Předložený koncept kognitivní dimenze vychází z konceptu „chemického názvosloví“, kdy na jednom činném slovesu „KRESLIT“ ukážeme všech šest úrovní. Důraz je kladený na sémantický obsah, který je rozlišovaný předponami. Uvědomujeme si, že právě tento koncept je obtížný pro přírodovědně založené jednotlivce, kteří nejsou vzděláváni v lingvistice a nemusí mít dostatečně rozvinutý „jazykový cit“. Také si uvědomujeme, že v některých případech jenom činné sloveso nestačí. Je nutné brát v úvahu celý kontext a rozumět tomuto kontextu.
Pro používání slovesa KRESLIT pracujeme s tématem litosférické (tektonické) desky, který byl experimentálně vyzkoušený s žáky 6. třídy fakultní školy ZŠ Lesní v Liberci (Kolářová, 2015).
Kognitivní dimenze Revidované Bloomovy taxonomie (dále RBT) vychází z činného slovesa KRESLIT: obkreslit – zakreslit – dokreslit – překreslit – vykreslit (hodnotit) – volně nakreslit (namalovat). Zaměřujeme se v tomto tématu na žáka (jednotlivce). Avšak tento přístup také umožňuje, aby žák pracoval ve skupině, případně v týmu, kde jsou odlišné role, a kvalita činností se může lišit.
Na úrovni kognitivní dimenze Revidované Bloomovy taxonomie (RBT) se jedná o nejnižší úroveň, která od žáka vyžaduje mechanickou/pamětní činnost ve stylu „nalít do hlavy / vylít z hlavy“ nebo capes and bays, jak Angličané nazývají pamětní učení v zeměpisu, zaměřené na ukázání polohy na mapě (Bustin, 2011, 65). Paměť žáka funguje jako krátkodobá – jedinci jde o to, naučit se vše v uspořádání, které je již předem dané. Pokud se naučené neopakuje, pak dochází po několika dnech k „vyhasínání“, zapomínání („vysypání z hlavy“). Delší dobu zůstávají jen výrazné nebo naopak nepodstatné či neúplné informace. Ty druhé informace nejsou jedinci v jeho poznávání příliš užitečné. Tento proces „zapomínání/vyhasínání“ a přesouvání z krátkodobé do dlouhodobé paměti popisuje např. Slavin (2012).
V celé této úrovni se pohybujeme v kognitivním stupni „zapamatovat“, případně s přesahem do stupně „porozumět“.
Nejjednodušší činností v námi sledovaném tématu (litosférické desky), kterou žáci 6. třídy konají, je práce s litosférickými deskami jako se skládačkou (puzzle; Kolářová, 2015). Navrhovaný úkol vychází z projektu Americké geologické služby. (Obrázek 9).
Obrázek 9 Předloha litosférických (tektonických) desek připravených k vystřižení
Zdroj: Moreno, M. (1999): Puzzling Plates, US Geology Survey (upraveno; navštíveno 15. 6. 2006), použito z: Kolářová, 2015 |
Obrázek 9 je základním uspořádáním, které si žák zapamatuje. Jde o uspořádání litosférických desek v současné poloze. Nejdříve se žák naučí jména sedmi litosférických desek:
Desky žák vybarví a následně vystřihne z listu, kde však nejsou desky uspořádané do mapy světa. Žákovi je třeba připomenout, že tektonickou (litosférickou) desku tvoří zpravidla kontinent (pevninská kůra), který vyčnívá nad hladinu oceánu, a „zbylá“ část desky, která je pod hladinou oceánu (oceánská kůra).
Vystřižené litosférické desky žák volně intuitivně sestaví na volném listu papíru A4 a pak následně zafixuje/přilepí. Snadnější postup je činnost podle předlohy, např. mapy ve Školním atlasu, případně učitel pomůže žákovi umístit Africkou litosférickou desku přibližně do středu podkladového papíru a žák kolem ní přidává další litosférické desky.
Závěrečný úkol v této úrovni je, žák:
V kognitivní úrovni „porozumět“ se žák pohybuje „nad“ zapamatovanými fakty/definicemi a tato úroveň by měla být minimální úrovní, kterou žák prezentuje v očekávaném výstupu.
Žák využívá poznatku, kdy jev/fenomén „překračuje“ z jedné desky na druhou (zobrazení praještěři či rostlina – u nich se řídí obrázkem, ne jménem, viz Obrázek 10). Žák využije následující obrázek jako předlohu. Žák pracuje s grafickým přiřazováním základních pojmů v angličtině, kterým rozumí vztahově.
Obrázek 10 Rozmístění fosilií/zkamnělin na kontinentech jako důkaz existence prakontinentu Pangea (názvy jsou v angličtině)
Autor díla: Obrázek je dostupný pod licencí Public domain na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kontinent%C3%A1ln%C3%AD_drift#/media/File:Snider-Pellegrini_Wegener_fossil_map.gif [cit. 13.7. 2016] |
Žák:
Žák s těmito informacemi následně pracuje v úrovni používání („aplikovat“). Navazuje na to, co se naučil.
Kognitivní úroveň „aplikovat“ se u žáka projeví tak, že znalosti/vědomosti a dovednosti uplatňuje/použije v nových vzdělávacích podmínkách/situacích. Žák pracuje s jinou mapovou předlohou (Obrázek 13) mapkami. Chápe nejen polohu ale také pohyb tektonických (litosférických) desek.
Žák sleduje krátké video, případně Obrázek 11, o pohybu litosférických desek, které před 225 miliony let tvořily shluk v podobě prakontinentu Pangea. Desky se z původní pozice/polohy v prakontinentu Pangea dostaly do pozice/polohy současné. Výrazný je pohyb Indické litosférické desky.
Obrázek 11 Kontinentální drift tektonických desek, poloha desek v geologickém období trias (cca před 150 mil. let, vlevo) a v geologickém období křída (cca před 65 mil. let, vpravo)
Autor díla: Obrázek je dostupný pod licencí Public domain https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kontinenternas_vandringar_Trias_o_Krita.PNG?uselang=cs, [cit. 24. 5. 2017] |
Úkol žáka v Obrázku 11. Žák:
V sestavené skládačce (Obrázek 12) chybí Africká tektonická (litosférická) deska. Pro žáka bude snadnější obkreslit (zvýraznit) Jižní Ameriku, ale obtížnější pro něj bude dokreslit do chybějícího místa Afriku.
Obrázek 12 Výsledek sestavení litosférických desek pro žáky 6. třídy. Kvůli ztížení úkolu nedostali žáci Africkou litosférickou desku. Naznačeno dokreslení do skládačky litosférické desky (modrá čára) a Afrického kontinentu (červená čára)
Zdroj: Kolářová, 2015, Jaroslav Vávra doplnil o obrys Afriky a Africké litosférické desky |
Žák
Následující úkol umožňuje zvolená válcová projekce zobrazení světa tektonických (litosférických) desek, která je použita pro skládačku.
Úkol pro žáka:
Kognitivní dimenze analyzovat spolu s aplikovat je základem pro optimální úroveň žáka v jeho reprezentaci úrovně očekávaných výsledků. K tomu využijeme následující Obrázek 13.
Obrázek 13 Zóna subdukce (konstruktivní/konvergentní okraj litosférických desek)
Autor díla: Jaroslav Vávra |
Příkladem úkolu takové úrovně je následující. Žák:
Smyslem je, aby žák vystihl alespoň jednu kvalitu v celém komplexu subdukční zóny (viz Obrázek 13), například pohyb desek vůči sobě navzájem, a alespoň jeden důsledek tohoto procesu (viz vyšší úroveň „volně namalovat“). Obecně můžeme vycházet ze SOLO taxonomie (vztah části a celku; Biggs & Tang, 2011).
V této kognitivní dimenzi se žák dostává do úrovně excelentní. Rozumí komplexním vztahům, které volně podle sebe, avšak z hlediska uspořádání správně zasazuje do celku. Rozumí funkcím částí v rámci celku. Zde se dostáváme do „vyšších pater“ SOLO taxonomie – Structure of Observed Learning Outcomes / Struktura pozorovaných výstupů učení (Biggs & Tang, 2011), která řeší konstrukci od částí k uspořádaným celkům (Biggs & Tang, 2011).
V zaměření na tuto úroveň kognitivní dimenze využijeme předešlé úkoly a Obrázek 12, na kterém žáci nakreslili rovník, obratníky, polární kruhy a rovník. Protože již mají znalosti o důsledcích pohybů planety Země kolem Slunce, mohou vyřešit následující úkol. Žák:
V tomto úkolu jde o velké zjednodušení, které vychází ze vzájemného postavení Země a Slunce, což má vliv na klimatické pásy (zjednodušeně od rovníku: nízkých, středních a vysokých zeměpisných šířek; teplotně: horké, mírné, ledové) na Zemi, a které lze následně v dalších tématech (např. půdy, flóra, fauna) využívat. Význam tohoto úkolu pro žáky je uvědomit si extrémy v teplotách a jejich lokalizaci na Zemi i rozšíření v zóně/pásu.
V následujícím úkolu se vrátíme k litosférickým deskám a jejich okrajům. Rozlišujeme tři typy okrajů, podle toho, jak se vůči sobě navzájem pohybují:
Ve výuce zdůrazníme „opaky“ v pohybu desek vůči sobě navzájem (proti a od sebe). Žáci studují mapu litosférických desek ve Školním atlase a hledají místa, kde tyto pohyby jsou. Poznatek žák přenáší do své mapy.
Žák:
Na této úrovni kognitivní dimenze (excelentní standard) je nutné vést žáky již odlišně, protože ne všichni jej budou dosahovat. Žák zaměřený pamětně/encyklopedicky (minimální standard) v tomto úkolu OBKRESLUJE, s důrazem na polohu, rozměr, ohraničení. Učitel na konci této činnosti ukáže správné zakreslení a žák si vše zkontroluje.
Významnější z hlediska myšlení je však interpretace svými slovy a vysvětlení pojmů a procesů (VYKRESLÍ/NAKRESLÍ) a samostatného objevování (optimální až excelentní standard)
Nejvyšší kognitivní úroveň, která se objevuje i u žáků 6. ročníku. Žák nejen prezentuje, co se naučil (znalost/knowledge), ale také jak tomu rozumí (reprezentace, metaznalost) a jak se sám ke své znalosti dopracoval (meta-kognice). Je schopný vytvářet nové spojitosti či uspořádání. Dovede posoudit také metakognici/metaznalost svého spolužáka, rozumí tomu, co spolužák udělal jinak (zda je to vědomostně/dovednostně správně), případně mu poradit, aby výsledek úkolu byl správný. Jde o úroveň excelentního hodnotícího standardu, viz Obrázek 16.
Žák:
Co (jakou kvalitu) žák 6. ročníku nakreslením (re)prezentuje:
Znalosti, které žák aplikuje/dokreslí a (re)prezentuje v mapě světa, ukazuje Obrázek 14. V něm se poznatky zaměřují na okraje litosférických (tektonických) desek, na žhavé místo (hotspot) v Pacifické litosférické (tektonické) desce, na subdukční zónu (podsouvání desek), riftovou oblast (pohyb desek od sebe) v oblasti Atlantiku a na důsledky v podobě sopek a jejich struktury a tvaru. Další mohou být doplněny například v podobě oblastí s nejčastějším zemětřesením, nebo na oblasti, které jsou blíže k České republice (střet Africké a Euroasijské desky v oblasti Itálie).
Obrázek 14 Možný příklad mentální mapy se znalostmi a dovednostmi, které jsou cílem tohoto vzdělávacího tématu.
Autor díla: Jaroslav Vávra |
Obrázek 15 nabízí schéma (mentální mapu), jak vypadá oblast subdukce (podsouvání oceánské desky), jaký je vzájemný vztah a pohyb litosférických (tektonických) desek vůči sobě navzájem a co je důsledkem tohoto procesu.
Obrázek 15 Zóna subdukce (konstruktivní/konvergentní okraj litosférických desek)
Autor díla: Jaroslav Vávra |
Následující úkol, který žák 6. ročníku provede, který patří do nejvyšší kognitivní úrovně:
Otázky, které směřují do úrovně excelence a které shrnují celé téma:
Následující tabulka 2 poskytuje pro učitele shrnující informace o kvalitativním rozlišení v kognitivní dimenzi, kterou jsme se zabývali výše.
Tabulka 2 Kognitivní dimenze u tématu Litosférické (tektonické) desky založená na činném slovesu KRESLIT
Kognitivní dimenze |
KRESLIT |
CO |
1 Pamatovat |
OBkreslit |
kopírovat sedm litosférických desek |
2 Rozumět |
ZAkreslit |
do oválu ve vytvořeném obrázku/mapě/puzzle „překračování“ jevů, ve kterém je zahrnutý sledovaný jev, který z jedné listosférické desky „překračuje“ na druhou |
3 Používat |
DOkreslit |
části z celku na všech mapách Obrázku 4 (jiná předloha než v úrovni zapamatovat!) obrysy dvou kontinentů: Afriky a Jižní Ameriky |
4 Analyzovat |
PŘEkreslit |
z předlohy pohyb a vzájemnou polohu oceánské a pevninské desky v subdukční zóně |
5 Hodnotit |
VYkreslit |
okraje litosférických desek – červeně proti sobě, modře od sebe (provede na mapě litosférických desek) |
6 Tvořit |
NAkreslit/ namalovat |
volně bez předlohy podsouvání oceánské desky pod pevninskou desku s porozuměním (pohyb, natavování, horotvorná/sopečná činnost) |
Zdroj: původní
Téma Litosférické (tektonické) desky prezentuje příklad, jak je možné používat Revidovanou Bloomovu taxonomii (kognitivní dimenzi; in: Anderson & Krathwohl, 2001; in: Vávra, 2011) ve vedení geografické výuky. Důraz v předloženém textu je na využití principu „ceteris paribus“, kdy využíváme základ/kořen slovesa KRESLIT. Jako pomocná/doplňková taxonomie je použita SOLO taxonomie (Biggs & Tang, 2011), která využívá vztahu části a celku (Structure of Observed Learning Outcomes / Struktura pozorovaných výstupů učení. Podle Biggse tato taxonomie umožňuje rozlišovat kvantitativní fázi, zaměřenou spíše na jednotlivosti, popis a naučené algoritmy, a kvalitativní fázi, jako je srovávání, analyzování, vysvětlování příčinnosti, generalizování, vytváření hypotéz a reflexe.
Následný obrázek (Obrázek 16) prezentuje vztah kognitivní dimenze a hodnotících úrovní (minimální, optimální a excelentní), které lze chápat jak obecně ve vzdělávání, tak v geografickém vzdělávání, nejen v uvedeném a analyzovaném vzdělávacím tématu.
Obrázek 16 Navrhovaný vztah mezi kognitivní dimenzí a hodnotícími úrovněmi (minimální, optimální, excelentní)
Autor díla: Jaroslav Vávra |
Je nutné upozornit na to, že v hodnocení úrovní nelze postupovat v ostrých hranicích, což naznačuje Obrázek 16. Vždy bude učitel posuzovat dosaženou úroveň u žáka „komplexněji“. Ale také to od učitele vyžaduje argumentaci a zdůvodnění, zvláště v hraničních oblastech těchto tří hodnotících úrovní, kde může docházet a často také dochází k překrývání. K tomu je určený tento text.
Předložený text je pouze vstupním návrhem, jak ve výuce používat/využívat členění hodnotících úrovní (minimální – optimální – excelentní). Teprve další a další praktická ověřování (zkušenosti) ukáží výhody/nevýhody tohoto přístupu a pomohou s vytříbením podoby činných sloves, která se využijí pro stanovení standardů. Návrh vychází z teoretických východisek a praxe, kterou uplatňujeme v učitelském vzdělávání budoucích učitelů zeměpisu na TU v Liberci.
V dalším textu si ukážeme konkrétní výstupy žáků, jak sestavovali své „tektonické“ mapy světa.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Litosférické desky a Kontinentální drift v základním vzdělávání. Zaměření na transfer vědeckých znalostí a kvalitativní hodnocení s ověřením některých poznatků v 6. ročníku zeměpisu.
Ostatní články seriálu: