Tvorba a kontrola ŠVP střední školy s různými obory vzdělání

Příklad dobré praxe; téma: Řízení školy, tvorba ŠVP

Škola: VOŠ a SŠ Varnsdorf, středisko Karoliny Světlé 2703, Varnsdorf

Kontext

Naše střední průmyslová škola má charakter multioborové školy, neboť vyučuje jak tříleté obory vzdělání ukončené výučním listem, tak čtyřleté obory vzdělání s maturitní zkouškou, které zároveň spadají do několika skupin oborů lišících se odborným profilem. Jsou to technické obory se zaměřením na automobily (automechanik, autoelektrikář, autoklempíř, silniční doprava), strojírenství (obráběč kovů, zámečník, mechanik seřizovač, strojírenství, provozní technika), elektrotechniku (elektrikář slaboproud i silnoproud, mechanik elektronik) a dřevoobory (truhlář). Celkový počet žáků je 450, což nutí vzhledem k nízké naplněnosti (zájmu uchazečů) jednotlivých oborů vytvářet třídy se dvěma i třemi zaměřeními.

Cíle

Cílem příspěvku je nabídnout jednoduchý ucelený pohled na tvorbu ŠVP pro různé obory vzdělání při malém počtu žáků v nich a poukázat na případné nedostatky při finální realizaci ŠVP. Možnosti této koordinace ŠVP jsou dokumentovány na modelu jednotného učebního schématu pro všeobecně vzdělávací předměty.

Realizace

Jako příklad dobré praxe bych rád ukázal některé komponenty našich ŠVP, respektive nabídl pohled na pozitiva, která tvorba ŠVP přinesla. Zároveň zmíním se i o kontrole ČŠI, která na dva naše ŠVP proběhla.

Příspěvek má čtyři části: Příprava a tvorba ŠVP, pozitiva ŠVP pro školu, hodnocení zpracovaných ŠVP Českou školní inspekcí, přílohy – učební plán oboru vzdělání 23-41-M/01 Strojírenství a ukázku hodnocení souladu ŠVP s příslušným RVP ČŠI.

Přístup k tvorbě ŠVP

Naše ŠVP (máme jich celkem 16) nejsou žádná mistrovská díla prošpikovaná projekty, skupinovým vyučováním a mezinárodní spoluprací, jsou to jen „obyčejné“ ŠVP. Na samotnou tvorbu ŠVP jsme od počátku nahlíželi jako na určitou příležitost zrevidovat stávající učební dokumenty a sestavit relativně bez omezení vlastní studijní program, co možná nejbližší potřebám našich sociálních partnerů (hlavně firem, se kterými spolupracujeme). Při tvorbě ŠVP jsme si položili níže uvedené otázky a následně na ně hledali odpovědi:

1. Pro koho tvoříme ŠVP? Pro ČŠI? Tedy ŠVP musí obsahovat veškeré povinné učivo, realizaci všech výsledků vzdělávání, použití klíčových a odborných kompetencí a samozřejmě zrealizování průřezových témat, a to nejlépe v podobě, jak jsou definována v RVP. Kromě ČŠI do ŠVP může nahlédnout rodič (pro něj je zajímavé uplatnění absolventa a charakteristika ŠVP), sociální partner-firma (uplatnění absolventa, odborné kompetence, odborné učivo) a pedagog (učivo, průřezová témata). Z tohoto důvodu by měly být kapitoly „Uplatnění absolventa“ a „Charakteristika ŠVP“ naplněny srozumitelnými a úplnými informacemi o tom, kdo může studovat (jaké mají možnosti i žáci se speciálními vzdělávacími potřebami), co se studuje, jak se studuje (i s konkretizovaným způsobem ukončení studia) a jaké budou výsledné kompetence (znalosti, dovednosti a schopnosti) žáka.
2. Kdo se bude na tvorbě podílet? Celý pedagogický sbor. Dále jsme pak oslovili firmy, pro které žáky vychováme a vzděláváme (upravit profilaci oborů pro potřeby trhu práce a umožnit jejich pružné změny), komunikovali jsme i s technicky zaměřenými vysokými školami v regionu (maturitní obory).
3. Jak živé budou ŠVP? Základní parametry jsou neměnné (nemá smysl vypisovat všechny projekty, nepovinné vyučovací předměty a kurzy, neboť v případě jejich nerealizování bychom museli měnit ŠVP), případné změny by se měly týkat pouze úprav v obsahu učiva (a s tím souvisejících částí ŠVP) s ohledem na změnu potřeb spolupracujících firem a vysokých škol (případné požadavky vysokých škol realizujeme nepovinnými předměty v závěrečných ročnících, a tím nemusíme měnit ŠVP).

Otázek bylo samozřejmě více, ale tyto považuji z hlediska příspěvku za klíčové.

Pozitiva tvorby ŠVP

Přes celou řadu problémů a překážek, které se při realizaci ŠVP objevily a objevují, přinesla samotná tvorba ŠVP i několik pozitiv. Z mého pohledu koordinátora to byly hlavně:

1. Úpravy a sladění jednotlivých osnov všeobecně vzdělávacích předmětů u všech maturitních a učebních oborů do jednotného schématu (viz příloha 2): Vzhledem k naplněnosti (spíše nenaplněnosti) technických oborů narážíme každoročně na problém s „vytížeností“ (myšleno počet žáků ve třídě na učitele) pedagogů v jednotlivých hodinách. Odborné předměty je nutné dělit, ale sladění počtu hodin všeobecně vzdělávacích předmětů ve všech oborech, které jsme provedli, nám umožňuje vytvářet víceoborové (zpravidla dvou až tří) třídy s vyšší koncovou pedagogickou vytížeností.
2. Spolupráce se sociálními partnery: Došlo k užšímu kontaktu s firmami, se kterými naše škola spolupracuje. Tím, že firmy vyjádřily své požadavky na kompetence žáků, jsou více vtaženy do realizace ŠVP a zainteresovány na výsledcích vzdělávání (pro výuku jsme například získali některé odborné pomůcky).
3. Lepší propojení teorie s praxí: Díky „maxitýmové“ spolupráci většiny pedagogů došlo k širšímu prolnutí jednotlivých teoretických i odborných témat s praktickou výukou.
4. Současně s tím jsme zapojili do tvorby učebních osnov téměř všechny pedagogy.

Neříkám, že tato pozitiva přinesla až tvorba ŠVP (nic nám nebránilo tyto změny uplatnit dříve), ale určitě nám umožnila tyto nedostatky a rezervy odkrýt. Stejně tak netvrdím, že jsou to všechna pozitiva, která přinesla tvorba ŠVP, uvedl jsem pouze ta, která považuji za nejvýznamnější.

Hodnocení ŠVP Českou školní inspekcí

V této části (viz. příloha 1) bych chtěl ukázat nejčastější nedostatky ŠVP tak, jak vyplynuly po kontrole ČŠI, na které jsem se jako hodnotitel také podílel.

Velmi častým nedostatkem bylo nepoužívání správné terminologie školského zákona (např. studium x vzdělávání). K dalším nedostatkům patřily:

1. Identifikační údaje: Nejčastějším nedostatkem byla absence některých povinných údajů (nestačí uvést název a platnost ŠVP na titulní stranu).
2. Profil absolventa: Musí být naprosto zřejmé, jaké kompetence (znalosti, dovednosti a schopnosti) bude absolvent mít, tedy co bude absolvent umět a jakým způsobem vzdělávání ukončí.
3. Charakteristika ŠVP: Nejběžnějším nedostatkem bývá nejasná formulace realizace kompetencí a průřezových témat. Podobným formálním nedostatkem je často spojování „Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami“ (je třeba odlišit žáky zdravotně postižené a zdravotně a sociálně znevýhodněné), chybí strategie pro žáky mimořádně nadané – nelze napsat, že tyto žáky nyní nemáme.
4. Učební plán: Je vhodné doplnit učební plán poznámkami.
5. Rozpracování obsahu RVP do ŠVP: Většinou bez nedostatků.
6. Učební osnovy: Je nezbytně nutné dodržovat rozsah a obsah předepsaného minimálního učiva. U jednotlivých předmětů je třeba uvést i metody a formy výuky a způsoby hodnocení žáků.
7. Popis zajištění výuky v daném ŠVP: Většinou bez nedostatků.
8. Charakteristika spolupráce se sociálními partnery: Většinou bez nedostatků

Závěrem bych vyslovil jedno přání: Nekoukejme na tvorbu ŠVP jako na nutné zlo, snažme se při ní využít možností, která se nám tímto nabízejí.

Výsledky

ŠVP naší školy oboru Automechanik a ŠVP oboru Zámečník byly hodnoceny ČŠI jako dobré, jen s několika formálními nedostatky. Podle ŠVP jednotlivých oborů došlo ke „sladění“ všeobecně vzdělávacích předmětů a tak k zajištění výuky menším počtem pedagogů a jejich efektivnějšímu využití pro větší profesní profilaci žáků jednotlivých oborů.

Použitá literatura a zdroje

RVP oborů 23-51-H/001 Strojní mechanik, 23-41-M/01 Strojírenství

protokol ČŠI Hodnocení formálního souladu ŠVP s RVP pro střední odborné vzdělávání

Tento příklad dobré praxe je publikován ve sborníku Příklady dobré praxe SOŠ a SOU vydaném v rámci projektu Kurikulum S - podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů v odborném vzdělávání. Odkaz na originální umístění tohoto článku naleznete zde. Další příklady dobré praxe naleznete zde

Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.