvěle využít funkci sdíleného dokumentu. Zde mohou své nápady zapisovat všichni najednou, označovat je a komentovat a dále rozvíjet. Výhodou je, že vidíme hned nápady druhých, můžeme je komentovat.

2. Společné psaní: Sdílené dokumenty se skvěle hodí k společnému psaní textů. Například při psaní příběhu můžeme postupovat následovně: V momentě, kdy se žáci shodnou na hrdinech, kteří budou v příběhu vystupovat, tak každý žák ve skupině dostane přiděleného jednoho hrdinu, kterého dále zpracovává (jaké má vlastnosti, jak vypadá, rodina a přátelé, minulost apod.). Výhodou práce ve sdíleném prostředí je opět to, že vidíme, co napsali naši spolužáci, můžeme to hned komentovat a nechat se inspirovat a kromě toho to zúročit při rozpracování dialogů. Žák (či žáci), kteří měli rozpracovat daného hrdinu, pak ve sdílených dokumentech vkládají jeho výroky do dialogu.

Tento způsob můžeme využít i v případě, že žáci píší například populárně naučný článek na nějaké téma, které je zaujalo. Nejdříve se zamyslí nad tím, co vše potřebují zjistit či promyslet. Pak si mezi sebou rozdělí tato podtémata, ke kterým budou zjišťovat informace. Opět můžeme využít tabulku, v níž do přidělených sloupců žáci zapisují své poznatky. Výhodou  tohoto způsobu zápisu je, že ostatní žáci okamžitě vidí, co ostatní napsali, a mohou to průběžně reflektovat, například tak, že pokládají pomocí komentářů otázky (co jim není jasné, co by se ještě chtěli dozvědět apod.).

Pošli to dál: Společně píšeme příběh 

Možná jste už někdy hráli spisovatelskou hru, během níž se hráči (pisatelé) střídají v psaní textu. Hraje se například tak, že první pisatel napíše začátek příběhu, další v něm pokračuje a tak dále. Tahle hra je skvělým příkladem společného psaní textu. Ve sdíleném dokumentu mohou žáci postupně pracovat na několika příbězích. Každá stránka v Google dokumentech či snímek v Google prezentaci může být věnovaný jednomu krátkému příběhu. Žáci si ve dvojici (či ve větší skupině) očíslují, vytvoří sdílený dokument podle vzoru či vlastních preferencí a pak postupují následovně: Žák číslo 1 napíše první část příběhu a přeskočí na další stránku či snímek, kde se věnuje dalšímu příběhu. Mezitím žák číslo 2 pokračuje v prvním příběhu a pak se přesune na další příběh. Důležité je, aby sledovali, zda jejich příběh logicky i jazykově navazuje. Obě kritéria pak mohou prozkoumat, v textu označit pomocí komentářů problémové části a text dále upravit. Žákům můžete zadat určitý počet slov nebo vět, které mají přidat, nebo to nechat zcela na nich. Nastartovat psaní žáků můžete třeba nějakým zajímavým obrázkem či fotkou nebo počáteční větou příběhu. 

Dílnu psaní propojíme s výukou literatury tak, že použijeme počáteční větu z textu (povídky, románu, básně…) nějakého konkrétního autora. Tato věta může předznamenat také styl, na který by se žáci měli pokusit navázat. Pro procvičení zápletek se také skvěle hodí postupovat podle pokynů naštěstí, bohužel. Když žáci skončí, měli by (společně či každý zvlášť) příběh dopsat tak, aby měl jasný konec.