Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > > Etická a ekonomická kritéria rozhodování

Ikona teoreticky

Etická a ekonomická kritéria rozhodování

Ikona odbornost
Autor: Milena Tichá
Anotace: Článek se zabývá klíčovými problémy ekonomického myšlení a rozhodování. Základní ekonomické kritérium rozhodování (ziskové) je konfrontováno se zásadami rozhodování vycházejícími z ostatních společenských věd. Ukazuje na jejich rozporuplnost. Východisko vidí v interdisciplinárním přístupu k řešení společenských, a tedy také ekonomických problémů.
Obor příspěvku:Člověk a svět práce
Klíčová slova: etika, ekonomie, etická a ekonomická kritéria rozhodování

V současné době je ve všech klíčových pedagogických dokumentech oprávněně kladen velký důraz na to, aby žáci byli ve školách vedeni k samostatnému ekonomickému myšlení a odpovědnému rozhodování.1 V našem příspěvku chceme upozornit na některá úskalí, se kterými se může učitel při dosahovaní uvedených výchovně vzdělávacích cílů setkat, a vést jej k tomu, aby se s nimi dokázal vypořádat.

Každé rozhodnutí, a tedy i o ekonomických otázkách, je uskutečňováno v různých životních situacích, a proto je velmi složitým a mnohostranným procesem. Ekonomická rozhodnutí nečiníme v životě nikdy zcela izolovaně, bez ohledu na další, více či méně důležité kroky. Ekonomické kritérium rozhodování není obvykle to jediné, které nás dovede k určitému závěru. Kromě ziskového kritéria užíváme také další stejně významná kritéria rozhodování, mezi něž například patří kritérium etické, ekologické, politické, sociální a právní. V případě tohoto rozhodování se pohybujeme v rovině racionálního zvažování různých alternativ řešení. K určitému závěru však můžeme dospět také na základě iracionálních, emotivních, či intuitivních pohnutek. Těm se ale v našem příspěvku věnovat nehodláme.

Uvedená kritéria racionálního rozhodování zpravidla nepůsobí v souladu, ale naopak obvykle rozporuplně. Konkrétně - to co je pro nás ekonomicky výhodné, nemusí být za všech okolností ekologicky prospěšné, politicky vhodné, sociálně šetrné, v souladu s platnými zákony a může se vymykat všeobecně respektovaným etickým normám chování. To naše rozhodování značně komplikuje a znesnadňuje. Vede nás to k rozdílným a ne vždy jednoznačným závěrům. Konečné řešení je obvykle výsledkem určitého kompromisu. Je ovlivněno pořadím významu jednotlivých kritérií rozhodování a vahou očekávaných výsledů, kterou jim přikládáme. Naše preference nejsou jednou pro vždy dány, ale mění se podle životních situací, ve kterých se právě nacházíme.

Jednoznačné zdůrazňování a vyzdvihování pouze úzce pojaté výchovy k ekonomickému myšlení, která by vedla k upřednostnění jen ziskového kritéria rozhodování, bez zřetele na další výše uvedená kritéria, může směřovat k zavádějícím a v krajním případě až k nežádoucím výsledkům. Při ekonomickém rozhodování nelze myslet pouze na dosažení zisku, bez ohledu na ochranu životního prostředí, politickou stabilitu, sociální jistoty a platné právní normy. Zcela scestným směrem může směřovat výchova k ekonomickému myšlení a rozhodování v tom případě, bude-li zbavena svého etického rozměru, bude-li ekonomické chování hodnoceno bez ohledu na jeho morální aspekty.

Prostor pro výchovu k široce pojatému samostatnému ekonomickému myšlení a odpovědnému rozhodování vytváří interdisciplinárně koncipovaná výuka předmětů vycházejících ze vzdělávacích oborů Výchova k občanství (ZV) a Osobnostní a sociální výchova (G).

Tyto vyučovací předměty vedou k osvojení základních metodologických principů různých společenských věd jako je ekonomie, politologie, právo, antropologie, sociologie, regionální historie, ale také obecných metodologických principů filozofie a etiky. Tyto disciplíny umožňují učiteli pracovat s různými kritérii hodnocení, vážit jejich význam a porovnávat je v rámci různých modelových životních situacích.

Proto, aby byli učitelé připraveni na takto náročně koncipovanou výuku, je důležité, aby také jejich příprava byla založena na interdisciplinárním principu. Budoucí učitelé musí být připravování na to, aby při hledání cest k řešení společenských problémů dokázali překročit zúžený pohled jedné vědní disciplíny a konkrétně při řešení ekonomických problémů byli schopni využít také jiných kritérií hodnocení, než pouze úzce pojatého kritéria ziskového. Musí být vedeni k tomu, aby spolu se svými žáky uměli vyhodnotit důsledky různých vzorců chování a posoudit spolu s nimi skutečnou cenu na první pohled ekonomicky efektivních kroků. Uvedené interdisciplinární pojetí přípravy učitelů má řadu předností, ale především umožňuje zohlednění etických kritérií hodnocení při výchově k ekonomickému myšlení a rozhodování. To pak také vytváří předpoklady pro zasazení výuky ekonomie do širšího, společensky žádoucího rámce výchovy k občanství.

Na etické aspekty výchovy k ekonomickému myšlení a rozhodování klademe mimořádný důraz na tomto místě proto, že chování jednotlivce, či určité sociální skupiny, orientované v podmínkách tržní ekonomiky pouze na rychlé dosažení co nejvyššího zisku se může velmi snadno dostat do konfliktu s všeobecně přijímanými morálními a mravními normami chování. Ekonomicky efektivní chování může být vnímáno jako neetické, ale také jako neekologické, asociální, politicky nevhodné a dokonce jako nezákonné. Tržní ekonomika a základní mechanismy jejího fungování pro takovéto chování vytváří dostatečné množství účinných stimulů.

Tržní ekonomika je regulovaná procesy odehrávajícími se na trhu. Trh rozhoduje o tom, co, jak a pro koho se bude vyrábět. Trh je všeobecně ekonomy považován za nejdokonalejší z dosud poznaných nedokonalých regulátorů ekonomiky, protože dokáže nejlépe odpovědět na tyto základní ekonomické otázky.2

Trh je ale pouze prostým nástrojem směny zboží mezi ekonomickými subjekty. Je to místo, kde se setkává kupující a prodávající a kde se utváří cena zboží. Není ničím více ani méně. Sám o sobě nemá a nemůže mít morálku. „Nerozlišuje potřeby ušlechtilé a neušlechtilé. Prostě zprostředkuje směnu vyrobeného zboží a služeb. Zajistí, aby se vzácné statky dostaly k těm, kdo za ně zaplatí. Stejně dobře zprostředkuje směnu základních potravin, nemovitostí, ale i drog a zbraní. Prodá vše, v čem mu zákon nezabrání." 3

Trh nezná slitování s chudými, sociálně slabými a zdravotně hendikepovanými. Nemá žádné sociální cítění a nedá nikomu nic zadarmo. Nerozlišuje, kdo potřebuje daný statek více a kdo méně. Předá jej tomu, kdo za něj zaplatí. Řešení sociálních problémů jej nezajímá. Sociální nerovnosti spíše reprodukuje a prohlubuje, nestírá je.

Trh si nedokáže poradit s externalitami, nejsou v jeho kompetenci. Externality jsou efekty výroby, které neprocházejí trhem. Proto je trh nemůže ocenit, ani alokovat. Typickým příkladem záporné externality jsou škody na životním prostředí. Náklady na jejich odstranění nevcházejí do nákladů výroby, ani do ceny zboží.4 Životní prostředí, které nemá vlastníka, nemůže být zbožím, a proto nemá ani cenu. Z tohoto důvodu trh nechá bez povšimnutí podniky, které svými odpady poškozují půdu, vzduch, nebo vodu.

Všechny uvedené nedostatky trhu jsou označovány jako tržní selhání.5 Ty vlastnosti trhu, které jsou vnímány jako nespravedlnost, sociální tvrdost, selhání v oblasti ochrany životního prostředí a podobně, vedou ke snahám jej regulovat, usměrnit jeho chod, oslabit jeho negativní stránky. Vynucují si zásahy státu, které pomáhají tržní selhání korigovat a eliminovat. Státní zásahy mají dvojí podobu. Jednak spočívají v kultivaci trhu a jeho sevření do legislativního rámce, který vymezuje vnější podmínky pro jeho plynulé fungování. Druhou možnost představují přímé státní zásahy do chodu tržní ekonomiky ovlivňující a usměrňující její vnitřní chod.6

Státní zásahy do ekonomiky představují systém antimonopolních opatření, jimiž státní orgány odstraňují překážky konkurence, a tím vytvářejí podmínky pro fungování trhu. Stát reguluje negativní externality, stanovuje limity znečištění životního prostředí a vymáhá poplatky za jejich překročení. Státní orgány určují produkci veřejných statků, se kterými nedokáže trh nakládat. Státní orgány a instituce přerozdělují důchody, a tím zmírňují sociální nerovnost, kterou produkuje a prohlubuje trh. Stát vytváří záchranou sociální síť pro ty občany, kteří se ocitnou v sociálně složité situaci, a pro které by trh nedokázal najít eticky přijatelné řešení.7 Cílem státních zásahů do ekonomiky je podporovat efektivnost, spravedlnost a stabilitu.

Ekonomové se snaží najít odpovídající řešení předcházející tržnímu selhání či napravující jeho negativní dopady. Ve všech soudobých ekonomikách se prosazují snahy kompenzovat nedokonalé fungování trhu státními zásahy do ekonomiky. „Přesný poměr sil mezi státní regulací a úlohou trhu je výsledkem kompromisu mezi ekonomickými a politickými silami dané země."8 Opírá se o určitá teoretická východiska a vychází z konkrétních podmínek, ve kterých se daná ekonomika nachází. „Jestliže 70. a 80. léta dvacátého století byla poznamenána četnými kritikami ze strany liberálů proti činnosti státu v ekonomice, pak je od počátku 90. let znovu kladen důraz na odpovědnost státu, pokud jde o solidaritu, infrastrukturu a hospodářské perspektivy. Nicméně někteří ekonomové pokračují v trendu 80. let a hovoří o krizi sociálního státu."9

Jestliže překročíme úzký ekonomický pohled na trh a tržní selhání, uvědomíme si, že trh je sice prostým nástrojem směny, nemá morálku, sociální cítění, a nedokáže zacházet s externalitami, ale také to, že nositelem tržních vztahů je člověk, který má a měl by mít morálku, a proto by se měl chovat se v souladu se všeobecně uznávanými etickými normami. Právě člověk je ten, kdo v podmínkách tržní ekonomiky tvoří a dodržuje určité mravní principy, nepsané normy chování dané zvyky, obyčeji a tradicemi a také dbá na dodržování morálních zásad chování. Člověk je ten, kdo zastřešuje dodržování neformálních, všeobecně uznávaných pravidel chování. Stejně tak je to právě člověk, kdo tvoří formálně zakotvená, sepsaná pravidla chování mající podobu zákonů, vyhlášek a předpisů. Člověk je nakonec také ten, kdo dbá na to, aby se jak formální, tak také neformální pravidla chování dodržovala a vynucuje si jejich naplňování. Jestliže přiznáme, že trh nemá morálku, pak nemůžeme popřít, že morálku má a musí mít nositel tržních vztahů, tedy člověk.

Význam formálních a neformálních pravidel chování pro chod ekonomiky nezůstává mimo pozornost ekonomů a velmi záhy je na něj poukazováno také v ekonomických teoriích.10 Již na přelomu devatenáctého a dvacátého století vzniká samostatný směr ekonomického myšlení, institucionalismus, který se zabývá vznikem, vývojem a funkcemi institucí „při chování a rozhodování ekonomických subjektů".11 Tento směr ekonomického myšlení není homogenní a zahrnuje různorodé ekonomické koncepce. Kategorie instituce je jeho stoupenci užívána ve velmi širokém slova smyslu. „Zahrnuje v jejich pojetí nejen organizace různého druhu (organizační formy monopolu, podnikatelské a průmyslové asociace, banky, odbory, spotřebitelské svazy, stát a státní mocenské orgány), ale také tradice, zvyky, obyčeje, uznávané normy chování sociálních skupin, zakořeněné stereotypy myšlení a skupinovou psychologii."12 Instituce jsou podle nich „právně uznané zvyky, které přirozeně vykrystalizovaly z lidského jednání a byly přetvořeny v pozitivní zákony."13 Vliv institucionalismu na ekonomické myšlení byl nejsilnější zejména v USA ve dvacátých letech 20. století. „Od 30. let jeho úloha postupně slábne vlivem učení J. M. Keynese a intenzivního šíření matematických metod v ekonomii."14

V současné době institucionalismus znovu ožívá. Na význam institucí chápaných jako „soubor pravidel, který usměrňuje chování jednotlivých účastníků trhu"15 upozorňuje jeden z nejnovějších směrů ekonomického myšlení - nový institucionalismus. Tato pravidla mohou být formální (ústavy, zákony, vyhlášky), ale také neformální (normy chování, zvyklosti). Institucemi se rozumí také způsoby vynucování formálních a neformálních pravidel. „Jiné ekonomické teorie však s podobnými předpoklady nepracují a neuvažují o jejich působení na fungování tržní ekonomiky. Tento vliv však bezpochyby existuje, a proto je pohled nového institucionalismu velice významný."16 Ten nabývá na významu od sedmdesátých let dvacátého století. „Vychází sice ze základních předpokladů neoklasiků o racionálním chování člověka, který usiluje o maximalizaci svého užitku, na druhé straně však upozorňuje na to, že neoklasická ekonomie svůj pohled na realitu příliš zjednodušuje, protože vynechává úlohu institucí v ekonomice a jejich vliv na dosažitelnost efektivního výsledku."17 Podstatným metodologickým východiskem institucionalismu je „požadavek integrace ekonomické vědy s ostatními společenskými vědami, jejímž výsledkem by byl možný interdisciplinární přístup ke zkoumané problematice".18 V tomto ekonomickém učení tedy můžeme nalézt teoretické zakotvení našeho přístupu k výchově k ekonomickému myšlení a rozhodování koncipované s ohledem na ekonomická, ale také mimoekonomická, zejména etická kritéria hodnocení.

Ekonomie jako věda dokáže řešit celou řadu složitých problémů, pro které je velmi obtížné najít jednoduchá řešení. Jestliže se začne zabývat ekonomickými problémy v širších společenských souvislostech, musí začít využívat poznatky z ostatních příbuzných společenských věd. Nezbytně se musí začít opírat o metodologické principy interdisciplinarity a překročit úzký rámec pouze ekonomických hodnotících kritérií. Jakmile se ekonomie ocitne na pomezí ostatních společenských věd, vzniká také pro ni naléhavá potřeba posuzovat ekonomická řešení také s ohledem na všeobecně akceptované morální principy.

Použitá literatura:

MERTLÍK, P; RUSMICHOVÁ, L.; SOUKUP, J. Úvod do obecné ekonomi. Praha: VŠE, 1990. ISBN 80-7079-372-4
KLVAČOVÁ, E. Stát, trh a občan. Ekonom, 1993, č. 32, s. 17. ISSN 1210-07-14
VLČEK, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003. ISBN 80-86395-46-4
VLČEK, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 1998. ISBN 80-85963-66-3
FUCHS, K.; TULEJA, P. Základy ekonomie. Praha: Ekopress, 2003. ISBN 80-86119-74-2
DUNCKELOVÁ, Jackqueline. Podnikatelská etika. Praha: Svoboda, 1997.
SEN, Amartya. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-549-6
ŠRONĚK, Ivan. Etiketa a etika v podnikání. Praha: Management Press, 1995.
ROLNÝ, Ivo; LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Piszciewicz. 2004.
MALÝ, J. Co vytváří tržní prostředí. Ekonom, 1997, č. 27. s. 53. ISSN 1210-07-14
SOJKA, M a kol. Dějiny ekonomických teorií. Praha: VŠE, 1991. ISBN 80-7079-937-4


1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze 2005.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze 2007.
Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů na gymnáziích. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze 2007.
Katalog požadavků k maturitní zkoušce: Základy společenských věd. Praha: MŠMT, Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, 200
2 MERTLÍK, P; RUSMISCHOVÁ, L.; SOUKUP, J. Úvod do obecné ekonomie. Praha: VŠE, 1990, s. 24. ISBN 80-7079-372-4
3 KLVAČOVÁ, E. Stát, trh a občan. Ekonom, 1993, č. 32, s. 17. ISSN 1210-07-14
4 MERTLÍK, P; RUSMICHOVÁ, L.; SOUKUP, J. Úvod do obecné ekonomie. Praha: VŠE 1990, s. 24. ISBN 80-7079-372-4
5 VLČEK, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003, s. 107. ISBN 80-86395-46-4
6 KLVAČOVÁ, E. Stát, trh a občan. Ekonom, 1993, č. 32, s. 17. ISSN 1210-07-14
7 VLČEK, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 1998, s 83. ISBN 80-85963-66-3
8 VLČEK, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 1998, s 84. ISBN 80-85963-66-3
9 VLČEK, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003, s. 394. ISBN 80-86395-46-4
10 VELEN Thorstein (1857-1927), COMMONS J. R. (1862-1945) GALBRAITH J. K. (1908-2006)
11 SOJKA, M. a kol. Dějiny ekonomických teorií. Praha: VŠE, 1991, s 333. ISBN 80-7079-937-4
12 Tamtéž
13 Tamtéž
14 SOJKA, M. a kol. Dějiny ekonomických teorií. Praha: VŠE, 1991, s 334. ISBN 80-7079-937-4
15 MALÝ, J. Co vytváří tržní prostředí. Ekonom, 1997, č. 27. s. 53. ISSN 1210-07-14
16 Tamtéž.
17 Tamtéž.
18 SOJKA, M. a kol. Dějiny ekonomických teorií. Praha: VŠE, 1991, s 332. ISBN 80-7079-937-4

 
INFO
Publikován: 17. 03. 2008
Zobrazeno: 14270krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
TICHÁ, Milena. Etická a ekonomická kritéria rozhodování. Metodický portál: Články [online]. 17. 03. 2008, [cit. 2019-09-17]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/g/2112/ETICKA-A-EKONOMICKA-KRITERIA-ROZHODOVANI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.