Jak podporovat participaci žáků

Anotace

Článek je součástí seriálu Participace žáků na životě školy.
Příspěvek je jedním z výstupů z projektu Grantového fondu děkana Filozofické fakulty MU pro rok 2007.

Jak naznačují předešlé části tohoto seriálu, participace žáků je velmi aktuálním a živě diskutovaným tématem, přičemž pohledy odborníků na něj se stále proměňují. Neexistuje proto dnes žádný všeobecně přijímaný model žákovské participace, ani shoda v míře a obsahu participace žáků. V současnosti se lze v zahraniční literatuře i v samotné praxi škol setkat se dvěma tendencemi, které je možné označit jako:

1. participace žáků podporovaná zdola, tedy směrem od žáků
2. participace žáků podporovaná shora, tedy směrem od dospělých

V prvním případě stojí v popředí zájmu vedení školy a učitelů nejprve naslouchání hlasu žáků, přičemž participace žáků představuje až následný proces. Zjednodušeně vyjádřeno - nejprve naslouchejme podnětům žáků k záležitostem školního života, které se jich týkají, a pak na základě toho vytvořme podmínky pro jejich aktivní účast, ať už formální, tj. např. žákovské samosprávy, či neformální.

Pro druhou tendenci je naopak příznačné, že nejprve jsou ve škole vytvořeny podmínky pro participaci žáků, většinou v podobě zastupitelských těles (např. žákovská samospráva), jejichž prostřednictvím se mohou žáci vyslovovat. Zjednodušeně řečeno - nejprve vytvořme společně se žáky zastupitelské orgány a pak s jejich podněty pracujme.

Graficky je možné ve zjednodušeném modelu obě tendence zobrazit takto:

1. Model participace žáků podporované zdola

2. Model participace žáků podporované shora

Výzkumy zaměřené na zjišťování reálného stavu participace žáků ve škole ukazují, že v praxi se častěji setkáme s druhou tendencí (Výchova, 2006). Z argumentů v její prospěch jsou hlavními tyto (srov. Klein, 2003, Šturma, Janiš, 1999, Výchova, 2006):

• podobnost školního prostředí s vnějším prostředím (existence zastupitelských orgánů)
• průhledné naplnění práv a povinností žáků
• snazší možnost kvantifikace činnosti žáků, jejího plánování, realizace i jejího hodnocení (počet schůzek s vedením školy v předem stanoveném čase, počet podaných návrhů ze strany žáků, počty žáků, kteří se schůzek účastní apod.)

Z argumentů ve prospěch první tendence - participace žáků podporované zdola - bývají uváděny zejména tyto (srov. Dürr, 2005, Mitra, 2004, Rudduck, Flutter, 2004):

• pružnější komunikace žáků s učiteli při řešení nejrůznějších záležitostí školního života (možnost aktuálně řešit jednotlivé záležitosti v době, kdy vzniknou, ne až v době dalšího plánovaného setkání zástupců žákovské samosprávy s učiteli a vedením školy)
• prohlubování vztahů mezi učiteli a žáky založených na pocitu vzájemné důvěry, které mohou pozitivně přispět k podpoře žáků, aby více a spontánněji vyjadřovali své hlasy
• transformační potenciál hlasu žáků projevující se změnou ve vnímání role žáka ve škole - žáci jako oceňovaní a respektovaní partneři mezi ostatními aktéry školního života, spolutvůrci rozhodnutí (zastupitelská žákovská tělesa vzniklá shora mohou někdy fungovat jen formálně a nepřispívat tak reálně ke změně v pojetí role žáka ve školních procesech)

Oba uvedené způsoby mohou mít pro školy i jejich žáky svůj smysl. Oba procesy lze také ve své podstatě považovat za komplementární, neboť sledují shodný cíl - dosáhnout většího a aktivnějšího zapojení žáků do záležitostí školního života. Vždy proto záleží na podmínkách a situaci v každé konkrétní škole, jaký model se zde uplatní. Postupy přitom nemusejí být nutně izolované, ale mohou být úspěšně rozvíjené i paralelně.

Typické výzvy a otazníky

Myšlenka naslouchat hlasu žáků i širší otázka jejich participace jako komplexu různých strategií vedoucích k posílení role žáků ve školních procesech je mnohými výzkumníky i učiteli přijímána, zatímco jinými je naopak označována za "Pandořinu skříňku". Snahy naslouchat žákům a umožňovat jim spolurozhodovat v záležitostech, které se jich týkají, mohou kromě naznačených pozitiv způsobovat ve škole i tenze, nejen mezi dospělými, ale i mezi učiteli a žáky. Obě skupiny mohou mít např. obavy, že jejich aktivita ovlivní jejich vztahy s ostatními, jejich hodnocení apod. Atmosféra bezpečí umožňující všem aktérům školního života vyjádřit své hlasy by se tak měla stát jedním ze základních kamenů pro rozvoj popsaných iniciativ žáků.

Pozornost je třeba proto věnovat nejen samotnému naslouchání hlasu žáků, ale i dalším aspektům, jakými jsou např.:

• otázka obsahu: Čeho se hlasy týkají? - pro smysluplnost celé věci je důležité, aby se hlasy žáků týkaly co nejvíce toho, co je ve škole klíčové, tedy vyučování a učení i jejich podmínek;
• otázka rovnosti: Čí hlasy promlouvají? - pokud možno by to neměly být hlasy jen některých žáků;
• otázka adresáta: Kdo hlasům naslouchá? - pro to, aby se podněty vycházející od žáků mohly stát skutečným nástrojem změny, je důležité, aby žákům nenaslouchalo jen několik málo učitelů, ale aby se tyto hlasy dostaly až k těm, kteří o věcech rozhodují, tedy k vedení školy;
• otázka iniciativy: Jak aktivizovat žáky, aby sami přicházeli a vyjadřovali své názory, postoje, podněty...? - ukazuje se, že bez podpory ze strany učitelů žáci často žádnou iniciativu sami neprojeví (Fielding, 2004, Mitra, 2004);
• otázka zpětné vazby: Co se děje s hlasy žáků? - zda dostávají žáci od učitelů a vedení školy zpětnou vazbu, jaká je to zpětná vazba;
• otázka míry: K čemu a v jaké míře by měli mít žáci možnost se vyjadřovat? - je potřeba hledat rovnováhu mezi tím, jak hlasy žáků udržet pod kontrolou a současně je nesvazovat;
• otázka interpretace: Jak rozumíme hlasům žáků? - interpretace cizích projevů je obecně náročná, v souvislosti s projevy žáků je navíc komplikována rozdílnou úrovní vyspělosti a generačními rozdíly jednotlivých aktérů školního života.

Snahy učitelů naslouchat žákům a podporovat jejich participaci ve škole jsou ve skutečnosti často svázány s existující strukturou ve škole a vzájemně protichůdnými školskými dokumenty. Jasně vymezené a definované kompetence a povinnosti dospělých ve škole tak leckdy neposkytují prostor pro konzultace a sdílená rozhodnutí s žáky. Výzvou a současně otazníkem pro každou školu tedy také zůstává, jak v rámci existujících norem určujících běžné školní uspořádání vytvořit prostor pro naslouchání hlasu žáků, konzultace i vlastní participaci žáků na záležitostech školního života.

Informační zdroje:
Fielding, M.: New Wave Student Voice and the Renewal of Civic Society. London Review of Education, 2004, roč. 2, č. 3, s. 197 - 216.