Jak se pastelky učily kreslit

„Mami, nakresli mi myš,“ žadonil Adámek.
„Vždyť už jsem ti ji dnes kreslila třikrát,“ vysvětlovala Adámkovi maminka.
„Ale ty už jsem zakreslil, nejsou vidět, potřeboval bych novou.“
„Jenomže já teď musím jít vařit. Jinak bychom neměli nic k obědu. Jestli chceš, můžeš jít vařit se mnou,“ vyzvala Adámka maminka.
„A můžu s tebou krájet brambory?“ nadchl se Adámek pro vaření.
„Krájet zrovna ne. Víš, že nůž dětem do ruky nepatří.“
„Hm, tak to už vařit nechci,“ byl Adámek zklamaný.
„Tak si běž hrát,“ vybídla jej maminka a odešla do kuchyně vařit oběd.
„Když já jsem zrovna chtěl kreslit myši,“ byl posmutnělý Adámek. Tu najednou uslyšel tenoučké hlásky: „Tak si pojď kreslit s námi.“
„Kdo jste?“ nepoznával hlásky Adámek.
„My jsme pastelky Boženka a Máňa. Teď jsme zrovna u tebe na stole a nikdo s námi nekreslí.“
„Já jsem pastelka úplně nová a vůbec nevím, jestli umím kreslit,“ povzdechla si Máňa. „Ale Boženka, ta kreslit umí.“
„Hm, tak to zkusíme všichni společně,“ navrhla Boženka.
„A nakreslíte mi myš?“ vysvitla Adámkovi naděje, že se přeci jenom myši dočká.
„Když máme kreslit myš, tak myš. Ale nebudu ji kreslit sama. Budeme kreslit všichni,“ rozhodla Boženka.

„Já budu kreslit tělíčka myší a vy budete kreslit ocásky,“ rozhodla Boženka. „Já bych chtěl kreslit i vousky,“ škemral Adámek. „Já budu kreslit očička,“ hlásila se o práci Máňa. „To není problém. Dáme se do práce.“

Motivační kreslení. Pokud dítě začíná kreslit, je pravděpodobné, že dokreslované části nebudou přesné, mnohdy budou nepoměrně větší či menší, vedené jiným směrem apod. Někdy se dítě snaží o spolupráci s dospělým natolik, že původní kresba již není zřetelná. Přesto je spolupráce s dospělým pro dítě motivující a inspirující. Při dokreslování myší je zapotřebí dítěti napomáhat, pojmenovávat, co budeme kreslit – oči, ocásek, vousky. - viz příloha

Doma dala maminka Adámkovi teplý čaj a večeři. „Kde je tatínek?“ podivoval se Adámek, proč tatínek nevečeří společně s nimi. „Podívej se z okna, uvidíš. Ještě musí králíkům ve dvířkách opravit pletivo, aby nám neutekli nebo se k nim nedostal nějaký dravec.“

Střídání svislých a vodorovných čar. Svislé čáry vedeme odshora dolů, vodorovné zleva doprava. - viz příloha

Před 2. rokem většině dětí dělá radost sledovat, jak tužka zanechává za sebou stopu, začíná období tzv. „čáranic“, které je z hlediska vývoje kresby velice důležité. Učí dítě sledovat a slaďovat jemné pohyby ruky přerůstající v první pokusy o záměrně vedenou čáru. Dítě zároveň těší uvědomění, že je to ono, kdo svou rukou stopu tužky ovládá.

Okolo 2. roku má dítě rádo, pokud mu dospělí kreslí obrázky. Často vyžaduje kresby různých zvířátek, aut a podobně. Tyto obrázky dospělého s oblibou dovytváří, což v praxi může vypadat jako přečmárání obrázku. Tato spolupráce s dospělým je pro dítě motivující, povzbuzující, dítě se učí chápat kresbu jako symbolické vyjádření reality. V době od 2,5 do 3 let dítě po dokreslení „čáranice“ pojmenovává, co nakreslilo.

Období mezi 2. a 3. rokem se může zdánlivě jevit jako období, které není v oblasti rozvoje grafomotoriky významné. V tomto období však dochází ke zpřesňování a koordinaci pohybů, dítě je stále obratnější; dochází k rozvoji hrubé a jemné motoriky a zároveň ke koordinaci oka a ruky (vizuomotorické koordinaci).

U dětí, které mají sníženou koordinaci pohybu (v chůzi, běhu, při hrách), je vhodné se nejdříve zaměřit na rozvoj hrubé motoriky. Častěji zařadit rytmická cvičení, dostatek pohybu.

Pro zvyšování manuální zručnosti, budoucí kresbu a potažmo i písmo je velice významné zařazování činností rozvíjejících jemnou motoriku (což platí pro celý předškolní věk).

K činnostem rozvíjejícím jemnou motoriku může patřit:

• skládání kostek – věže, hrady,
• práce se stavebnicemi, různorodost stavebnic,
• skládání mozaik, zasouvání kolíčků,
• navlékání korálků, knoflíků, těstovin, matiček,…,
• provlékání šňůrek otvory nejrůznějších tvarů, uzlování na šňůrkách,
• šroubování – větší uzávěry lahví, větší šroub a matka,…,
• stříhání, modelování, lepení, malování vodovými barvami,
• vytrhávání, skládání z papíru,
• úkony spojené se sebeobsluhou – zapínání knoflíků, zipů, navlékání ponožek,…,
• pomoc při každodenních činnostech v domácnosti.

Okolo 3. roku věku se v kresbě dítěte začínají vyskytovat záměrně vedené rovné čáry, čára se začíná uzavírat i do kruhu. Postupně se mohou objevovat oblouky. Objevují se první postavy – tzv. „hlavonožci“. Tyto postavy ještě nejsou propracované, chybí jim podstatné části těla. Většinou je to pouze kruh představující hlavu a z hlavy vycházející čáry naznačující končetiny. Postupně začínají přibývat obličejové detaily a další části těla.
Dále se ve spontánní kresbě nacházejí sluníčka, jejichž paprsky bývají vedeny pouze jedním směrem (dítě v tomto období ještě obtížně zvládá vyjádření směru), domečky. Celá stavba domečku bývá zakulacená, čtverce a obdélníky zastupují nepravidelné kruhovité tvary, střechy domečků jsou zakulacené. Oblouk často zastupuje lomené čáry. Ostrý roh je spíše náhodný, často bývá pouze jeden – v místě zahájení a ukončení pokusu o čtverec. Přerušení rovné linie a změna směru přichází do kresby až později.

Z grafomotorických prvků se v podstatě ve spontánní kresbě objevují čáry, kruh (kruhovité, nepravidelné tvary), oblouk.

Čára bývá nerovnoměrně vedena, je neplynulá, mnohdy se zvýšeným tlakem na podložku. Linie čar v tomto období je často roztřesená, kostrbatá.

Záměrem publikace je motivovat dítě ke kreslení tak, aby dovednost nejen rozvíjelo, ale zároveň prožívalo radost z toho, co vytvoří, co dokáže. Grafomotorická cvičení uváděná na jednotlivých listech postupují od nejjednodušších prvků, které se v kresbě dítěte objevují nejdříve, a velice pozvolna přecházejí k obtížnějším. Listy díky posloupnosti a dostatku námětů umožňují překonávat potíže i starším dětem, které si osvojují  grafomotorické dovednosti pozvolněji.

Náměty pro cvičení grafomotoriky jsou řazeny do 4 částí:

Jak se pastelky učily kreslit – Grafomotorická cvičení pro rozvoj kresby pro děti od 2,5 do 4 let

Mezi námi pastelkami – Grafomotorická cvičení pro rozvoj kresby pro děti od 3 do 5 let

Co si tužky povídaly – Grafomotorická cvičení pro rozvoj kresby pro děti od 4 do 6 let

Na návštěvě u malíře – Grafomotorická cvičení pro rozvoj kresby pro děti od 5 do 7 let

Uváděný věk je orientační. Spodní věková hranice je pro děti, u nichž rozvoj grafomotoriky probíhá bez nápadností, přiměřeně věku. A naopak i dítě např. ve věku 6 let, pokud se oblast grafomotoriky nevyvíjí podle očekávání, zaostává za ostatními schopnostmi dítěte a za vrstevníky, potřebuje cvičení zahájit prvky, které jsou zastoupeny v kresbě nejdříve.

Jak pomáhat v rozvoji grafomotorických dovedností?

Především poskytnutím dostatku příležitostí ke kreslení. Dítě by mělo mít k dispozici kout, kde má volně dostupné tužky a pastelky, dostatečné množství papíru ke kreslení. Nepodceňovat ani výše uváděné „čáranice“. I na tyto kresby poskytnout potřebný prostor.

Dítě v kreslení povzbuzovat, oceňovat i dílčí úspěchy. Obzvláště u dětí, u kterých se grafomotorické dovednosti nerozvíjejí jako u jejich vrstevníků, nehodnotit záporně jejich výkony, naopak oceňovat snahu o kresbu. Vlivem negativní zkušenosti tyto děti později tvoří skupinu, která kreslení nevyhledává, tím se potíže v oblasti grafomotoriky prohlubují a psaní v počátku školní docházky činí potíže. V těchto případech je vhodné
neporovnávat kresbu dítěte s vrstevníky, spíše ocenit, co nás zaujalo, byť i z pohledu dospělého, na méně zdařilé kresbě.

Zásady při práci

• Všechny činnosti by dítě mělo chápat jako hru, nemají být doprovázeny drilem a nechutí dítěte spolupracovat. Vždy je pro dítě důležitá motivace přiměřená jeho věku.

• Dítě vedeme k soustředění na práci. Pokud je dítě neklidné, raději předem úkol zkrátíme a práci zahájíme v době, kdy jsou pro práci vhodnější podmínky. Během úkolu dbáme, aby dítě pracovalo systematicky, neodbíhalo, koncentrovalo pozornost na plnění úkolu a práci dokončilo. Posilujeme tak volní složku osobnosti, odolnost vůči zátěži.

• Úkoly nezadáváme dlouhé, stačí pouze jeden pracovní list. Je lépe pracovat přiměřeně, raději méně a častěji.

• Základní pohyby při psaní a kreslení vycházejí z hrubé motoriky, z pohybu velkých kloubů. Kreslíme na velké formáty, pohyb vychází především z ramenního kloubu.

• Volba psacího náčiní často ovlivní tlak na podložku. Proto je vhodné vybírat měkčí tužky a pastelky, které dobře vedou stopu, dítě na ně nemusí tlačit.

• Dítě potřebuje nacvičený prvek opakovat. Při opakování je vhodné volit další náměty a rozdílné motivace tak, aby práce nebyla pro dítě monotónní a přinášela mu vždy něco nového a radostného. Vracíme se i k procvičení již starších, zvládnutých cviků. Tyto můžeme postupně zařazovat v obtížnějším provedení. Obtížnost prvku zvyšuje: zmenšení velikosti, zvýšení hustoty čar, zmenšení opěrných bodů a jejich postupné vynechávání, střídání velikosti a tvaru, požadavky na přesnost provedení kresby.

• Kreslení je vhodné vždy zahájit uvolněním ruky rozcvičovacími cviky. Za rozcvičovací cviky nám zde slouží především dráhy, později to budou i kruhy a další prvky. Proto je vhodné, aby dospělý dítěti předkresloval další dráhy, které mohou být i na větším formátu. V obtížnosti vedení dráhy se můžeme řídit publikací, zde jsou průběžně zařazovány s postupně vzrůstající obtížností.

• Při kreslení na dítě nespěcháme, dopřejeme mu dostatek času na promyšlení a provedení kresby.

• Důležité je držení psacího náčiní. Na správný úchop je vhodné dbát již od počátku, kdy dítě začíná více kreslit. Tužka leží na posledním článku prostředníku, seshora tužku přidržuje bříško palce a ukazováku. Pokud je pro dítě obtížné tento úchop navodit, je vhodné používat tzv. „trojhranný program“. Samozřejmě že ani tento program není bez pomoci dospělého a bez spolupráce s dítětem mnoho účinný. Pokud i nadále má dítě potíže s úchopem psacího náčiní, je vhodné používat speciální násadky na tužky, které ještě více fixují správné postavení prstů při psaní.

• Nesmíme zapomínat na postavení ruky při psaní. Směr horního konce tužky směřuje vždy do oblasti mezi ramenem a loktem. Ruka se tak neohýbá v zápěstí, tvoří s paží po oblast lokte rovnou linii. Je uvolněná, pohyb po papíře vychází z ramene.