Domů > Odborné články > Základní umělecké vzdělávání > Putování za podmalbou na skle – 1. část
Odborný článek

Putování za podmalbou na skle – 1. část

14. 6. 2012 Základní umělecké vzdělávání
Autor
Mgr. Petr Drkula Ph.D.

Anotace

Příspěvek je věcným vstupem do oblasti zaniklé výtvarné techniky – podmalby na skle, která může být oživována také vlastní tvůrčí invencí žáků. Chápání tohoto fenoménu jakožto mnohotvárného a místně zasazeného specifika nalezne také své praktické vyústění v další části článku.

Pokud bychom hledali v rámci výuky výtvarného oboru některé z kořenů současného středoevropského výtvarného projevu vyjádřeného plošným znázorněním, patrně bychom museli zabrousit také do sféry tradičního lidového umění. Techniku, jakou je podmalba na skle, pak skutečně shledáváme jako klíčový výtvarný fenomén tohoto geografického a dobového zaměření, který se v minulých staletích vžil do rozmezí širokého společenského spektra. Do produkčního středu svého zájmu přitáhl jak představitele nižších sociálních a laických vrstev, tak naopak i reprezentanty původně vyšších tvůrčích ambicí. Ti všichni jednotně pracovali nejen na vzniku dobově žádaných estetických hodnot, ale i neodmyslitelných atributů religiózního života někdejšího člověka. Zobrazovaní patroni a jiné legendární výjevy tak představovaly přímo jakýsi specifický rys jeho celkového duchovní smýšlení a nazírání.

To proto se dnes téměř v každé muzejní sbírce mohou žáci s obrázky na skle setkávat, jelikož tvořívaly nedílnou součást interiéru dřívější selské domácnosti. Často jsou pak jimi domněle považovány a prezentovány jako výtvory úzkého místního okruhu, jakými jsou také ostatní artificiální i užitné exponáty národopisných expozic. Avšak pokud bychom chtěli jejich povahu a původ žákům přiblížit podrobněji, zjistili bychom, že zpravidla představují doslova krajovou směsicí tohoto odvětví lidového výtvarného projevu.

Svědčí to zejména o okolnostech a způsobech nejen jejich produkce, ale především také jejich distribuce, které v průběhu jejich živé éry zaujímaly široké nadregionální rozpětí. Ukažme si tedy, jakou rozmanitost v tomto smyslu vykazuje například zcela náhodný výběr takovýchto vyobrazení ze sbírky jediného regionálního muzea. Můžeme se dokonce prostřednictvím takovéhoto výběru vydat na pomyslnou vzdělávací pouť za touto zvláštní dovedností rozprostírající se do několika cípů naší země a znázorňující její výrazné milníky.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

Na této pouti se proto nejdříve zastavíme u podmalby pocházející z tuzemského centra této malířské techniky – šumavské obce Kvilda. Nenápadné vyobrazení znázorňující sv. Karla se na první pohled od většiny zde zmíněných podmaleb liší absencí květinového dekoru. Právě tento typický prvek reprezentuje vrcholnou fázi výroby tohoto jihočeského střediska, stejně jako strohá pravoúhlá bordura. Tyto znaky jsou spojovány téměř výhradně s rodinou Verderberů, která přišla z bavorského Raimundsreutu, aby zde položila základy objemné výroby obrázků na skle expedovaných do všech koutů Rakousko-Uherska, ať již nákladní či podomní formou.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

K ještě hlubším kořenům podmalby nás však přivádí obrázek na skle zobrazující sv. Linharta, pocházející z hornorakouské dílny oblasti Sandl, kde se tento světec těšíval zvláštní oblibě. Její pro 2. polovinu 19. století charakteristické formování květinového dekoru – květů a poupat jihočeských růží – nás seznamuje s výrobní lokalitou, na kterou šumavská podmalba v Kvildě později teprve navazovala a jejímuž silnému vlivu byla vystavena. Podobně jako tam i zde vynikala tentokrát rodina Thumayerů, ve které se malířské řemeslo stalo předmětem generačního předávání. Jasná barevnost a omezení se na nelomené základní odstíny červené, modré, zelené a bílé tuto příslušnost dotvrzuje.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

Obrázek se zrcadlovým pozadím a broušenými vzory zobrazující sv. Jana Nepomuckého reprezentuje význačnou severočeskou sklářskou oblast a připomíná nám tak kolébku a první řemeslné představitele této výtvarné techniky, pro které podmalba znamenala víceméně doplňkovou výdělečnou činnost. Produkci tohoto typu bychom však nalezli také v Dolním Slezsku či na již zmíněné Šumavě a v Bavorském lese. Setkáváme se ovšem také s napodobováním právě tohoto způsob práce, který se vyznačuje méně dovedným provedením a skromnější zrcadlovou vrstvou amalgámu; je to především na Jižní Moravě, Brněnsku či v oblasti Kladska, do jehož okolí se vydáváme dále.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

V souvislosti s vybranými ukázkami však příběh podmalby nemusíme stopovat jen prostřednictvím počátků jeho dějinného vývoje, ale také na základě jeho skutečně starobylých exemplářů. Takovým je třeba vyobrazení Nejsvětější Trojice z konce 18. století. Jeho výraz jednoznačně přejímá tvarosloví a konvence oblastního malířského umění, což je zřejmé především na precizně vyvedených nuancích obličejových partií. Také citlivě profilovaná struktura vlasů a vousů byla u této podmalby dosažena sofistikovanějším způsobem, který však tento inverzní způsob malby na rubovou stranu tabulového skla velice dobře umožňoval. Zároveň se tedy tímto vyobrazením dostáváme v našem putování blíže na východ, a sice do krajiny Orlických hor.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

Jen nedaleko východněji, především v okolí Javorníka, pak pronikáme do končin Západního Slezska – dalšího centra podmalby. Nacházíme zde reprezentativního představitele tohoto krajového okruhu ve vyobrazení sv. Huberta, a sice v jeho kontrastní modro-červené modelaci tělových částí. Ta je stejně příznačná pro regionální příslušnost této podmalby jako pestré a bohaté valéry pozadí. I z toho je patrné, že tato skupina podmalby na skle se postupně vyvíjela na pozadí pozdní barokní malby přizpůsobující se lidovému vkusu. Pozdější sériovou produkci tohoto zeměpisného okruh bychom pak bezpečně rozpoznali na základě příznačného dekoru v podobě snítky karafiátu.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

Dospíváme-li konečně na Moravu, je to díky podmalbě pocházející z nejdůležitějšího a jediného jejího doloženého moravského střediska – okolí jihomoravských Ždánic. Významná dílna, která bývá označována jako okruh „malíře vysoce klenutého obočí“, je tu zastoupena vyobrazením Nejsvětější Trojice z počátku 19. století. Zatím nejmarkantněji vyjádřený autenticky lidový duch tohoto obrázku je podtrhován zjednodušenými ovály obličejů s černými terčíky očí či ne neobvyklým zmnožením počtu prstů horních či dolních končetin. Pro barevnou škálu je charakteristické dominantní uplatnění blankytně modré, rumělky a žluté, či jen velmi skromná aplikace květinových dekorů. Tematika i barevnost ovšem naznačují také vliv rakouského tvůrčího teritoria.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

K cenné ukázce umění podmalby oblasti střední či severní Moravy dospíváme obrazem na skle zpodobňující patrně Pannu Marii Frýdeckou. Jde o práci s přebujelým květinovým dekorem růží a tulipánů, který je pro svou oblast původu na sklonku 18. století určující, stejně jako příznačné uhlově černé kontury kreslené perem. Právě moravská poutní místa jsou oblíbenou tematikou pro tvůrce této lokality a daného časové vymezení.

Autor fotografie: Petr Drkula (ze sbírek Muzea Novojičínska)

Chceme-li se však dostat dále na severovýchod, musíme směřovat za podmalbou řemeslného okruhu Frýdecka, který tu přiléhavě reprezentuje jakýsi stylizovaný výjev Ecce Homo. Zde užité profilování tělových i obličejových partií bez přítomnosti běžných ohraničujících kontur představuje snad nejvýznačnější prvek podmaleb této provenience, tedy východního Slezska. Příslušnost k této škole je přiznána také květinovým dekorem s jasně modrými listovými plaménky.

Tímto posledním zastavením se završuje naše krátká pomyslná geograficko-historická pouť za tvorbou podmalby na skle napříč územím Čech a Moravy. Je vidět, že také obrázky na skle si vzhledem ke svému původu uchovávají své specifické oblastní rodové rysy, přestože i v rámci nich dochází k četným mezikrajovým vlivům a inspiracím. Ačkoli tato krásná tradice žije působením vnějších a neodvratných dobových okolností již jen jako součást cílevědomě pěstovaného folklóru, její poselství dnešku je přesto viditelné. Je to symbol pronikavého umu a dovednosti, které jsou společně s autorským vkladem a tvůrčím individualizmem obětovány nejen ekonomickým pohnutkám, ale také vyššímu duchovnímu poslání.

(Další část bude věnována praktickému osvojování techniky podmalby na sklo samotnými žáky s ohledem na jejich krajovou příslušnost vymezenou tímto teoretickým vhledem do daného tématu.)

Literatura a použité zdroje

[1] – KAFKA, Luboš. Malované na skle: lidové podmalby. Praha : LIKA KLUB, 2005. ISBN 80-86069-34-6.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petr Drkula Ph.D.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
14. 6. 2012
Autor se zabývá technikou vpravdě zapomenutou a jistě zaslouží ocenění snaha o její připomenutí. Tato první část příspěvku - teoretický vhled do historických souvislostí, geografického rozšíření a místních specifik produkce podmaleb dá učiteli možnost na příspěvek navázat například návštěvou místního muzea, skanzenu či jinými aktivitami tak, aby podnítil zájem žáků o lidovou tvorbu, jeden z pilířů kulturního dědictví.

Hodnocení od uživatelů

Mgr. et Mgr. Aleš Franc
15. 6. 2012, 13:13
Výborný počin, publikovat příspěvek o polozapomenuté technice zdobení skla, vycházející ze staletých lidových tradic a zvyků. Žáci si napříč jednotlivými stupni vzdělávání (nejen v ZUŠ) jednak připomenou zajímavou kapitolu z historie naší lidové tvorby, jednak se na základě praktického osvojení příslušné techniky zpracované v následující části pojednání přiučí dovednostem dávných mistrů z lidového prostředí, což je zejména v současnosti, kdy neustále klesá manuální zručnost našich dětí a mládeže, chvályhodná záležitost. Už nyní se těším na další díl příspěvku popisující postupy a činnosti nutné ke zhotovení konkrétní podmalby na sklo.  

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Výtvarná kultura