Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Revize amerických Standardů geografického...

Ikona teoreticky

Revize amerických Standardů geografického vzdělávání v roce 2009. Může české učitele zeměpisu inspirovat?

Ikona odbornost
Autor: Jaroslav Vávra
Anotace: V článku se autor zabývá připravovanou revizí (2. vydáním) amerických Standardů geografického vzdělávání z roku 1994. V textu jsou porovnávány rozdíly mezi 1. vydáním z roku 1994 a návrhem 2. vydání z roku 2009 na tématu Rozmístění obyvatelstva a Charakteristiky obyvatelstva.
Ve druhé části je příslušný americký standard porovnávaný s odpovídajícím českým vzdělávacím geografickým obsahem v RVP základního a gymnaziálního vzdělávání. Autor upozorňuje na možnou inspiraci při pedagogické realizaci tohoto tématu v české školní praxi, zvláště standardizaci v geografickém vzdělávání nutnou pro posuzování kvality odborné výuky a kvality práce učitele (standard práce učitele).
Klíčová slova: geografie, geografické vzdělávání, geografické standardy
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

Americké Standardy geografického vzdělávání (Witham Bednarzová et al. 1994, dále Standardy) nejsou v Česku úplně neznámé. Již brzy po jejich vydání v roce 1994 o nich informuje Matoušek (1998), který je také uplatňuje v přípravě budoucích českých učitelů zeměpisu, viz např. jím vedené diplomové práce na fakultě pedagogické – Technické univerzitě v Liberci. Ohlas publikovaných Standardů se objevil v roce 1995 v Sekci geografického vzdělávání České geografické společnosti (dále ČGS). Na konci 90. let Herink a Tlach (1999) publikují návrh standardizovaných výstupů českého geografického vzdělávání v základní škole. Hynek (2002)  informuje českou odbornou veřejnost o Standardech a o Mezinárodní chartě geografického vzdělávání a (Hynek ed. 2005), se studenty Standardy překládá a používá je v přípravě nových učitelů. Vávra (2007) srovnává na tématu „Místo" Standardy a český RVP základního vzdělávání na sjezdu ČGS v Českých Budějovicích. Další učitelé, kteří v Česku s těmito Standardy pracují, jsou například Hofmann (2006), Řezníčková nebo Michálek a určitě jsou ještě další učitelé a školy, které se alespoň nechávají inspirovat tímto dokumentem.

Americké Standardy (1994)  měly zásadní vliv na vznik Mezinárodní charty geografického vzdělávání z roku 1994 (dále Charta), což je základní dokument Komise geografického vzdělávání při Mezinárodní geografické unii (dále IGU). Zatímco americké Standardy jsou formulovanou normou pro geografické vzdělávání v USA, Charta je spíše proklamací, jak vypadá či jak by mělo vypadat geografické vzdělávání ve světě, a na čem by se geografičtí pedagogové celého světa mohli shodnout. Dynamika a hloubka současných změn v geografickém vzdělávání je výrazná a rychlá. O tom svědčí i chystaná revize nejen amerických geografických Standardů, ale i připravovaná revize Mezinárodní charty geografického vzdělávání.

Autoři druhého vydání Standardů (Downs et al. 2009) vycházejí ze zkušenosti, jak takový dokument připravit. Zkušenosti autoři získali již před 20 lety. V té době se dohodli v rámci Americké asociace geografů všichni zainteresovaní (geografové, oboroví didaktici, učitelé a další) na společném zájmu Standardy vytvořit. Zaštítila je v tom americká renomovaná geografická společnost National Geographical Society.

Současné revidované 2. vydání Standardů je připravováno od roku 2007 pod záštitou americké neziskové organizace National Council for Geographical Education (NCGE). Před konečnou podobou Standardů bylo možné obsah návrhu připomínkovat. Ve druhém kole připomínek vyzval Výbor pro obsah Standardů zájemce, kteří se chtějí na tvorbě podílet, těmito otázkami:

1.      Existují nějaká témata, která učíte (v rámci kurikula K-12), a která v dokumentu chybějí?

2.      Našli jste v dokumentu nějaké chyby?

3.      Máte nějaké obecné komentáře pro tým, který dokument připravuje

4.      Co a jaké typy výukových materiálů považujete do budoucna za užitečné pro tento projekt?

V návrhu US Standardů geografického vzdělávání zůstává šest základních elementů a 18 standardů, které jsou aktualizovány z hlediska nových odborných a pedagogických poznatků, které doprovázejí každý z 18 standardů.  V prvním kole byl dokument připraven odbornými geografy a odborníky na geografické vzdělávání. Ve druhém kole se k němu vyjadřují učitelé zeměpisu, tvůrci geografického kurikula a odborníci, kteří připravují budoucí učitele zeměpisu.

Porovnání US Standardů z 1. vydání (1994) a z návrhu 2. vydání (2009)

Pro porovnání a posouzení posunu/změny mezi 1. vydáním a návrhem 2. vydání uvádíme Standard #9, který se nazývá „Charakteristiky, rozmístění a migrace obyvatelstva na Zemi" a je obsažený v Základním elementu: Humánní systémy (viz Příloha). Pro porovnání s textem "O geografickém vzdělávání" uvedeným na tomto portálu (Vávra 2009), který se věnuje Charakteristice obyvatelstva (demografická revoluce), volíme toto téma a odpovídající obsah. Právě kvůli srovnání s uvedeným textem vynecháváme téma Migrace obyvatelstva, které je obsažené v tomto standardu.

Při prvním seznámení s dokumentem (Downs et al. 2009) je zřejmé, že autoři zachovali obsah a strukturu (názvy elementů, standardů, vzdělávacích výstupů), a že se zaměřili na kvalitu, na textovou formu. Text se stal méně „upovídaným", a na druhou stranu více čtivým a přehlednějším, díky i zpřesňujícímu strukturování. Například původní Rozmístění obyvatelstva se nově člení na Rozmístění obyvatelstva a Charakteristiky obyvatelstva.

Při četbě návrhu na první pohled zaujme jiný jazyk. Jazyk, který se vyznačuje větší srozumitelností pro laiky (jak pro žáka/studenta, tak pro rodiče či laickou veřejnost). Místo používání teorií/koncepcí, například demografická revoluce/přechod, jsou používány obecně srozumitelnější, možná méně přesné odborné (vědecké) termíny (ve zvoleném příkladu je použit termín „demografická změna" místo termínu „demografický přechod"). Termín demografická revoluce/přechod, který se používá explicitně pro žáky 5. až 8. ročníku v 1. vydání, se ve druhém vydání (v návrhu) objevuje pouze ve Slovníku (Glossary), který je umístěn na konci celého dokumentu. Další příklady změn ukazuje následující tabulka.

Tabulka 1 – Rozdíly v jazyku Standardů mezi 1. vydáním (1994) a návrhem 2. vydání (2009)

 

1. vydání (1994)

Návrh 2. vydání (2009)

Na konci 4. ročníku

Charakteristiky obyvatelstva v různých měřítcích (od lokálního po globální).

Na některých místech žije hodně lidí a na jiných málo. Výsledkem je rozdílné prostorové rozmístění lidí.

Na konci 8. ročníku

Příčiny prostorových obměn (variací) v rozmístění obyvatelstva.

Městské regiony, pobřežní oblasti a říční údolí, kde žije většina lidí.

Na konci 12. ročníku

Trendy ve vývoji počtu obyvatel a v opakovatelnosti (pattern).

Rozmístění obyvatelstva a hustota zalidnění ukazuje na roli lidí v měnící se tváři Země.

Další změnou, kterou je nutné zdůraznit, je používání činnostních sloves, tak jak jsou preferovaná a používaná například v revizi Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů (Anderson 2001).  Česky o revidované Bloomově taxonomii informuje například Maňák a další, 2008. Použitá slovesa ve Standardu jsou více srozumitelná, méně dvojznačná a zřetelně zacílená. Vše směřuje k tomu, aby se učitelé dostávali ke stejnému a snadno kontrolovatelnému vzdělávacímu cíli (cílům), avšak se svobodnou volbou cesty k tomuto cíli. Tato strategie (zaměření na cíle) umožňuje práci minimálně dvěma skupinám učitelů (viz například Anderson 2001, s. 11).  Jedna skupina učitelů koncipuje výuku svobodně, tvořivě a „šije" si výuku na míru, druhá skupina se více či méně drží ve výuce předpisů, metodik, učebnic a dalších výukových materiálů daných z centra. Vzdělávací cíle ve Standardech geografického vzdělávání jsou v americkém provedení formulované tak, aby jim rozuměli žáci/studenti i jejich rodiče, kteří jsou za vzdělání svých dětí odpovědnými osobami.

Kdo se zabývá geografickým vzděláváním, toho zaujme ve Standardech ústup od významu měřítka. Důraz je kladený právě na rozdíly/diferenciaci, prostorové procesy a myšlení, opakovatelnost a prostorovou odlišnost (pattern) a implicitně se předpokládá, že použití měřítka vyplyne při používané vzdělávací činnosti.

Anglosaské geografické vzdělávání klade důraz na tzv. future geography, tzn. dokázat předpovídat a rozumět tomu, do jakého stavu směřují současné prostorové procesy. Tento přístup je součástí směru, který v USA nazývají „prostorově myslet" (thinking spatiality). V případě obyvatelstva jsou to ve Standardu „předpovědi" a tendence vývoje obyvatelstva, ve struktuře a v jeho rozmístění. Žáci/studenti se učí rozumět stavu, který nastane za 20 a za 40 let.

Autoři revidovaného vydání důsledně přejímají uspořádání standardů třístupňově – čtvrtý, osmý a dvanáctý ročník, a to v jednom celku. Mluvíme o spirálovém/vývojovém přístupu, o růstu náročnosti ve shodě s kognitivním vývojem žáka/studenta, který vychází z poznatků vývojové psychologie. V návrhu autoři Standardů přehodnotili náročnost pro jednotlivé skupiny. V nejmladší skupině jde o jednoduchá srovnávání, určování a podobné činnosti. V prostřední skupině žáci přecházejí na pochopení příčin a následků, vysvětlování zákonitostí/opakovatelností a v nejstarší skupině navazují na předešlé vzdělávací cíle analýzami, hodnocením a tvořením, a to i ve více vzdělávacích oblastech najednou (prostředí a společnost/kultura). Přitom však autoři dokumentu zůstávají u jednoduchého, srozumitelného jazyka.

Srovnání Standardů s českým geografickým vzděláváním v RVP

Porovnejme nyní stejnou vzdělávací oblast ze Standardů s českým geografickým kurikulem, s oborem Zeměpis (Geografie) v RVP – základní vzdělávání, se vzdělávacím obsahem „Společenské a hospodářské prostředí". Očekávané výstupy jsou v RVP ZV uvedeny činnostními slovesy z nižší úrovně Bloomovy taxonomie (porovnat, lokalizovat) a z vyšší úrovně (posoudit, zhodnotit). Je patrné, že na této podobě se česká forma geografického kurikula více přibližuje Standardům z 1. vydání. Američané šli ve 2. vydání cestou snížení kognitivních nároků pro žáky ve věku, který v Česku odpovídá 2. stupni ZŠ, a zdůrazňují spíše vysvětlování ve zjednodušené podobě například vazby typu příčina – následek. Je nutné však poznamenat, že takový přístup může být, a asi i je v českém dokumentu zahrnut implicitně v činnostních slovesech typu „posoudit".

Pro vyšší gymnázia se objevují v českém kurikulu ve vzdělávacím obsahu „Sociální prostředí" činnostní slovesa z vyšší úrovně Bloomovy taxonomie (zhodnotit, analyzovat). Pokud se zaměříme na jeden z očekávaných výstupů v českém kurikulu: „žák analyzuje hlavní rasová, etnická, jazyková, náboženská, kulturní a politická specifika s ohledem na způsob života a životní úroveň v kulturních regionech světa", pak se zde ukazuje výrazný rozdíl mezi americkým Standardem (z 1. i z návrhu 2. vydání) a českým kurikulem. Položme si otázky k českému (nejen) gymnaziálnímu kurikulu geografického vzdělávání: Jsou vzdělávací cíle formulované v českých rámcových programech pro učitele srozumitelné a jednoznačné (viz uvedený příklad)? Dosáhnou ve všech třídách/školách žáci/studenti stejného cíle/stejných cílů? Jsou tyto vzdělávací cíle jednoznačně kontrolovatelné a porovnatelné? Jsou srozumitelné žákům/studentům a laické veřejnosti, především rodičům? Otázky směřuji na standardizaci geografického, a nejen geografického, vzdělávání.

Je nutné i zdůraznit americký přístup, který standardy koncipuje v celé šíři základního a středního vzdělávání dohromady, a je tedy určitou zárukou konzistence, zatímco český přístup je alespoň ve formálním rozdělení členěn na základní a střední vzdělávání. Proto možná dochází v českém geografickém kurikulu k takovým „jevům" jako je například nejednoznačný název vzdělávacího „sociálního/humánního" obsahu: pro základní vzdělávání je to „Společenské a hospodářské prostředí", pro vyšší gymnaziální vzdělávání „Sociální prostředí".

Shrnutí

Nové revidované americké Standardy geografického vzdělávání jsou zcela jistě posunem v chápání geografického vzdělávání, ale i v geografickém myšlení. Jsou posunem směrem k popularizaci (k žákům, k jejich rodičům, k laické veřejnosti). Záměrem je podchytit zájem veřejnosti o svět, ve kterém existujeme, žijeme, představujeme si jej, fantazírujeme, radujeme se v něm, vyjadřujeme smutek ... Toto vše má  reflektovat a obsahovat geografické vzdělávání a myšlení. Tady se dostáváme i do oblasti těžko standardy uchopitelné – prožitky, zážitky, city, vyprávění (viz například Umphrey, 2007), které jsou nezbytné při hledání svého místa v rámci komunity jak pro žáky, tak i pro školu.

Standardy jsou zcela jistě i „zrcadlem" pro zamyšlení nad stávajícím českým kurikulem geografického vzdělávání a tvorbou standardů geografického vzdělávání. Zdůrazňujeme, že kurikulum geografického vzdělávání není standardem geografického vzdělávání právě proto, že opakováním nejsou dosahovány standardizované výsledky. Právě tato absence geografických standardů v českých školách je jedním z vysvětlení klikatého a zdlouhavého procesu v Česku, jak stanovit výstupní celostátní testy, a ne jen maturitní (viz uvedený záměr pro základní vzdělávání Herinka a Tlacha, 1999). Pro přesnost poznamenáváme, že obsahem současných maturitních testů je obsah před stanovenými vzdělávacími cíli v RVP gymnaziálního vzdělávání. Avšak obsah navrhovaného RVP GV výrazný posun v této kvalitě, tedy standardizaci vzdělávacích cílů, neprokazuje. Na standardizaci české geografické vzdělávání ještě čeká.

Mezi českým základním a gymnaziálním geografickým vzděláváním v porovnání s americkými standardy je menší míra konzistence. Je daná již formou. Americká je jedním dokumentem, česká je tvořena dvěma dokumenty.

Postupné změny se objevují i v českých školách, zvláště tam, kde se pouštějí do školních projektů a kde nechají žáky/studenty projevit své názory, preference a postoje, které při prezentaci výsledků projektu musejí žáci/studenti obhájit.

Zdůrazňujeme, že dojmy a různé osamoceně stojící „zeměpisné zajímavosti" nesmí v geografickém vzdělávání převážit nad koncepčním a vědeckým přístupem. Jako příklad jsme uvedli téma „demografická změna" (demografická revoluce/přechod). Zaměřit výuku je třeba na „prožívání", kdy žák/student mluví se svými rodiči doma o tom, co se učí ve škole. To má zcela jinou hodnotu než jen „odvykládané" téma, které „zůstává" ve třídě a nedostane se za její zdi. Například uvedené téma demografického přechodu může být „zvnitřněno" například rodinnou historií/genealogií žáka/studenta či literárním příběhem, se kterým se žák/student ztotožní, nebo se s ním neztotožní, či dokonce se proti němu vymezí.

Je nutné také zdůraznit, že pokud chybí standardy vzdělávání, nejen geografického, pak je velmi obtížné vytvořit „profesní standard kvality učitele". Standard učitele začal být diskutovaný v České republice na podnět Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v roce 2009. Standard vzdělávání umožňuje kvalitativně, nikoli pouze kvantitativně, hodnotit práci učitele, té části práce učitele, která je jednou z jeho hlavních profesních náplní. Je to oblast, ve které je nebo měl by být učitel především hodnocený. A kurikulum, tedy Rámcový vzdělávací program (ve škole školní vzdělávací program, který vychází z RVP), toto kvalitativní hodnocení ne zcela naplňuje. K hodnocení kvality práce učitele jsou nutné vzdělávací standardy, jako jsou například americké standardy geografického vzdělávání. Ale najdeme je také v Kanadě, v UK nebo v Německu.

Jak píše Umphrey (2007), předávání vědomostí je nejen o standardech, ale také o odpovědnosti. Tvrdí, že v dobré výuce se standardy posunují z byrokratických požadavků do roviny, která vyplývá z aktuální situace, kdy dochází ke spojení mezi výukou ve škole a skutečným životem mimo zdi školy. A to je podle Umphreyho tajemstvím úspěchu dobrého učitele. Jinými slovy – stará otřepaná pravda neučit pro testy/standardy, ale učit pro život.

Citace a použitá literatura:
[1] - ANDERSON, Lorin W. A Taxonomy for Learning, Teaching and Assessing.. ddison Wesley Longman, Inc., 2001. ISBN 0-8013-1903-X. 
[2] - DOWNS, Roger. Geography for Life, 2nd Edition. National Geography Standards.. 2009. [cit. 2009-10-21]. Dostupný z WWW: [http://www.ncge.org/files/public/draft_standards_r...].  
[3] - HOFMANN, Eduard. Cíle geografického vzdělávání v ŠVP v kontextu s cíli RVP. In: Josef Maňák a Tomáš Janík (eds.): Problémy kurikula základní školy. Brno : Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, 2006. 285 s. ISBN 80-210-4125-0. 
[4] - HAUBRICH, Hartwig. International Charter on Geographical Education.. Freiburg : Commission on Geographical Education, IGU/UGI, 1994. ISBN 3-925319-11-5. 
[5] - HERINK, Josef; TLACH, Stanislav. Základy zeměpisných znalostí. Sbírka úloh k sestavování testů, k procvičování a ověřování učiva zeměpisu podle Standardů základního vzdělávání pro 6.-9.ročník. Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, 1999. 70 s. ISBN 80-86034-32-1. 
[6] - HYNEK, Alois. et al. US Geography Standards. Školní vzdělávací programy.. 2005. [cit. 2009-10-21]. Dostupný z WWW: [http://svp.muni.cz/ukazat.php?docId=230].  
[7] - HYNEK, Alois. Výzvy helsinského sympozia IGU pro české geografické vzdělávání. Bohumír Janský (ed.) Geografie, č.4. Praha : Česká geografická společnost., 2002. 396 s. ISBN 1212-0014. 
[8] - MAŇÁK, Josef. Kurikulum v současné škole. Brno : Paido, 2008. 127 s. ISBN 978-80-7315-175-1. 
[9] - HYNEK, Alois. Mentální mapy lokalit. In: Václav Poštolka (ed.): Geodny Liberec 2008. Sborník příspěvků. Liberec : Technická univerzita v LIberci, Fakulta přírodvědn, 2008. 71 s. ISBN 978-80-7372-443-6. 
[10] - VÁVRA, Jaroslav. Nástin koncepce místa v zeměpisné výuce ve Spojených státech amerických a v České republice (americké geografické standardy a české rámcové vzdělávací programy). Stanislav Kraft (eds.): Česká geografie v evropském prostoru. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedag, 2007. ISBN 978-80-7040-986-2. 
[11] - UMPHREY, Michael L. The Power of Community-Centered Education. Plymouth : Rowman, 2007. 140 s. ISBN 978-1-57886-651-9. 
[12] - VÁVRA, Jaroslav. O geografickém vzdělávání, o geografickém vzdělávacím obsahu a o geografii místa v geografickém vzdělávání.. 2009. [cit. 2009-10-21]. Dostupný z WWW: [www.rvp.cz/clanek/3074].  
[13] - WITHAM BEDNARZOVÁ, Sarah. et al. Geography for Life. National Geography Standards 1994. Washington D.C. : National Geographyic Research & Exploration, 1994. 272 s. ISBN 0-7922-2775-1. 
Přílohy:
NáhledTypVelikostNázev
Odstranitdoc92 kBGeografický Standard
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 21. 10. 2009
Zobrazeno: 6757krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3.3333

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 3
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
1 uživatel Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
VÁVRA, Jaroslav. Revize amerických Standardů geografického vzdělávání v roce 2009. Může české učitele zeměpisu inspirovat?. Metodický portál: Články [online]. 21. 10. 2009, [cit. 2020-03-28]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/6375/REVIZE-AMERICKYCH-STANDARDU-GEOGRAFICKEHO-VZDELAVANI-V-ROCE-2009-MUZE-CESKE-UCITELE-ZEMEPISU-INSPIROVAT.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.