Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Sebereflexe jako nástroj k udržení si kázně ve třídě
Odborný článek

Sebereflexe jako nástroj k udržení si kázně ve třídě

12. 9. 2019 Základní vzdělávání
Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Anotace

Článek se zabývá školní kázní v souvislosti s autoritou učitele. Je orientován na učitele 1. stupně ZŠ. Poskytuje jim návod k sebereflexi, který jim pomůže eliminovat rušivé chování žáků.

Článek se zabývá školní kázní v souvislosti s autoritou učitele. Je orientován na učitele 1. stupně ZŠ. 

Kázeň ve škole

Kázeň podle Bendla (2001) můžeme definovat jako dodržování norem a podřizování se normám. Bendl se orientuje na vědomé dodržování zadaných norem, neboť pro dodržení kázně ve třídě je podle něj důležité, zda žáci byli adekvátně svému věku a vyspělosti s normami seznámeni, zda rozumí, co se od nich očekává. 

To, co učitelé nejvíce obtěžuje v jejich každodenní práci, je drobné rušivé chování žáků. Přičemž je zde potřeba říci, že pod pojmem drobné rušivé chování si učitelé vybaví trochu odlišné věci. Někomu vadí, když žák během výuky něco potichu pošeptá spolužákovi, někomu vadí, že žák vykřikuje při diskusi ve výuce, někomu vadí nepozornost ve výuce, ...

Proto je potřeba, aby se učitel nejprve zamyslil nad tím, co za rušivé chování považuje. Pokud si jasně definuje rušivé chování, musí si ještě odpovědět na další otázky, aby si jasně definoval, co přesně od žáků očekává a co vlastně od žáků v dané třídě může očekávat, tedy, zda jeho očekávání jsou reálná a nakolik jsou reálná. 

Proto si ve vlastní sebereflexi nad rušivým chováním žáků ve své třídě během své výuky zadáváme tyto otázky (Fontana, 2003, Stará, 2009):

- Proč mi to vadí?

- Není to známka vlastní nejistoty?

- Neberu si jejich vtípky, které souvisí s jejich věkem, příliš osobně?

- Nestanovila jsem přehnaně náročná pravidla a teď se bojím, že přijdu o autoritu?

- Nemám tak odlišné zásady od svých kolegů, že se žáci v mých hodinách cítí nejistí, a mě se dotýká, že si neuvědomují, že to myslím dobře?

- Byl bych schopen jako dítě dodržovat to, co od svých žáků chci? 

Důležitou roli pochopitelně hraje také sebereflexe realizovaná po každé vyučovací hodině.

Návod k sebehodnocení právě proběhnuté výuky (Robertson, 1998):

Při sebereflexi by si měl učitel rozebrat výuku v následujících oblastech: 

vyučování, vztahy s žáky, udržování disciplíny ve třídě. 

1. Vyučování: 

V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:

- Mám jasně stanovený cíl výuky, uvědomuji si, co by měli žáci na konci mé vyučovací hodiny umět?

- Snažím se při plánování výuky využít také zájmů a potřeb žáků?

- Považuji své vyučovací hodiny za zajímavé a přínosné?

- Střídám často ve výuce různé činnosti, zapojuji dostatečně žáky?

- Hodnotím práci žáků pečlivě, poskytuji jim zpětnou vazbu v dostatečné míře?

- Mapuji si postupy jednotlivých žáků a uvědomuji si jejich potřeby a možnosti?

- Věnují se žáci se zájmem úkolům, které jim zadávám, a pečlivě je vypracovávají? 

2. Vztahy učitele s žáky:

V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:

- Zajímám se o žáky, znám jejich koníčky, jejich rodinné prostředí?

- Snažím se u svých žáků vidět jejich silné stránky?

- Vedu rozhovory s žáky o jejich koníčcích, zážitcích, problémech, radostech i starostech?

- Svěřují se mi žáci se svými problémy?

- Pokud potkávám žáky na ulici, pozdraví mě? Hlásí se ke mně i bývalí žáci?

- Realizuji ve škole také zájmové kroužky?

 3. Udržení disciplíny ve třídě:

V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:

- Musím občas mluvit hlasitě, abych překřičel šum ve třídě?

- Povídají si občas žáci mezi sebou ve výuce?

- Křičím na žáky, když se nechovají podle pravidel?

- Musím používat tresty?

- Nevadí mi, že někteří žáci evidentně nedávají pozor ve výuce, stačí mi, že neruší?

- Občas některým žákům odpouštím porušení předem dohodnutých pravidel chování ve třídě, ve výuce?

Autorita učitele

Kázeň ve třídě velkou měrou závisí na osobnosti učitele, na jeho interakci s žáky, na jeho organizaci vyučovací hodiny, na stanovených pravidel (zda jsou srozumitelná pro všechny a pro všechny splnitelná) a také na tom, zda učitel trvá na dodržování předem stanovených pravidlech a spravedlivě a vždy trestá porušení stanovených pravidel. Velkou roli hraje zejména to, jak si učitel dokáže poradit s řešením problémových situací ve třídě. 

Autorita učitele hraje ve výuce velkou roli, má velký vliv na kázeň ve třídě. Autorita učitele ovlivňuje to, zda žáci budou učitele respektovat, zda učitel bude schopen stoprocentně plnit svoji roli, zda se bude dařit ve třídě realizovat efektivní výuku.

Udržet si autoritu u žáků, je to nejnáročnější na učitelské profesi. Budování autority je těžkou a systematickou prací.

Příčinou nekázně může být i situace, kdy učitel užívá své formální autority neúčinně. Autorita učitele se snižuje, pokud je učitel v situaci, kdy jej žáci „zkoušejí“, nereaguje vhodně a dostatečně přísně. Takový učitel se pak často ve výuce potýká s nerespektováním své autority žáky, s drzostmi, drzými odpověďmi žáků či dokonce s otevřenými provokacemi. 

Pokud učitel nemá ve třídě dominující postavení, není schopen plně „ovládnout, řídit“ svou třídu, tak se třída za chvílí promění v „cirkus“, který nikdo neřídí, a sám učitel se v této situaci po krátké době cítí nekomfortně, vyčerpaný a znechucený prací (Robertson, 1998). 

Kyriacou (1996) stanovil strategie, které pomáhají učiteli vést efektivní výuku a eliminovat rušivé chování:

- učitel by měl sledovat všechny žáky ve třídě

- učitel by se měl procházet po celé učebně

- učitel by měl udržovat oční kontakt s žáky

- učitel by měl zadávat otázky přímo konkrétním žákům

- učitel by měl využívat fyzické blízkosti s žáky, haptiky

- učitel by měl pomáhat pomalejším a slabším žákům s prací v hodině

- učitel by měl obměňovat činnosti a tempo výuky dle možností a potřeb jednotlivých konkrétních žáků

- učitel by si měl všímat nevhodného a rušivého chování okamžitě, jakmile se toto chování objevuje, adekvátně na něj reagovat, a tak je eliminovat

- učitel by si měl všímat neúcty a jejich projevů, projevy neúcty řešit

- učitel by měl přesazovat vyrušující žáky

- učitel by měl předcházet rušivému chování ve výuce vhodnou motivací žáků a také zábavnými formami výuky. 

Začínající učitel a autorita

Robertson (1998) uvádí, že žáci se na prvních vyučovacích hodinách s novým učitelem (tuto etapu v práci učitele Robertson nazývá medovým měsícem) chovají jinak. Z počátku jsou žáci na vyučovacích hodinách pasivní, neboť chtějí zjistit „jaký ten učitel bude.“ Poté už začínají zkoušet, co si mohou u daného učitele dovolit. Robertson zdůvodňuje toto chování žáků tím, že žáci se takto chovají, neboť chtějí zjistit, zda učitel umí ovládnout třídu a jakým způsobem vystupuje proti rušivému chování. 

Proto si zkušení učitelé uvědomují význam prvních vyučovacích hodin v konkrétní třídě. Zkušení učitelé na počátku školního roku nastavují v konkrétních třídách, ve kterých učí, pravidla, kterými se žáci budou řídit po celý školní rok. Postupují tak, aby žáci nabyli dojmu, že než samotná výuka začala, tito učitelé měli jasně promyšlené, jak budou s žáky postupovat, co budou od nich očekávat, jaká pravidla chování budou vyžadovat, a jaké tresty budou užívat, pokud dojde k porušení předem sjednaných pravidel (Robertson, 1998). 

Učitel jako autorita, učitel jako vzor

Učitel, aby byl schopen si zajistit kázeň, by měl být především pro všechny žáky autoritou, měl by být pro ně vzorem. 

Jaký učitel je tedy pro žáky vzorem, autoritou?

Na tuto otázku si můžeme odpovědět daty z následujícího výzkumného šetření realizovaného mezi žáky na 1. stupni ZŠ v Polsku v roce 2012 (Karwatowska, 2012).

Autoritou či vzorem pro žáky je učitel, který:

- umí všechno jednoduše, srozumitelně a poutavě vysvětlit

- učí tak dobře, že ten, kdo pozorně poslouchá ve výuce, si učivo zapamatuje a na písemku či zkoušení se již nemusí učit

- umí podat učební látku zajímavým způsobem

- bere ohled na možnosti a potřeby žáků

- nekřičí, pouze klidně vysvětlí, proč je dané chování nepřípustné

- zajímá se o žáky, zasahuje v jejich vzájemných konfliktech a řeší tyto konflikty

- je spravedlivá

- je srdečná, přátelská a empatická

- je moudrá

- elegantně se obléká, má slušivý účes a pečlivý make-up

- je pěkná

Závěr

Výše uvedený text můžeme shrnout do následujících doporučení (Robertson, 1998):

Doporučení

1. Status učitele negarantuje ještě učiteli, že bude v očích žáků autoritou a že jej budou plně respektovat. 

2. Očekávej respekt od žáků, ale také jim respekt prokazuj. V komunikaci s žáky nepoužívej sarkasmu, ironii, neponižuj žáky.

3. Žáci musí mít také jasně vytyčené hranice.

4. Snaž se žáky motivovat ke spolupráci, k aktivitě ve výuce. Snaž se je zaujmout. Nejlépe zaujme žáky učitel, který je sám svým tématem plně zaujat.

5. Nesnaž se vymoci si autoritu u žáků za každou cenu, protože takové chování pouze snižuje tvou autoritu. 

6. Přiznej se, když se zmýlíš. Ukazuješ tak svou lidskou tvář. 

7. Buď sám sebou, buď přirozený, nepoužívej manipulace.

8. Uvědom si, že máš odpovědnost za to, jaká jsou tvoje vztahy s žáky, že máš odpovědnost za efektivitu své výuky. Učitel není „kamarádem“ žáků. 

9. Buď srozumitelný, jednoznačný, čitelný. Dodržuj své sliby.

10. Poskytuj žákům svou lásku, ale způsobem, který je akceptovatelný a příjemný pro obě strany.

11. Pomáhej žákům s jejich problémy, ale nevnucuj jim své rady, svou pomoc.

12. Opravdové autority promíjejí.

13. Buď spravedlivý.

14. Všímej si v žácích jejich silných stránek. 

15. Dodržuj nastavené zásady. Nepij víno, a nekázej vodu.

Literatura a použité zdroje

[1] – FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 2003.
[2] – KYRIACOU, Ch. Klíčové dovednosti učitele. 1. vydání. Praha : Portál, 1996.
[3] – STARÁ, Jana. Jak předcházet rušivému chování ve třídě a jak je řešit?. Učitelské listy, 2009.
[4] – ROBERTSON, John. Jak zapewnić dyscypline i lad w klasie. Warszawa, 1998.
[5] – BENDL, S. Školní kázeň. Praha, 2001.
[6] – KARWATOWSKA, M. Autorytet w opiniach młodzieży. 2012.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
12. 9. 2019
Velmi pěkný článek. Slovo "nekázeň" v souvislosti se školním prostředím slýcháváme skloňovat ve všech pádech a stále častěji. Už J. A. Komenský upozorňoval, že "...škola bez kázně je jako mlýn bez vody...". Jakákoli učitelova snaha o její zajištění a udržení by měla být vysoce ceněna. Z tohoto důvodu se domnívám, že články upozorňující na strategie zajišťující kázeň ve třídě (přičemž sebereflexe je velmi efektivní strategií) mohou být velmi inspirativní. Doporučuji k publikaci.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Pedagogika