Odborný článek

Zvukové projekty

11. 1. 2010 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Petr Drkula Ph.D.

Anotace

Příspěvek předkládá a glosuje základní aspekty projektového způsobu podněcování kreativity v rámci školní hudební výchovy, jaký navrhuje Brian Dennis ve své metodické koncepci Projects in Sound.

Vysoké kreativní zapojení třídy i učitele samotného skýtají hudební projekty Briana Dennise v jeho instruktivní hudebně výchovné práci Projects in Sound. Ve většině případů jejich obsah tematicky vychází z mnoha mimohudebních motivací a podnětů. Grafické a symbolické zápisy projektových kompozic zde jako předlohu nezřídka přejímají tvarový či výtvarný charakter jednotlivých námětů pro potřeby hudebního ztvárnění a vyjádření. Autor zde tedy opouští svůj notační systém předchozí metodiky Experimental Music in Schools a přiklání se k partiturám, které podávají své hudební sdělení spíše obraznou formou.

Typickou ukázkou tohoto přístupu může být například schematické zobrazení jeskyně, podobné tomu, jaké se objevuje v rámci stejnojmenného projektu[1].

symbolické znázornění jeskyně
1. symbolické znázornění jeskyně

Tato povědomá struktura může ze zvukového hlediska znázorňovat například časovou a výškovou osu tradičního horizontálně vertikálního způsobu hudebního uvažování a tím i naznačovat konkrétnější možnosti hudební aplikace pro dva nástrojové či vokální party. Zajisté si však dokážeme představit také další interpretace podobného ladění, které mohou být předmětem samostatného hlubšího tvůrčího hledání.

Shodné východisko můžeme vidět v projektu nazvaném Déšť. Zde uvedená varianta projektové skladby Briana Dennise a Olivera Bevana Bouře[2] také zahrnuje několik popisných prvků, které představují zvukovou reprezentaci jednotlivých akustických elementů tohoto přírodního úkazu.

partitura skladby
2. partitura skladby

V samotné její partituře lze rozlišit čtyři různé notační složky, jejichž charakter naznačuje jak zobrazovaný objekt, tak i formu jeho zvukového zpodobnění v průběhu této tří až pětiminutové skladby. Ta ve své podstatě modeluje skutečnou bouři, jak ji autor zaznamenal na základě reálného dění a pozorování. Materiál kompozice je tedy rozdělen takto:

zvuk větru
3. zvuk větru
zvuk deště
4. zvuk deště
zvuk hřmění
5. zvuk hřmění
zvuk záblesku
6. zvuk záblesku

Povaze těchto skladebných elementů musí odpovídat také volba nástrojového obsazení a samozřejmě i celkový ráz samotné zvukové produkce. Vítr by tedy měl být ztvárněn dechovými nástroji, jako jsou flétny, píšťaly anebo jen náustky těchto instrumentů či pouze jejich vokální imitace. Jeho plynulé křivky představované notací mohou být přiléhavě vystihovány postupným nárůstem či naopak poklesem zvukové výšky či intenzity. Již z partitury skladby je zřejmé, že velké množství hudebních parametrů je tu ponecháno na provedení samotných hráčů, kteří zde mají vysoký podíl na jejím celkovém znění. Naopak řídící člen zde stanovuje především metrorytmické vztahy hudebních událostí, které jsou vymezeny jednotným a pravidelným proporcionálním rastrem.

Předloha pro kreativní hudební činnost, která reprezentuje intuitivně známé prvky reálného světa, umožňuje svěřit skupině interpretů veliký díl jejího „dotváření". Ti mohou na základě vlastní invence a kooperace podat svou společnou představu zobrazovaného děje či předmětu, neboť se nezakládá na abstraktním podnětu ryze hudební povahy. „Programní" zaměření naplňované tvůrčí osnovy u žáků efektivněji navozuje živou představu budoucího ztvárnění dané látky, a podněcuje tak vnitřní motivaci k jejímu uskutečnění. Všeobecně známé elementy světa kolem nás tak samy vybízejí k jejich uměleckému zpodobnění, které se odvíjí od naší všední zkušenosti. Snahy o imitaci kupříkladu určitého přírodního úkazu mohou být prováděny jak v rovině akustické, tak i v rovině strukturální, a tedy zvuková forma znázornění daného jevu tímto způsobem získává i své realistické časově prostorové členění. Tento přístup může být uplatněn i ve volbě specifického způsobu zápisu vytvářené skladby, jaký ilustruje například i G. Meyer-Denkmannová v práci Experiments in Sound, jako možnou formu užívané notace[3]. Objevují se zde smělé grafické koncepty, které nám připomínají jakési spontánní a nahodilé procesy, v nichž přesto převládá jistý řád a ojedinělý charakter jejich struktury. Jakýsi naturální a organický ráz je možné takto vštěpovat i hudebně kompozičním pokusům prováděným v rámci školního vyučování.

Poněkud schematičtější způsob hudebního záznamu uplatňuje Dennis například v projektu nazvaném Mapy. Jednoduché notační prvky v projektové skladbě Ostrovy[4] pro libovolný počet hráčů a libovolné délky trvání symbolizují šest různých ostrovů; autorem je známý britský skladatel Howard Skempton. Hudební produkce je tu realizována obrazným pohybem po jednotlivých ostrovech z jednoho města (bodu) do druhého. Tato města jsou spojena cestami (liniemi), po nichž se každý hráč volně pohybuje tak, aby navštívil každé město daného ostrova nejméně jednou. Dobu, po kterou hráč pomyslně setrvá na jednom ostrově, vymezuje dirigent, a to signalizací provedenou každou půlminutu. Čas strávený pohybem po liniích, cestách je v této kompozici reprezentován hudebním tichem, přičemž zvuková produkce je zamýšlena pouze v jednotlivých městech. Úhoz na dřevěný nástroj následuje, nachází-li se hráč uvnitř čtverce; je-li uvnitř trojúhelníku, zazní úhoz na nástroj kovový; pozice v obou útvarech představuje současný úder obou, dřevěného i kovového nástroje; pokud je hráč mimo kterýkoli útvar, úder je proveden na nástroj skleněný. Všechny typy úderů by však měly být poměrně tiché.

partitura skladby
7. partitura skladby

Také směr pohybu může být pro všechny hráče jednotně udán, a to buď zleva doprava, tzn. z pevniny směrem k přístavním molům, anebo zprava doleva, tedy od moře směrem do vnitrozemí. Tímto způsobem lze dosáhnou zajímavé kompaktní zvukové struktury založené na časově proměnlivém hromadění shodných tónových jednotek.

Takováto skupinová partitura může později sloužit jako předloha či inspirace k vlastním individuálním kompozičním úkolům. Jako již polohotová skladba může být třídě předložena k interpretaci i jakákoli mapa, která svou strukturou a obrazovou členitostí skýtá mnoho podnětů pro tvůrčí umělecké ztvárnění a „zhudebnění". V rámci toho mohou být jako příhodný materiál použity například místní názvy a jména, které se na takovéto mapě vyskytují, a to jak ve zpěvním provedení, tak třeba i ve formě slovní rytmické recitace apod. Tento žádoucí geografický exkurz může zprostředkovaně přinášet souhrn nových poznatků a vědomostí z této oblasti a v učebním plánu figurovat jako příhodný mezioborový přesah. Podobně lze chápat takto orientované výchovně vzdělávací aktivity i ve smyslu zapojení výtvarné stránky kreativního projevu, která zde rovněž nalézá širokou míru uplatnění.

Podobnou výchozí ideu nabízí tentýž projekt v podobě vokálně instrumentálního kusu Mapa metra[5], který je opět společným dílem Dennise a Bevana. Hráči jsou tu tentokrát rozděleni do dvou skupin, přičemž každá z nich má svého vlastního dirigenta. Obě skupiny zpívají libovolný tónový klastr (souzvuk) ve střední poloze, který je vydržován do té doby, dokud se v partituře směr obou linek metra nerozdělí. V tom okamžiku následuje plynulé glissando do vyšší, respektive nižší polohy a obě hlasové skupiny se svou výškou na čas odchýlí, dokud se jejich směry opět nescelí ke konci celé skladby, která opět ve střední hlasové poloze doznívá a zvolna utichá.

partitura skladby
8. partitura skladby

V grafickém záznamu kompozice vidíme také dvojí označení signalizující stanice metra. Hráče jedné skupiny proto vybavíme kovovými nástroji a hráče druhé skupiny nástroji dřevěnými. Dirigent každé ze skupin poté udává, kdy zazní za nepřetržitého zpěvního souzvuku navíc ještě úder (označený malým obdélníkem) nebo krátké, středně silné tremolo (označené kroužkem) s hladkým nástupem i koncem. Je patrné, že v průběhu přibližně dvou až tříminutového trvání skladby je zapotřebí řízení obou dirigentů pouze v její střední části, kdy jsou hlasové skupiny rozděleny. Přibližné časové vymezení proporcionální notace, kterou jsou jednotlivé instrumentální vstupy určeny, je na dohodě obou dirigentů a záleží pouze na nich, jaké měřítko zvolí pro horizontální osu tohoto kusu. (Partitura je zde zobrazena ve své pravoúhlé rotaci.) Zvuková reprezentace obou typů stanic zde není závazná a pro dosažení větší rozmanitosti je možné nástrojový úder a tremolo nahradit komplexnějšími strukturami, například rytmickou skupinou úderů apod.

Odlišný typ řízení této skladby nabízí možnost vizuální projekce její partitury v zorném poli všech interpretů, na níž je dirigentem vyznačována aktuální pozice hráčů, a to rovnoměrným vodorovným pohybem. Jako další předloha pro tvůrčí hudební provedení může později posloužit i jiná mapa metra (např. metra pražského), ale také schéma autobusových či tramvajových linek městské hromadné dopravy. Není také nutné se tradičně přidržovat konvenčního způsobu hudebního uvažování, který přisuzuje svislý směr zvukové výšce a vodorovný směr zvukové délce, a také opačný přístup je zajisté v mnoha případech možný.

Z provedení je zřejmé, že tvůrčí předloha, která vychází ze známých schémat a obrazců, nemusí nutně ve své znějící podobě asociovat své výchozí téma. Co však tyto vzory poskytují především, je příležitost k nevšední a kreativní práci se zvukem a její konkrétnější a v realitě zakořeněné směřování.


[1] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 10.
[2] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 2.
[3] Meyer-Denkmann, G.: Experiments in Sound: New Direction in Musical Education for Young Children. London: Universal Edition, 1977.
[4] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 7.
[5] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 6.

Literatura a použité zdroje

[1] – DENNIS, Brian. Projects in Sound. London : Universal Edition, 1975.
[2] – MEYER-DENKMANN, Gertrud. Experiments in Sound: New Direction in Musical Education for Young Children. London : Universal Edition, 1977.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petr Drkula Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Hudební výchova 2. stupeň