Učitel a jeho žák – 1. část - učitel Karel Roháček

Vážení čtenáři Metodického portálu. Připravili jsme si pro vás několik článků, ve kterých bychom se chtěli podívat na problematiku nadaných žáků, a to hned ze dvou pohledů. Jednak očima pedagogů, kteří se vzděláváním nadaných zabývají, jednak očima žáků, kteří byli svými vyučujícími za nadané označeni. Zajímalo nás, v čem vyučující viděl nadání konkrétního žáka a jak s ním pracoval, zda si žák uvědomoval své nadání a zda vnímal možnosti, které mu byly při studiu nabízeny, zda se žák věnuje i v současné době té oblasti, ve které učitel identifikoval jeho nadání. Naší snahou také bylo pomocí učitelů a jejich žáků sestavit jakousi neformální definici nadaného žáka. Věříme, že články, které tvoří "uspořádané dvojice", vám přinesou inspiraci, poučení a třeba vás i pobaví. Jestliže víte o učiteli, který pracuje s nadanými žáky a dosahuje zajímavých výsledků, dejte nám vědět. Rádi si přijedeme popovídat!

Dnes si povídáme s RNDr. Karlem Roháčkem, CSc., z Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích - Nových Hradech.

1. RNDr. Karel Roháček CSc.

Pane doktore, ve Výzkumném ústavu pedagogickém se mimo jiné zabýváme problematikou nadaných dětí. Vy se s mladými nadanými lidmi potkáváte na letních studentských kurzech, které několik let pořádáte. Rádi bychom se o nich dozvěděli více.
Na pracovišti Akademického a univerzitního centra v Nových Hradech jsme v létě roku 2001 začali nejprve s dvoutýdenními středoškolskými kurzy a od roku 2002 jsme paralelně začali organizovat i čtyřtýdenní letní kurzy pro vysokoškoláky. Letos jsme tedy měli sedmý ročník Letního akademického kurzu, určeného pro středoškoláky, a šestý ročník kurzu Schola ludus, který je určen pro vysokoškoláky. Celkem absolvovalo naše letní kurzy 232 středoškoláků a 151 vysokoškoláků. Oba typy kurzů mají odborný charakter a končí seminářem či přehlídkou výsledků jednotlivých projektů, takovým minisympoziem, na které si studenti připravují patnáctiminutové powerpointové prezentace. V nich ukáží svým kolegům a vědeckým pracovníkům Centra (Ústavu fyzikální biologie JU a Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR v Nových Hradech), na čem pracovali, jaké byly cíle a úkoly jejich projektu, jak je splnili, jakých výsledků dosáhli, zhodnotí svůj projekt atd. Máme absolventy z různých oblastí republiky, především mimopražských gymnázií, třeba z Frýdku-Místku, Žamberku apod.

Přejděme přímo ke zmíněným kurzům - jsou určené přímo pro středoškoláky, nebo je možné a běžné, aby se jich zúčastnil i žák základní školy?
Běžné to není, i když se kurzu zúčastnili již patnáctiletí studenti z kvarty a kvinty gymnázií. Orientováni jsme však hlavně na věk od 16 let do maturity. Jde o to, aby účastníci měli již základ z fyziky, matematiky, biologie a chemie, abychom jim při práci na projektech nemuseli vysvětlovat "základní" věci.

Jakým způsobem žáky oslovujete?
Několik prvních let jsem posílal dopis na elektronické adresy gymnázií. Účinnější se ukázala druhá forma, kdy jsme s kolegy objížděli gymnázia a pořádali tam přednášku, v níž jsme kromě jiného propagovali i zmiňované letní kurzy. Samozřejmě, nejlepšími propagátory našich letních kurzů jsou jejich spokojení absolventi.

Můžete stručně shrnout hlavní cíle vašich kurzů?
Především jsme chtěli získat zájemce o studium bakalářského studijního oboru Biofyzika na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, tehdy Biologické fakultě, která se letos na začátku srpna stala Přírodovědeckou fakultou. To byl tedy nás prioritní cíl.
Také druhý cíl - vzbudit v nadané mládeži zájem o studium přírodovědných oborů - se splnil, protože do jihočeského regionu se mladí lidé vracejí a studují zde na Přírodovědecké fakultě. Třetím cílem byla, v době zahájení kurzů, snaha o podporu racionálního myšlení. Také jsme chtěli získat studenty pro tzv. SOČku anebo, v případě vysokoškoláků, pro doktorské studium biofyziky v Nových Hradech.
Současným cílem tedy je přitáhnout studenty k trvalé spolupráci. Já mám například studenta, který je z místního budějovického Gymnázia J. V. Jirsíka (v letošním studijním roce bude maturovat) a který u mě pracuje už skoro rok. Sám ke mně přišel na základě Dne otevřených dveří, když se mu zalíbilo pracoviště zabývající se studiem rostlin pomocí biofyzikálních technik. Byl také na našem letošním letním kurzu a je to jeden z nejnadanějších studentů, se kterými jsem se kdy setkal. Tento student začal v septimě pracovat na metodice, kterou rozvíjím, a velice se osvědčil. Potom přišel na letní kurz, během něhož pracoval v laboratoři femtosekundové spektroskopie na laserovém pracovišti.

Jednotlivé úkoly si studenti sami vymýšlejí, nebo jim je stanovujete vy?
My dáme nabídku projektů, do nichž se studenti hlásí. Protože jsme zprvu neměli žádné zkušenosti - byli jsme první v jihočeském regionu, kdo pořádal takovéto kurzy - snažili jsme se studentům úvodem nejprve ukázat, co myslíme pod vědeckými směry studia, připravili jsme exkurze na vědecká pracoviště. Zpočátku byly dvoudenní, pak třídenní a dnes děláme pětidenní exkurze. Nejprve v Nových Hradech, v Třeboni, v Českých Budějovicích, před čtyřmi lety jsme přidali Linz - Univerzitu Jana Keplera a před dvěma lety ještě polytechnickou vysokou školu v Kremsu. Studenti na vědeckém pracovišti projdou laboratoře, podívají se, co a jak se tam studuje, dozví se, co je základem daného studijního oboru, a protože se jezdí do zahraničí, řada exkurzí je v angličtině. Pro středoškoláky to byl nejprve šok, ale protože se alespoň pasivní znalost angličtiny stala jedním z kritérií výběru studentů, tak se dobře přizpůsobili. Jsou nesmírně flexibilní, sice si třeba nevěří, ale přece jen jsou v té angličtině "honění", tak jako kdysi my v ruštině. Velice rychle se tedy "otrkají" a musím říci, že se daří i to, co jsme na začátku nezamýšleli, ale ukázalo se jako velmi dobré, totiž kooperace středoškoláků a vysokoškoláků.

Exkurze jsou společné pro obě věkové kategorie?
Exkurze jsou povinné pro středoškoláky, ale protože ti nikdy nenaplní celou kapacitu autobusu, tak jejich počet doplní vysokoškoláci. Dáváme přednost zahraničním vysokoškolákům, aby dané pracoviště, na které jedeme, viděli, abychom je tak přitáhli ke studiu u nás. Takže teď už je to hodně propojené v řadě neočekávaných směrů. Vysokoškolákům se například líbí středoškolačky, proto zde také vznikají přátelské či partnerské vztahy, v rámci teenagerovské skupiny. (smích)

Když bychom se ještě vrátili k cílům, které stály u zrodu projektu - jak vnímáte míru nadání, čím se nadání projevuje, kdo je podle vás nadaný? Jak vy vnímáte nadání středoškoláka pro biologické vědy?
Já bych řekl, že pro studium přírodovědných oborů má ze studentů gymnázií nadání určitě 80 %. Těch, co mají vnitřní motivaci dozvědět se něco navíc, už tolik není - to už se počet snižuje na takových 10 - 15 %. Tyto kurzy jsou tedy pro ty studenty, kteří už předem počítají s tím, že půjdou na vysokou školu, a snaží se zvýšit pravděpodobnost přijetí tím, že budou znát něco navíc, než jejich vrstevníci, tzn. chtějí se lépe připravit na přijímací pohovory, získat zkušenosti, vidět pracoviště, na které se hlásí.

Myslíte, že toto je jejich největší motivace?
U děvčat určitě, tam je to silná motivace - mít větší šanci dostat se na vysokou školu. U chlapců je to spíše zájem proniknout do hloubky oboru. Děvčata, která se nám hlásí, zajímá hlavně biologie, biochemie nebo chemie. U chlapců nehraje biologie až takovou roli, spíše stojí o fyziku, fyzikální chemii. Když pak tedy složíme dohromady jeden kurz, tzn. 20 - 25 studentů, tak těch fyzikálně zaměřených zájemců je menšina, většina se chce věnovat biologii, biochemii, molekulární biologie je teď v popředí zájmu.

Kde vidíte víc nadání? U chlapců?
Je to těžké srovnávat. Když bych měl srovnat nadání chlapců a děvčat, tak chlapci u nás byli výrazné osobnosti, protože jich bylo méně. Když se podíváte na naše webové stránky na pořadí přijatých studentů, kde je kritériem počet získaných bodů, tak na nejvyšších místech najdete většinou chlapce. Chlapci se účastní olympiád z fyziky, matematiky, chemie a dostávají se do krajských a vyšších kol. Děvčata mají hodně zájmů, získávají body za to, že dělají SOČky, pracují v biologických kroužcích apod., prospěch mají vždy lepší než chlapci - to všechno se jim sčítá. Chlapcům často na prospěchu tolik nezáleží. Počtvrté se například našich kurzů zúčastnil středoškolák, který vyhrával biologické a ekologické olympiády suverénně až do celostátního kola, a přitom má čtyřky z matematiky - ale neřeší to. Z biologie má jedničky, z fyziky trojku, čtyřku, z matematiky čtyřku. Má očividně přístup "malého génia", který si "dělá" svůj obor a na ostatní nebere zřetel. Je to velmi nadaný student. Myslím si tedy, že nadání bez zájmu leží ladem.

Vraťme se k typům zmíněných vyhraněných, mimořádně nadaných žáků - jak se oni projevují na letních kurzech z vašeho pohledu? Jaké jsou typické projevy mimořádně nadaného žáka?
Mimořádně nadaný žák v tom, co ho zajímá, vykazuje nesmírně rychlý pokrok, má velké pracovní nasazení, je ochoten svému zájmu věnovat čas i o sobotách a nedělích a dosahuje velmi dobrých výsledků. Já jsem byl velice překvapen, co student, který poprvé vpadne do daného oboru, dokáže. Je to případ i zmíněného studenta z budějovického gymnázia. Zkrátka jsem mu zadal úkol, on zvládl měřicí techniku, seznámil se s novým přístrojem a naměřil data, která budeme moci i publikovat. Je to student, který poté, co mu v pátek ve dvě hodiny skončila škola, přišel sem a byl se mnou v laboratoři do osmi do večera. Je to mimořádně nadaný člověk nejen v přírodovědných oborech - hraje na dva hudební nástroje, zpívá ve sboru, jezdí s ním i po světě, účastní se olympiád, předtím, než přišel na náš letní kurz, tak byl ještě v červnu na třítýdenním fyzikálním soustředění... Je příkladem nadaných lidí, kteří mají "od boha" dar nadání a navíc chuť poznávat a touhu naučit se něco navíc.

Ale bývá to spíše tak, že z lidí v kurzu má tyto parametry mimořádného nadání jeden, dva lidé, že?
Ne, je jich tam víc, i mezi děvčaty.

My jsme teď ve svých výrocích děvčata trochu odlišili - můžete se k nim ještě na chvíli vrátit? Jak lze podle vás definovat pojem nadaná dívka?
Co se týče badatelského zájmu, tak nadaný student projevuje vysoký zájem o vybraný projekt, a to jak děvče, tak chlapec. Ale vzhledem k tomu, že děvčata jsou zaměřena více pragmaticky na získávání dalších bodů a zkušeností pro vysokoškolské studium, tak mimořádně nadaných děvčat je mezi účastníky kurzů relativně méně, než chlapců. Jsou to ta děvčata, která sednou do laboratoře nebo k počítači a nehledí na čas, zkrátka pracují a pracují. Řekl bych, že všichni účastníci LAKu jsou nadaní, mimořádného výsledku dosáhne čtvrtina či třetina. A i to je podle mého názoru dost.

Kolik studentů vede v kurzech jeden učitel?
Do konce kalendářního roku děláme nábor, snažíme se získat zájem našich pracovníků, aby vypsali projekt. Těch se loni sešlo 33. Projdeme návrhy - musí tu být nosný cíl, jednoznačně stanovené úkoly, stručná anotace toho, o co v projektu půjde. To vyvěsíme na web a vysokoškoláci, letos i středoškoláci, mají možnost předem se s projektem seznámit. Stanovili jsme kritérium: 1 vedoucí projektu = 1 projekt = maximálně 2 studenti. Snažíme se tedy, aby projekt měl vysokou odbornou úroveň, aby byl veden člověkem, který má výsledky, a aby studenti, kteří se přihlásí, na projektu skutečně pracovali.

Hovořili jsme o nadaných žácích. Všiml jste si ve vašich kurzech nějakých problémů ve vztazích účastníků plynoucích z jejich odborného zaměření? Byl u vás někdo takový, kdo tímto způsobem vybočoval a kolektiv ho například obtížně přijímal?
Pozoroval jsem to, ovšem velice výjimečně. Měli jsme studenta z gymnázia, který se umístil v celostátním kole SOČ na druhém místě a v kolektivu byl trochu odstrkovaný, protože to byl skutečně velmi vyhraněný badatel. Sociální návyky u něj byly v pořádku, ale nebyl schopen se bavit, protože jakmile začal rozhovor, týkal se dialog pouze tématu jeho vědecké práce. Neměl zkušenosti s dívčím kolektivem, děvčata si ho dobírala a on tím trpěl. Přijel však podruhé a ukázalo se, že ta prvotní zkušenost mu v tomto ohledu pomohla. V prvním ročníku byl pro legraci, nevěděl, jak se bránit různým vtípkům, jak reagovat na společnost děvčat i chlapců, kteří byli "ostřílení". Další rok už ale byl přijímán velice dobře, protože díky svému intelektu využil předchozí zkušenost.

2. RNDr. Karel Roháček CSc.

Hraje tedy v těchto věcech důležitou roli i kolektiv?
Určitě. Víte, to je interaktivní prostředí, interakce je v kolektivu velice silná. A nadané děti mají velice silnou touhu vyniknout, ony se musí prosadit. I tam vidíme typy vůdců, těch, kteří se jen přidávají apod.

Někdy však dojde k opačnému případu - kdy se nadané dítě naopak stáhne, když vidí, že se v kolektivu neprosadí. Zaujímá pak neutrální pózu těch, kterých se nic netýká.
Ano, pokud máte v kolektivu velmi široké spektrum lidí, kteří jsou sice nadaní, ale jejich zájem je různý - tzn., jsou zde ctižádostivci i ti, kteří si chtějí trošku užívat. Jakmile převáží skupina těch, kteří se chtějí spíše bavit, skupina ctižádostivých trpí. Tím, že jsme zpřísnili kritéria výběru a eliminovali všechny typy, které nemají touhu skutečně tvrdě pracovat, dospěli jsme do stavu, ve kterém nejsou rozdíly mezi jednotlivými studenty až tak velké.

Je to tedy zkušenost i pracovní.
Ano, ukázalo se, že naše kurzy plní i další roli - když si mladý člověk chce udělat obrázek o tom, co to je vědecká práce, je přijat na dobu 4 týdnů, dostane projekt, musí zvládnout metodiku, musí se naučit techniky, musí udělat práci, a tu také obhájit. Publikuje také svoje výsledky, nakupuje materiál - dává zakázky. Student tedy v rychlosti projde všechny úseky vědecké práce.

Kurz je tedy v současnosti jeden a je čtyřtýdenní?
Kurzy jsou dva - jeden pro středoškoláky, druhý pro vysokoškoláky, ale běží paralelně. Pro středoškoláky jsme začali s dvoutýdenními kurzy a pro vysokoškoláky s čtyřtýdenními. Postupně jsme se i u středoškoláků dostali ke stejné délce čtyř týdnů.

Podle vašich slov děláte pečlivější výběr. Počítáte se stejnými podmínkami i pro další rok?
Ano, ale příští rok uděláme alternativu. My jsme začali v roce 2001 s dvoutýdenními kurzy, od roku 2004 jsme dva ročníky za sebou dělali třítýdenní kurz a ten se nám jevil jako optimální. Ale na základě ankety, kterou děláme mezi studenty na závěr letních kurzů, jsme systém změnili. 80 % účastníků si totiž přálo, aby kurz středoškoláků trval stejně dlouho jako kurz vysokoškoláků. Středoškoláci totiž hrozně touží vyrovnat se vysokoškolákům, i když mezi nimi je věkový rozdíl třeba 5 a více let. Středoškoláci mají silnou motivaci být stejně posuzovaní jako jejich starší kolegové, chtějí, aby se na ně hledělo jako na vysokoškoláky, aby měli stejné podmínky. Proto příští rok dáme středoškolákům možnost výběru mezi třítýdenním a čtyřtýdenním kurzem.

Něco podobného bylo v některých matematických třídách - ti nadaní chtěli již na gymnáziu mít svůj individuální studijní plán, chodili na přednášky na MatFyz a poslouchali vysokoškolskou problematiku.
Na druhé straně je ale třeba, aby se mladý člověk nevyhranil jednostranně příliš brzy, ale aby vstřebával i jiné aktivity než jen svůj úzký předmět zájmu. Jestliže už je někomu 25 let, jede si po své odborné koleji. Když je mu ale 17 nebo 18 let, je na to ještě příliš brzy. Přestože tento člověk později třeba dosáhne mimořádných výsledků, ledacos mu pak v životě chybí. Proto dochází k tomu, že existují mimořádně nadaní lidé neschopní navázat sociální kontakt s vrstevníky a jsou ve společnosti izolovaní.

Informaci o kurzech je, jak jste říkal, možné najít na webových stránkách...
Ano, jednak na webových stránkách www.umbr.cas.cz/res/biofyzika/, které jsou zaměřené mimo jiné na nábor středoškoláků do LAKu, jednak na webových stránkách www.greentech.cz/summerschool/, které jsou určené hlavně pro vysokoškoláky.

Věnují se bývalí účastníci vašich kurzů stejnému oboru, jaký je zajímal na kurzu?
Zůstali v přírodovědných oborech, ale většinou nestudují biochemii, biofyziku apod. přímo na Jihočeské univerzitě, což bylo a je naším záměrem. Těch, co k nám po účasti v LAKu skutečně přišli, je zatím odhadem asi 10%.

A je mezi nimi někdo, kdo by se zcela odchýlil od oboru, působil v úplně jiné sféře?
To ne. Všichni šli na vysoké školy přírodovědného směru. Možná jeden či dva studenti šli na VŠCHT, tam končí inženýrským titulem. Stejně si však vyberou obor, který má něco společného s tím, co tu dělali. A jeden jako druhý říkají, že zkušenost v Nových Hradech pro ně byla jednoznačně pozitivní. To je pro nás důležité. Jsou suverénní, umí se lépe vyjadřovat, umí si připravit kvalitní powerpointovou prezentaci. Viděl jsem to např. na děvčatech, která přišla na Biologickou (nyní Přírodovědeckou) fakultu - chodím na jejich semináře a vidím, že oproti svým vrstevníkům se umí mnohem lépe připravit na prezentaci, že získaly zkušenost mnohem dříve a mají náskok.

Stalo se někdy, že by vám někdo po kurzu do dotazníku napsal: "Seznámil jsem se s tím, jak vypadá vědecká práce, děkuju pěkně, půjdu radši prodávat knihy."?
To se nestalo. Anketu děláme tři roky, předtím to probíhalo formou dotazů na závěr kurzu, na závěrečném posezení, kde studenti mohli říci svůj názor.

Zajímalo nás to z toho důvodu, že kurz je pro studenty první seznámení se s tím, jak by mohla vypadat vědecká práce. Zda se tedy někdo vyjádřil v tom smyslu, že si to tak nepředstavoval.
Naopak. Studenti říkají, že je to pro ně velice zajímavá zkušenost, že netušili, co vědecká práce obnáší. Řada lidí má zkreslený pohled, myslí si, že ve vědě se lidé nenadřou, protože "jenom" sedí a bádají, přemýšlejí. Studenti u nás najednou zjistí, že to znamená vypěstovat si materiál, na kterém chtějí bádat, připravit si přístroj, zvládnout měření, zpracovat obrovské množství dat, naučit se ovládat statistiku, aby mohli verifikovat data. Důležitá je také závěrečná interpretace výsledků, je to vlastně to nejtěžší! Studenti najednou zjistí, že sice intenzivně pracovali, mají spoustu výsledků, ale sedí nad prezentací a jsou bezradní, jaký závěr mají z výsledků vyvodit. Zjistí, že dělat něco na úrovni je velmi namáhavé a že to obnáší velké množství práce, než se člověk dopracuje k výsledkům, které dávají smysl a se kterými mohou někde vystoupit, na které mohou být pyšní. Existují samozřejmě kritické hlasy, že v nějakém projektu například čekali na materiál 3 dny, přistroj se rozbil a týden nemohli měřit, ale to se stává. Když nemohu měřit, tak třeba zpracovávám výsledky, dělám něco jiného. Je třeba říci, že nadané děti jsou velmi kritické.

Je podle vás u nadaných dětí důležitá role učitele?
Může být sebenadanější student, ale jakmile nemá kantora, který ho vede, je to špatné. Záleží to zkrátka na pedagogovi, jeho role je nesmírně důležitá, na všech stupních vzdělávání. Pedagogika je o výchově. Starší má vychovávat mladšího. Jakmile chybí element výchovy, i sebevětší talent se nerozvine tak, jako když mu věnuje čas a energii zkušený a schopný učitel.

A čím to je, že se nadání neprojevuje u všech? Není včas a dostatečně podchyceno?
Ne, je to v touze poznávat. Nadání máte, ale když ho nerozvíjíte, je vám na nic.

Mohu tedy mít i touhu poznávat, ale když mi nikdo neumožní se realizovat, nadání nevyužiji...
Když jen čekáte, až vás někdo osloví, vaše touha se pochopitelně utlumí. Musí zde být pozitivní element chtít se zapojit. Já mohu oslovovat střední školy stotisíckrát, ale pokud se informace dostane ke středoškolákům a oni sami mi neodpoví, nepřihlásí se na kurz, nemohu nic dělat.

V prostředí základních škol, jak jste sám řekl, není dobré příliš tlačit mladé lidi, aby se zaměřovali na jeden obor, na gymnáziu by předčasná příliš úzká specializace byla také na škodu. Jak tedy odlišíme obecné nadání, kombinované s potřebným úsilím a motivací, a mimořádné nadání, kdy je vnitřní puzení takové, že ho ani nepříznivé okolnosti nemohou zabrzdit? My jsme si pro potřeby své i učitelů vytvořili krátkou definici obou pojmů - nadaný žák se chce učit, mimořádně nadaný se učit musí. Pokud tedy nadaný žák nebude mít dobré podmínky, učitele, který podporuje jeho rozvoj, pak se jeho nadání nerozvine, pro něj to však nebude znamenat trauma či něco podobného. Jestliže se však nemůže rozvíjet mimořádně nadaný žák, duševně trpí, je to pro něj frustrace. Zdá se vám tato myšlenka, na základě vaší vlastní zkušenosti, správná?
Já myslím, že ano. Jak říká přísloví: "Šídlo v pytli neutajíš". Je-li to mimořádně nadaný jedinec, cílevědomý, s chutí po poznání, prosadí se. Aby k tomu nedošlo, musely by nastat vskutku velmi vážné okolnosti, či překážky. Nadaný jedinec se může orientovat v širokém spektru směrů, pak si jeden vybere, je v něm spokojený, dosáhne v něm velmi dobré úrovně. Pokud však chceme mít špičkové výsledky, musí se jednat o mimořádně nadaného jedince a musí mít mimořádně příhodné podmínky k tomu, aby se rychle rozvinul. Je to jako ve sportu. Už i na gymnáziu se jedinec může úzce specializovat a dosáhne pak mimořádných výsledků, ale bude trpět jeho sociální zařazení, adaptabilita na prostředí kolektivu. Bude z něj individualita žijící sama či v komunitě jí podobných lidí. Mimořádně nadaný člověk potřebuje i mimořádné příležitosti k tomu, aby se rozvíjel.

Děkujeme za rozhovor.