1. část:
Dnes si vytvoříte barevnou mapu svého pokoje. Je to pro vás důležité místo, a mělo by Vám v něm být dobře, neboť se zde se můžeme schovat před světem. Je to místo, kde usínáte a kde se probouzíme do nového dne. Zkuste si představit, jakou barvu byste přiřadili tam, kde spíte, usínáte, tam kde se připravujete do školy, kde si hrajete. Zavřete oči a projděte si celý pokojíček, zastavte se a nechte své představy plynout. Vezměte si vodové či anilínové barvy a zkuste svoji cestu pokojíčkem namalovat.
|
|
|
Komentář: Z kreseb je patrné, že žáci pracovali se svoji vnitřní představou místa, které znají a ke kterému mají vztah, což se odrazilo jak v bohaté barevné škále, tak liniích zachycujících pohyb prostorem a vztahy mezi jeho jednotlivými segmenty – lze říci, že pokoj je obýván. Zatímco prostřední kresba pracuje s výraznějšími a jasněji definovanými tvary a je spíše malířsky pojata, krajní kresby jsou čistě lineární. I přes tuto podobu vyznívají odlišně – čtenář si může zkusit tuto odlišnost pojmenovat a stejně tak i další své postřehy.
Reakce žáků: „Tady mi bylo jako ve vlnách na moři.“ – „Tam, kde si hraju, je mi dobře.“ – „Použila jsem černou a fialovou, protože mne bolí nohy“. – „Jdu si lehnout, a tam mne ségra bouchá, protože chce číst pohádku – dala jsem tam červenou.“
2. část
Na rozdíl od výchozího zadání je zde vložena ještě další část, které se detailněji zabývá interiérem.
Nyní se pokuste detailně si vzpomenout a pak nakreslit vše, co se ve vašem pokojíčku nachází (okno, dveře, světlo, lampičku, pokojové květiny) Nejde nám o přesnou podobu věcí, ale o to, aby jich co nejvíce bylo zaznamenáno tak, jak jsou umístěny v prostoru vašeho pokoje. Kreslete tužkou, tuší, černým fixem, progresami, čímkoliv chcete.
|
|
 |
| Obr. 6 až 8. (Lenka Feldsteinová) |
Reakce žáků: „Mně se to nedaří, to okno je trochu dál, nevadí to?“ – „Já jsem ty dveře udělala, že jsou pootevřené.“
3. část
Vytvářeli jste si barevnou mapu pokoje, zkoumali jste detaily, snažili jste si vybavit tvary a barvy jednotlivých předmětů a zákoutí pokoje, která jsou pro vás důležitá.
Nyní si představte, že se díváte na svůj pokojíček ze shora jako byste měli schopnost se vznést a vidět jej z ptačí perspektivy (vidět jeho půdorys).
Na jaké části – geometrické tvary můžeš svůj pokojíček rozdělit (mohou to být trojúhelníky, čtverce, obdélníky – promysli, zda nějaké tvary převažují, a také jak jsou uspořádány). Svému pocitu z konkrétních tvarů (z jejich seskupení) přiděl barvu a využij různé prostředky, může to být kresba pastelkami, koláž, kombinované prostředky.
|
|
|
||||||
|
|
|
(Fotografie obr. 9–14 Lenka Feldsteinová)
Komentář: tato část lekce byla záměrně zadána pro žáky různých ročníků 1. stupně – byla realizována v rámci kroužku výtvarné výchovy žáků od 5 do 12 let. Pokud je zadání promyšlené, tématu se věnuje delší čas pozornost a žáci mají možnost vycházet přímo ze svých zkušeností a volit si prostředky a experimentovat s nimi, tak se mohou zapojit různé věkové kategorie. Přestože je zadání využitelné pro jakoukoliv věkovou skupinu a i v běžné hodině VV, díky více vyhovujícím podmínkám pro tvůrčí práci v rámci kroužku se dosahuje i vyšší kvality výsledků.
Jedná se o ukázky užití různých prostředků – nabídnuta byla dětem celá škála možností (byly požádány, aby si zkusily jich vybrat co možná nejvíce – každý něco jiného), abychom na závěr viděli, jaké podoby může zadání mít, jak se budou výsledné práce od sebe odlišovat i v důsledku užití různých prostředků.
Reakce žáků: „Můžu udělat vysněný pokojíček, jaký bych ho chtěla, ne ten můj?“ – „Já bych to chtěla udělat jako opravdu – z krabiček.“
Několik postřehů z realizace
Někteří žáci chtěli pracovat ve dvojicích (lepení krabiček – obr. č. 11), více žáků používalo látky, tempery, pastely, dva i dřevěné dýhy – jedna žákyně začala prostředky kombinovat (dýhy a látky) „aby to bylo veselejší“.
Dvě děti (zkusila jsem lekci realizovat i pro předškolní děti a žáky 1. ročníků) chtěly vytvářet ne svůj, ale vysněný pokojíček.
Také jsme si při závěrečné reflexi položili otázku, ke kterému prostoru by více inklinovali a proč. Žáci si většinou zvolili svůj pokojíček (pravděpodobně vlivem čerstvě prožité zkušenosti), některým se líbil cizí pokojíček (látky) pro svoji přitažlivost popisovanou jako „Je veselý a měkký“.
U mladších žáků (6 a 7 let) byl úkol s geometrickými tvary těžké udržet na úrovni pouze tvarů. Geometrické tvary znali, uměli je pojmenovat, ztvárnily je, ale postupně začali přidávat detaily (hračky, poličky, peřiny, kytky apod.). U skupiny dětí předškolních a 1. roč. bylo třeba vytvořit podmínky, aby viděli věci ze shora a abychom si je společně pojmenovávali a třídili na čtverce, kruhy, obdélníky, trojúhelníky.
Tím, že jsem třetí fázi realizovala s malou skupinou žáků (10 žáků ve skupině), byla možnost jim nabídnout více variant výtvarných prostředků řešení, podněcovat je k vymýšlení dalších. Důležitou roli hraje zázemí pro výuku a dostatek materiálu. Tato volnost ve výběru prostředků by ale byla obtížně realizovatelná ve třídě s 30 žáky.
Všechny činnosti děti a žáky bavily, pracovali se zaujatostí. Na konci dokázali rozlišovat, o co nám u jednotlivých prací šlo (přiřazování barev a pocitů, důraz na detail, kresebný záznam, rozvržení tvarů pomocí geometrických tvarů).
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-SA.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Výukové aktivity pro rozvoj čtenářské, matematické a digitální gramotnosti na 1. stupni ZŠ II.
Ostatní články seriálu:
