Mezigenerační spolupráce

Anotace

Stárnutí je součástí lidského života a s výjimkou předčasné smrti se žádnému z nás nevyhne. Je potřeba, abychom si tuto skutečnost uvědomili co nejdříve, k čemuž je vhodné prostředí nejen v rodině, kde se s mezigeneračními vztahy setkáváme od raného dětství, ale i ve škole, kde o těchto tématech hovoříme a kde si žáci mohou vyměnit zkušenosti ze svých rodin. Školní aktivity, diskuse a příklady umožňují žákům chápat různá stanoviska, umět se vcítit do myšlení seniorů, respektovat je a pomáhat jim. Pokud se problematika seniorů stane námětem odsunutým za zdi pečovatelských domů či LDN, pak uškodíme nejen samotným seniorům, ale i dnešním mladým, kteří se se změnami svého těla a ducha nebudou umět vyrovnat a budou je nutně vnímat jako degeneraci, tak jak je to společnost naučila.

O mezigeneračním soužití nás může nejvíce naučit naše vlastní rodina. Každý, kdo má rád své prarodiče, nepronáší tak lehce tvrdé soudy o seniorech. Při rozhovorech ve třídách zaujímají adolescenti velmi rychle krajní stanoviska a vše podrobují nekompromisní kritice. Připomeneme-li jim však, že si pod pojmem senior mají představit svou babičku, kterou milují, zarazí se a vede je to spíše k zamyšlení a shovívavosti k ostatním starším lidem.

Z diskusí ve třídách vyplynulo, že nejen senioři mají špatné zkušenosti s mladými, ale že je to i naopak. Řada žáků si stěžovala na hrubá odmítnutí pomoci ze strany starších lidí nebo na bezdůvodné nadávky, kterými byli počastováni jen  proto, že jsou mladí. Na druhou stranu jsme svědky laskavého, byť možná někdy trochu rozpačitého chování adolescentů i pubertální mládeže k starším a bezmocným lidem. Vidíme tedy, že mládí a stáří od sebe striktně neodděluje svislá osa, ale jako u všech věcí se klikatě vlní čára, která rozděluje lidi na vstřícné, tolerantní, vlídné a na ty ostatní.

Ne vždy mohou senioři žít se svou rodinou, neboť to neumožňují sociální podmínky. Není naší ostudou, žijí-li naši blízcí v sociálním zařízení, je ovšem problémem, když ztratí kontakt s rodinou nebo jsou-li použiti jen jako rukojmí kvůli svým financím. Posuzujeme-li vztah rodiny k seniorům, nejedná se bezpodmínečně o umístění seniora, ale o vřelé vztahy v rodině. Tak jako najdeme nešťastného člověka žijícího v lůně rodiny, nacházíme i šťastné seniory v domovech důchodců nebo pečovatelských domech.

Senioři a adolescenti mohou, pokud chtějí, velmi rychle nalézt společnou řeč, protože obě věkové kategorie procházejí velkou změnou. Adolescenti si zvykají přijímat tíhu zodpovědnosti a chystají se převzít starost o rodinu, partnera a vývoj společnosti, senioři naopak odcházejí z aktivního života a hledají cestu, jak se i nadále stát potřebnými a užitečnými i přes častá fyzická omezení.

Vhodnou a cílenou diskusí můžeme pomáhat žákům hledat vlastní názor a podpořit jejich úsilí o řešení problému mezigeneračních vztahů, který provází člověka odnepaměti.

Následující aktivity mohou pomoci rozvinout sociální cítění žáků ve věku 15 – 19 let.

REALIZACE

1. Warming-up aktivita

Žáci jsou rozděleni do 3 skupin. Za předpokladu, že je ve třídě nejvíce 30-33 žáků, bude ve skupině maximálně 10-11 žáků. Každá skupina dostane 3 otázky, na něž si připraví odpovědi. (Možnost vnitřního rozdělení skupin např.: 3 žáci na každou otázku + jeden mluvčí.) Čas na přípravu cca 10-15 minut.

1. skupina:

1. Odkdy začíná stáří? 2. Co mi na seniorech vadí? 3. Co znamená třígenerační bydlení? Chtěli byste takto bydlet?

2. skupina:

1. Jak žijí senioři? 2. Mají mi senioři co dát? 3. Mají senioři žít se svou rodinou, nebo sami? Odůvodněte své tvrzení.

3. skupina:

1. Žijete se svými prarodiči?  2. Co je příčinou špatných vztahů mezi mladými a seniory? 3. Jak si představuji své stáří? Kolika let bych se chtěl dožít a proč?

Žáci postupně odpovídají – nejdříve všechny skupiny zodpoví 1. otázku, pak 2. a 3. Další skupiny reagují – doplňují odpovědi nebo oponují.

2. Pracovní listy s tvrzeními 

Mezitím budou rozdány pracovní listy s 10 různými tvrzeními (příloha Mezigenerační spolupráce – pracovní listy).  Metodou škálování žáci zakroužkují buď A na levé straně úsečky (ano), nebo N na pravé straně úsečky (ne), nebo jakýkoli pomyslný bod na úsečce AN (kromě zobrazené 1/2), který vyjadřuje míru souhlasu, či nesouhlasu s danou tezí.

A------------------------------1/2------------------------------N

Zadaná tvrzení:

1. Senioři by měli do důchodu odcházet včas, aby nezabírali místo mladším.
2. Důchody by měly být vypláceny jen v minimální výši, aby nezatěžovaly státní rozpočet. Na stáří by si lidé měli šetřit sami.
3. Důchodový věk by měl být stanoven pro obě pohlaví stejně. 
4. Senioři by měli být vděční za péči, kterou jim věnujeme, a měli by dávat na úřadech a u lékaře přednost pracujícím a studentům, kteří mají své neodkladné povinnosti.
5. Děti nejsou povinny se starat o své rodiče. Péči přebírají sociální služby.
6. Povinnost starat se o seniory by měla přecházet z dětí na vnuky.
7. Kulturní vyžití a vzdělávání pro seniory je už zbytečné.
8. Senioři by neměli být ve vysokých státních funkcích.
9. Senioři jsou obvykle moudřejší než mladší lidé, protože mají více životních zkušeností.
10. Senioři by neměli jezdit MHD zdarma a v době dopravní vytíženosti.

Učitel práce vyhodnotí a diskutuje se žáky o nejextrémnějších odpovědích. 

3. Skupinová práce

Žáci ve dvou skupinách buď obhajují, nebo vyvracejí dané tvrzení. Metoda řízené debaty.

Učitel žáky rozdělí do dvou skupin, přičemž se snaží, aby skupiny byly vyvážené a v každé byli jak řečníci schopní obhájit názor, tak i přemýšliví jedinci, kteří dodají myšlenky. Před začátkem diskuse by bylo vhodné žákům připomenout etiku argumentace (příloha Mezigenerační spolupráce – etika argumentace).

Učitel předloží tvrzení – Staří nemají žít s mladými – a skupiny si vyberou, který z názorů chtějí obhajovat. Pro větší funkčnost lze navrhnout více témat. Učitel řídí diskusi, sleduje její směr a brzdí případné agresivní výpady, upozorňuje na nelogičnosti, přísně vyžaduje racionální argumenty a potlačuje emocionální ovlivňování. Preferujeme vlastní zkušenosti žáků z rodiny a denního styku se seniory.

Argumenty můžeme během diskuse zaznamenávat pro větší přehled na tabuli a na konci stanoveného času je vyhodnotit.

4. Metoda volného psaní

Žáci mají zadáno přinést si 2-3 obrázky (fotografie) znázorňující činnost starých lidí. Žáci o obsahu obrázků krátce pohovoří (celkový čas 5-7 minut). Tyto obrázky poslouží jako motivace k zadání: Jak byste pracovali se seniory – co ze svých znalostí byste jim mohli nabídnout? (základy práce s PC, fotografování mobilem, pouštění filmů na PC, sestavování robotických hraček…) Je pro vás taková práce se seniory přínosem? V čem?

Žáci mají 30 minut na písemné zpracování tohoto tématu, pracují ve dvojicích. Písemné zpracování jim slouží jako podklad pro konkrétní práci se seniory v Seniorcentru.

Autor: Jan Jankovič [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons

Autor: R. Cottrell (Vlastní dílo) [CC-BY-SA-3.0], prostřednictvím Wikimedia Commons

5. Hry-scénky

Žáci vytvoří 3-5členné týmy a formou scénky předvedou, jak by řešili následující situace:

1. Staří manželé jsou na procházce a pán upadne. Paní naříká a není schopná reagovat.
2. Na zemi leží nehybně starý muž a z jeho dechu je cítit aceton.
3. Důchodkyně s berlí spěchá přes přechod a uprostřed davu jí upadne berle.
4. Na rohu ulice před bankou stojí stařík a s nepřítomným úsměvem rozdává kolemjdoucím pětitisícové bankovky.
5. V parku se skupina výrostků posmívá stařence a brání jí v průchodu.
6. Na cestě ze školy potkáte sousedku-důchodkyni se dvěma těžkými taškami.
7. V autobuse žádá pán s holí chlapce, aby mu uvolnil místo, ale on odmítá s argumentem, že si také zaplatil.

Žáky instruujeme v tom smyslu, že mohou během scénky použít i negativní příklady před závěrečným správným řešením situace.

6. Praktické využití látky

Návštěva Senior centra Pardubice, práce v malých skupinkách dle připraveného programu