Příručka G je jedním z mnoha výstupů systémového projektu PPUČ realizovaného Národním pedagogickým institutem ČR. Koresponduje se změnami/inovacemi RVP ZV v oblasti digitálních kompetencí, Strategií 2030+ a přípravami celkové revize rámcových vzdělávacích programů, která je před námi.
Strategie 2030+ zdůrazňuje roli vzdělávání zaměřeného na kompetence a gramotnosti. Budoucí vývoj směřuje k podpoře aktivního učení se žáků (kdo se ve škole má učit?). Toto období je charakteristické zaměřením na výsledky učení. Projekt PPUČ vznikl za účelem vytvořit systém podpory rozvoje gramotností ve školách. PPUČ nabízí řadu výstupů v různých formátech, které představují další nástroje pro realizaci výuky zaměřené na rozvoj gramotností žáků napříč vyučovacími předměty.
Kromě Příručky G doporučujeme využít v souvislosti s tématem rozvoje gramotností také další výstupy projektu (vzdělávací moduly, Katalog EMA) zveřejněné na stránkách Metodického portálu RVP.CZ (www.rvp.cz) a stránkách projektu PPUČ (https://gramotnosti.pro).
Co v Příručce G najdete? První část je věnována postupu při úpravách ŠVP směrem k akceptování a rozvíjení gramotností, který plyne z praktických zkušeností škol. Vysvětluje i zásadní rozdíl mezi Příručkou G jako textu pro doporučené úpravy ŠVP a revizemi RVP ZV, z nichž vyplývají povinné úpravy ŠVP. Následují komentované příklady ze školní praxe škol zapojených do projektu PPUČ. Školy zde na konkrétních příkladech prezentují, jak přistupovaly k rozvoji gramotností u žáků. Součástí Příručky G jsou i slovníček důležitých pojmů a odkazy na důležité zdroje.
Příručka G umožňuje různé využití. Jednak může posloužit pro sebevzdělávání jednotlivého pedagoga, může se stát inspirací týmu, který se zajímá, jak k inovacím ŠVP přistupovali na jiných školách, a především doufáme, že poslouží jako strukturovaný návod, jak ve škole začít pracovat s gramotnostmi napříč vyučovacími předměty, nebo jak toto téma dále a hlouběji rozvíjet.
Dobře a společně zpracovaný školní vzdělávací program (ŠVP) je jedním ze základních nástrojů řízení kvality vzdělávání v konkrétní škole. Jedním, nikoli však jediným. Při inovacích ŠVP je nutné stále vyvažovat jeho soulad s rámcovým vzdělávacím programem (RVP) a zároveň využívat potenciál konkrétní školy. To znamená na jedné straně být dobře obeznámeni s aktuálním zněním RVP a současně se stále dívat na to, co máme k dispozici, co umíme, jakou vizi sledujeme, jaké podmínky jsme si pro její naplňování vytvořili.
Za předpokladu, že je ŠVP vytvářen jako společné dílo, má velký potenciál pozitivně ovlivňovat výuku a její kvalitu. Samotný obsah ŠVP však není zárukou kvalitní výuky, pokud ho učitelé nepřijali za svůj a pokud není soulad mezi tím, co si učitelé společně naplánovali v ŠVP, a tím, co žáci zažívají při výuce.
Osvědčená cesta k tomu, aby se ŠVP stal živým dokumentem, je společná práce na jeho plánování, společná realizace výuky podle něj a reflexe procesu výuky a výsledků učení žáků. Reflexe výuky je něco, co v některých školách teprve nesměle klepe na dveře. Učení se vlastní praxí však není žádná novinka a je potěšující vidět, jak se ze škol stávají skutečné učící se organizace. I to je zkušenost získaná v projektu PPUČ, o kterou se dělíme na stránkách Příručky G.
Vraťme se ještě k tématu gramotností. Nároky, které na lidi klade osobní, společenský i pracovní život v současnosti mají stále více povahu komplexních činností, plánování, rozhodování, analyzování a neustálého přizpůsobování se měnícím se podmínkám v složitých kontextech. Jednotlivé nepropojené vědomosti a znalosti, pokud nejsou základem pro praktické aplikace, jsou stále méně užitečné. Cíle vzdělávání se přesouvají od znalosti a porozumění k způsobilosti něco dělat. V obecné rovině se jedná o klíčové kompetence a ve vztahu k specifickým oblastem vzdělávání o gramotnosti.
Pokud se někomu zdá, že je to zase nějaká „česká cesta“, ujišťujeme, že není, a fakt, že gramotnosti jsou vnímány jako důležité komplexní výsledky vzdělávání, je patrný z řady mezinárodních ověřování a zkoumání typu PISA, PIRLS, TIMSS a dalších, kterým se léta věnují mezinárodní respektované organizace.
Jaká je tedy aktuální situace na školách? Jako obvykle v posledních třiceti letech dosti rozdílná. V současné době musí základní školy začít pracovat na úpravách ŠVP podle inovovaného RVP ZV. Tato inovace přinesla několik změn, se kterými se školy musí vyrovnat.
Jednak upravit svůj učební plán tak, aby obsahoval nejméně 2 hodiny Informatiky na prvním stupni a 4 hodiny na druhém stupni. Dále musí školy vytvořit nové učební osnovy Informatiky a promyslet způsob náběhu upraveného ŠVP. S naším tématem úzce souvisí další významná inovace, a to jsou nově zařazené digitální kompetence, pro které školy ve svých ŠVP popíší společné výchovné a vzdělávací strategie na úrovni školy i na úrovni jednotlivých vyučovacích předmětů. K naplnění tohoto zadání mohou učitelé využít zkušeností, které jsme popsali v Příručce G v souvislosti s rozvojem gramotností (a digitální gramotnosti zejména) napříč vyučovacími předměty.
Tím se dostáváme k tomu, co školy mohou udělat, aniž by čekaly na pokyny MŠMT nebo na komplexní revize RVP. Mohou, a inovativní školy už tak postupují, promýšlet propojení předmětů pro vytvoření lepších podmínek rozvoje gramotností. Mohou podpořit komunikaci na téma rozvoje gramotností napříč předměty, sdílet zkušenosti a navzájem se podporovat, inspirovat a hledat ty nejlepší postupy. Ověřovat, zkoušet a vyhodnocovat, co se dařilo a co méně. Spolupráce, komunikace a odvaha k inovacím je to, co se potvrdilo jako efektivní při práci s pilotními školami v projektu PPUČ a co jsme se pokusili zobecnit v Příručce G, kterou nabízíme k využití.
Věříme, že v Příručce G naleznete odpovědi na některé otázky, které si s tématem gramotností kladete, a zároveň si položíte nové otázky, na které budete hledat odpovědi společně ve vašem týmu ve škole.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-SA.