Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Není čeština jako čeština aneb Jak se to má s pojmy ve vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem
Odborný článek

Není čeština jako čeština aneb Jak se to má s pojmy ve vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem

3. 3. 2015 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Zuzana Janoušková
Spoluautor
PhDr. Kristýna Titěrová

Anotace

Článek vysvětluje pojmy užívané ve vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem.

Čeština jako druhý jazyk, čeština jako cizí jazyk, čeština jako cílový jazyk, čeština pro cizince, žáci cizinci, žáci s odlišným mateřským jazykem a řada dalších pojmů se objevuje v souvislosti se vzděláváním dětí, žáků a studentů, pro něž není čeština mateřským jazykem, a se kterými se setkáváme v českých školách napříč všemi stupni vzdělávání. Cílem tohoto článku je reflexe aktuálně používaných pojmů a návrh na ujednocení termínů, popřípadě vyvolání odborné diskuze nad používaným pojmoslovím.

Cizinec nebo žák s odlišným mateřským jazykem?

Pojem žák cizinec (popř. žák-cizinec, žák s cizí státní příslušností) se používá v souvislosti s přístupem ke školským službám, tj. dle §20 školského zákona, prováděcích předpisů. Používá se ovšem i v různých metodických příručkách, článcích i odborné literatuře. Odborní pracovníci společnosti META o.p.s. již dlouhodobě považují tento termín za nevyhovující. Pokud chceme nebo potřebujeme žáky nějakým způsobem označovat, je vhodnější vycházet z jejich potřeb než z nějakého statusu, který se navíc může změnit.

Mluvíme-li tedy o vzdělávacích potřebách těchto dětí a žáků, je zřejmé, že tito žáci mají zejména potřebu jazykové podpory. Mají totiž odlišný mateřský jazyk od jazyka vyučovacího. Z tohoto hlediska proto nelze mluvit pouze o žácích-cizincích, ale o mnohem širší skupině žáků, mezi něž patří i žáci z migrantských rodin s českým občanstvím, děti krajanů navracejících se zpět do ČR po dlouhodobých pobytech v zahraničí, děti z bilingvních rodin, kde dominuje jiný než český jazyk, atd. Této skupině dětí a žáků nejlépe odpovídá označení děti a žáci s odlišným mateřským jazykem (OMJ).

V zahraničních dokumentech a vzdělávacích systémech se rovněž můžeme setkat s variabilitou termínů, jak žáky s OMJ označovat. V USA a Kanadě se používají termíny ELL (English language learners – „žáci učící se anglickému jazyku”) nebo ESL learners (English as a second language learners – „žáci s angličtinou jako druhým jazykem”), ve Velké Británii ALE pupils/students (English as an additional language pupils/students – „žáci/studenti s angličtinou jako dalším jazykem”. V některých britských, severoamerických i skandinávských textech či přístupech se setkáváme též s pojmem newcomers, tedy „nově příchozí”. V Holandsku se pro žáky s OMJ používá pojem anderstaligen – „jinojazyční”, v Německu zase najdeme pojmenování Kinder und Jugendliche mit Migrationshintergrund – „děti a mládež s migrantskou zkušeností”, s obdobným termínem (Children and adolescent from migrant background – „děti a mládež s migrační zkušeností”) pracuje rovněž Rada Evropy EU.

Čeština jako mateřský, cizí a/nebo druhý jazyk

Specifikum jazykové odlišnosti dětí a žáků s OMJ se však odráží zejména v přístupu k výuce češtiny. Je třeba si uvědomit, že rodilý mluvčí nahlíží na svůj mateřský jazyk jinak než ten, pro koho je tento jazyk cizím/druhým jazykem. Stejně tak se liší i výuka češtiny pro nerodilé mluvčí od vyučovacího předmětu Český jazyk (a literatura) v českých školách. Kromě praktického ovládnutí češtiny pro účely komunikace a pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání (RVP ZV, s. 20) je základním cílem vzdělávacího oboru/předmětu Český jazyk a literatura naučit rodilé mluvčí češtiny praktickému ovládání spisovného jazyka v psané i mluvené formě. Nesmíme zapomenout rovněž na cílené poznání stavby jazyka a pravidel jeho fungování, tzv. učení o jazyce, které má velký význam pro učení se cizím jazykům. Výuka českého jazyka (a literatury) je tedy založena na předpokladu, že si žáci rozvíjí a zdokonalují svůj mateřský jazyk, a tomu jsou přizpůsobeny metody a celkový přístup pedagoga k učivu i žákům. Potřeba rozvoje jazyka pro nerodilé mluvčí není v přístupu ani náplni předmětu Český jazyk zatím příliš reflektována. Jejich jazykovou potřebou je zejména osvojování slovní zásoby, trénování komunikace, postupné pronikání do tvarosloví a gramatických struktur, porozumění textu i poslechu atd.

Pro děti a žáky s OMJ je totiž čeština jazykem cizím. V odborné pedagogické literatuře používaný termín čeština jako cizí jazyk ale nevystihuje plně jazykové potřeby žáků s OMJ učící se češtinu v českém prostředí, neboť cizí jazyky se učíme především pro komunikaci s okolním světem a pro možnost cestovat, studovat a pracovat v zahraničí. Cizí jazyk se učíme v prostředí, kde není jazykem dominantním, tj. běžným prostředkem komunikace; stejně jako se my učíme např. angličtinu, němčinu v českém prostředí, tak se i v zahraničí učí žáci a studenti češtinu jako cizí jazyk.

Děti a žáci s OMJ se češtinu v českých školách, resp. v českém prostředí učí nejen pro potřeby dalšího studia a následně budoucího zaměstnání, ale také a zejména kvůli sociálnímu uplatnění a orientaci v českém prostředí. Čeština pro ně nepředstavuje pouze „běžný” cizí jazyk, ale stává se jejich významným komunikačním prostředkem, „druhou mateřštinou”, plní roli tzv. druhého jazyka. (Cvejnová, s. 7)

V zahraničí lze také najít následné přirovnání k vysvětlení rozdílu mezi cizími a druhými jazyky:

  • EFL = English as a foreign language (angličtina jako cizí jazyk) = English for fun (angličtina pro zábavu)
  • ESL = English as a second language (angličtina jako druhý jazyk) = English for survival (angličtina pro přežití)

Takový přístup má za následek rovněž volbu témat, slovní zásoby a gramatiky, v případě češtiny jako druhého jazyka je slovní zásoba propojena s českým prostředím, českou školou, s vyučovacími předměty.

Pro úplnost však musíme dodat, že termín čeština jako cizí jazyk lze chápat rovněž jako odbornou průpravu českých mluvčích pro výuku češtiny jako cizího/cílového jazyka.

Posledním často používaným termínem je čeština pro cizince. Jedná se o praktickou výuku češtiny pro jinojazyčné mluvčí. Obvykle jsou tímto způsobem označovány kurzy češtiny pro dospělé (ale i pro děti) ve školách či jiných vzdělávacích institucích, kde se účastníci učí češtinu jako cizí, popř. druhý jazyk. Čeština pro cizince se jako obor snaží prezentovat češtinu někomu, kdo se v češtině nenarodil, ale kdo jí chce porozumět (v doslovném i přeneseném slova smyslu). Cizinci se prostřednictvím systému učí porozumět tomu, jak čeština funguje, systém ukazuje na smysl některých spojení, užití pádů atd.

Závěr aneb které pojmy používat?

Inspirací nám mohou opět být zahraniční vzdělávací systémy. Setkáme se zde s pojmy English as a second language, English as an additional language, Deutsch als Zweitsprache, Suomi toisena kielenä, Nederlands als tweede taal, Español como ingua ingua – ve většině se užívá pojem … jako druhý jazyk. Termín čeština jako druhý jazyk (ČDJ) tedy není žádným novým objevným pojmem, chceme pouze šířit pojem běžně užívaný a pochopitelný v zahraničí. Rovněž cítíme, že termín žáci s OMJ v příštích letech projde změnou a možná se ustálí v kombinaci označení žáků, kteří potřebují jazykovou podporu češtiny, a tedy v termín děti a žáci s češtinou jako druhým jazykem apod.

Je otázkou do diskuse, popř. tématem k hlubší analýze, jaké pojmy se v českém vzdělávacím systému v oblasti vzdělávání žáků, pro něž není čeština mateřským jazykem, dále používají, jak jsou chápány a jak učitelům a odborné veřejnosti vyhovují. V současné době z výše uvedených důvodů navrhujeme v této oblasti používat označení děti a žáci s odlišným mateřským jazykem, kteří se v českých školách učí, mluvíme-li o výuce přizpůsobené jejich potřebám, češtinu jako druhý jazyk.


 

O vzdělávacím obsahu výuky ČDJ se dočtete více v chystaném článku Čeština jako druhý jazyk – potřeba nového předmětu?

Literatura a použité zdroje

[1] – CVEJNOVÁ, Jitka. Metodika přípravy ke zkoušce z českého jazyka pro žadatele o trvalý pobyt (úroveň A1). Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2008.
[2] – Inkluzivní škola. [cit. 2014-12-20]. Dostupný z WWW: [www.inkluzivniskola.cz].
[3] – Teaching Approach. 2003. [cit. 2014-12-20]. Dostupný z WWW: [http://www.usingenglish.com/forum/threads/1566-Teaching-Approach].
[4] – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání . Praha : VÚP, 2007.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Zuzana Janoušková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
3. 3. 2015
Článek je zdařilý, pro praxi dobře využitelný.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Inkluzivní vzdělávání / menšiny