Rozvoj matematického myšlení u dětí předškolního věku je jednou z elementárních dovedností, které by mělo dítě staršího předškolního věku ovládat dřív, než půjde do první třídy základní školy. Při rozvíjení těchto dovedností můžeme použít nespočet metod, kterými lze dítě obohatit v jeho přirozeném vývoji. Cílem by vždy měla být maximální snaha o harmonický a vyvážený rozvoj dětské osobnosti. K tomu je třeba využívat všech prostředků (dramatických, pohybových, výtvarných, hudebních a také předmatematických). Při zpracovávání tohoto článku jsem při jednotlivých činnostech pracoval s celou třídou dětí staršího předškolního věku.
Podíváme se teď na matematiku v mateřských školách v historickém kontextu. V padesátých letech se matematika u dětí předškolního věku ubírala spíše směrem k nasbírání co nejvíce strohých informací a znalostí – ať už formou záživnou či méně. V letech sedmdesátých se pak předškolní matematika řídila skoro již pevně danými osnovami a řada úkolů a prostředků, jimiž se úkoly plnily, kopírovala matematiku základních škol. Část matematiky pro první a druhou třídu bylo vytrženo z osnov a ne příliš odborně pak aplikováno v předškolním vzdělávání. Odtud možná také pramení nechuť části generace lidí narozených v sedmdesátých letech k matematice.
Moderní název předmatematické představy pochází z poloviny osmdesátých let. Cílem v tomto období byla snaha rozvíjet dítě po všech stránkách tak, které umožní jednou dítěti učit se matematice. Klade se důraz na přesné formulování smysluplných cílů, na výběr věku přiměřených aktivit a jejich objektivní hodnocení. Předmatematické představy tak přestaly být předmětem od ostatních izolovaným a stávají se součástí smysluplného celku. Váží se jak na běžný život dítěte, tak i na ostatní činnosti (jazykové, pohybové, estetické aj.)
Devadesátá léta až dodnes představují matematické myšlení v současné formě. Klade se důraz na provázanost s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, zejména pak na oblast Dítě a jeho psychika, kdy u dětí rozvíjíme „rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, naslouchání, porozumění) i produktivních (výslovnosti, vytváření pojmů, mluvního projevu, vyjadřování)“[1]
Neméně důležitou složkou při rozvoji matematického a předmatematického myšlení jsou očekávané výstupy, tedy to, co dítě na konci předškolního věku má ovládat. Základními znalostmi by jednoznačně mělo být počítání do deseti, poznat před, za, nad, pod, uprostřed, rozpoznat geometrické tvary a pojmenovat je a mít věku dostačující prostorovou představivost.
V praktické části bych se rád věnoval pojmu třídění, protože ze své praxe vím, že tyto činnosti dělají dětem občas problémy. První dvě činnosti budou praktické a další dvě pak pohybové.
K této činnosti budeme potřebovat vetší krabici, například kartónovou, předměty ze dřeva (šišky, dřevěné hračky, větvičky apod.), předměty z umělé hmoty (hračky, mističky, kelímky od jogurtů apod.) a předměty látkové (kousky látky, rukavice, oblečky na panenky apod.). Předmětů dřevěných bude deset kusů, předmětů umělých bude osm kusů a předmětů látkových bude šest kusů. Všechny tyto předměty dáme do krabice a pořádně promícháme. Potom skupina dětí dostane úkol, aby z krabice vyndala postupně na jednu hromadu předměty dřevěné, na druhou hromadu předměty z umělé hmoty a na třetí hromadu předměty látkové. Až toto třídění děti dokončí, učitelka požádá děti, aby spočítaly, na které hromadě je předmětů nejvíc a na které nejmíň. Jako alternativu k této činnosti můžeme zvolit, aby děti daly na jednu hromadu předměty velké a na druhou malé, nebo ostré a s oblými hranami a podobně. Na konci této aktivity pak mohou děti jednotlivé předměty pojmenovat.
Touto činností rozvíjíme u dětí prostorovou představivost. Činnost začneme tím, že vytvoříme dva prostory, které mezi sebou oddělíme plentou nebo zástěnou (postačí i nějaká deska). Do každého prostoru dáme stejný počet prostorových geometrických tvarů (koule, krychle, kvádr, válec, kužel, jehlan a jiné). Na každou stranu se posadí jedno dítě a jejich úkolem bude postavit z geometrických tvarů město tím způsobem, že první dítě řekne např. „dej kužel do levého dolního rohu hrací plochy“, a samo udělá to samé. Poté pokračuje druhé dítě, např. „dej kouli nalevo od kužele“, a samo opět udělá to samé. Pokud děti budou dodržovat postupy, které si sami řeknou, pak vznikne každému dítěti město v obráceném gardu, než jaké má kamarád. K této činnosti je nutné, aby děti znaly názvy všech používaných geometrických tvarů.
Časová dotace: 5 až 10 minut
Věková kategorie: 5 až 6 let
Cíl: Rozvoj rychlosti a krátkodobé paměti
Motivace: děti si musí v obchodě zapamatovat co nejvíce předmětů, které by si rády koupily domů
Počet dětí: 8 až 10 v jednom družstvu
Pomůcky: startovní mety, kužele na vytyčení herního prostoru, 30 předmětů
Pravidla hry:
Paní učitelka rozmístí po lese 30 předmětů (např. hřeben, hračku, část oblečení apod.) tak, aby je děti přitom neviděly. (Hrací plocha by neměla být větší než 30 metrů čtverečních.) Děti rozdělíme do dvou stejně početných družstev. Soutěžit začíná první družstvo, jehož úkolem je v časovém limitu 3 minut najít a zapamatovat si co nejvíce předmětů, které paní učitelka rozmístila po lese. Po vypršení časového limitu dá paní učitelka signál, děti k ní přiběhnou a nahlásí jí věci, které si zapamatovaly, a ona je zapíše na papír. Poté soutěží druhé družstvo stejným způsobem. Vyhrává to družstvo, které si zapamatuje více předmětů“.[2]
Na závěr hry pak děti mohou roztřídit předměty dle velikosti nebo barvy, a určit jakých předmětů je nejvíce a jakých nejméně.
Časová dotace: 1–2 minuty
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: rozvoj rychlosti, přesnosti a obratnosti
Počet dětí: dvě skupiny po cca deseti dětech
Pomůcky: mety na vyznačení herního prostoru, 1 velký míč, 1 malý míč
Prostorová organizace: tělocvična, přírodní prostředí
Pravidla hry:
Vytvoříme dvě družstva po deseti dětech. V každém družstvu přidělíme dětem čísla od jedné do deseti (pro lepší zapamatování dětem připevníme ke sportovnímu oděvu kartičku s daným číslem a stejné číslo připevníme na zem do místa, kde dítě s daným číslem bude stát). Mezi družstva přesně doprostřed položíme velký a malý míč. Paní učitelka vyvolá nějaké číslo. Z každého družstva vyběhne hráč s tímto číslem a běží k míčům. Hráč, který doběhne první, vezme větší míč a snaží se s ním doběhnout ke svému družstvu. Hráč, který doběhne jako druhý, vezme menší míč a snaží se vybít hráče s větším míčem. Když ho vybije, získává pro své družstvo bod, a když ne, získává bod družstvo soupeře. Vybití platí jen do doby, než se hráč s větším míčem vrátí zpět ke svému družstvu.
Těchto činností se zúčastnilo 20 dětí ve věku 5–6 let, z toho bylo 12 holčiček a deset chlapců. Obě skupiny dětí, tedy chlapci i dívky, byly v jednotlivých činnostech vzácně vyrovnaní. V první činnosti měla velice mírně na vrh děvčata. Rozpoznávání materiálů nedělalo dětem skoro žádné problémy, jen jeden chlapec nedovedl pojmenovat materiály, ze kterých jsou předměty vyrobeny. Početní operace byly u všech dětí splněny bez problémů. U druhé činnosti jsem nebyl překvapen výsledkem. Děti stavěly město tak, jak jsem předpokládal, tj. drtivá většina tvarů byla stavěna na výšku. Obě skupiny pak bez problémů poznaly, o jaké tvary se jedná. Ve hře byly vzhledem ke svým fyzickým proporcím mírně úspěšnější v pohybové části chlapci, naproti tomu děvčata si zase zapamatovala více předmětů. Třídění podle barvy a velikosti zvládly obě skupiny bez větších problémů. Všechny činnosti se dětem líbily a vypracovávaly je zodpovědně. U poslední hry pak některým dětem dělalo problém zapamatovat si číslo, které jim bylo přiděleno. Toto bych připisoval spíše netrpělivosti a natěšenosti na hru, kdy děti tak dychtivě čekaly, až se uzve jejich číslo, že v první moment ne moc bystře reagovaly. Věřím však, že opakováním této pro děti velice zábavné hry se jejich postřehové dovednosti zlepší.
Při volbě činností jsem dbal na to, aby byly především zvoleny přiměřeně věku dětí. Před každou aktivitou jsem všechny pravidla dětem srozumitelně vysvětlil a zodpověděl jsem případné dotazy a nejasnosti. Posloupnost aktivit byla zvolena záměrně tak, aby nejprve byla smyslová činnost, pak rozumová a nakonec pohybová. Zejména u pohybové činnosti je důležité dbát na bezpečnost dětí a terén (herní plochu) si před započetím hry důkladně projít a odstranit nebezpečné předměty. Vyhýbal jsem se u těchto dětí hodně členitému terénu. S výsledkem výzkumu jsem spokojen, děti projevily o činnosti zájem a zadané úkoly plnily zodpovědně.
[1] Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2004, str. 16.
[2] NOVOTNÝ, Michael. Hry v přírodě. Metodický portál www.rvp.cz [online]. 23. 09. 2010. [cit. 2010-10-23]. Dostupný na WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/9529/hry-v-prirode.html/>. ISSN 1802-4785.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
