Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Mediální technologie - Televize
Odborný článek

Mediální technologie - Televize

11. 5. 2006 Základní vzdělávání
Autor
Jan Jirák

Anotace

Pokusy s přenosem elektrického obrazového signálu, počátky pravidelného vysílání ve světě a v Československu. Technologické inovace.Rozvoj vysílání po válce. Vznik České televize.

Tento text je součástí programu Mediální studia.


Masové rozšíření televize (od 40. let 20. století v USA a od 50. let v Evropě) představovalo svým způsobem významný posun ve vývoji masových médií. Televizí se dostala masová média přímo do domácností - do intimního prostředí rodiny. Už nebylo třeba čekat, až "přijdou" noviny, už nebylo třeba odjíždět či odcházet do kina a už nebylo třeba domýšlet si obraz jako při poslouchání rozhlasu. Televizní vysílání dodávalo obraz i zvuk přímo "do domu". Obsah televizního vysílání - zkraje dosti chudý a zřetelně vycházející z rozhlasových pořadů - postupně košatěl, přibývalo filmů, televizních kanálů, zpravodajství, přímých ("živých") přenosů apod. Masové rozšíření televize a skutečnost, že poměrně velké množství lidí sleduje stejnou programovou nabídku (dívá se na stejnou stanici), vedlo ke zvýšenému zájmu politiků o toto médium. Opakující se televizní pořady stále se stejnými nápady, účinkujícími, postupy vedly k úvahám o možném neblahém dopadu televize na život společnosti i jednotlivce. To jsou významné určující faktory společenského postavení televize - z hlediska diváckého zájmu je médium vskutku nebývale masové (a proto o ni mají v demokratických zřízeních zájem politici a inzerenti a snaží se prosadit ve vysílání, zatímco autoritářské režimy se snaží televizi udržet pod státní či stranickou kontrolou a využít ji jako nástroj svého působení). Stále však vyvolávají obavy její možné účinky na hodnoty, život jednotlivce (včetně návyku na sledování a zdravotních rizik spojených se zářením z obrazovky) i život společnosti (ohlupující opakující se zápletky, povrchní, na obrazový dojem a rychlost zaměřené zpravodajství, vytváření iluze reálnosti živými přenosy apod.).

O postupech přenosu obrazu z vysílače k příjemcům pomocí elektrického signálu o určitém kmitočtu přemýšleli fyzikové od počátku 20. století. Hmatatelných výsledků bylo dosaženo v polovině dvacátých let, kdy vznikly první prakticky použitelné systémy elektromechanické televize a v Londýně předvedli Skot J. L. Baird s Američanem C. F. Jenkinsem veřejně první televizní představení. Ještě v témže desetiletí se v Anglii a Spojených státech začala připravovat výroba televizních přijímačů. Pokusy s televizním přenosem se dále zabývali fyzikové ve Francii, Německu, Sovětském svazu, ale i v Československu, kde byl hlavním strůjcem výzkumů fyzik Jaroslav Šafránek. Ten se pokoušel se svými spolupracovníky ve Fyzikálním ústavu Univerzity Karlovy sestavit vlastní televizní přijímač a v roce 1935 uspořádal dvouměsíční turné po Československu, během kterého navštívil 143 měst, kde konal za velkého zájmu veřejnosti osvětové přednášky o televizi.

První pravidelné vysílání bylo zahájeno ve Velké Británii, kde začala 2. 11. 1936 vysílat BBC (British Broadcasting Corporation) jako první stanice na světě. Druhá světová válka vývoj televize ve většině zemí pozastavila, i když v USA o poznání méně než v evropských zemích. S předstihem před ostatním světem se v Americe aplikovaly základní technologické inovace - 1954 barevné vysílání, 1956 magnetický záznam obrazu, 1962 družicový přenos, od šedesátých let se budovala kabelová televize atp.

S rozvojem kabelových sítí a satelitního vysílání se výrazně zvýšilo množství dostupných programů, a to o celý řád - při "starém" pozemním vysílání (kdy je analogový signál z pozemních vysílačů přijímán běžnými anténami) měl divák k dispozici několik stanic, v evropských zemích zpravidla čtyři až šest, při satelitním a kabelovém přenosu digitálního signálu má možnost vybírat si z několika desítek programů.

Pod tímto tlakem nabídky se inovuje i pozemní vysílání a připravuje se přechod na jeho digitalizaci, která by umožnila přenášet "vzduchem" též několik desítek programů - a navíc pravděpodobně nabízet další služby (rozhlasové stanice, internetové připojení, databáze apod.).

V Československu byl už od října 1945 obnoven soustavný vývoj elektronkového snímání obrazu. Poprvé se předváděla televize veřejně od 15. května do 11. června 1948 v Praze na Mezinárodní výstavě rozhlasu (MEVRO). Veřejné zkušební televizní vysílání u nás bylo zahájeno 1. května 1953, až 25. 2. 1954 bylo vysílání prohlášeno za pravidelné. Institucionálně vysílala televize pod zaštítěním Československého rozhlasu, samostatná státní organizace Československá televize vznikala až v letech 1957 - 1958. Teprve tehdy televizní signál pokryl celé území republiky. Od května 1970 měli majitelé přijímačů možnost sledovat vysílání dvou televizních programů. Druhý program začal nabízet od května 1973 barevné pořady.

K zásadním organizačním změnám došlo nejprve v roce 1990, kdy ze státní Československé televize vznikl samostatný subjekt zřízený zákonem, ekonomicky nezávislý na státním rozpočtu (pro jehož postavení a fungování se vžilo označení "veřejnoprávní"), a pak v souvislosti s rozdělováním Československa ve dva samostatné státy. Česká televize (ČTV) vznikla k 1. lednu 1992 podle Zákona o České televizi jako veřejnoprávní médium. Obdobně vznikla Slovenská televízia (STV). K 31. prosinci 1992 zanikla Československá televize a federální televizní program (F1), od počátku ledna 2003 bylo zahájeno vysílání nově koncipovaných programů České televize ČT1 (z bývalého ČTV), ČT2 (z programu F1) a ČT3 (z programu OK3). Zrušení monopolu na televizní vysílání otevřelo přístup soukromým podnikatelským subjektům. Jako první soukromá - ovšem ještě regionální - televize se objevila v červnu 1993 TV Premiéra (od 1997 TV Prima), od 4. února 1994 začala vysílat celostátní komerční stanice TV NOVA, která dosáhla nejvyšší sledovanosti na českém televizním trhu.

Současně - byť velmi váhavě a z hlediska podílu na trhu okrajově - se od 90. let rozvíjí i zavádění kabelových sítí a satelitní vysílání.

Televize jistě i nadále zůstává silným masovým médiem, její postavení však oslabuje nástup nových technologií, které odhalují některé slabé stránky televizního vysílání a nutí celou televizní sféru k zásadním změnám. Nárůst počtu dostupných stanic a rozvoj videozáznamu (ať už zprvu magnetoskopicky jako analogový záznam na videokazety, nebo později digitálně na DVD) a rozšíření videorekordérů a videopůjčoven vedly k tomu, že se oslabil jeden aspekt masovosti televize jako média - lidé sledují více různých programů (publikum se segmentuje), potenciální působení na publikum je rozdrobené. Rozvoj počítačové techniky, spolu s webcastingem (vysíláním televizního signálu po internetu), pak odvádí diváky od tradičního televizoru. Vysílatelé se na to snaží reagovat rozvojem individualizovaných služeb - placených kanálů, které jsou pro veřejnost zakódované, či možností objednat si film na přání (pay-per view). Masovost televize se tak pravděpodobně pomalu stává minulostí.


Podrobný vývoj televizního vysílání na našem území viz:
www.louc.cz/03/950310.html
http://www.louc.cz/pril01/p33his1.html
http://www.louc.cz/pril01/p34his2.html
http://www.louc.cz/pril01/p35his3.html
http://www.louc.cz/pril01/p38his4.html


Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Mediální výchova