Mateřské školy na Islandu jsou zákonem o předškolním vzdělávání z roku 2008 definovány jako první stupeň vzdělávacího systému, který není povinný, a jsou určeny dětem od jednoho roku do šesti let.
Za zřízení a fungování mateřské školy jsou zodpovědné orgány místní samosprávy, která má také za úkol sledovat řízení mateřské školy, podněcovat vzájemnou spolupráci předškolních institucí i jejich součinnost se školami na všech úrovních a vytvářet tak propojený, ucelený systém vzdělávání. Mezi jejich další povinnosti patří organizace zvláštních služeb specialistů (specialist services) pro mateřské školy.
Míra účasti ve vzdělávacím systému mezi dětmi v předškolním věku byla v roce 2007 48 % pro děti do dvou let, 94,5 % u dětí od dvou do pěti let.
Fungování předškolních vzdělávacích institucí je upraveno zákonem o předškolním vzdělávání z roku 2008. Zákon stanovuje povinnosti samosprávných jednotek a státu, cíle a priority v rozvoji dítěte a fungování příslušných institucí. Zákon uvádí jako hlavní princip islandského předškolního vzdělávání zájem a „sociální bohatství“ dítěte. Od toho jsou odvozeny následující cíle a základní metodické pokyny:
Národní vzdělávací plán je experty navržená vzdělávací politika, která je pro mateřské školy závazná. Jejím účelem je zajistit určitý standard a kvalitu výuky. Stanovuje hlavní cíle a výstupy vzdělávacího systému pro každý stupeň vzdělávání zvlášť. V současnosti je platný Národní vzdělávací plán z roku 1999, který je průběžně aktualizovaný. Spíše než konkrétní osnovy definuje Národní vzdělávací plán filozofii islandského vzdělávání, která je zejména v předškolním věku zaměřena na učení prostřednictvím her a zvídavosti, kreativní činnost a demokratický vztah mezi dítětem a učitelem. Stejně jako zákon o předškolním vzdělávání klade důraz na spolupráci rodičů a školy při rozvoji dítěte. Mezi prioritní oblasti se v dokumentu řadí také spolupráce zařízení předškolní a povinné školní docházky. Předškolním institucím nejsou v Národním vzdělávacím plánu přímo určeny metody a pomůcky, které mají používat. Jejich volba zůstává na jednotlivých organizacích a obvykle je spojena s určitou filozofií, podle které se mateřská škola řídí (např. filozofie Montessori, Waldorf nebo Reggio Emillia).
Operační náklady na provoz mateřských škol, ale i náklady na jejich stavbu, platy zaměstnanců a jejich řízení má na starosti místní samospráva. Podstatnou část operačních nákladů hradí rodiče – přibližně 30 %. Neexistuje žádná celonárodní norma týkající se finanční samostatnosti mateřských škol, proto se může jejich situace lišit region od regionu. Přesnou částku určuje vždy příslušný orgán místní samosprávy.
V některých případech je výše příspěvku vázána na socioekonomickou situaci rodiny. Nižší poplatky platí například svobodní rodiče, studenti nebo rodiče s dvěma a více dětmi v předškolním věku (0–5) nebo rodiče s dítětem ve věku 5 let (snaha podpořit skolarizaci dětí v posledním roce předškolního věku). Celostátně neplatí rodiče školné pouze za děti s fyzickým nebo mentálním handicapem.
Děti v islandských mateřských školách jsou obvykle rozděleny do jedné až pěti skupin. Běžný počet dětí ve skupině se pohybuje mezi osmnácti a čtyřiadvaceti. V případě, že se ve třídě spolu s ostatními nachází postižené děti, je jejich celkový počet ve skupině snížen na čtrnáct až osmnáct.
Ve větších mateřských školách jsou navíc děti rozdělovány podle věku. Nejčastěji jsou spolu děti od jednoho do tří let a od tří do pěti. Důležité je, že děti nepřecházejí z jedné věkové kategorie do druhé automaticky při dosažení určitého věku, ale přestup je určen jejich osobním rozvojem a vyspělostí, obvykle však ve věku tří let.
V námi navštívené mateřské škole děti většinou pracovaly ve skupinkách, vybíraly si činnosti, o které měly zájem, a to v rámci rozvoje jazyka, matematických představ, výtvarných, hudebních a pracovních činností.
Děti se hodně zaměřovaly na rozvíjení slovní zásoby, jazykových dovedností a matematických představ. Velmi se mi líbilo, že pedagogové dětem nepředkreslovali, neříkali, jak co dělat, pouze je pobízeli a děti vše vytvářely samostatně – výtvarka, modelování, stavění ze stavebnic, ...
Mladší děti obyčejně po obědě spí. Spánek je individuální, odvíjí se podle potřeb dětí. Děti, které potřebují spát po obědě, chodí odpočívat na molitanové matrace. Dodržuje se také pravidlo, že děti by si měly každý den po určitou dobu hrát venku. V námi navštívené mateřské škole se učitelky snažily, aby děti pobývaly co nejvíce venku.
Trvání školního roku stanoví každá samosprávní jednotka zvlášť, mohou tedy existovat rozdíly nejen v době jeho začátku, ale i délce, obvykle však mateřské školy fungují přibližně 11 měsíců v roce s jedním měsícem volna v období letních prázdnin. V mateřských školách na Islandu navíc nemají prázdniny o Vánocích a Velikonocích jako zbytek veřejnosti. V běžném roce jsou mateřské školy zavřené pouze dva až čtyři dny, které slouží personálu pro přípravu a rozvoj jejich práce.
Denně jsou islandské mateřské školy otevřené od šesti do devíti hodin. Doba, kterou v mateřské škole stráví jednotliví žáci, je variabilní a závisí hlavně na potřebách rodičů a možnostech mateřské školy. Konkrétní denní rozvrh (časy jídel a jednotlivých aktivit) stanovuje zpravidla ředitelka nebo hlavní učitelka MŠ.
V islandském vzdělávacím systému na předškolním stupni pracovalo v roce 2010 celkem 5 488 z toho 4 770 kvalifikovaných pracovníků, převážně ženy (95 %).
Učitelé na předškolním a povinném stupni vzdělávacího systému studují tříleté bakalářské studium. Vzhledem k obtížným podmínkám dopravy zejména v zimním období mají budoucí učitelé možnost studovat na určitých univerzitách dálkově po dobu čtyř let.
Studované předměty jsou zaměřeny na následující oblasti:
Pracovní doba předškolních učitelů je standardně čtyřicet hodin týdně, z toho musí učitelé povinně věnovat čtyři hodiny svojí přípravě, rozvoji práce a komunikaci s rodiči. Dovolená se pohybuje mezi dvaceti čtyřmi a třiceti dny. Její přesná délka se odvíjí od stáří učitele a odpracovaných let.
Personál v MŠ je početný, v námi navštívené mateřské škole zajišťovalo provoz 23 zaměstnanců. Na skupinu dětí (počet dětí se pohybuje od 18 do 24) připadali 4 učitelé.
Všem dětem se učitelé věnují stejně, pokud je ve třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, věnuje se mu speciální pedagog. Provádí nápravu řeči a další činnosti, které zdokonalují řeč např. u polských dětí apod.
Každé dítě, které vyžaduje speciální péči, dostává od obce asistenta a obec také hradí náklady na něj.
Děti měly dopolední a odpolední svačinky, které se skládaly z bílého chleba, sušenek. Oběd byl bez polévky, děti dostaly pouze hlavní chod, tedy jídlo, které bylo teplé.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Předškolní vzdělávání v zahraničí očima české učitelky.
Ostatní články seriálu: