Aktivita se zaměřuje na poznání historie židovské komunity ve vašem městě. Žáci vytvářejí prohlídkovou trasu po klíčových místech židovské komunity v konkrétní obci. Tuto trasu zpracovávají pomocí internetových stránek maps.google.cz a mapy.cz a následně je porovnávají. Aktivitu můžete zařadit do své výuky, když probíráte např. téma pogromy na Židy, nebo předtím než otevřete téma druhé světové války.
Žák/žákyně
Očekávané výstupy:
Žák/žákyně:
Časová dotace:
Výuka:
Příprava:
30 min.
Příprava zahrnuje:
Pomůcky:
Učitel/učitelka:
Elektronické zařízení – notebook nebo stolní počítač s připojením na dataprojektor, je nutno sdílet žákům/žákyním obrazovky přes online aplikaci (Google Drive, MS Teams atd.)
Žák/žákyně
Elektronické zařízení s přístupem k internetu – počítač, tablet, mobilní telefon
Zdroje:
Potřebné vstupní znalosti a dovednosti:
Oborové:
Digitální:
Učitel/učitelka:
Žák/žákyně
Přínos využití digitálních technologií/komentář z pohledu rozvoje DK:
Žáci/žákyně jsou schopni/y díky využití internetových stránek mapy.cz a maps.google.cz vytvořit interaktivní prohlídkovou trasu po klíčových místech spjatých s židovskou komunitou v daném městě. Díky využití technologií se nebude jednat o pouhé vytvoření trasy, ale také zjištění základních informací o daném místě. Trasu je také možné sdílet, a to i mimo školu. Může ji tak následně využít větší množství lidí a výsledné práce žáků přispějí aktivizační formou ke zvýšení obecného povědomí o tématu.
Metodická poznámka: poznámky “od učitelů k učitelům”
Poté co žáci trasu/y vytvoří, doporučuji přenést tuto aktivitu do praxe. Žáci se vydají na prohlídku města a vyzkouší si sami roli průvodce na „své“ trase. Díky tomu si ověří, zda jsou informace, které k danému místu dohledali, dostatečné, ale hlavně zjistí, na co všechno musí průvodce dbát, když prohlídkovou trasu plánuje a vytváří.
Pokud ve vašem městě nežila velká židovská komunita, resp. nezůstaly po ní žádné památky či stopy, vyberte jiné město, které je pro vás dostupné jako výletní cíl, například krajské město nebo Prahu.
Popis vzdělávací aktivity:
1. hodina
1. část: úvod – 10 min.
Celá třída: společný brainstorming o tom, co všechno žáci vědí o židovské kultuře, historii a komunitě v Čechách a v Evropě. Učitel jim případně následně rozdá krátký text se základními informacemi.
2. část: zadání – 35 min.
Učitel žákům představí zadání a poté je rozdělí do skupin po čtyřech (každý žák má na starosti dohledávání informací o jednom objektu). Úkolem každé skupiny je zjistit základní informace o historii a životě židovské komunity v daném městě a následně vybrat minimálně 4 důležitá místa, která jsou s ní spjatá, dohledat o nich základní informace a sestavit prohlídkovou trasu.
V této fázi je na učiteli, zda nechá žáky dohledávat informace samostatně na internetu (v tomto případě doporučuji připravit seznam internetových stránek, kde naleznou základní informace), nebo jim poskytne podklady, se kterými mají pracovat. V případě druhé varianty je možné, že žáci celé zadání splní v jediné vyučovací hodině.
2.hodina
1. část – 20 min.
Z vybraných míst žáci sestaví průvodcovskou trasu, jednou pomocí stránky mapy.cz, podruhé prostřednictvím webu maps.google.cz. V průběhu práce si zapisují své postřehy z používání obou prostředí. Nakonec nahrají oba odkazy do sdíleného dokumentu.
2. část – 25 min.
Prezentace jednotlivých tras a reflexe práce s oběma mapovými prostředími. Na závěr může proběhnout hlasování o nejlépe zpracované trase.
Text pro učitele poskytující základní přehledové informace k tématu:
Historie židovské komunity na území současné České republiky sahá až do středověku, konkrétně do 10. století, kdy se zde začali usazovat první židovští obchodníci. Tito obchodníci hráli klíčovou roli v hospodářském životě tehdejšího knížectví, avšak jejich přítomnost byla často provázena výrazným sociálním a náboženským napětím. Židovská komunita se odlišovala nejen svým náboženstvím, ale i kulturními zvyklostmi, jako bylo specifické odívání, stravování a jazyk (jidiš).
V raném středověku se Židé často stávali terčem útoků a byli obviňováni z různých neštěstí, jako například šíření moru. Pogromy neboli násilné útoky na židovské obyvatelstvo byly v této době časté. Jeden z prvních velkých pogromů v českých zemích se odehrál v roce 1096, kdy během první křížové výpravy došlo k masakrům židovského obyvatelstva. Křížové výpravy byly oficiálně organizovanými vojenskými výpravami s cílem osvobodit Svatou zemi od muslimské nadvlády, ale často se stávaly záminkou k útokům na židovské komunity v Evropě. Účastníci výprav, zejména nižší šlechta a prostí lidé, věřili, že jejich boží mise ospravedlňuje násilí vůči Židům, kteří byli považováni za vrahy Krista. Během těchto pogromů byly celé komunity vyvražděny nebo vyhnány.
Další vlny násilí následovaly během 14. století, kdy byla židovská populace obviňována z travičství studní během morové epidemie. Během epidemie tzv. černé smrti (1347–1351), která zdecimovala Evropu, se pověsti o židovském travičství šířily jako lavina. Strach a zoufalství lidí vedly k útokům na židovská ghetta, kde byli Židé mučeni a zabíjeni. Tyto pogromy byly často organizovány místními úřady nebo byly tolerovány městskými radami, což svědčí o hluboce zakořeněném antisemitismu.
Během vrcholného středověku se situace židovské komunity poněkud stabilizovala, a to i díky ochranným dekretům českých králů. Karel IV., jeden z nejvýznamnějších českých panovníků, udělil Židům určitá privilegia, která jim umožnila provozovat své obchodní aktivity a náboženské obřady. Tato privilegia byla často spojena s finančními zájmy panovníka, neboť židovští obchodníci a bankéři hráli klíčovou roli v hospodářství českých zemí v období středověku. Židé byli často považováni za „královské služebníky“, což znamenalo, že byli přímo pod ochranou panovníka.
Přesto zůstávali v sociální izolaci, byli nuceni žít v ghetech a platit zvláštní daně. Ghetta byla oddělena od ostatních částí města a jejich obyvatelé čelili četným omezením, například nesměli vlastnit půdu či vykonávat některé profese. V Praze, která se stala jedním z nejvýznamnějších center židovského života ve středověké Evropě, vzniklo slavné Židovské město, známé jako Josefov. I přes tato omezení a časté vlny násilí se pražská židovská komunita stala centrem židovské vzdělanosti a kultury, kde působili významní učenci, například rabín Jehuda Löw ben Becalel, známý jako Maharal.
Ochranné dekrety a privilegia však nebyly trvalé a jejich platnost závisela na dobré vůli panovníka či místních úřadů. V dobách hospodářských krizí nebo sociálního napětí se situace Židů opět zhoršovala. Přestože byli oficiálně chráněni, místní obyvatelstvo je často vnímalo jako cizince a konkurenty, což vedlo k opakovaným vlnám násilí a diskriminace.
Kultura českých Židů se vyznačovala silným důrazem na vzdělání a náboženské studium. Významné osobnosti jako již zmiňovaný rabín Jehuda Löw ben Becalel přispěly k rozvoji židovské mystiky a filozofie. Pražská židovská čtvrť se stala jedním z center evropského židovského života, a to nejen díky své synagoze a hřbitovu, ale také díky svým školám a kulturním institucím.
V 18. a 19. století došlo k postupnému zlepšování právního postavení Židů. Reformy Marie Terezie a Josefa II. vedly k omezení některých diskriminačních praktik, jako bylo nucené nošení žlutých znaků, a umožnily Židům větší zapojení do hospodářského a společenského života. Nicméně i nadále čelili četným omezením a předsudkům.
Během druhé světové války byla židovská komunita téměř úplně zničena. Nacistická okupace znamenala deportace českých a moravských Židů do koncentračních táborů, kde většina z nich zahynula. Terezín se stal nechvalně známým přestupním táborem, kde byly tisíce Židů shromažďovány před transportem do vyhlazovacích táborů na východě.
Po válce byla židovská komunita v Československu zdecimovaná, přesto se pokusila o obnovu. Mnoho přeživších však emigrovalo do Izraele i dalších zemí. Komunistický režim pak dále komplikoval život zbývajícím Židům, zejména během politických čistek v 50. letech. Teprve po roce 1989 začala židovská komunita opět ožívat, obnovovat své instituce a kulturní život.
Židovské památky nacházíme dodnes ve větších městech, ale menší komunity žily i mimo největší aglomerace. Můžeme najít (ať už existující nebo bývalé) synagogy, hřbitovy, budovy bývalých židovských škol nebo různých spolků, či odkazy na slavné židovské rodáky. V mnoha městech se nacházejí také tzv. kameny zmizelých (https://stolpersteinecz.cz/), upomínající na oběti holokaustu.
Použité zdroje:
FIEDLER, Jiří: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992.
PUTÍK, Alexandr: Židé v českých zemích. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005.
KOCIAN, Jiří: Židovská obec v proměnách času. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2002.
PELCLOVÁ, Jana: Židovské komunity v českých zemích. Praha: Grada, 2010.
Ověření v praxi:
Aktivita byla testována v Praze, takže o zajímavé objekty spjaté s židovskou komunitou nebyla nouze.
Příklad srovnání jednotlivých aplikací od žáků:
Google maps:
Klady:
Zápory:
Mapy.cz
Klady:
Zápory:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
