V první třídě u Michala fungoval princip jasně stanovené dohody: „Teď spočítáš 20 příkladů, pak se půjdeš proběhnout.“ Dále fungovaly drobné odměny, stejně jako u ostatních dětí, sladkost, razítko, mimořádně i pochvala učitelky, a vzdálenější cíl – výlet s asistentkou místo vyučování jako odměna za čtvrtletní práci. V současné době funguje jako hlavní motivační faktor možnost hrát na iPadu.
V průběhu Michalovy školní docházky se spolupráce se speciálním pedagogem ze SPC postupně zintenzivnila. Zpočátku byla frekvence konzultací jedenkrát ročně, což bylo vzhledem k diagnóze a k malým zkušenostem vyučujících velmi málo. Nyní probíhá kontakt častěji podle potřeby a nutnosti při řešení aktuální situace a problémů. Nejčastěji je iniciátorem kontaktu se SPC matka. Konzultace probíhají osobně ve škole, telefonicky a e-mailem.
K oficiálnímu sestavení integračního týmu v podstatě nikdy nedošlo. První tři roky spolupracovala asistentka s třídní učitelkou a byla v pravidelném osobním i telefonickém kontaktu s matkou. Společné schůzky mimo konzultační hodiny s matkou se nekonaly. Současná třídní učitelka si postupně vynutila pravidelné schůzky dvakrát ročně za účasti matky, speciálního pedagoga, asistentky, ředitele školy, výchovné poradkyně a vyučující anglického jazyka. Zde probíhá hodnocení plnění IVP a plánování vzdělávacích strategií pro další období.
Michal je od útlého věku v péči alergologa, to ale nemá na jeho vzdělávání žádný vliv, kromě období, kdy v důsledku nemoci musel zůstat doma a matka řešila doplnění zameškaného učiva.
Po nástupu výraznějších obtíží počátkem čtvrtého ročníku začala matka spolupracovat s dětským psychiatrem. Zprávy z vyšetření podléhají lékařskému tajemství a matka škole zprostředkovala pouze ty informace, které jsou pro vzdělávání Michala důležité. Michal je v současnosti medikován pro obtíže psychiatrického rázu.
V tomto případě se jedná o vzorovou spolupráci rodiny a školy. Matka velmi rychle přijala synovu diagnózu, sama se seznámila s odbornou literaturou a absolvovala i semináře zaměřené na danou tematiku. Naučila se nejen používat, ale i vytvářet vhodné pomůcky pro syna (komunikační karty, video trénink, tvorba deníku, přenosný rozvrh dne a další). Dokázala tak spolu s asistentkou a třídní učitelkou vytvořit efektivní podmínky pro synovo vzdělávání a nečekala, co jí škola nabídne či poskytne. Jejím cílem není odložení syna na několik dopoledních hodin do školy, kde se o něj někdo postará, ale cílená příprava na co nejkvalitnější život v dospělosti.
Pro Michala využíváme klasické hodnocení číselnou stupnicí (1–5). Je pro něj srozumitelným a jednoznačným měřítkem úspěšného či neúspěšného plnění požadavků. Na vysvědčení je také hodnocen známkami. V průběžném hodnocení byl v počátku vzdělávání hodnocen motivačními razítky. Hodnocení procenty úspěšnosti, počtem získaných bodů a slovní hodnocení se ukázalo jako neefektivní. Asistentka musela Michalovi toto hodnocení převádět na známky, aby byl schopen mu porozumět a byl ochoten ho přijmout.
PAS – poruchy autistického spektra
IVP – individuální vzdělávací plán (program)
MŠMT – ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
SPC – speciálně pedagogické centrum
ZŠ – základní škola
OŠD – odklad školní docházky
ŠVP – školní vzdělávací program
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Případová studie – žák s poruchou autistického spektra a jeho začlenění do třídy ve škole běžného typu.
Ostatní články seriálu:
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
