Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Učím se vypravovat

Učím se vypravovat

Praktický příspěvek
inspirace
uč.hodina
Autor Vladimíra Neužilová

Příspěvek byl převzat ze sborníku Individualizace ve výuce od Občanského sdružení Profil.


V kurzech vzdělávání učitelů občas používám jako studijní materiál úvahu našeho předního filozofa E. Koháka. Text obsahuje moudrá zamyšlení nad úlohou pravdy a svobody. První reakce na přečtený článek je vždy stejná - „je to těžký text". V jeho pochopení se účastníci kurzu obvykle značně rozcházejí. O reprodukci nebo dokonce vysvětlení podstaty článku se pokusí jen málokdo. Příčinou bývá různý výklad a různá představa o významu některých slov. A nemusí to být zrovna odborné výrazy nebo cizí slova. Tato zkušenost pro nás bývá velmi užitečná. Lze totiž předpokládat, že do podobné situace se dostávají i naši žáci, a to samozřejmě aniž bychom jim ve výuce předkládali náročné filozofické texty. Mohou jim tak ale připadat jakékoli školní učebnice a materiály, pokud jejich elementárním výrazovým prostředkům - jednotlivým slovům dostatečně neporozumí.

Kvalitní výuka mateřského jazyka by na to měla pamatovat - zaměřením na dovednost kriticky (s porozuměním) číst a psát, smysluplně propojovat poznatky ze všech složek jazykové výchovy, používat jazyk přesně a s dostatečným pochopením významu slov. Následující příspěvek upozorňuje zároveň na nutnost pracovat s předem stanovenými cíli výuky jako s kritérii hodnocení žáka. Takový způsob hodnocení nám dává možnost respektovat individuální možnosti žáků nastavením různé úrovně cílů. Každý z žáků má právo být úspěšný tím, že dosáhne svého osobně možného maxima.

Záměrem výukové lekce je nabídnout žákům v hodinách českého jazyka (v části komunikační a slohová výchova) zajímavé aktivity, aby byli motivování a zaujati tématem. Tato okolnost by měla podpořit porozumění příběhu i textu po stránce obsahové, pravopisné, syntaktické i stylistické na úrovni znalostí a dovedností příslušného ročníku. Lekce nabízí žákům úkoly a postupy, které na sebe navazují. Snahou je, aby žáci dosáhli vyšší úrovně nejen ve vědomostech, ale také v dovednostech a postojích. Požadavky na žáka (formulované jako očekávané cíle) jsou současně stanovené jako kritéria hodnocení.

Popis lekce
Cvičení na úvod

Žáci se pohodlně usadí, zavřou oči a vybaví si vzpomínky na první knihu. S kým si ji prohlíželi? Kdo jim četl, vyprávěl? Vzpomenou si na dětské říkanky? Na pohádky?

Vypravují v kruhu svoje zážitky a vzpomínky, aktivitami si připomenou, když byli malí. Je vhodné, aby si žáci některé svoje knihy přinesli.

Pohybové aktivity
Říkanky a rozpočitadla v dětských hrách:

Utíkej, Káčo, utíkej,
honí tě kocour velikej!
Káča utíká, co může,
kocour ji chytit nemůže.

Had leze z díry, vystrkuje kníry.
Bába se ho lekla, na kolena klekla.
Jen se, bábo, nelekej,
na kolena neklekej.

En ten týky, dva špalíky,
čert vyletěl z elektriky.
Bez klobouku bos,
urazil si nos.

Text říkanky a rozpočitadel podrobíme rozboru slovnímu, syntaktickému, tvaroslovnému. Žáci píší text zpaměti, jak si zapamatovali.

Práce s textem

Byl jednou jeden mnich a ten měl hodně knih a neměl je už ani kam dávat. Tak si ten mnich řekl: „Nechám si jen dobré knihy a ty špatné odnesu do antikvariátu". Jak ten mnich řekl, tak udělal. Když otevřel nějakou knihu a zdálo se mu, že je dobrá, už ji ani dál nečetl a odložil ji na hromadu, kam dával dobré knihy. Těšil se, že až se zbaví špatných knih, bude pak už napořád číst jen dobré knihy z té hromady a bude mu hej. Zato když se tomu mnichovi zdálo, že některá kniha je špatná, přečetl ji celou, aby se ujistil, že je opravdu špatná, aby se nezmýlil a neodnesl do antikvariátu některou dobrou.Tak četl mnich jen samé špatné knihy a po přečtení je odnášel do antikvariátu. Ke čtení dobrých knih se nikdy nedostal.

Lubomír Feldek, O mnichovi, který měl mnoho knih

Úkoly:
  • Přečti si, přemýšlej o tom, jak rozumíš příběhu.

Žáci příběh reprodukují, vyprávějí vlastními slovy. Formulují ponaučení - je dobré umět si vybrat vhodnou knihu.

  • Zaznamenej graficky vztah závislosti nebo shody větných členů ve vybrané části textu.

Diskutujeme o významu jednotlivých větných členů ve větě. Jak se mění význam věty změnou větného členu?

Metoda řeka - Podle čeho poznáš dobrou knihu?

Žáci pracují ve skupinách metodou řeka. Každá skupina na arch papíru napíše po domluvě vlastní názor na dobrou a špatnou knihu. Archy kolují, každá další skupina se k původnímu názoru písemně vyjádří, doplní vlastním názorem. Arch se vrací původní skupině. Následuje prezentace skupin před třídou.

Pohádkový příběh

  • vyprávění pohádky podle různých osnov

O Popelce - větná osnova:

  • macecha a její dcery se vypravují ples
  • Popelku nutí přebírat hrách a čočku
  • Popelka se kouzlem dostane na ples
  • princ najde Popelku podle střevíčku

O Šípkové Růžence - heslovitá osnova:

  • narození dítěte
  • věštba zlé víly
  • zakletí na 100 let
  • probuzení Růženky

O Budulínkovi - osnova jako myšlenková mapa

Připomeneme si přednosti stručného zápisu osnovy. Necháme žákům možnost výběru.

Srovnávání klasické a moderní pohádky

Karkulka předtím vlka nikdy neviděla. Myslila si, že je to velký pes. Zatřepala na něj ručkama a řekla: „Dobrý den pejsku. Nesu babičce koláče, už měsíc u nás nebyla. Chceš ochutnat? Sáhla do košíku a hodila vlkovi koláč. Vlk přičichl ke koláči a ušklíbl se. Maso nemáš? Koláč mu nevoněl, nejraději by se pustil do Karkulky.

František Hrubín, Špalíček pohádek

.. „Já sem velice nebezpečnej zloun a esli se rozkatím, tak si mě nepřej!" Karkulka mu na to neřekla nic, protože judistky moc nemluví, popadla vlkodlaka za ocas, chvilku s ním mlátila o zem a potom, dřív než se vlkodlak stačil nadechnout vzduchu, mu upletla z uší roztomilý copánek a takto k němu zašvitořila: „Tak co, pišišvore?" Vlkodlak zaskučel: „Milost, Karkulko moje milá, já jsem jen tak špásoval!" Karkulka se zasmála: „Vždyť já také jen špásuju. Jinak bych z tebe nadělala bramborových placiček!" A nasadila vlkodlakovi obojek a vlekla skučícího blecháče přes černý les.

Alois Mikulka, O červené Karkulce

Úkoly:

a) V čem se liší pohádka původní od moderní? Žáci se rozdělí na dvě skupiny. Jedna zapisuje argumenty pro klasickou pohádku, druhá pro moderní.
b) Nahraďte nespisovné výrazy synonymními, spisovnými - řešení v podobě tabulky:

NESPISOVNÉ VÝRAZY

SPISOVNÉ VÝRAZY

ANTONYMA

zloun

zlý člověk, darebák, zločinec

dobroun, hodný člověk

rozkatím

rozlobím se, nazlobím se,

uklidním se

pišišvor

podivný tvor, hmyz, nepatrný tvor, zvířátko

?

špásovat

dělat si legraci, veselit se

truchlit, být smutný

blecháč

plný blech, zablešený, nemytý...

bezblechý, čistý

c) Utvořte antonyma, slova opačného významu.
d) Vyprávěj příběh s použitím jiných synonym a s použitím antonym. Jaký to má dopad na vyprávění (logiku děje, spád, zajímavost, ...)?

Následuje pohybová aktivita. Na lístečcích jsou napsané postavy z pohádek tak, aby tvořily dvojici (Červená Karkulka - vlk, Křemílek - Vochomůrka, Popelka - princ se střevíčkem, princ Bajaja - sedmihlavý drak...) Žáci si tajně vylosují postavu a pak se procházejí po prostoru a hledají bezeslovně svůj protějšek, pantomimou představují svoji postavu. Po skončení aktivity vedeme rozhovor o tom, jak se jim to líbilo, jak se dokázali vžít do postavy. Připomeneme si tak další známé pohádky, z nichž mohou žáci čerpat při výběru pohádky pro vyprávění podle vlastní osnovy.

Při vyprávění podle vlastní osnovy žáci zvolí jednu z variant osnovy, zpracují si ji na velký formát a pak podle ní stručně vypráví příběh vybrané pohádky. Tento úkol je náročnější na přípravu a proto je možné jej zadat jako úkol pro domácí přípravu.

Hodnocení

Pro sledování svého vlastního učení je dobré znát předem očekávané cíle a mít možnost vyhodnocovat, zda a v jaké míře či kvalitě jich bylo dosaženo. Může k tomu posloužit jednoduchá hodnotící tabulka.

Příloha:

Hodnotící tabulka

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám