Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona teoreticky

Teorie spiknutí

Ikona odbornost
Autor: Naši nebo cizí?
Anotace: Co to znamená spiknout se proti někomu?
Jak byli Židé prezentováni v teoriích spiknutí na konci 19. století a v 1. polovině 20. století?
Na jakých klíčových principech se vytvářejí teorie spiknutí?
Proč mohou být tyto teorie nebezpečné/nepřijatelné z hlediska lidských práv?
Obor příspěvku:Dějepis
Klíčová slova: antisemitismus, strach

„Konspirativní teorie se dokážou člověku natolik vlichotit, až dotyčný jedinec začne jejich očima posuzovat celý svět.“

Daniel Pipes1

 

Klíčové otázky

  • Co to znamená spiknout se proti někomu?
  • Jak byli Židé prezentováni v teoriích spiknutí na konci 19. století a v 1. polovině 20. století?
  • Na jakých klíčových principech se vytvářejí teorie spiknutí?
  • Proč můžou být tyto teorie nebezpečné/nepřijatelné z hlediska lidských práv?

 

Úvodní text

Antisemitismus je nemyslitelný bez teorie světového židovského spiknutí. Představa, podle níž světové události z pozadí ovlivňuje jakási tajná židovská organizace, se objevovala v mnoha antisemitských textech, od drobných novinových článků, přes beletrii až po známé falzifikáty, jakými jsou Protokoly sionských mudrců. Stejně tak je na ní založeno popírání holocaustu, jež vychází z představy, že Židé záměrně falšují dějiny. Cílem následující metodiky je, aby studenti pochopili, jak teorie spiknutí fungují a proč jsou nebezpečné. Jako úvod do problematiky teorií spiknutí a moderního antisemitismu podle vlastní úvahy použijte:

Velké a malé dějiny > Antisemitismus > Spiknutí, s. 146

 

Pracovní materiál č. 1

Velké a malé dějiny > Antisemitismus > Spiknutí, „Největší obilní lichvářské zvíře na světě“, s. 146

 Eduard FUCHS: Die Juden in der Karikatur. Ein Beitrag zur Kulturgeschichte, Mnichov 1921

Karikatura ke stažení na stránkách www.nasinebocizi.cz v sekci Dokumenty.

 

Pracovní materiál č. 2

Seznam vybraných principů fungování teorií spiknutí

  • propojování společenských problémů s národní, náboženskou či jinou skupinou
  • vytváření pocitu ohrožení vlastní skupiny (etnické, národní, náboženské či jiné) s cílem podpořit její soudržnost
  • falešné vnímání světa, zjednodušené vysvětlování složitých společenských jevů
  • manipulace a podsouvání hotových názorů druhým lidem, aby se spiknutím nechali ovládnout
  • odvolávání se na autority a na známá fakta ve snaze podepřít důvěryhodnost spiklenecké teorie
  • vytváření souvislostí mezi nesouvisejícími jevy

 

Pracovní materiál č. 3

Texty č. 1–6

Velké a malé dějiny > Antisemitismus > Spiknutí, s. 147–150

  • „Jak získávají židé moc a nadvládu nade všemi národy?“ (dvě části)
  • „Proč prodává často židovský obchodník laciněji než křesťanský?“
  • „Beneš v židovských službách“
  • John RETCLIFFE: Tajemství židovského hřbitova v Praze
  • Úryvek z tzv. Protokolů sionských mudrců

 

„Jak získávají židé moc a nadvládu nade všemi národy?“

„Známý orgán antisemitů ‚Illustr. Wiener Volks-Zeitung‘ uveřejnil už před lety soubor pozoruhodných výroků několika rabínů, jež tito svému vyvolenému národu k bedlivému uvažování doporučili, a jež i my za tím účelem přinášíme, aby náš lid seznal, jak se získává moc a vláda nade všemi národy. […]

‚Všechny státy jsou dnes už zadluženy. Bursy regulují tyto dluhy. Obchody na bursách konají se jen pomocí movitého kapitálu, a proto musíme dostati všechen movitý kapitál do svých rukou. Počátek byl už šťastně učiněn. Ovládajíce bursu, ovládáme majetek národů, a proto budiž naší snahou státům a jejich vládám dělání dluhů usnadňovati, neboť jen takto získáme pro svůj národ nadvládu nad nimi.‘“

„Všechen obchod, při němž je spekulace a značný výdělek, musí býti naším, mámeť k tomu přirozené právo. Především musíme míti ve svých rukou velkoobchod s obilím, lihem, olejem a vlnou, pak máme v moci zemědělství a můžeme všude dělati chléb vezdejší. Když nastane nouze a nespokojenost, snadno se to svede na vládu. Obchod v malém – kramářství, při němž se nedá mnoho profitovati, ten ať si nechají křesťané, ti ať se namáhají a plahočí, jako my se museli po tolik století plahočit.

Všechny státní úřady musejí býti nám přístupny, taktéž i účastenství v zákonodárných sborech. Máme k tomu své lidi, kteří svým nadání a vzděláním k takovým funkcím výborně se hodí. Zvláště advokacie, která vyžaduje mnoho dativu a chytrosti, odpovídá našemu přirozenému nadání.“

Kladenské zájmy, 14. července 1900

Kladenské zájmy jsou příkladem jednoho z mnoha radikálních, nacionalistických a antisemitských novin a časopisů konce 19. století.

 

„Proč prodává často židovský obchodník laciněji než křesťanský?“

„Často slýcháme zvláště od našich žen: ‚Kupuji u žida laciněji než jinde.‘. Prodává-li žid zboží laciněji, sluší předně uvážiti, jaké zboží prodává a za jakých okolností. Předně jest zboží to ceny nepatrné, povrch a zevnějšek toho zboží je sice pěkný, ale jinak je to s trvanlivostí, pevností a důkladností. Škodí tím poctivému domorodému obchodníku, škodí tím též dělníku a jiným nemajetným třídám, které zboží to kupují.

Jedině svým souvěrcům, kteří u něho ve službě jsou, slušně platí, jak to i u nás na Kladně pozorovati lze; křesťana nechá za mizerný groš dříti do úmoru. Vykořisťování svých podřízených provádí tu žid všemožným způsobem – viz prostituce, viz sebevraždy těch, kdož v židovských službách byli. Vyzýváme naše ženy i venkov, by to vše dobře uvážily a řádně si rozmyslily, zda mohou ještě dále podporovat židovské obchodníky a závody, když vidí, že domorodý obchodník hyne. Nechť uváží, jak mnohou slzu, mnohou starost domů odnášejí se zbožím kupovaným snad laciněji v židovských závodech. Ať pomyslím, že se stávají tím spoluvinnými na všech těch podvodech, na všem vydírání a na všech skutcích židem páchaných.“

Kladenské zájmy, 5. srpna 1899

 

„Beneš v židovských službách“

„V archivech tajné služby jsou skryty četné dokumenty, které odhalují velmi mnohé, co prostý člověk nedovede ba ani nemůže pochopit. Jsou to dokumenty, z nichž lze vysvětliti příčiny a souvislosti různých jevů, které zdánlivě nemají nic společného. Z těchto dokumentů je nezvratně patrno, že Beneš je ve službách smečky mezinárodních židů, kteří již celá desetiletí usilují o rozeštvání a rozvrácení Evropy, aby ji dostala cele do svých spárů.

Ze všeho toho je patrno, že Eduard Beneš byl za půjčku pěti milionů dolarů koupen světovým židovstvem, aby podle jeho příkazu štval české obyvatelstvo a znovu a znovu se u nás pokoušel vyvolat nepokoje, které by českému národu přinesly jen utrpení, a v nejkrajnějším případě by mohly prospět jenom mezinárodnímu židovstvu. Světové židovstvo má Eduarda Beneše v hrsti a prostě mu diktuje, aby tak jako kdyby žid Bronstejn Trockij v Rusku, štval on teď zase u nás. Český národ stojí však mnohem výše než národ Ruský a má pro štvaní židovského zaprodance jen pohrdání.“

České slovo, 17. února 1943

Článek byl součást okupační kampaně, jež měla diskreditovat představitele československé exilové vlády v Londýně.

 

John Retcliffe: Tajemství židovského hřbitova v Praze

„‚Všechna knížata a země Evropy jsou dnes zadluženy. Bursa reguluje dluhy. Tyto obchody se však provádějí jen mobilním kapitálem, pročež veškerý tento kapitál musí býti v rukou Israele. Jak jsme právě slyšeli, je tomu již učiněn dobrý začátek. Ovládáme-li bursu, ovládáme jmění států. Proto musíme ulehčit vládám dělání dluhů, abychom státy dostaly více do svých rukou. Kapitál musí vzíti, pokud možno, do zástavy státní instituce: železnice, důchody, doly, právo, statky. Bursa je dále prostředkem, jak odčerpat jmění a úspory drobných lidí do rukou kapitalistů tím, že se svedou ke hře na burse. Terminované koupě papírů jsou šťastným objevem našeho národa; i když se bursiáni mezi sebou navzájem podvádějí, nakonec přece vždycky zaplatí účet ten, kdo nepatří do našeho cechu.‘ […]

‚Půda zůstane vždy železným a nezničitelným majetkem každé země. Propůjčuje již sama sebou moc, vážnost a vliv. Musí proto přejíti do rukou Israele. Nebude to těžké, ovládáme- li mobilní kapitál. Předním úsilím Israele musí tedy býti vytlačení dosavadních vlastníků z držení půdy. Nám nebezpečný je především velký majetek půdy. Nutno tedy ulehčiti mladé šlechtě ve velkých městech dělání dluhů. Strachem ze skandálu zruinujeme aristokratický majetek a oslabíme význam aristokracie. Půdu musíme zmobilisovat tak, že z ní učiníme kulantní zboží. Čím více budeme působiti na co možno největší dělení půdy, tím lehčeji a laciněji ji dostaneme do vlastních rukou.‘ […]

‚Přirozeným odpůrcem Israele je křesťanská církev. Proto ji třeba podkopat. Usnadňují to její roztržky. Musíme v ní podporovat volnomyšlenkářství, pochybnosti, nevíru, spory. Proto musíme v tisku ustavičně útočit proti křesťanskému kněžstvu, podezírat a zesměšňovat je. Hlavním pilířem církve je škola. Proto musíme získat vliv na výchovu křesťanské mládeže. Proto je především nutná odluka školy od církve a pod firmou pokroku a rovnoprávnosti všech náboženství, přeměna křesťanských škol v bezkonfesijní. Pak se budou moci Israelité státi učiteli na všech školách a křesťanská výchova bude omezena na domov; ježto pak masa na ni nemá času a víra vyšších stavů je otřesena, brzy zmizí úplně.‘ […]

‚Masa lidu je stále slepá a hloupá a nechá se vésti křiklouny. Kdo však dovede křičet tak chytře a hlasitě jako Israel? Proto byli naši lidé první na tribunách, první v novinách a spolcích křesťanů! Čím více spolků a schůzí, tím větší nespokojenost a nechuť k práci! Z toho nutně vyplývá zchudnutí národa, tedy jeho zotročení těmi, kdož mají peníze, a současně vzrůst našeho bohatství. Kromě toho každé hnutí nese nám peníze, neboť ruinuje malého člověka a zvětšuje jeho dluhy. Nejistota trůnů zvyšuje naši moc a náš vliv. Proto je nutno udržovat ustavičně nepokoje! Každá revoluce zúročuje náš kapitál a přibližuje nás k cíli!‘ […]

‚Veškerý obchod, kde je spekulace a výdělek, musí být v našich rukou. Je to naše přirozené právo. Musíme míti v rukou především obchod s lihem, olejem, vlnou a obilím. Pak máme v rukou také zemědělství a venkov. Můžeme všude vyrábět denní chléb, a dojde-li k nespokojenosti a bídě, dá se lehce svaliti vina na vládu. Drobný obchod – plno námahy, málo výdělku – může zůstat v rukou křesťanů. Mohou se dříti a trápiti jako se vyvolený národ trápil po čtyři sta let!‘ […]

‚Všechny státní úřady musí nám býti otevřeny! Je-li tento princip prosazen, pak chytrost a houževnatost umožní židovskému uchazeči dostat se brzy do těch úřadů, které znamenají opravdový vliv; neboť se jedná jen o takové úřady, které přinášejí vnější čest, moc a prospěch. Nechť křesťané podrží ty, kde je třeba práce a znalostí.‘ […]

‚Je-li zlato první mocí světa, pak je tisk druhou. Co jsou všechna mínění a rady, které zde byly učiněny, bez podpory tisku. K cíli dojdeme jen tenkrát, budeme-li mít v rukou tisk. Naši lidé musí ovládat denní tisk. Jsme obratní, chytří a máme peníze, které dovedeme zužitkovat ke svým účelům. Musíme míti velké politické deníky, které vytvářejí veřejné mínění, ovládati kritiku, literaturu, zpravodajství a jeviště. Krok za krokem vytlačíme odtud Křesťany a pak budeme moci světu diktovat, čemu má věřit, čeho si má vážit a co má odmítat.‘“

John RETCLIFFE: Tajemství Židovského hřbitova, Praha 1942, s. 26–32

 

Eduard Rüffer: „Internacionála“

„Všichni zasedli kolem stolu, nikdo však neodvážil se sáhnouti první po koláči.

Ihned na to odkryl starý z hory příklop jiné mísy, řka: Vizte, zde jest maso beránčí a tvrdé vejce. Vedle něho stojí jiná miska s hustou kaší, připravenou z rozličných bylin, politou vínem a okořeněnou. Představuje nám slámu a cihly egyptské. V třetí míse vidíte lociku, kaperky, řetkev a podobné věci a opět v jiné míse ocet, jímž naznačiti chceme kyselé a hořké byliny, jichž v Palestině druhdy požíváno k beránku velikonočnímu. Před každým z vás stojí číše vína, jež znamená krev všech křesťanských národů a pohanů, již hrdý kmen Israele píti musí, aby vzrůstal vzhůru k nebi co jediný strom pravdy na zemi.

[…] [Marr představuje svůj plán:] ‚Ze všech proudů, kteréž zachvacují nyní národy evropské, není mocnějšího nad hnutí sociální. Za ním stojí všecky utopie, všecky dřímající zlé vášně valné většiny obyvatelstva všech zemí. Che-li židovství dobýti rozhodného vítězství, musí se postaviti v čelo tohoto nejmocnějšího proudu duševního, ať v tom sebe větší nebezpečí spočívá. Jako dříve politická revoluce vedla k vojenské diktatuře a k cesarismu, tak musí všeobecná společenská revoluce, kterouž chci zorganisovati, vésti k úplné a neomezené nadvládě židovstva.‘ […]

‚Dokud bude lidská společnost,‘ […] ‚dotud bude hojnost nespokojenců a dotud nebudou scházeti také lidé, kteří dovedou z nespokojenců oněch těžiti a jich pomocí k panství si dopomáhati. To jsme my židé již několikráte dokázali. Kdož má v Evropě užitek z revolucí roku 1848? Toliko my židé, kteříž jsme všude pomocí křesťanských bojovníků na barikádách dávno kýženou emancipaci dosáhli. Jako tenkráte jsme z nespokojenců dovedli kořistiti pro náš prospěch, tak i nyní společenských nespokojenců dovedeme užíti k provedení svých záměrů. Ani netušíce, musí státi se bojovníky pro naši myšlenku.‘

[…] Potlačení revolucí v roku 1848 vehnalo do Londýna mnoho lidí, kteříž zabývají se jen revolucionářskými myšlenkami a pouze na převrat a nepořádky pomýšlejí. […] S předními z těchto lidí již jsem se seznámil a dosáhl jsem přízně jejich a důvěry tou měrou, že jakmile ty jen chtíti budeš, spojení budou v hrůznou jednotu, jíž bych nejraději dal jméno Internacionála, čímž ihned by bylo vysloveno, že by byla prostředkem našeho tajného židovského spolku. S francouzskými socialisty, hlasícími se ku škole Société des familles a zakladateli dříve veřejných a nyní tajných spolkův dělnických již jsem o tomto předmětu obšírně pojednal a nalezl je velmi ochotnými. K nim připojí se dojista všecky cizí nespokojené živly, jimž jen musí se ukázati, že k provedení jejich plánu potřebná revoluční armáda jedině hledati se může mezi třídou pracující. Každý však z těchto vyhnanců pochopí ihned, že nespokojení se svým losem a nevzdělaní dělníci, když jen otevře se jim naděje na blahodárné zlepšení jich postavení, ihned stanou se přístupnými a že v dílnách a továrnách jako vojíni v kasárnách dobře se dají přehlédnouti a v kázni udržeti, že ponejvíce jsou to silní, stateční trampotám a nedostatku zvyklí lidé, což právě činí je schopnými, aby odporovali vydatně rozličným armádám moci státní. S těmito dělníky, z nichž učiníme nejzuřivější a nejzběsilejší nepřátely veškerého stávajícího sociálního pořádku, s těmito dělníky snadno dá se zacházeti, kdyby někde vypuklo nějaké povstání. Oni také povždy budou ochotně bojovati, když jim pokynou jich vůdcové.“

Čech, 29. března 1873, s. 1–2

 

Velké a malé dějiny > Antisemitismus > Proces s Rudolfem Slánským > Ukázky z protokolů výslechů Otty Fischla při procesu s „vedením protistátního a spikleneckého centra“, s. 185–186

 

Ukázka z protokolů výslechů Otty Fischla při procesu s „vedením protistátního a spikleneckého centra“

„Prokurátor: ‚Již jste se doznal, že jste byl členem protistátního spikleneckého centra, vedeného Slánským. Co jste prakticky prováděl, aby u nás byla uskutečněna restaurace kapitalismu?‘

Fischl: ‚Z počátku se Slánský i ostatní členové centra zaměřili na to, aby uchvátili co nejvíce moci. Proto jsme na důležitá místa ve státním, hospodářském i stranickém aparátu dosazovali státu nepřátelské živly. Při tom jsme využívali v prvé řadě příslušníků londýnské emigrace, židovských buržoasních nacionalistů, trockistů, starých kapitalistů a jiných nepřátel lidu. Tím jsme měli zajištěny s hlediska námi připravovaného spiknutí důležité mocenské posice, aby v okamžiku pro zájmy americko-anglických imperialistů nejvýhodnějším mohla býti provedena likvidace demokratického řádu, zvrat hospodářských poměrů ke kapitalismu a převedení Československa do tábora imperialismu. Současně pak tyto živly prováděly na místech, která jim byla svěřena, nepřátelskou činnost, podvracely politické i hospodářské poměry, šířily nespokojenost a pracovaly tak přímo v zájmu americko-anglických imperialistů proti lidově demokratickému řádu.‘“

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, Praha 1953, s. 364–385

 

Metodická část

  • Časová dotace: 90 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností

  • Způsob práce: skupinová a individuální práce, práce s prameny, myšlenková mapa

  1. Lekci začněte položením klíčové otázky: Co to znamená proti někomu se spiknout? Za využití metody volného psaní vyzvěte žáky, aby na čistý papír během tří minut zapsali vše, co je v odpovědi na položenou otázku samostatně napadne. Společně si několik odpovědí ve třídě přečtěte. Nejzajímavější odpovědi můžete zapsat na tabuli, aby byly vizualizovány.

  2. Teorie spiknutí byly velmi populární na přelomu 19. a 20. století. Ukážeme si to na příkladu karikatur, které se šířily tiskem a přinášejí pohled na prezentaci na počátku 20. století.

  3. Položte žákům kontrolní otázku, co je to karikatura, a rozdělte je do skupin po 4–5 členech. Do každé skupiny rozdejte jednu karikaturu (Pracovní materiál č. 1) a vyzvěte skupiny, aby se dle zadaných otázek pokusily o její analýzu a následnou interpretaci. Požádejte žáky, aby analyzovali obraz uprostřed diagramu podle 60 pokynů v jeho jednotlivých částech a postupovali přitom od vnitřního k vnějšímu poli. Některé skupiny budou pracovat s paralelními karikaturami.

  4. Vytvořte si ve třídě „galerii“ karikatur (můžete je upevnit na zeď) a vyzvěte jednotlivé skupiny, aby prezentovaly své závěry. Zajímavé může být porovnání paralelních interpretací u shodné karikatury.

  5. Poskytněte žákům výklad opřený o úvodní text k ujasnění a shrnutí dosavadních informací k tématu. Žáci by si zde měli ujasnit rozdíl mezi opravdovým spiknutím a teorií spiknutí. Zde se také můžete vrátit k vizualizovaným výrokům žáků z úvodní aktivity volného psaní.

  6. V další části lekce se soustřeďte na znaky a principy teorie spiknutí. Každé skupině přidělte vytisknutou sadu autentických textů a seznam principů vytváření teorie spiknutí (Pracovní materiál č. 2 a 3). Vybídněte žáky, aby si ve skupině mezi sebe rozdělili jednotlivé principy tak, aby měl každý pouze jeden a vzájemně se neopakovaly.

  7. V následném kroku požádejte žáky, aby si nejprve text v tichosti individuálně přečetli a vybrali z něj nejméně dvě myšlenky (úryvky), které podle nich nejvíce vystihují daný princip vytváření teorie spiknutí. Žák si myšlenky (úryvky) zapíše na samolepící kartičku a vypracuje k nim komentář (zdůvodní, proč si je vybral; jaké k nim má stanovisko). V návaznosti na tuto část aktivity vybídněte, aby ve skupině vždy jeden žák přečetl své vybrané myšlenky (úryvky) i svůj komentář a požádal ostatní členy skupiny, aby se k nim vyjádřili. Postupně se takto vystřídají všichni členové skupiny.

  8. V závěrečném kroku žáky vyzvěte, aby využili kartiček s úryvky textů a komentáři k znázornění tématu formou skupinové myšlenkové mapy. Jako centrální pojem žáci uvedou „principy teorie spiknutí“ a od něj vyznačí jednotlivé principy (viz seznam – Pracovní materiál č. 2). Poté k příslušnému principu v myšlenkové mapě přilepí své kartičky s komentáři. Vytvořené myšlenkové mapy využijte ke společné reflexi a k diskusi tématu.

  9. V reflektivní části lekce dále můžete pracovat s níže uvedenými citáty.2 Napište je na veliké flipcharty, rozvěste po třídě a požádejte žáky, aby k nim na základě předchozí práce s textem písemně zaujali postoj. Vaše instrukce by měla znít: Proč souhlasíte nebo nesouhlasíte s tímto výrokem? Okomentujte!

„Konspirativní teorie se dokážou člověku natolik vlichotit, až dotyčný jedinec začne jejich očima posuzovat celý svět.“

„Konspirativní teorie reprezentují strach z neexistujících spiknutí.“

„Nekritické přijímání jakéhokoliv důkazu je nebezpečné, protože může vést k pronásledování nevinných lidí.“

„Zdravý rozum dává přednost jednoduchým vysvětlením; konspirativní teorie naopak vyžadují řadu složitých triků a tak obrovskou škálu spolupachatelů, až se celé schéma hroutí pod vlastní nepravděpodobností.“3


1 Daniel PIPES: Spiknutí. Názory a teorie, Praha 2003, s. 35.

2 PIPES: Spiknutí. Názory a teorie, s. 35–36.

3 Tamtéž, s. 55.


Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?

 Podrobnosti o projektu najdete také v modulu Digifolio.

 
INFO
Publikován: 21. 05. 2014
Zobrazeno: 3569krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
CIZÍ?, nebo. Teorie spiknutí. Metodický portál: Články [online]. 21. 05. 2014, [cit. 2019-08-22]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/18721/TEORIE-SPIKNUTI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.