Realizace:
Sebehodnocení, které je hlavní náplní Evropského jazykového portfolia, je velmi náročné. Zpočátku nemůže být plně objektivní a je třeba jej konzultovat mezi spolužáky a vyučujícím. Práci s portfoliem jsme se věnovali ve vybrané třídě v 5. ročníku ZŠ jednou měsíčně v hodině pevně dané rozvrhem. Postupně získávali žáci při práci se sebehodnocením větší jistotu, rutinu a objektivitu. Plnění jednotlivých úkolů v úrovních A1 a A2 zpočátku všichni dokazovali před třídou, ve skupinách nebo ve dvojicích. Splnění úkolu si potvrdili do portfolia, příp. s podpisem mým nebo spolužáka.
Žáci si přinesli do výuky portfolia, která měli celý měsíc doma, a každý se pochlubil, co má nového ve sbírce, případně, který nový deskriptor by dokázal splnit. V hodinách jsme se věnovali plnění deskriptorů, od konkrétního plnění až po konzultaci s některými žáky o tom, jestli mají znalosti odpovídající deskriptoru, nebo ne. Každý z nich dostal audiokazetu, na kterou jsme nahrávali jednoduchá ústní vyprávění. Většina žáků měla založené fotoalbum, kde si popisovali zážitky z exkurzí a výletů (např. do Vídně, do Rakouska a SRN). Splnění každého úkolu jsem stvrzovala svým podpisem do portfolia. Do sbírky si žáci zařazovali i vlastní nápady, malé projekty i školní práce. Učitel je při této práci koordinátorem a poradcem, neklasifikuje, pouze poskytne prostor v hodině, aby si mohli jednou za čas portfolia porovnat, načerpat novou motivaci a inspiraci.
Společně s žáky jsme také přečetli jednu německou knihu, což bylo motivací pro další četbu literatury v němčině a angličtině. Hodně času jsme věnovali dramatizaci jednoduchých hříček, pohádek a situací pro spolužáky z jiných tříd. Projekty, které tato skupina vypracovala, se zúčastnily i mezinárodních výstav ve Švýcarsku a SRN. Výstupy ze všech těchto aktivit si žáci zařazovali do sbírky.
V dalších letech byla práce s portfoliem nárazová, tj. 1x měsíčně, a nevěnovali jsme mu tolik času, protože ne všichni žáci chtěli dále s portfoliem pracovat. Dlouhodobá systematická činnost s portfoliem je zatěžovala přespříliš. Přesto však si většina dětí portfolio vedla alespoň v základních rysech. Žáci si obvykle vedli sbírku a společně se ve třídě splnila úroveň A1 v sebehodnoticích deskriptorech. Někteří žáci si zaznamenávali plnění deskriptorů pro další úrovně sami, protože na škole nastaly personální změny a byla přerušena kontinuální práce s portfoliem. Někteří žáci byli natolik aktivní, že si portfolia vedli sami i na gymnáziu.
Po několika letech jsem měla možnost pracovat s částí třídy ze základní školy na gymnáziu. Jejich aktivita i studijní výsledky byly nepřehlédnutelné a svým elánem motivovali i ostatní žáky skupiny. Ve srovnání s ostatními žáky měli mnohem vyšší motivaci, uvědomovali si, že učení se jazykům je v dnešním světě samozřejmostí, proto se nebránili požadavkům na ně kladeným. Spolupracovali v hodinách tak, že jsem jen usměrňovala jejich aktivitu tam, kam bylo potřeba, a všichni jsme odcházeli z hodin spokojeni. Komunikace stála vždy v popředí jazykové výuky. Sebehodnocení bylo u těchto žáků vyzrálejší, dokázali postupně analyzovat své slabé stránky a nedostatky, věděli, jak je odstranit a kde najít pomoc. Za dobu své jazykové výuky pochopili, že odpovědnost za učení a za jeho výsledky leží na nich samotných. Navíc umí většina z nich zdůraznit i své přednosti, což nebylo u našich žáků vždy zvykem.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
