Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Tvořivá škola III. - Hodnocení a sebehodnocení žáků v 1. období vzdělávání
Odborný článek

Tvořivá škola III. - Hodnocení a sebehodnocení žáků v 1. období vzdělávání

19. 7. 2006 Základní vzdělávání
Autor
Zdena Rosecká

Anotace

Další část školního programu Modelový program Tvořivá škola, který upozorňuje na přednosti činnostního učení ve školách, zejména v souvislosti s rozvojem klíčových kompetencí. V článku jsou podrobně rozvedeny výchovné a vzdělávací strategie činnostního učení.

"Správně vzdělávat znamená učit žáky, jak mají myslet, a ne, co si mají myslet."
J. Krumpholc

Předpokladem úspěšného plnění vzdělávacích cílů stanovených v RVP ZV je, aby každý žák dostával dostatečný prostor ke zvládnutí vzdělávacího obsahu, který tvoří výstupy a učivo. Domníváme se, že pokud má učivo průběžně plnit svoji funkci prostředníka k dosahování očekávaných výstupů, nestačí je s žáky pouze probrat, ale je třeba, aby si žáci učivo skutečně osvojili. Porozumění učivu žáky a kontinuálnímu rozvoji žákovských kompetencí přitom napomáháme v první řadě prostřednictvím činnostních metodicko-didaktických přístupů a postupů, za pomoci vhodných učebních materiálů.

Základní výchovné a vzdělávací strategie činnostního učení

Zopakujme si, že základním cílem výuky je zapojení všech žáků do výuky, zvládnutí učiva uvedeného v ŠVP všemi žáky, motivace k celoživotnímu učení a především postupný rozvoj klíčových kompetencí, a to až na hranici osobního maxima žáků. Velmi nám přitom pomůže, když budeme dodržovat následující výchovné a vzdělávací strategie:

  1. K žákům přistupujeme jako k jedinečným lidským bytostem obdařeným všemi lidskými právy. Každého žáka chápeme jako samostatně myslící bytost, která je schopna rozvíjet své poznávání a je aktivním spolutvůrcem vzdělávání. Úkolem učitele je vyvářet pravidla pro práci žáků a být jejich průvodcem a partnerem na vzdělávací cestě. Ne tak, že jim zakáže, aby se projevovali, nebo naopak dovolí všechno, co se jim líbí, ale tak, že jim umožní porozumět, co to znamená svobodně se ptát, zkoumat a objevovat.

  2. Prostřednictvím činností vedeme žáky k samostatnému myšlení, objevování poznatků a osobní odpovědnosti. Každý činnostní postup má konkrétní didaktický cíl a přivádí žáky k tvořivému myšlení - ke schopnosti o pozorovaných jevech samostatně uvažovat a hovořit, ke tvorbě vlastních otázek, ke schopnosti formulovat závěry a prakticky jich využívat. Podporujeme samostatnost, umožňujeme vlastní volbu (individualizaci) a vedeme žáky k odpovědnosti za jejich činy. Žáci mají možnost si pomáhat a spolupracovat. Vzdělávání směřuje k rozvoji individuálních schopností a pozitivnímu vztahu k učení.

  3. Žáky pozitivně motivujeme. Před každým postupem žáky motivujeme a orientujeme v úkolu. Ukazujeme jim, proč se určité věci učí a k čemu jim může nově osvojený poznatek nebo dovednost v životě sloužit. Vedeme je k přesvědčení, že se učí věcem užitečným a potřebným. Pro motivaci zejména "slabších" žáků k učení a jejich motivaci k celoživotnímu vzdělávání je důležité, aby učitel dokázal najít v každém z žáků "to dobré", co v něm je, a pomohl jim to nalézt. Tak nejlépe získá jejich důvěru.

  4. Postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu a využíváme dosavadních poznatků žáků. Dbáme na posloupnost a provázanost učiva - učivo skloubíme tak, aby nové poznatky vyplývaly z poznatků předcházejících. Z probíraného učiva vybíráme nejprve to, co je v něm základní. Tomu se snažíme naučit všechny žáky bezchybně. K probírání nové látky přistupujeme ve chvíli, kdy žáci probíranou látku chápou. Ke všem činnostem se průběžně vracíme, přesvědčujeme se o zvládnutí učiva, upevňujeme a rozvíjíme osvojené vědomosti a dovednosti. Žáci sami provádějí obměny činností a využívají při nich své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti. Ty doplňujeme, upevňujeme a dále rozvíjíme. Vzdělávání chápeme jako proces, který nikdy nekončí.

  5. Výuku přibližujeme skutečnému životu, dbáme na zapojení všech smyslů. Ve výuce využíváme co nejvíce smyslů, hlavně zraku, hmatu a sluchu. Vycházíme dětem vstříc. Učivo předkládáme na důvěrně známých situacích a s využitím mezipředmětových vztahů. Využíváme praktických příkladů a výuku tak přibližujeme skutečnému životu. Upozorňujeme na konkrétní využití vědomostí a dovedností v životě. Poukazujeme na pozitivní příklady z blízkého okolí a jejich význam pro život lidí. Poznatky jsou nástrojem k poznání světa a k porozumění sobě samým.

  6. Využíváme mezipředmětových vztahů. Obsah vzdělávání spojujeme do smysluplných celků. Dovednostem a poznatkům, které souvisejí s více předměty, vyučujeme v rámci všech těchto předmětů. Každý žák by měl mít k dispozici své vlastní didaktické pomůcky, pracovní sešity, pokud možno i učebnice se zapracovanými mezipředmětovými vztahy. Žáky směřujeme, aby si do svých materiálů zaznamenávali to, co už dobře zvládli, dělali si poznámky, podtrhávali, vlepovali přehledy událostí, citáty atp. Důraz je kladen na porozumění základním pojmům a principům.

  7. Vedeme žáky k hovoru a vzájemné komunikaci. Všem žákům průběžně umožňujeme hovořit o tom, co pozorují, co činí, co si myslí. Žáci se učí formulovat otázky, navzájem se vyvolávají, odpovídají si, předávají si slovo, učí se komunikovat s učitelem a spolužáky, vést konzultace a diskuzi. Umožňujeme jim stát se "učitelem" a uvádět jednotlivé činnosti obdobně, jako je uváděl učitel.

  8. Využíváme zpětnou vazbu, žáky vedeme k samokontrole a k práci s chybou. Činnosti s pomůckami i následný hovor o pozorovaném umožňují učiteli i žákům každodenní zpětnou vazbu - přehled o zapojení žáků a dosažené úrovni jejich poznání, aniž bychom museli používat různé formy zkoušení či písemných prověrek. Žákům i učitelům zpětná vazba umožňuje rozpoznávat chyby ihned při jejich vzniku a okamžitě je napravovat. Učí se tak chybám předcházet a brát si z nich ponaučení. Pokud chybu nepokládáme za prohřešek, naučíme žáky bez obav vyjadřovat vlastní názory a poznatky. Přes chybování směřujeme k úspěšnosti. Přes sebekontrolu k bezchybnosti.

  9. Žáky nepřetěžujeme a využíváme diferenciace. Učivo, metody a postupy volíme tak, aby byly přiměřené stupni vývoje žáků. Prostor k pochopení a zvládnutí učiva dáváme všem žákům tak, že jim umožňujeme učit se podle jejich individuálního tempa. Před žáky stavíme cíle blízké - dosažitelné. Podněcujeme v nich touhu po jejich dosažení a dodáváme jim důvěru, že to dokáží.

  10. Ve výuce využíváme pozitivního hodnocení a žákovského sebehodnocení. Pozitivní hodnocení je velmi silný motivační a výchovný prvek, a proto je používáme průběžně v celém procesu učení. Může mít podobu ústní pochvaly, drobných odměn, jako jsou hvězdičky, razítka atp., nebo udělení "jedničky". Rozumíme jím ale také pozitivní ladění hodnotících soudů, projevování zájmu o názory žáků, dodávání sebedůvěry žákům a jejich povzbuzování. Oceňujeme přitom především chování žáků, nikoli žáky samotné.

Do výuky zařazujeme žákovské sebehodnocení. Například tak, že si žáci sami připisují ke splněným úkolům hvězdičky a označují si tak to, co dobře umí. Tak vedeme žáky k bezchybnosti a díky prožitým pozitivním pocitům úspěšnosti i k poctivosti (při podvádění žáci pozitivní pocity neprožijí).

Realizovat uvedené přístupy v praxi není vždy úplně jednoduché, činnostní učení to však velmi dobře umožňuje. Z našich zkušeností jednoznačně vyplývá, že pokud začnete učit činnostně a budete uvedené zásady ctít, budete po další roky radostně a s rostoucím sebevědomím sledovat výsledky, kterých budete společně se žáky dosahovat.

Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání v 1. období vzdělávání (1. - 3. ročník)

V Tvořivé škole upřednostňujeme pozitivní hodnocení žáků, a to nejen při prověřování vědomostí a hodnocení dosažené úrovně klíčových kompetencí ale v celém procesu učení. Aby žáci učitele následovali, musí mu důvěřovat a vážit si ho. Pozitivní hodnocení nám při získávání důvěry žáků velmi pomáhá. Při výuce žáky průběžně chválíme a dbáme na pozitivní ladění průběžných hodnotících soudů. Volíme přitom konkrétní formulace a vyjadřujeme se popisnou formou, pokud možno bez subjektivních soudů. Ubráníme-li se subjektivním formulacím, podpoříme důvěru žáků ve vlastní schopnosti a zabráníme vytváření závislosti na pochvale a naší osobě.

S pomocí pozitivního hodnocení žáky motivujeme touhou uspět, a nikoli strachem z neúspěchu. Žákům dodáváme důvěru v jejich schopnosti a povzbuzujeme je. Jednáme s nimi tak, aby neměli strach vyjádřit svůj názor. Pozitivně přijímáme i nesprávné závěry žáků, dáváme jim prostor pro otázky, trpělivě žákům odpovídáme a věnujeme jim individuální pozornost. Každé dítě musí mít prostor být aktivní a úspěšné. Nesmí se v něm vytvářet dojem, že si nemůže ve svých úsudcích věřit nebo že je horší než jeho spolužáci. Uvědomujeme si, že při výuce prožitý úspěch je silnou vnitřní motivací žáků k učení. Naopak pocit méněcennosti dovede žáka odradit od jakékoliv formy vzdělávání i od jakékoliv tvořivé činnosti. Žáky hodnotíme nejprve při činnostech, při kterých máme možnost sledovat, jak pracují. Oceňujeme jejich snahu, pozornost, hodnotíme vyjadřování závěrů, zajímáme se o jejich nápady. Každé upozornění na klady určitých žáků pomáhá odstraňovat drobné nedostatky druhých žáků.

Případné nedostatky žáků zjišťujeme pomocí činnostní zpětné vazby hned v zárodku a průběžně je odstraňujeme. Na chyby upozorňujeme žáky včasně, bezprostředně, vstřícně, přátelsky a důsledně. Vyhýbáme se zaujatosti, nahodilosti či opožděnému hodnocení. Žákům vysvětlujeme a zdůvodňujeme, kde se chyby dopustili. Umožňujeme jim poznání, že chyba se může vyskytovat v každé lidské činnosti, může mít však pro člověka různé následky podle své závažnosti. Žáky vedeme přes sebehodnocení a samokontrolu ke schopnosti něco provést dokonale - bez chyby - a v přiměřeném čase. S chybou pracujeme tak, aby vyzývala žáka k většímu soustředění na plnění úkolu, k důslednější kontrole práce i k sebepoznání jeho schopností.

Při receptivním výukovém stylu převládá hodnocení písemných prací, testů a ústní zkoušení. Při činnostním učení hodnotíme žáky průběžně jak při činnostech, tak při vyvozování závěrů. K pozitivnímu hodnocení činností se poměrně snadno přidává i hodnocení paměťového učení a hodnocení dosažené úrovně klíčových kompetencí. Směřujeme k tomu, aby v době písemného nebo ústního zkoušení zvládalo co nejvíce žáků učivo zcela bezpečně. Úkolem malých prověrek není známka, ale zjištění, co ještě není dobře zvládnuto.

Ústní hodnocení, klasifikace i písemná hodnocení mají zvláště v 1. - 3. ročníku základního vzdělávání funkci především výchovnou a motivační. Žáky o způsobech a kritériích hodnocení informujeme. Uvědomují si tak, čemu se učí a proč. Ví, co se po nich požaduje, jaké činnosti zvládli, co už umí, z čeho mohou být zkoušeni. Velmi často proto také ústní nebo písemné zkoušení sami vyžadují. Prověřování vědomostí pro ně není stresovou situací, nebo dokonce trestem, ale možností ukázat, co se naučili, možností využít vlastních poznatků při řešení předložených úloh, otázek a úkolů, možností, jak získat dobré hodnocení, pěknou známku. Dobrý výsledek opět posiluje jejich sebevědomí a motivuje je pro další činnosti a poznávání.

Vzhledem k odlišným požadavkům různých učitelů vůči stejným žákům na druhém stupni doporučujeme, aby učitelé z druhého stupně vzájemně konzultovali hodnotící kritéria a pravidla spolupráce s žáky.

Každý žák je vybaven více či méně odlišnými individuálními předpoklady pro učení, jako jsou nadání, úsudek a píle. V 1. - 3. ročníku období vzdělávání se za pomoci činnostních přístupů včetně pozitivního hodnocení snažíme dosáhnout toho, aby všichni žáci dosahovali školním programem požadované úrovně výstupů a učivo vymezené v ŠVP zvládali výborně. Při klasifikačním způsobu hodnocení je pak mezi žáky určitý rozdíl hlavně ve známce výborně.

Někteří žáci při činnostech a samostatném plnění úkolů prokazují mnoho schopností (např. aplikovat, objevovat, provádět analýzu aj.), některým naopak trvá déle, než dojdou k zvládnutí učiva na výbornou, a nemají zatím možnost se příliš v dalších schopnostech projevit. Obě skupiny žáků je třeba hodnotit známkou výborně. V takových případech je osvědčeným způsobem kombinovat známku výborně s pozitivním slovním hodnocením, které krátce a jasně vyjádří projevené schopnosti nadaného žáka. Známky výborně se tím od sebe odliší.

Slovní hodnocení je vhodné využívat i k vyjadřování zda a jakým způsobem žáci dosahují výstupů uvedených v ŠVP (na konci 3. ročníku jsou očekávané výstupy stanovené jako orientační), ale i k vyjadřování výjimečných schopností žáků nebo naopak jejich zásadních nedostatků. Klasifikace kombinovaná se slovním hodnocením patří mezi inovační způsoby hodnocení žáků a na řadě škol se prakticky osvědčila.

Pozitivní kombinované hodnocení patří mezi specifické rysy škol zapojených do projektu Tvořivá škola. Zkušenost řady učitelů s velmi dobrými vzdělávacími výsledky nám ukázala, že samotné písemné hodnocení v 1. - 3. ročníku je pro žáky často málo podnětné. To, co je pro ně povzbudivé, je jasně vyjádřená pochvala k určité činnosti nebo odpovědi, hvězdička, razítko, obrázek a bezesporu jednička. Pozitivní efekt hodnocení známkou "1" zvyšujeme tak, že ji doplníme krátkou, třeba i jednoslovně vyjádřenou pochvalou.

Hodnocení směřujeme vždy k cíli, kterého chceme vyučováním dosáhnout. Cílem Tvořivé školy je zapojení všech žáků do výuky, postupný rozvoj klíčových kompetencí a motivace žáků pro celoživotní učení. Úkolem učitele je udržet, popřípadě vzbudit zájem žáků o učení a umožnit všem žákům osvojit si učivo potřebné pro další vzdělávání a plynulé utváření klíčových kompetencí.

Pravidla pro sebehodnocení žáků

V jednotlivých vyučovacích předmětech předem stanovíme a žákům sdělíme základní učební požadavky. Jasně formulujeme, jaké dovednosti si žáci mají osvojit, čemu se mají naučit. Žáky upozorňujeme, jaké činnosti nebo pokusy budou provádět, o čem budeme hovořit.
Žákům předkládáme reálné a dosažitelné cíle a tím je vedeme k bezchybnosti a poctivosti.

Žákům důvěřujeme a sebehodnocení nepovažujeme za příležitost k podvádění. Díky zpětné vazbě mají učitelé i žáci přehled o tom, co a jak již žáci zvládli. Takto vedení žáci nemají potřebu podvádět - podvádění pro ně ztrácí smysl, jelikož nevede ani k prožití pocitu úspěchu ani k cíli, kterým je dosahování co nejlepších výsledků.

Žáky vedeme k tomu, aby si do svých učebních materiálů zaznamenávali to, co už dobře ovládají (například "hvězdičkou"). Na základě takto provedeného sebehodnocení žáků mohou učitelé následně přistupovat k individuálnímu řešení jejich problémů a nejasností.

Používáme činnostní přístupy a metody učení, které umožňují žákům odhalovat chyby, hned je opravovat a brát si z nich poučení. Žákům tak průběžně umožňujeme uvědomění, co z probíraného učiva již ovládají.

Žákům umožňujeme vyjadřovat své myšlenky, názory a prezentovat své vědomosti. Nejdříve dáváme příležitost projevit se žákům, kteří se v daném učivu orientují jako první. Na jejich příkladě si ostatní žáci nejlépe uvědomí vlastní stupeň poznání.

Používáme učební materiály, ve kterých je sebehodnocení žáků zapracované.

K sebehodnocení písemných cvičení přistupujeme teprve tehdy, když je žák schopen uvědomit si, že probírané učivo ovládá.

Předkládáme žákům ukázky správně vypracovaných úkolů různé obtížnosti a upřesňujeme, co požadujeme na výborné ohodnocení a co je již hodnoceno chvalitebně. Žáci potřebují vědět, jakou náročnost úkolů mají k určitým ohodnocením zvládat. Stejně stanovíme ukazatele při hodnocení písemném bez klasifikačních stupňů. Žák potom ví, k čemu ve svém snažení směřuje, a je mu tak dána možnost sebehodnocení.

Dodržujeme zásady a pravidla pozitivního hodnocení.

Závěr

Pozitivní výsledky třídy při prověřování učiva posilují i sebevědomí učitele, vedou k zamyšlení nad způsoby práce, kterými byly dobré výsledky dosaženy, naplňují vnitřním uspokojením. Pocit spokojenosti a radosti dodává chuť do další práce, přenáší se na žáky i na jejich rodiče. Učitelé se stávají uznávanými profesionály ve svém oboru, jejich práce je ceněna rodiči žáků, často i kolegy. Hodnocením práce svých žáků hodnotíme i svoji schopnost něčemu dobře naučit a výchovně na žáky působit.

Jak je z výše uvedeného patrné, hodnocení není zdaleka jenom udělením známky. Uvědomme si, že hodnocení je mocným nástrojem, s jehož pomocí můžeme dětem velmi prospět, ale také velmi ublížit, a v tomto uvědomění setrvejme.

Více informací o programu naleznete na internetových stránkách www.tvorivaskola.cz.

Text byl publikován v publikaci: Rosecká, Z. Malá didaktika činnostního učení. Brno: Tvořivá škola, 2006.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Zdena Rosecká

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Téma článku:

Klíčové kompetence