Historie počítačů v rámci informatiky prostřednictvím CHATu, aneb to bylo, když ...

Nikdy jsem si nepamatovala historická data, možná i proto se domnívám, že není podstatné je znát. Myslím, že je úplně jedno, jestli žák ví, kdy byl použit první mobil nebo kdy byl v našich zemích poprvé spuštěn Internet. Vše lze vyhledat jediným kliknutím. Přesto jsem historii počítačů a technologií věnovala ve výuce několik hodin. Proč? Protože za podstatné považuji znalost souvislostí a protože jsem téma využila ke skupinové práci žáků s moderními technologiemi.

Jak se vlastně dnes s výpočetní technikou pracuje a komunikuje? Když přijdeme do moderních kanceláří nějaké větší společnosti, uvidíme většinou stejný obrázek. Ve veliké klimatizované místnosti (open space) je řada stolů, u každého stolu jeden člověk, často se sluchátky na uších a soustředěně sleduje obrazovku svého počítače. Místnosti jsou neosobní, někde v koutě je automat na kávu. Vypadá to, že jeden neví o druhém, přesto spolu intenzivně komunikují a často pracují na stejném projektu. Používají prostě moderní technologie, chat, mail, Skype. Je pravděpodobné, že i naši žáci tu budou zanedlouho pracovat.

Naše učebna je vybavena softwarem Vision (http://www.mastereye.cz/vision-7), který slouží pro řízení učebny. Umožňuje sledovat práci žáků, promítat obsah obrazovek na tabuli, učitel má možnost přebrat řízení žákova počítače, zapínat a vypínat připojení k  internetu, atp. Pro následující aktivitu jsem využila možnost práce s diskusními skupinami – chat. K práci použili tabulkový editor Excel.

Téma je rozděleno do 3 dvouhodin.

• V první části se žáci seznámili se skutečnými historickými zařízeními, které máme ve sbírce, a navazovalo vyprávění o výpočetní technice, vyučující mladších ročníků jsou nuceni použít výklad :). Pro dokumentaci jsem použila různé druhy médií pro záznam dat – konkrétně děrný štítek, děrnou pásku, disk o rozměrech menšího mlýnského kola a kapacitě 1,2 Mb (viz http://clanky.rvp.cz/clanek/s/G/11641/INFORMACNI-GRAMOTNOST-CO-A-JAK-VLASTNE-UCIT.html/), diskety 5,25", diskety 3,5", CD, disk ze staršího počítače, paměť flash, DVD, mobil. Žáci se pokoušeli zařízení rovnat podle stáří a kapacity, mluvili jsme o způsobu zápisu dat. Hledali jsme důvody, proč potřebujeme stále větší kapacity záznamových zařízení (obrázky, hudba, video). Na závěr jsem žákům poskytla pracovní materiál – tabulku s částečně vyplněnými údaji  Historie posledních 60 let (viz příloha). Jejich úkolem bylo připravit si doma, ve spolupráci s rodiči, některé informace pro další práci (události rodinné historie). Inspirací mi byl DUM: http://dum.rvp.cz/materialy/moje-rodina-ve-2-pol-20-stoleti.html

• Druhou část pokládám za nejdůležitější. Žáci dostali následující úkol:

Budete pracovat ve skupině. Vaším úkolem je doplnit tabulku, která zobrazuji kousek historie posledních 60 let od roku 1950 do současnosti – pracovní list je v digitální podobě. Pro zjišťování informací můžete používat internet a podklady, které jste si připravili doma. Práci budete odevzdávat za celou skupinu dohromady (soubor .xls). Od zahájení práce není dovoleno se domlouvat jinak, než prostřednictvím digitálních technologií – budete mít k dispozici chat a běžné prostředky internetu (mail, Facebook apod.).

Tato druhá část v sobě skrývá několik činností:

1. vytvoření týmu
2. organizace činnosti
3. vyhledávání informací
4. průběžná kontrola a koordinace práce
5. formální úprava výsledné tabulky a její odevzdání

Vytvoření týmů:

V každé vyučovací skupině bylo potřeba sestavit dva pracovní týmy. Žáci mezi sebou vybrali 2 vedoucí týmů, vedoucí si střídavě vybírali z ostatních spolužáků své spolupracovníky.  Vznikly tak vždy dva týmy, které tvořilo 7–9 studentů, kteří byli různě rozmístěni po učebně. Pro každou ze skupin jsem pustila separátní chat prostřednictvím aplikace Vision. Z mého řídicího počítače jsou viditelné chaty oba, do obou mohu psát příspěvky.

Organizace činnosti:

Vedoucí týmu má za úkol rozdělit úkoly, určit pracovní postup a koordinovat činnost. Role vedoucího týmu je v této chvíli velice důležitá, pokud zvolí vhodný postup, velmi usnadní činnost celé skupiny.

Tato část aktivity se ukázala jako klíčová. Zadání je úmyslně formulováno hodně volně, bez bližší specifikace postupu. Žáci volili různé cesty k řešení:

• První (špatná) cesta: vedoucí nic nekoordinoval, každý žák začal vyplňovat na přeskáčku různá pole, každý ve své vlastní tabulce, po čase zjistili, že je nedovedou dát dohromady.

• Druhá (špatná) cesta: vedoucí se snažil vše udělat sám.

• Třetí (lepší) cesta: vedoucí formulář rozdělil na části podle období (např. 1950–1960) a práci rozdělil, každý pak mailem zaslal část souboru, vedoucí jej nakopíroval do hlavní tabulky. Tento postup se ukázal schůdnější, ale docházelo k chybám při kopírování, navíc je o hodně jednodušší doplnit informace např. pro rok 2010 než pro 1950, čili někdo byl hotov brzy a ostatní nestíhali. Pokud vedoucí týmu sám kopíroval jednotlivé části, neměl čas koordinovat činnost celého týmu.

• Čtvrtá (optimální) cesta: spočívala ve větší strukturalizaci rolí, vedoucí si vybral zapisovatele, který sledoval chat nebo mail, a kopíroval informace, které zjistili členové týmu, do hlavní tabulky, vedoucí se soustředil jen na koordinaci týmu.

Vyhledávání informací:

Vlastní vyhledávání informací o „velké historii“ nečinilo žákům větší potíže, brzy zjistili, že na serveru Wikipedie lze vyhledávat podle let http://cs.wikipedia.org/wiki/1950, vyhledávání informací o počítačích bylo poněkud obtížnější, pokud skupina tápala, doporučila jsem některé zajímavé stránky:

http://www.historiepocitacu.cz/,

http://www.zive.cz/clanky/historie-pocitacu-od-elektronky-po-internet/sc-3-a-147343/default.aspx,

http://www.galaxie.name/index.php?clanek=pribeh-pocitace-1-dil.

Události o rodinné historii závisely na tom, jak přišli žáci připraveni z domova. Potěšilo mne, že někteří žáci zmiňovali, že ta příprava bavila i jejich rodiče, když vzpomínali, kdy si pořídili první džíny, kdy měli svatbu a kdy se stěhovali. Samozřejmě tyto informace měla připravena jen část žáků.

Průběžná kontrola a koordinace

Na první pohled se zdá, že princip chatu, kdy každý vidí všechny informace, které si tým mezi sebou posílá, umožňuje všem sledovat přesně, co se právě děje. Realita je ovšem jiná, když žák informace vyhledává, nestačí sledovat průběh diskuse. Informace velmi rychle odrolují a je těžké se k nim vracet. Zde je zase podstatná role koordinátora. Někteří situaci řešili tak, že částečně vyplněnou hlavní tabulku průběžně umisťovali na sdílený disk, ostatní se omezili na to, že sledovali, kdo má čas, a těm přidělovali konkrétní úkoly, např. „potřebuji historii PC 1970-75“. Potěšilo mne, že někteří vymysleli systém zkratek pro zadávání úkolů, např. „Jana: RH 80-85“ znamená „Jana pošle informace do sloupečku Rodinná historie pro období 1980–1985“.

Formální úprava výsledné tabulky a její odevzdání

Na závěr žáci do tabulky doplnili informace o pracovním týmu, formálně upravili její vzhled a odevzdali. V této fázi jsem rezignovala na využívání chatu, skupina se prostě sešla nad společnou tabulkou a radili se, co a jak upravit. Žáci formální úpravy zvládají bez problémů. Jednotlivé tabulky jsme vytiskli.

• Třetí část tématu spočívala ve vyhodnocení celé činnosti.

Formou diskuse jsme probrali otázky typu: Co vás překvapilo z hlediska historických souvislostí?

(Ukázky odpovědí: Lidé na Měsíci byli dávno před prvním PC. Jsme jen trochu mladší než internet v ČR. Když vybouchla černobylská elektrárna, nebylo možné to zjistit na netu.)

Jak se vám pracovalo s chatem?

(Ukázky odpovědí: Horší, než jsem čekal. Zezačátku zmatek, pak jsme se to naučili. Zlobilo mne, když někdo psal do chatu nesmysly, špatně se tam pak hledalo.)

Jak se jednotliví členové týmu zapojili do společné práce, koho byste ve skupině pochválili?

Kdybyste podobný úkol dostali příště, jak byste postupovali?

Závěr

Domnívám se, že tato aktivita žáky seznámila s historickými souvislostmi moderních technologii, umožnila jim „naživo“vyzkoušet výhody i úskalí společné skupinové činnosti, naučila je tvořit a komunikovat společně s využitím digitálních technologii.