Hospitace

Hospitace¹ je zřejmě nejvýznamnějším nástrojem hodnocení průběhu, v menší míře snad i výsledků vzdělávání. Je velmi efektivní, nevyžaduje v podstatě žádné náklady, je relativně nenáročná na přípravu, přitom však umožňuje sledování i průběžné vyhodnocování činností, projevů a jednání učitelů a žáků.

Hospitace je specifickou formou pozorování, která je definována jako cílevědomé, plánovité a soustavné vnímání jevů, procesů, objektů a jednání osob, které směřuje k odhalení podstatných souvislostí a vztahů sledované skutečnosti. Předmětem pozorování je buď pozorovatel sám (čili jde o introspekci), nebo jiní lidé, jevy. Z hlediska účasti pozorovatele na dění můžeme pozorování dělit na zúčastněné (pozorovatel sám je členem skupiny a spolutvůrcem dějů) či nezúčastněné, přímé nebo zprostředkované (audiovizuální a informační technikou). Pozorování může být volné, nebo standardizované. Standardizované pozorování se snaží o co nejvyšší možnou objektivitu použitím techniky ratingu, která spočívá v tom, že určité kvalitě jevu je přiřazována kvantitativní hodnota na stanovené škále. Standardizace pozorování eliminuje nebo alespoň silně omezuje subjektivitu pozorovatele - jeho psychický stav², haló efekt³, předsudky⁴, stereotypizace⁵, kontrast⁶, analogie⁷.

Každá hospitace je zásahem, který více či méně ovlivní průběh pozorovaných jevů. Čím více je hospitace extrémní, mimořádnou událostí, tím je její vliv větší. Tento vliv však nemusí být výhradně negativní - účast pozorovatele může učitele i žáky přimět k cílevědomějšímu zaměření na dosahování kvality, ostatně negativní a pozitivní vlivy se mohou vzájemně stírat. Čím více je hospitace běžnou, standardní záležitostí⁸, tím více je sledovaný průběh vzdělávání autentický.

Cíle hospitace

Hospitace mohou mít různé cíle, např.:

• podrobně zmapovat modely vyučování, které učitelé praktikují;
• porovnat kvalitu výkonu různých učitelů;
• zjišťovat vzdělávací potřeby učitelů a plánovat jejich profesní rozvoj;
• získávat podklady a argumenty pro rozhodování v personální práci;
• provádět kontrolu, např. účinnosti přijímaných opatření;
• vzájemné vzdělávání učitelů, šíření příkladů dobré praxe, rozšiřování metodického rejstříku;
• zjišťovat efektivitu dalšího vzdělávání učitelů;
• zprostředkování zpětné vazby učitelům, jejich sebereflexi a rozvoj;
• zjišťovat, jak jsou respektovány vzdělávací strategie, formulované v ŠVP;
• zjišťovat klima tříd;
• sledovat, jak se projevují kompetence žáků v činnostech.

Význam hospitace pro poskytování zpětnovazebních informací učitelům je dlouhodobě nedoceňován.

2. Ukázka kritérií hospitace, jejímž cílem je zjistit, jak žáci spolupracují a jak jejich spolupráci uč

Učitelé většinou nedostávají informace, které by jim umožňovaly s rozmyslem korigovat vzdělávací proces, objektivně posoudit kvalitu vlastního výkonu, zjišťovat vlastní vzdělávací potřeby a promyšleně plánovat vlastní profesní rozvoj. Tento stav je kromě nedostatečné hospitační činnosti způsoben i tím, že žáci ani rodiče, kteří učitele nejvíce ovlivňují, zpravidla nemají dostatek informací a znalostí, aby jejich názory mohly být pro učitele směrodatné. Navíc sdělování informací bývá málokdy věcné, většinou je spojeno s negativními, agresivními emocemi. Pokud se učiteli po mnoho let, někdy i po celý život, nedostane nezraňující, strukturované, odborné a věcné kritiky, pochvaly či rady, může snadno dojít k ustrnutí, k uchýlení se ke stereotypům, k zabřednutí do rutiny, k posilování přesvědčení o vlastní neomylnosti. S přibývajícími léty je pak každý požadavek na změnu, přicházející zvenčí, chápán jako útok na osobní integritu. Platí tedy princip - čím méně hospitací, tím hůře pro učitele.

Záznam

Záznam z hospitace může mít v zásadě dvojí charakter:

A) dokumentační, spočívající v zaznamenávání průběhu vyučovací jednotky, s případným vyvozením kladů, nedostatků a závěrů ex post

B) kriteriální, kdy se nezaznamenává průběh vyučovací jednotky, ale sledované jevy jsou rovnou vyhodnocovány v předem připravené hodnotící struktuře

Využitelnost jednoho či druhého způsobu závisí (kromě individuálních důvodů a místních podmínek) především na cílech hospitace, zvoleném tématu a cílech výuky.

Postup při hospitaci

1. Vstupní informace - o žácích, o dynamice skupiny, o učiteli (předběžný rozhovor, studium dokumentace)
2. Vlastní pozorování a zaznamenávání
3. Doplňkové informace - od žáků, z jejich sešitů a žákovských knížek, od učitele
4. Reflexe - vyjádření učitele, vyjádření hospitujícího
5. Analýza (rozbor) hodiny (pohospitační rozhovor)
6. Hodnocení - porovnání učiněných zjištění se zvolenými kritérii
7. Plánování dalšího rozvoje - návrhy, doporučení, opatření

Vyplněním hospitačního záznamu by hospitace rozhodně neměla skončit, má-li být užitečným nástrojem zpětné vazby, hodnocení a rozvoje. Předem známá, společně vytvořená a sdílená struktura hospitací, prováděných dlouhodobě a systematicky výrazně posiluje jejich formativní funkci a zpřesňuje objektivitu hodnocení.

¹ Dozorčí návštěva ředitele nebo inspektora či vzájemná návštěva učitelů při vyučování. Také přítomnost kandidáta učitelství při vyučování, zvláště u přikázaného učitele pro pedagogické zdokonalení.
² Okamžitá nálada, psychosomatické problémy, koncentrace apod.
³ První dojem, síla vstupních, počátečních informací atd.
⁴ Axiomy, postoje, podprahové informace aj.
⁵ Očekávání "obvyklých", již dříve prožitých událostí.
⁶ Kvalita jevu je ovlivněna jeho kontextem v sérii.
⁷ Objektivní, nezaujaté vnímání informací není možné, každý mozek informace zároveň přetváří.
⁸ Tento stav závisí nejen na četnosti a struktuře hospitací, ale také na jejich cílech a samozřejmě na osobnostech hospitujících (inspektoři, ředitelé, zástupci, výchovní poradci, kolegové, žáci, rodiče).