Předškolní výchova je považována za první stupeň vzdělávacího systému. Je určená dětem od 3 do 6 let věku, je dvojího typu, tedy vlastní předškolní zařízení a předškolní třídy při základních školách. Děti mají právo na jeden rok předškolní výchovy. Výchova šestiletých dětí spočívá v podněcování jejich celkového rozvoje a v přípravě základních čtenářských a matematických dovedností.
V Polsku je přítomnost a nutnost absolvování tzv. nultého ročníku, který zahrnuje body potřebné k přípravě na následný stupeň vzdělání.
K prodloužení délky povinného vzdělávání přistoupilo Polsko od roku 2004 zavedením „nultého ročníku“ který jsou šestileté děti povinny absolvovat jako přípravu na primární vzdělávání buď v mateřské škole (przedskole), nebo v předškolní třídě připojené k primární škole.
Věk zahájení povinné školní docházky se tak vyrovnal s Českou republikou. Akcent na vzdělávání šestiletých dětí je důsledkem snahy o vyrovnání vzdělávacích příležitostí snížením sociálního faktoru na školní úspěšnost žáků. Toto opatření je logické vzhledem k poznání, že mateřské školy přispívají ke zvyšování sociálního a kulturního rozvoje dětí a vytvářejí základní předpoklady pro jejich další vzdělávání, a je reakcí na vývoj polského preprimárního školství na začátku 90. let. Neboť dle výzkumů se zjistilo, že děti, které nenavštěvovaly mateřskou školu, dosahovaly později během povinné školní docházky horších výsledků, a to mělo další negativní dopady na jejich navazující vzdělávání.
Organizace dne je velmi podobná jako u nás, ale převažuje řízená činnost. Větší děti v poledne nespí, ve školce spaly jen děti dvou- a tříleté. V 11 hodin mají polévku, malé jdou spát a velké jdou ven. Ve 13.30 hod. je pak druhé jídlo. Děti neodcházejí po obědě domů, neodpočívají. Jedí z plastových talířku, používají také jednorázové plastové kelímky.
Core-curricula definuje pro každý ze tří vzdělávacích cyklů vědomosti a dovednosti, kterých mají žáci dosáhnout, jinými slovy výsledky a výstupy vyučovacího procesu, ponechává však úplnou svobodu, jak bude předepsaných cílů dosaženo. Poskytuje školám prostor pro jejich autonomii a odpovědnost. Reforma úplně změnila pravidla a zákonný rámec definující, co má být v polských školách vyučováno. Nový mechanismus má sloužit k posílení autonomie školy a učitele, vytvářet podmínky pro rychlou a pružnou reakci škol na lokální potřeby. Školy jsou svobodné v rozhodování o metodách k dosažení jejich vzdělávacích obsahů.
Zmíněné úpravy zavedly do polského vzdělávacího systému novou terminologii: integrované vzdělávání, vzdělávací cesta, vyučování v blocích. Jiný často užívaný termín v oficiálních dokumentech – „vzdělávací aktivity“ – se vztahuje k zmocnění školy organizovat svou práci různými přístupy za hranicí tradičního rozvržení školního času. Z uvedeného vyplývá zřetelná snaha zavést prostřednictvím core-curricula změny nejen v organizaci a metodách vyučování, ale i změny v celkovém pojetí vyučování a kultury školy.
Školní vzdělávací program si školy tvoří sami. V mateřských školách pracují také stážisté, kteří zpracovávají podklady.
Učební osnovy jsou podobné našim. Rozdíl byl jen v tom, že v námi navštívené mateřské škole mají děti starší tří let angličtinu každý den. Mají své projekty: škola v pohybu, bezpečnost, integrace, zdravé stravování. V mateřské škole se věnují také těmto oblastem: tanec (jedenkrát v týdnu pro děti starší 4 let), výtvarná výchova, logopedie (dvakrát týdně), šachy (jednou týdně). Na rozdíl od naší mateřské školy mají i hodiny náboženství.
V námi navštívené mateřské škole byla pravidla jasná a srozumitelná, všechny děti byly s nimi seznámeny. Pravidla mají vyvěšená, zpracovaná formou piktogramů, aby jim děti dobře porozuměly a měly je stále na očích.
Po roce 2000 se v Polsku začaly uplatňovat i stupně kariérního růstu. Jednotlivých kariérních stupňů učitelé dosahují na základě přesně stanovených a do detailu rozpracovaných požadavků, jako jsou například příslušná kvalifikace, komisionální pohovor či portfolio.
Základním předpokladem fungujícího kariérního systému je i odpovídající úroveň odměňování jednotlivých učitelů.
Důležitým dokumentem v polském školství je Karta učitele existující už od roku 1982; novelizována byla o devatenáct let později.
V námi navštívené mateřské škole měly děti také k dispozici specialisty: fyzioterapeut, logoped, psycholog, asistenti a také docházeli učitelé-specialisté (výtvarka, hudba)
Mají lepší platové podmínky třináctý plat a po 7 letech mají právo na rok placeného zdravotního volna. Mezi platem učitele experta a začínajícího učitele je obrovský rozdíl, a to díky kariérnímu růstu a příplatkům.
Profese učitele
Po roce 2000 se v Polsku začaly uplatňovat i stupně kariérního růstu. Jednotlivých kariérních stupňů učitelé dosahují na základě přesně stanovených a do detailu rozpracovaných požadavků, jako jsou například příslušná kvalifikace, komisionální pohovor či portfolio. Tím, kdo kariérní systém vytváří a příslušný kariérní stupeň uděluje, je ministerstvo školství, respektive ministerstvo národního vzdělávání.
Základním předpokladem fungujícího kariérního systému je i odpovídající úroveň odměňování jednotlivých učitelů.
Důležitým dokumentem v polském školství je Karta učitele existující už od roku 1982; novelizována byla o devatenáct let později. V ní jsou jasně a závazně stanovena práva a povinnosti učitelů, včetně nároku na příslušnou dovolenou. Týdně může pedagog učit nejvíce 27 hodin. Podle profesní charty musí mít každý učitel odpovídající pedagogické vzdělání na příslušný stupeň. To je v Polsku tradičně jednooborové (začíná se ale s dvouoborovým) a na něj navazuje systém dalšího vzdělávání. Ve srovnání s námi má profese učitele ve společnosti podstatně vyšší prestiž.
Spolupráce s rodiči je výborná. Mají nejen práva, ale i povinnosti. 2krát ročně se musí účastnit akce a mají rodičovské sdružení.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Předškolní vzdělávání v zahraničí očima české učitelky.
Ostatní články seriálu: