Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Jazyková mediace ve výuce cizích jazyků již od úrovně A1
Odborný článek

Jazyková mediace ve výuce cizích jazyků již od úrovně A1

23. 5. 2023 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Pavla Marečková Ph.D.

Anotace

Po vydání Dodatku ke Společnému evropskému referenčnímu rámci pro jazyky v roce 2020 představuje jazyková mediace často diskutované téma. Zatímco v mnohých evropských zemích je mediace již více než 20 let vnímána jako stěžejní část komunikační kompetence v cizím jazyce a je zde rozvíjena i ověřována na různých stupních škol, zůstává v České republice toto téma jakoby „neobjevené“. Cílem příspěvku je probudit zájem odborné i laické veřejnosti o tuto problematiku a motivovat vyučující cizích jazyků k začleňování mediačních aktivit do výuky na všech jazykových úrovních.

Připadají Vám následující situace povědomé? Cestujete do Rakouska na dovolenou, přijedete do soukromého ubytovacího zařízení a zde Vás očekává německy mluvící hostitel. Z rodiny hovoří německy pouze jedna osoba a ta se v tu chvíli stává mediátorem/mediátorkou a zprostředkuje komunikaci mezi hostitelem a ostatními členy rodiny. Nehovoříme zde o tlumočení, ale o jazykové mediaci. Stejně tak je tomu např. v situaci, kdy do České republiky přijíždí skupina studentů z Německa na výměnný pobyt a čeští studenti jim v cukrárně pomáhají při výběru zmrzliny z nabídky, která je pouze v češtině. Mediací zde tedy rozumíme neformální zprostředkování komunikace mezi osobami hovořícími různými jazyky. Na rozdíl od tradičního překladu či tlumočení je u mediace prioritou adekvátní zprostředkování obsahu textu, přičemž forma cílového textu nemusí nutně odpovídat formě textu výchozího. Naopak mnohdy vzniká jakožto výsledek mediačního procesu zcela jiný druh textu (v cukrárně je výchozím textem zmrzlinové menu v písemné podobě, z něhož pouze vybrané položky budou  zprostředkovány ústně). Mediátor výchozí text aktivně upravuje, redukuje či rozšiřuje, a to vždy s ohledem na adresáta, kterému je text určen. Na rozdíl od tlumočníka či překladatele, který zastává roli nezaujatého „kódovatele“, je mediátor aktivním účastníkem komunikace. 

Již od roku 2001 je jazyková mediace definována ve Společném evropském referenčním rámci pro jazyky (dále jen SERRJ) vedle recepce, produkce a interakce jako čtvrtá jazyková aktivita. Z této definice vychází i pojetí mediace v Dodatku k SERRJ (2020), které je však mnohem širší. Mediací už není myšlenko pouze zprostředkování informací z psaného nebo mluveného textu mezi jazyky, ale rovněž i podpora komunikace, porozumění a spolupráce v týmu či obecně v dnešní plurikulturní společnosti. Mediace může probíhat interlingválně (mezi mluvčími hovořícími různými jazyky), ale rovněž i v rámci jednoho jazyka (intralingválně), např. shrneme-li svými slovy odborný text pro laické publikum. 

Dle Dodatku SERRJ (2020) je vhodné mediační kompetenci rozvíjet již od úrovně A1 (resp. A0) a v řadě evropských zemí, jako je Německo, Rakousko, Itálie, Francie, Řecko aj., už cílený nácvik mediace probíhá. Ve jmenovaných zemích je mediační kompetence považována za klíčovou a mediační aktivity jsou součástí kurikul, učebnic i maturitních zkoušek.

V České republice téma stále čeká na své „objevení“, čemuž má mj. přispět i seriál o mediaci s názvem (Ne)Ztraceno v překladu v periodiku Cizí jazyky autorky Pavly Marečkové, oborové didaktičky působící na katedře německého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která se jazykovou mediací intenzivně zabývá již od roku 2016. Některé z příspěvků jsou dostupné i online v archivu časopisu Cizí jazyky: Archiv | Časopis Cizí jazyky (cuni.cz)

Uveďme několik důvodů, proč je vhodné začleňovat mediační úlohy do výuky cizích jazyků již od samých počátků:

  • AUTENTICKÝ KONTEXT: Mediační aktivity jsou vždy zasazeny do reálného kontextu každodenního života, což přirozeně aktivuje a motivuje žáky/studenty.
  • ČINNOSTNĚ ORIENTOVANÁ VÝUKA: Žáci/studenti se učí spontánně, pohotově a přiměřeně reagovat v různých komunikačních situacích a sociálních rolích.
  • KOMPLEXNÍ ROZVOJ: Mediace významně přispívá ke komplexnímu rozvoji všech čtyř řečových dovedností a jazykových prostředků. Zpravidla je žák/student během jedné mediační úlohy konfrontován s psaným nebo mluveným výchozím textem a poté jej ústně či písemně předává dál, přičemž aplikuje osvojené poznatky z oblasti slovní zásoby, gramatiky, výslovnosti či pravopisu.
  • ROZVOJ STRATEGIÍ: Zpracování mediačních úloh významně napomáhá  rozvoji nejrůznějších komunikačních strategií (od strategií porozumění textu obecně, přes kompenzační strategie, až po emočně-sociální strategie).
  • INTERKULTURNÍ UČENÍ a JAZYKOVÉ POVĚDOMÍ: Zpravidla jsou pro mediační úlohy použity autentické texty, které s sebou přirozeně přinášejí řadu interkulturních aspektů. Mediační úkoly umožňují kontrastivní pojetí jazyků i kultur a nabízejí prostor pro uvědomění si jazykových i kulturních rozdílů a podobností.
  • CODE SWITCHING: Při mediačních aktivitách je zcela přirozené střídat jednotlivé jazyky (code-switching). Ačkoliv zůstává stále nejvyšší prioritou komunikace v cílovém jazyce, nejsou (v návaznosti na nejnovější poznatky z oblasti didaktiky vícejazyčnosti) jiné jazyky - včetně mateřského - striktně vyloučeny, ba naopak jsou všechny vnímány jako součást jednoho souhrnného jazykového repertoáru, který má žák/student neustále k dispozici.
  • TOLERANCE CHYB: Hlavním cílem mediátora není bezchybný písemný nebo mluvený projev, ale především umožnění komunikace a podpora porozumění mezi komunikujícími partnery. Žáci/Studenti se učí pohotově reagovat, mnohdy i za cenu nedokonalostí v lexikální a/nebo gramatické rovině.

Lze tvrdit, že mediace není zcela novým objevem. Mnohé prvky či úlohy vyučující praktikují ve své výuce už mnoho let, nicméně nyní máme díky klasifikaci mediačních aktivit a strategií v Dodatku k SERRJ možnost nahlédnout pod povrch těchto úloh a vědomě je zacílit. Prostřednictvím mediačních aktivit můžeme propojit cizojazyčnou výuku s každodenním životem žáků/studentů, nechat je "cvičně" zažít komunikační situace z perspektivy různých rolí a tím se na ně verbálně i sociálně a emočně připravit. 

Mediační úlohy je vždy vhodné začlenit do komplexních výukových scénářů, aby nepostrádaly situační kontext a aby bylo k dispozici dostatečné množství souvisejících informací i jazykový repertoár. To lze označit za základní podmínky pro úspěšnou realizaci mediačních aktivit.

Vzhledem k tomu, že se v České republice vyučuje převážně angličtina jako první cizí jazyk, nabízí se výuku obohatit o ústní či písemné mediační úlohy integrující tři jazyky (trialog), např. angličtinu, němčinu a češtinu. Stejně tak lze do úkolů zapojit mateřské jazyky žáků s jiným původem (vietnamština, ukrajinština aj.). 

Za kolébku didaktiky jazykové mediace v České republice lze považovat katedru německého jazyka a literatury Pedagogické fakulty MU, kde jsou od roku 2017 v rámci magisterského studijního programu Učitelství německého jazyka a literatury pro ZŠ vyučovány dva specializované předměty, z nichž první je zaměřen na rozvoj mediační kompetence na úrovni C1 a druhý na metodiku a didaktiku mediace. Současně bude od září 2023 nabízena vyučujícím němčiny možnost absolvovat akreditovaný jednodenní vzdělávací seminář na téma Jazyková mediace ve výuce němčiny – Jak na to? nabízený rovněž na PdF MU v rámci CŽV, jenž přináší stručný úvod do problematiky a především bohatou nabídku praktických námětů, které si lze odnést přímo do výuky.

Několik námětů na aktivity do výuky němčiny naleznete od května 2023 i na Metodickém portálu RVP v sekci Materiály do výuky pod názvem Mediační úlohy ve výuce němčiny pro začátečníky.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Pavla Marečková Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jazyková gramotnost