Cílem příspěvku je poukázat na pozitivní význam zařazování projektového vyučování – metody dramatizace – v procesu komplexního formování osobností žáků s lehkým mentálním postižením a žáků s kombinací postižení.
Dramatizace jako metoda projektového vyučování má své nezastupitelné místo při osobnostním a sociálním rozvoji žáků s lehkým mentálním postižením a žáků s kombinací vad na Základní škole a Mateřské škole speciální v Kroměříži. Dramiku zařazujeme každoročně jako metodu celoročního projektového vyučování. V průběhu projektů uplatňujeme zejména hru s příběhem a hru v roli.
Mentálně postižení žáci vzhledem k omezeným rozumovým možnostem, s obtížemi v porozumění a většinou i v aktivní komunikaci, socializaci, adaptaci, nejsou samostatnými tvůrci a samostatnými aktéry projektu. Nabízené úkoly zvládnou s návodem a menší či větší pomocí pedagoga. Během celého procesu projektového vyučování jsou vedeni a směrováni k cílenému produktu. Organizace projektu je tak pouze v rukách pedagoga. Samotnému projektu předchází přípravná část, tematická výuka s motivačním faktorem, při které žáci pracují s jednotlivými pojmy v různých formách, učí se porozumět tématu z různých pólů, dochází k mezipředmětovému prolínání. Aby naplnil svůj cíl, musí být ze strany učitele každý projekt důkladně organizačně i dovednostně promyšlený a propracovaný.
„Jsme malinko jiní, a tak je u nás každý den i každé představení malinko jiné.“ (autor Ivana Baštincová)
Myšlenka hrát divadlo vznikala postupně. Na počátku žáci vystupovali jako kolektiv třídy v rámci pravidelných vystoupení pořádaných školou. Jednalo se o krátká pásma nebo jednoduché pohádky při oslavě Svátku matek či při loučení v době adventní s očekáváním Vánoc. Větší projekt vyžadoval více herců. Spojením tří tříd (kolem 30 žáků) vznikl divadelní soubor Korálek. První společné představení, první kladné ohlasy, první úspěch našich žáků a první podněty od rodičů nabádajících ke zviditelnění. Zrodilo se rozhodnutí překročit práh školy, předvést to, co naši žáci umí, veřejnosti. A tak původní aktivita přerostla v projektové vyučování a následně ve výsledný produkt – divadelní představení.
Jako konkrétní ukázku uvádím divadelní projekt s názvem „Kouzlo vody“. (příloha Divadelní projekt)
Koncepce divadelního projektu včetně scénáře byla připravena v září. Následovaly schůzky pedagogů, divadlo je týmová práce a bez dílčího podílu dospělých by nebylo realizovatelné. Na přípravě divadelního projektu se podílelo 7 pedagogů – učitelé tříd, logoped. V rámci tematického vyučování (příloha Tematická výuka) se žáci seznámili s tématem příběhu, dějem příběhu, se svými rolemi. Ústředním motivem se stala voda v různých podobách. Toto téma žáci dále rozvíjeli (s návodem a pomocí učitelů) při společném tematickém vyučování, přemýšleli o svém podílu na čistotě vodních zdrojů ve svém okolí, o důsledcích špatného lidského chování.
V září, říjnu různými metodami a formami práce ve svých třídách v rámci výuky literární výchovy postupně pronikali do obsahu pohádky, učili se zvládnout pamětně texty svých rolí a písní, v pracovních a praktických činnostech zhotovovali kulisy a drobné rekvizity. V tomto období jsme navázali spolupráci s rodiči, kteří jsou našimi pomocníky při obstarávání kostýmů pro svého herce – herečku. V listopadu za přítomnosti poroty představili herci své kostýmy na kostýmové přehlídce, odpovídali na všetečné dotazy poroty, promenádovali se před publikem. Následovalo vyhodnocení a předávání cen za nejlepší či nejoriginálnější kostým. V této přípravné fázi převažovala tematická výuka, všemi aktivitami prolínala motivace žáků.
V listopadu nastoupili žáci-herci k dílčím skupinovým zkouškám – zasadili pamětně naučený text do děje. Začal nácvik pohybu v prostoru. Nejdříve individuálně nápodobou, později se slovním vedením, vedením gesty a v konečné podobě samostatně. Počátkem prosince jsme propojili dílčí obrazy s prací kulisáků, více jsme se zaměřili na detaily jednotlivých rolí a zařazovali jsme zkoušky v kostýmech. Jednotlivé puzzlíky začaly do sebe zapadat a pohádka jako výsledný produkt projektu spatřila světlo světa v celé své podobě. Vše probíhalo postupně, plynule a v dlouhém časovém rozmezí. Herci tak měli prostor svoji roli zažít a nabýt tak na jevišti co největší jistotu.
Celé představení poprvé spatřili kamarádi z naší školy při generální zkoušce. Následovala představení pro rodiče a přátele školy v době adventní, pro žáky základních škol v Kroměříži. Na jaře jsme pod záštitou rodičů zajeli do okolní obce, kde jsme pohádkovým představením zpříjemnili nedělní odpoledne místním divákům. V květnu jsme zakončili veřejné vystupování účastí na divadelní přehlídce regionálních divadelních souborů základních škol pod názvem Pohádková Kroměříž.
zejména snahy a postojů žáků k práci probíhalo pedagogem formou podnětů, konkrétních připomínek, motivační pochvaly a povzbuzení vždy po individuálních, skupinových nácvicích, vystoupeních. Závěrem školního roku sami žáci zhodnotili svůj postoj a osobní rozvoj prostřednictvím položek Sebehodnotícího dotazníku. Vyhodnocení každého dotazníku slouží jako odraz pro další práci pedagoga s žákem na poli dramatizace. (příloha Sebehodnotící dotazník)
Aniž si to žáci uvědomují, procházejí rozsáhlým procesem učení. Aplikují a úročí individuální znalosti a dovednosti v praxi. Po celou dobu se učí: učí se zapamatovat si texty rolí a písní, učí se v rámci svých možností vyjadřovat se tak, aby jim diváci rozuměli, pracují s hlasem, spojují mluvené slovo a zpěv s pohybem v prostoru, učí se vyjadřovat gesty těla, pracovat s mimikou obličeje. Dramatizace rozvíjí morální a osobnostní kredit každého jedince – žáci se respektují, jsou vedeni naslouchat, být k sobě trpěliví – ovládat své chování. Z průřezových témat jsme pracovali zejména s osobnostní a sociální výchovou a multikulturní výchovou.
V neposlední řadě rozvíjí dramatizace i sebevědomí žáků – překonávají bariéru strachu z vystoupení před neznámými lidmi, reagují na nepředvídatelné změny. Hrát divadlo navíc žáky baví. Dramatizace má tedy i terapeutický účinek – uvolňuje neklid a využívá přebytečnou energii žáků kladným směrem.
Dramatizace v širším slova smyslu je pro naše žáky velkou školou života. Pro pedagogy je to tvořivý proces formování osobnosti žáka, radost a příjemný pocit z každého úspěchu, který žáci zažijí. Přináší velké obohacení tvůrčí pedagogické práce a zpětně působí na rozvoj osobnosti pedagoga.
Cílem příspěvku bylo poukázat na význam zařazování projektového vyučování – metody dramatizace při výchovně vzdělávacím procesu formování osobnosti žáka s lehkým mentálním postižením a kombinací postižení.
Stanovený cíl i dílčí cíle projektového vyučování byly dlouhodobým působením a následnou realizací naplněny. Žáci prokázali schopnost podle svých individuálních možností a schopností se na veřejnosti vyjadřovat, zapamatovali si texty svých rolí i písní, zapojili spolu s mluveným slovem pohyb, snažili se odvést svoji práci, jak nejlépe umí, a tím přispěli k ovlivnění konečného výsledku. Prokázali schopnost přizpůsobit se různým prostředím a podmínkám, dokázali – někteří samostatně, někteří s pomocí – ovládat chování při čekání na svůj výstup. Všichni zvládli svou roli v pohádkovém příběhu, v konečné fázi i samostatné vystoupení před publikem.
S dramatizací pracuji se svými kolegy již sedmým rokem. Za celou dobu vycházím jako scénárista a režisér z individuálních potřeb žáků. Mým cílem, který se mi daří naplňovat, je posilovat osobnost každého žáka, i toho, který má velké potíže s vyjadřováním, s pohybem, s prosazováním se. Odměnou je vidět, jak i dívka na vozíčku může být víla a tancovat, dívka se zrakovou vadou zvládne pohyb princezny v prostoru nebo autistický žák se zapojí do kolektivu a vystoupí na veřejnosti s úsměvem.
Na základě několikaletých zkušeností s dramatizací vidím velký přínos této metody v osobnostním rozvoji každého žáka bez rozdílu a vnímám také velký přínos pro jejich další socializaci.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
