Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Rozvojová spolupráce - pro a proti (integrace průřezového tématu VMEGS)
Odborný článek

Rozvojová spolupráce - pro a proti (integrace průřezového tématu VMEGS)

Anotace

Příspěvek představuje vzorovou hodinu (například Geografie nebo Občanského a společenskovědního základu) s integrací průřezového tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Může také sloužit jako inspirace pro hodinu samostatné VMEGS. V průběhu aktivity žáci porovnávají výhody a nevýhody různých forem rozvojové spolupráce a hodnotí, které formy jim přijdou nejvhodnější.

Příspěvek Rozvojová spolupráce - pro a proti je příležitostí k integraci průřezového tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (VMEGS). Popsaná aktivita prohlubuje porozumění vlivu kulturních, ideologických a sociopolitických rozdílů na vznik a řešení globálních problémů. Nabízí také základní vědomosti nezbytné pro pochopení struktury a funkcí mezinárodních a nevládních organizací, kultivuje postoje ke světu jako globálnímu životnímu prostředí a upevňuje smysl žáků pro zodpovědnost. V rámci popsané aktivity žáci přemýšlejí o současných globálních výzvách a hodnotí, které formy rozvojové spolupráce jsou nejvhodnější. Proto je důležité předchozí seznámení žáků s problémy rozvojových zemí a s rozvojovou spoluprací. Ideální úvod do tohoto tématu nabízí příspěvek Rozvojové cíle tisíciletí.

Aktivitu lze realizovat během jedné vyučovací hodiny, například v rámci samostatného předmětu VMEGS. Protože se však jedná o tematicky rozsáhlý celek, může se jevit jako vhodnější integrace do určitého vzdělávacího oboru. Žáci tak dostanou příležitost prohloubit si poznatky a uplatnit dovednosti, které už si v oboru osvojili. Ideální prostor k integraci nabízí Občanský a společenskovědní základ (mezinárodní vztahy, globální svět) nebo Geografie (životní prostředí, sociální prostředí, regiony). Vzhledem k tematické šíři příspěvku se také nabízí možnost realizace v rámci projektového vyučování a navázání například na již zmíněnou aktivitu Rozvojové cíle tisíciletí nebo téma dále rozšířit (např. pomocí materiálů na internetu nebo souboru dokumentárních filmů z projektu Jeden svět na školách). Práce s textem a týmová spolupráce přirozeně integrují i vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace a průřezové téma Osobnostní a sociální výchova.

Strukturovaný popis činnosti:

1. krok (5 min)

V návaznosti na aktivitu Rozvojové cíle tisíciletí připomeňte osmý rozvojový cíl, promítněte jej na fólii nebo rozdejte kopie. Po samostatném přečtení vysvětlete případné dotazy na termíny v textu.

Vysvětlete žákům, že nyní se budete zabývat různými způsoby (možnostmi) realizace těchto úkolů.

2. krok (7 min)

Rozdejte do dvojic texty (Rozvojová pomoc, Oddlužení, Obchod, Investice), každá dvojice má jeden text.

Nechte vybrané dvojice prezentovat stručně obsah jejich textu, případně objasněte vzniklé otázky.

3. krok (10 min)

Shromážděte žáky se stejným tématem do skupin.

Úkol pro skupiny: Připravte jednoduchý poster na dané téma, představte výhody dané spolupráce a možné komplikace její realizace.

4. krok (10 min) - Prezentace posterů

Výsledky práce skupin nechte prezentovat žáky, kteří po práci ve dvojicích neprezentovali.

5. krok (5 min) - Reflexe

Zadejte následující otázku pro volné psaní na téma: "Jakým způsobem by měly bohaté země podporovat chudé v boji proti chudobě?"

Nechte dobrovolníky jejich názory přečíst.

Pracovní texty:

I. Obchod

Ekonomika chudších států je často závislá na jedné plodině, na jedné surovině, jednom typu výrobku, a pokud je nemohou prodávat za přijatelnou cenu, zůstávají chudé nebo chudnou ještě více. Požadavkem ze strany chudších zemí jsou rovnocenné podmínky pro mezinárodní obchod. Bohaté státy totiž často ochraňují určitou část svého trhu různými bariérami a kvótami, naproti tomu po chudých zemích požadují, aby zcela otevřely své trhy výrobkům zvnějšku.

Nejviditelnějším a nejilustrativnějším příkladem obchodního sporu mezi rozvojovými a rozvinutými státy je spor o zemědělské produkty. Rozvinuté země (EU, USA, Austrálie, Japonsko a Nový Zéland) vynakládají ročně na podporu domácích zemědělců přes 300 miliard dolarů. Zároveň mají tyto rozvinuté státy vysoká cla a kvóty na dovoz potravin z rozvojových zemí, protože mají obavy z konkurence levných potravin z chudých zemí.

Přitom uvolnění obchodu se zemědělskými produkty by umožnilo prodávat zemědělské výrobky a pomoci rozvoji mnoha oblastí v chudých zemích, které by tak už nemusely být závislé na zahraniční pomoci, mohly by investovat peníze do vzdělání i do jiných odvětví lidské činnosti. Navíc mnozí kritici tohoto stavu uvádějí, že dotace zemědělcům v bohatých státech umožňují vyvážet jejich produkty do chudých států za uměle snížené ceny, kterým místní nemohou konkurovat. Tím pádem tento nerovný vztah znemožňuje místním zemědělcům prodávat nejen na světových, ale i na místních trzích, což vede k ruinování a rozkládání místní zemědělské produkce s vážnými důsledky pro daný region.

Na druhé straně je již podpora zemědělství v USA a v EU poskytována dlouho a její náhlé zrušení by mohlo mít neblahé sociální dopady na zemědělce, na krajinu i na obyvatelstvo vůbec. Obavy jsou především ze zahlcení evropských trhů výrobky z rozvojových zemí a následného nárůstu nezaměstnanosti.

Jednou z možností, jak podpořit farmáře v chudých zemích, aby mohli prodávat své výrobky v bohatých zemí za vyhovujících podmínek, je Fairtrade - Férový obchod. Férový obchod je způsob, jak pomáhat lidem v místě, kde žijí, tím, že jim umožňuje vyvážet jejich výrobky a produkci do bohatých zemí. Při nákupu a vývozu se dbá na to, aby výrobce, vývozce a konečný prodejce byli v rovném postavení a spravedlivě se dělili o zisk. V rámci spravedlivého obchodu se může prodávat pouze zboží a komodity, při jejichž výrobě nebyla porušována lidská práva a jejichž produkce nepoškozuje životní prostředí. Důležitým aspektem je také to, jak výroba prospívá rozvoji místní komunity.

Fairtrade je v porovnáním z celkovým objemem obchodu doposud jen okrajovým jevem. Organizace, které zprostředkují tento obchod, jsou většinou neziskové, přesto jsou Fairtrade výrobky dražší než ostatní výrobky. Je tedy otázkou, zda se Fairtrade může stát významnou alternativou k většinovému obchodu.

Zdroje: Společný svět - příručka globálního rozvojového vzdělávání. Varianty. Praha 2004, kapitola Světový obchod www.fairtrade.cz.

 

II. Oddlužení chudých zemí

Jedním z největších problémů, s nímž se potýkají málo rozvinuté země, je jejich astronomická zadluženost. Tyto dluhy ohrožují samu existenci mnoha států a jejich obyvatele ženou do stále větší chudoby. Dluhy a z nich pramenící nedostatek kapitálu znemožňují nejen jakýkoli ekonomický rozvoj, ale zároveň omezují přístup obyvatel ke vzdělání a k základním životním potřebám. Tenčící se příjmy nejzadluženějších a nejchudších zemí stačí sotva na splácení úroků a nezbývá dostatek prostředků například na zdravotnictví a boj s pandemiemi, jako je HIV/AIDS, malárie, tuberkulóza a malomocenství. Již dvacet let se pokoušejí mezinárodní finanční instituce, OSN, vlády nejbohatších zemí, rozvojové země i nevládní organizace hledat řešení.

Rozvojové země a nevládní organizace volají po zrušení dluhu zvláště nejchudším zemím. To by umožnilo rozvojovým zemím investovat do zdravotnictví, vzdělání a infrastruktury. Částečného úspěchu už bylo dosaženo. Mezinárodní finanční instituce spolu s bohatými státy se dohodly na podmínkách, za kterých země můžou dosáhnout částečného oddlužení nebo - v případě nejchudších zemí - stoprocentního odpuštění dluhu. Problémy, které vidí bohaté země v oddlužování, jsou následující:

  1. Nejsou dostatečné záruky, že oddlužené země skutečně použijí peníze na rozvoj a snižování chudoby, a ne například na zbrojení.

    Proto se snaží klást chudým zemím podmínky, za nichž jim dluhy odpustí. Některé podmínky ale chudé země odmítají jako přílišné vměšování do jejich suverénní politiky.

  2. Dále bohaté státy potřebují získat prostředky na financování oddlužení.

    Musí najít peníze jinde, místo aby splácely dluhy, s nimiž počítali do budoucích rozpočtů.

  3. Dále také poukazují na špatný příklad, které odpuštění dluhů znamená pro chudé země, které si chtějí půjčovat a dluhy nevracet.

Zdroj: Společný svět - příručka globálního rozvojového vzdělávání. Varianty. Praha 2004, kapitola Mezinárodní dluh.

 

III. Rozvojová pomoc - projekty

Rozvojová spolupráce je stále častěji uplatňovanou formou konkrétní pomoci chudým zemím. Na rozdíl od humanitární pomoci, která je bezprostřední reakcí na náhle vzniklou situaci, kterou může být například přírodní katastrofa v podobě zemětřesení, má rozvojová spolupráce dlouhodobý a strukturální charakter. Důvody pro poskytování rozvojové pomoci by se daly shrnout do dvou oblastí. První jsou nábožensko-etické důvody, jež v podmínkách evropské křesťanské kulturní tradice a odkazu humanismu ukládají morální povinnost pomoci slabším. Druhý důvod má pragmatický charakter a spočívá především v přesvědčení, že je ekonomicky i politicky výhodné investovat do pomoci chudým zemím. V dlouhodobém horizontu se tak ušetří prostředky, které by stát musel investovat do zajištění vlastní bezpečnosti a prosperity.

Rozvojová spolupráce může mít různé formy, od malých projektů realizovaných skupinou nadšenců, přes rozsáhlejší formy realizované například nevládními organizacemi, až po spolupráci provozovanou na úrovni přijímacího státu, kdy je pomoc pevnou součástí vládní politiky. Rozličné jsou i oblasti, kterých se rozvojová spolupráce dotýká a které jsou velmi konkrétně zformulovány v Rozvojových cílech tisíciletí. Základním pilířem rozvojové spolupráce je snaha o odstranění fenoménů chudoby a hladu, nejčastěji formou podpory domácí produkce potravin, podporou místního podnikání, zajištěním přístupu k pitné vodě a základní hygieně.

Ruku v ruce s tímto úsilím jde i boj proti léčitelným chorobám, které obrovskou silou decimují ekonomiku a lidský potenciál rozvojových zemí. Ekologické a demokratizační projekty mají společný cíl - zlepšení životních podmínek obyvatel nejen rozvojových států. Největší investicí do budoucnosti rozvojových států jsou zřejmě projekty vzdělávací, neboť je to právě vzdělání, které do jisté míry umožňuje každému člověku nakládat se svým životem dle vlastních představ. Všeobjímajícím principem je snaha o zahrnutí žen do vzdělávacích, ekonomických i politických procesů.

Dosavadní nedlouhá historie rozvojové spolupráce zahrnuje řadu velmi úspěšných projektů, které posunuly komunity v rozvojových zemích znatelně kupředu. Vedle těchto pozitivních příkladů lze však nalézt řadu negativ a otazníků. Jedním z největších problémů je zoufalý nedostatek peněz na rozvojovou spolupráci. Na druhou stranu mnoho rozvojových projektů, na které se finanční prostředky nakonec seženou, je realizováno nekvalitně, netransparentně a jejich konečný efekt se mine účinkem. V rozvojové spolupráci lze také nalézt i řadu momentů, kdy dobře míněné snahy pomoci druhým narazily na nepochopení místních komunit, selhala jejich udržitelnost po skončení projektu nebo spolupráce s vládou daného státu. V neposlední řadě se často objevují případy, kdy nad zájmy celku převáží zájem úzké skupiny lidí - například průmyslové lobby na straně dárců nebo na straně vládních úředníků z přijímacího státu. Velkými tématy současné rozvojové spolupráce jsou proto dobré vládnutí (good governance), transparentnost, zamezování korupci, kvalitní zacílení projektů a jejich trvalá udržitelnost.

Zdroj: Společný svět - příručka globálního rozvojového vzdělávání. Varianty. Praha 2004, kapitola Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce.

 

IV. Investice firem do rozvojových zemí

Ve světovém obchodě nejde jen o to, co prodat, ale i jak to vyrobit. Chudé země nemají dostatek peněz na rozvoj vlastních podniků, a jsou proto odkázány buď na přírodní podmínky (zemědělské plodiny, nerostné suroviny), nebo na někoho, kdo zaplatí výstavbu továren či dalších provozů a zaměstná místní lidi. Trendem posledních desetiletí proto je získávat takzvané přímé zahraniční investice, někoho (firmu či člověka), kdo přijde, postaví nebo koupí továrnu a začne vyrábět. Tím zaměstná místní lidi, platí daně a jeho výrobky se zároveň ze země vyvážejí a prodávají.

Takové investice mohou být jedním ze základních hnacích motorů rozvoje. Investoři na mnoha místech podporují rozvoj určitých oblastí, platy, které dostávají místní lidé, podporují místní drobné podnikání a zároveň z nich jdou daně do pokladen místních správ.

Investoři si však mohou vybírat z globální nabídky míst, kde své továrny a montážní haly hodlají postavit. Místní vlády jim proto musí nabídnout co nejlepší podmínky, což bývá mnohdy kámen úrazu. Vláda příliš často ustoupí zahraniční společnosti v neprospěch vlastních obyvatel, kterým jsou pak upírána jejich práva. Investoři mají také velmi často daňové úlevy, takže výsledek odvodu poplatků do státní pokladny neodpovídá původnímu očekávání. Investoři velmi často staví jen montážní závod, který může lehce přesunout v rámci celého světa jinam v případě, že se mu bude pracovní síla zdát příliš nákladná. Nejpřínosnější pro rozvoj regionu jsou dlouhodobé investice, které počítají i se vzděláváním místních lidí a přináší s sebou nové technologie a vědění.

Zdroj: Společný svět - příručka globálního rozvojového vzdělávání. Varianty. Praha 2004, kapitola Světový obchod.

Soubor filmů projektu Jeden svět na školách - Témata "Rozvojová spolupráce" Společný svět - příručka globálního rozvojového vzdělávání. Varianty. Praha 2004.
www.fairtrade.cz
www.varianty.cz
www.infoservis.net
www.rozvojovka.cz
www.varianty.cz
www.rozvojovestredisko.cz
www.un.org/millenniumgoals/

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ondřej Nádvorník

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

Rozvojový cíl na fólii (kopie), kopie textů, postery, fixy.