Mohou žáci hodnotit naši práci?

Článek je převzat z Moderního vyučování.

Hodnocení učitelů jejich studenty se u nás setkává s rozporuplnými reakcemi i na vysokých školách. Dovedli bychom si je představit na úrovni základního a středního vzdělávání? Pro zkušenosti s touto problematikou jsme se vypravili do střední školy 2COLLEGE v nizozemském Tilburgu, kde je hodnocení učitelů jejich žáky samozřejmostí. Povídali jsme si s ředitelem školy Harry Verkoulenem.

Jak vlastně došlo k tomu, že na vaší škole žáci hodnotí své učitele?
Studentské organizace v Holandsku pořádají pravidelně konference, na kterých mají žáci středních škol příležitost diskutovat o různých tématech. Pět studentů z mé školy se před několika lety zúčastnilo středoškolské konference, která se zabývala demokracií ve vzdělávání. Po návratu přišli žáci s myšlenkou zavést ve škole hodnocení učitelů. S nápadem jsem souhlasil pod podmínkou, že vše připraví a zorganizují sami žáci. V průběhu následujícího roku pak za pomoci několika učitelů vyvinuli dotazník, vyzkoušeli ho s dalšími ochotnými učiteli - dobrovolníky - a nechali si jej odsouhlasit radou rodičů a správní radou školy. Byl to dlouhý proces, v jehož průběhu došlo například ke zkrácení dotazníku z 80 na 15 otázek.

Jak si rodiče tvořili názor na to, zda je tento postup přijatelný?
Na posuzování nových postupů ve škole rodiči máme standardní metodu. Skupina rodičů, kterou jmenuje rada rodičů a které říkáme "mirror group" (mirror - zrcadlo), pravidelně navštěvuje školu, provádí vlastní pozorování, hovoří o daném opatření s žáky a ostatními rodiči. Na základě takto získaných poznatků nám poskytuje zpětnou vazbu a dává doporučení radě rodičů.

Jak probíhá hodnocení učitelů žáky v současné době?
V současné době má každý učitel školy povinnost zhruba 2x za rok provést v každé své třídě hodnocení, tedy dát žákům dotazníky, prostudovat je, a pak si o výsledcích hodnocení s žáky promluvit. Minimálně jednou za 2 roky má každý učitel povinnost absolvovat rozhovor s ředitelem školy, jehož náplní je posouzení učitelovy práce a stanovení cílů a plánů do budoucna. Na tuto schůzku musí každý učitel přinést výsledky hodnocení práce z minimálně 2 tříd, které se stávají významnou součástí rozhovoru. (Dotazník uvádíme v rámečku za rozhovorem.)

Nebojíte se, že se učitelé pod hrozbou žákovského hodnocení budou snažit získat si u žáků oblibu a budou se vyhýbat nepopulárním postupům, které by třeba mohly být prospěšné pro výuku?
Já si myslím, že je velmi důležité, aby se žáci cítili při výuce dobře. To není něco "navíc", to je pro efektivní výuku zásadní. Učitelé se mají snažit, aby žáky práce s nimi bavila. Jinak ztratí jejich zájem, motivaci. V holandských školách je ztráta motivace u žáků středních škol velký problém. Na primárních školách je výuka zábavná, zajímavá, žáci přicházejí na střední školu velmi motivovaní. Tam se však setkávají s tradiční nudnou výukou a během jednoho roku motivaci spolehlivě ztratí. (V holandských školách žáci přecházejí na střední školy v 11 letech, tj. zhruba v době našeho přechodu na 2. stupeň ZŠ).

Ve vaší škole hodnotí učitele i žáci, kterým je 11, 12 let. Máte pocit, že jsou žáci v tomto věku dost zralí na to, aby hodnotili práci učitele?
Podle mých zkušeností je v první řadě mylná představa, že žáci si budou při hodnocení na svých učitelích "vylívat zlost" a nebudou dostatečně objektivní. Žáci jsou velmi zdrženliví. Ke svým učitelům mají zpravidla dobrý vztah: jsou to jejich učitelé. Snaží se vždy vyzdvihnout to pozitivní. Dále mám zkušenost, že i jedenáctiletí žáci jsou schopni velmi přesně popsat a velmi dobře posoudit, co se v hodinách děje.

Při zavádění hodnocení učitelů jejich žáky jste určitě narazil na odpor části pedagogického sboru. Přesto jste je zavedl jako povinnou součást pedagogické práce. Proč?
Protože je to jedna z cest, jak zapojit žáky do práce školy, jak jim ukázat, že mohou něco ovlivnit, že si svoji školu mohou spoluutvářet, že i na nich záleží, jak bude vypadat. Nejdůležitějším úkolem ředitele je zapojit učitele a žáky do práce školy. Splnění tohoto úkolu je pro dobré fungování školy zásadní, je to však zároveň úkol obtížný, a proto se snažím hledat co nejrozmanitější cesty k jeho splnění. K řadě problémů ve škole sestavuji ad hoc pracovní skupiny složené z žáků nebo z žáků a učitelů. Teď například stavíme novou školní budovu. Návrh dělá skupina učitelů a žáků, kteří vycházejí ze svých představ o tom, jak má škola pracovat. Další vstup zprostředkovávají 3 skupiny expertů: architekti, odborníci na stavbu a fungování školních budov atd. Finální rozhodnutí dělá skupina 8 žáků. Je to neobvyklé, ale správné - rozhodují uživatelé. Je obtížné odbourat zaběhané stereotypy, ale jiná cesta k dobrému fungování školy nevede.

Chtěl byste něco říci českým pedagogům?
Rád bych jim řekl, že máme velký zájem o spolupráci se školami z jiných zemí. Můžeme vytvářet společné projekty, navštěvovat se, konzultovat. Budou-li mít někteří z českých ředitelů o podobnou spolupráci zájem, budu rád, když mi dají vědět.

Jana Straková, Moderní vyučování 6/2004, str.3-4

Harry Verkoulen je ředitelem školy 2college v nizozemském Tilburgu. Škola vzdělává děti od 11 do 18 let a sestává z pěti samostatných zařízení. Celkem, ji navštěvuje 4500 studentů, zaměstnává 465 zaměstnanců, z toho je 360 učitelů.(Kontakt na Harryho Verkoulena: verkoulen.h@2college.nl)