Odborný článek

„Ničí lidé“

16. 6. 2014 Základní vzdělávání
Autor
Naši nebo cizí?

Anotace

Kdo rozhoduje o tom, do jaké země patříme? Je možné, aby někdy lidé nepatřili vůbec nikam? Jsou takoví lidé ještě vůbec lidé? Kdo je odpovědný za uprchlíky a vyhnance?

„Trpkost, že svět to vše trpí, mi svírá srdce i ústa.“

Pavel Deutsch1

Klíčové otázky

  • Kdo rozhoduje o tom, do jaké země patříme?
  • Je možné, aby někdy lidé nepatřili vůbec nikam?
  • Jsou takoví lidé ještě vůbec lidé?
  • Kdo je odpovědný za uprchlíky a vyhnance?

Úvodní text

Koncem 30. let 20. století rychle ubývalo možností vycestování židovských uprchlíků z Německem okupovaných zemí. Všechny evropské státy pro Židy postupně zavíraly své hranice a pomocí byrokracie komplikovaly jejich přicestování. Patrně nejvýraznějším mezníkem byl v této věci tzv. „anšlus“ Rakouska, jeho vynucené připojení k „Třetí říši“ v březnu 1938. Tisíce rakouských Židů se pokoušely utéct (nebo byly přímo vyháněny) do okolních států. Všechny evropské státy reagovaly uzavřením hranic, případně zavedením vízové povinnosti vůči těmto uprchlíkům. Československo nebylo v tomto ohledu výjimkou. Již 11. března, okamžitě po prvních zprávách o obsazování Rakouska, nařídilo československé ministerstvo vnitra neprodyšně uzavřít hranice. Českoslovenští pohraničníci na (za normálních časů řídce) hlídané hranici s Rakouskem zastavovaly skupinky rakouských uprchlíků, většinou Židů, a vraceli je zpět. Absurditu uprchlické krize ztělesňoval snad nejvíce případ asi padesátičlenné skupiny Židů z rakouského Burgenlandu, z obcí Kittsee a Pam, kteří byli v dubnu 1938, v noci, bez varování nacisty vyhnáni ze svých domovů a převezeni na československou stranu Dunaje.

Velké a malé dějiny > Doma na cestě? > Zavřená hranice, s. 231

Pracovní materiál č. 1

 Schematická mapa situace vyhnanců z obcí Kitsee a Pam v Burgenlandu na jaře a v létě roku 1938

Pracovní materiál č. 2

Velké a malé dějiny > Doma na cestě? > Zavřená hranice > „Zničení lodi vyvrženců“, 30. srpna 1938, s. 239

 

Pracovní materiál č. 3–7

Velké a malé dějiny > Doma na cestě? > Zavřená hranice, s. 238, s. 240–246

  • Dopis Pavla Deutsche prezidentu Československé republiky Edvardu Benešovi, 28. července 1938
  • Dopis Jaroslava Katze prezidentu Československé republiky Edvardu Benešovi, 30. srpna 1938
  • Vzpomínky Arona Grünhuta na pomoc vyhnancům z Burgenlandu
  • Žádost American Joint Distribution Committee adresovaná ministru vnitra Československé republiky Josefu Černému, 2. května 1938
  • Dopis Ligy pro lidská práva v Československu adresovaný ministru vnitra Československé republiky Josefu Černému, 23. dubna 1938
 
 
 
 Dopis Pavla Deutsche prezidentu Československé republiky Edvardu Benešovi, 28. července 1938
Národní archiv 
 Dopis Jaroslava Katze prezidentu Československé republiky Edvardu Benešovi, 30. srpna 1938
Národní archiv

Vzpomínky Arona Grünhuta na pomoc vyhnancům z Burgenlandu

„Prvního pesachového rána2 roku 1938 mě navštívil sekretář bratislavské ješivy3 pan Fettmann a požádal mě, abych rychle přišel do domu rabiho Wesselyho. Tam jsem se dověděl o stovce Židů z Kittsee v Burgenlandu uvězněných na ostrově uprostřed Dunaje. Policie prý hlídá břehy, aby nedošlo k žádnému průniku na slovenské území. Rabi Wessely mě přesvědčil, abych se vydal na místo a zjistil, co se dá dělat.

Když jsme já a pan Eichner, sekretář naší obce4, dorazili na místo, shledali jsme situaci opravdu vážnou. Rozhodl jsem se okamžitě navštívit bratislavského policejního prezidenta Dr. Juska. Ten nejprve odmítl jakkoli jednat bez souhlasu svých nadřízených. Vpuštění vyhnanců na československé území bez platných dokladů a propustek ho mohlo stát místo. Nakonec se mi ho však podařilo přesvědčit, aby nešťastníky předvedl k výslechu. Byli přepraveni do Bratislavy na policejní stanici.

Při výsleších jsme se dověděli, že byli doslova vytrženi od sederového5 stolu a bez možnosti cokoli si sbalit byli naloženi a odvlečeni na ostrov uprostřed Dunaje.

Mezitím Rachel Unreichová a další ženy uvařily nějaké jídlo, aby vyhnance nakrmily. Také se podařilo opatřit nějaké nezbytné oblečení.

Dr. Jusko kontaktoval sekretariát ministra vnitra v Praze, ale byl striktně odmítnut se slovy, že Československo má dost svých vlastních Židů, a bylo mu nařízeno neprodleně vyhnance transportovat zpět do Rakouska. Mnoho dalších mužů intervenovalo na příslušných místech, mezi nimi např. Dr. Julius Reiss, Dr. Moritz Fleischhacker, Ludwig Meyer, Heinrich Schwartz, bez sebemenšího úspěchu. Policejní prezident nicméně přislíbil, že se bude snažit intervenovat dále.

Po dvou dnech strávených na policejní stanici se mi s pomocí přátel podařilo umístit uprchlíky v táboře Antonienhof v ‚zemi nikoho‘ mezi Rakouskem, Maďarskem a Československem. Chtěl jsem zkontrolovat, zda jsou v pořádku, ale stráž mě nepustila dál.

Rozhodl jsem se navštívit velitele maďarské pohraniční stanice v Karlburgu kapitána Ördöga, který mi pomohl před pár týdny v podobném případu vyhnanců z Frauenkirchenu6. Ten mě však tentokrát odkázal na jinou osobu, majora Demenyho z Wieselburgu. S tím to vůbec nebylo jednoduché – jednání se komplikovala a protahovala. Přece se mi však podařilo pro ně zajistit ubytování ve stájích v maďarském Karlburgu. Včas, neboť setrvávání v táboře Antonienhof již nebylo déle možné. Během transportu se však vojáci chovali k vyhnancům tak brutálně, že jsem jim musel pohrozit udáním. Nemají žádné právo se k těm lidem takto chovat.

Plán převést vyhnance z maďarského Karlburgu do slovenského Gutoru s pomocí rybářských lodí, který se mi osvědčil dříve, bohužel tentokrát nefungoval. Navrhl jsem proto majoru Demenymu, že seženu loď, na které budou vyhnanci čekat v mezinárodních vodách uprostřed Dunaje, dokud se mi pro ně nepodaří sehnat povolení k pobytu v Bratislavě. Major Demeny požadoval pro takovou akci svolení policejního prezidenta z Budapešti. To se naštěstí podařilo získat.

Byl jsem informován o jisté francouzské lodi a vlečné lodi Zurich kotvících v zimním přístavu. Spojením obou a jejich ukotvením v mezinárodních vodách mohl vzniknout dočasný azyl pro vyhnance. Při naloďování jsme však byli podvedeni. Námořníci nechali vlečnou loď s uprchlíky osamocenou u maďarských břehů. Major Demeny zuřil a nařídil mě zatknout. Ve studené cele jsem čekal do rána, než mě major předvolal a než se mi ho podařilo přesvědčit, že jsem jediný, kdo dokáže v této svízelné situaci nalézt řešení […].“

Aron GRÜNHUT: Katastrophenzeit des slowakischen Judentums. Aufstieg und Niedergang der Juden von Pressburg, Tel Aviv 1972, s. 13–16

Žádost American Joint Distribution Committee adresovaná ministru vnitra Československé republiky Josefu Černému, 2. května 1938

„Dovolujeme si přikládati opis listu, který jsme zaslali Jeho Excelenci panu Osuskymu, velvyslanci Československé republiky ve Francii.

Dovolte nám, abychom opakovali prosbu, obsaženou ve výšeuvedeném listě, a naléhali vřele, aby prosbě té bylo vyhověno. American Joint Distribution Committee jest hotov převzíti plnou finanční zodpovědnost za dotyčné nešťastníky jak ohledně jejich pobytu v Československu tak i ohledně nákladů, spojených s jejich další emigrací. Slibujeme, že učiníme vše, co jest v naší moci, abychom docílili jejich vjezdu do jiné země v době co možno nejkratší. Račte přijmouti naše upřímné díky za všechno to, co laskavě učiníte ohledně vyhovění naší prosby.

Paříž, dne 2. V. 1938.

American Joint Distribution Committee. /Americká spojená přidělovací komise/.“ Národní archiv

Americký společný distribuční výbor, zkrácené JOINT nebo JDC, je jedna z nejvýznamnějších židovských dobročinných organizací. Byla založena roku 1914 a funguje dodnes.

 Překlad dokumentu převzat z původního archivního spisu i s jazykovými zvláštnostmi.
Národní archiv
 Dopis Ligy pro lidská práva v Československu adresovaný ministru vnitra Československé republiky Josefu Černému, 23. dubna 1938
Národní archiv

Metodická část

Časová dotace: 90 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností

Způsob práce: čtení s porozuměním, skupinová práce, práce s prameny

  1. Poskytněte žákům klíčové otázky. Můžete je vyzvat ke krátké diskusi, případně se mohou krátce písemně vyjádřit do svých deníků.

  2. Sdělte žákům, že budou mít možnost postupně rozkrývat a studovat jeden skutečný příběh lidí vyhnaných nacisty a společně hledat odpovědi na otázky z úvodu.

  3. Poskytněte žákům úvodní text a mapku (Pracovní materiály č. 1) a vyzvěte je, aby ho přečetli a formulovali co nejvíce otázek, které je po přečtení napadají. Otázky mohou zaznít nahlas, případně je žáci napíší na flipchart či tabuli.

  4. Rozdělte žáky do skupin po třech či čtyřech. Poskytněte každé skupině článek z večerního Českého slova ze dne 30. 8. 1938 (Pracovní materiály č. 1). Vyzvěte je, aby ho společně přečetli, prostudovali mapku, vzájemně se ujistili, že situaci dobře porozuměli, případně si připravili otázky. Dále nechť skupiny vymyslí titulek a podtitul tohoto článku, který bude dobře vystihovat situaci vyhnanců z Burgenlandu.

  5. Nechte zaznít všechny titulky a podtituly a prozraďte titulek originální: Zeptejte se, jak rozumějí výrazu „ničí lidé“.

  6. Sdělte studentům, že absurdní a tragickou situaci vyhnanců z Burgenlandu se rozhodlo řešit několik soukromých osob i humanitárních organizací, a oni budou mít možnost jejich mise, strategie a snahy prozkoumat. Pracujte stále v týchž skupinách. Vyzvěte žáky, aby ve skupinách prostudovali Pracovní materiály č. 2 až 7 a vytvořili přehledný zápis (na papír A3 nebo na flipový papír), který bude mít následující strukturu: (1) kdo, (2) koho, (3) o co žádá a (4) co ho k tomu vede. Můžete využít předlohu na konci textu.

  7. Vyvěste výsledky práce skupin (například na zeď, flip či nástěnku) a vyzvěte žáky ke krátké diskusi. Zeptejte se jich, které reakce, strategie a snahy považují za nejzajímavější a z jakého důvodu.

  8. Sdělte studentům, jak příběh vyhnanců z Burgenlandu dopadl: Z 52 lidí, kteří byli v dubnu 1938 z Burgenlandu vyhnáni a prožívali útrapy a nejistotu „ničích lidí“ na hranicích Československa, Maďarska a Rakouska, se po třech měsících podařilo humanitárním organizacím většině z nich zařídit víza a prostředky a byli rozesláni do celého světa (do USA, Jugoslávie, Palestiny, Bolívie), dva muži však v průběhu strádání spáchali sebevraždu, dva další zahynuli v dunajských močálech při pokusu uprchnout na vlastní pěst, jedna žena zemřela v nemocnici.

  9. Nyní vyzvěte žáky, aby psali samostatně do svých deníků. Nechť každý podle svého odpoví na otázky: Dopadlo to dobře, nebo špatně? Proč? Kdo je odpovědný za vyhnance (uprchlíky) v takto obtížné situaci?

  10. Závěrečná diskuse se může týkat otázek, na které studenti odpovídali samostatně v denících, a také se vrátit ke klíčovým otázkám v úvodu lekce.


1 Národní archiv, Presidium ministerstva vnitra 1936–1940, sign. X/R/3/2, k. 1186–16.

2 6. dubna 1938; Pesach je jeden z hlavních židovských svátků, trvá 8 dní.

3 Ješiva je židovská náboženská škola.

4 Aron Grünhut byl členem Ortodoxní izraelitské obce v Bratislavě.

5 Seder je slavnostní večeře, kterou začíná svátek Pesach.

6 Tehdy se podařilo zabránit vrácení 28 Židů vyhnaných z Rakouska do Maďarska a umístit je na Slovensku.


 Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?

 Podrobnosti o projektu najdete také v modulu Digifolio.

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
52.25 MB
Dokument
Kopie článku pro tisk

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Naši nebo cizí?

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek pro obor:

Dějepis