Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Mateřská škola komunikuje s rodiči: Situace,...

Mateřská škola komunikuje s rodiči: Situace, které mohou nastat

Dítě se vyvíjí pomaleji, jinak

      První rozhovor s rodiči by vám měl dát první signál, že něco není v pořádku. Buď se vám jeví rodiče jako slabí, jednodušší, mentálně retardovaní, stižení nějakou psychiatrickou chorobou, často v důsledku toho invalidní, nebo to jsou rodiče etnických menšin či rodiny přistěhovalců.

     Pokud lze s rodiči konstruktivně hovořit, ujměte se aktivity a rodiče výchovně navigujte, hovořte s nimi o potřebách dítěte, mluvte přímo a konkrétně. Nestačí říct, že mají číst dětem pohádku, je dobře jim přímo říct kterou. Jestli máte pocit, že nezvládnou knihu, doporučte jednou za měsíc koupit Mateřídoušku nebo Sluníčko. Varujte je před častým sledováním televize. Mám zkušenost, že tito lidé jsou rádi, když se o ně někdo zajímá, když o sobě mohou mluvit. K tomu se poté dobře hodí zapojit i povídání o dítěti. Hlavně přidejte hodně povzbuzení a pochvaly. Občas se zeptejte, jak se jim daří, co dělají s dítětem, co mu vaří, o čem si povídají. Věřte tomu, že to je pro slabé rodiče velkým potěšením. Jestliže se vám podaří získat si důvěru rodičů, nabídněte jim alternativní pomoc dětských krizových center a jiných podporujících institucí.

     Pokud je dítě ohroženo ve vývoji nedostatkem péče a stimulace, je pro něj mateřská školka požehnáním, neboť tam se setkává s přiměřenou péčí a výchovou.

     Druhým případem je situace, kdy jsou rodiče zodpovědní a sami sdělí, že se jejich dítě vyvíjí jinak, a popíšou, v čem jsou problémy, opoždění či nápadnosti. Je dobré, pokud mohou doložit zprávu od lékařky či psychologa. Ptejte se, co postižení dítěte znamená, jaké to na vás klade požadavky. Požádejte rodiče, aby vám zpočátku dělali poradce.

     Stávají se případy, že se dítě změní během určité doby, je zadumanější, mlčenlivější, méně si hraje, hůř jí, objevují se neurotické projevy od cucání prstů, kroucení vlasů až po tiky, při hovoru se nedívá do očí, nebo naopak se k vám stále tulí a vyhledává vaši blízkost. Pozvěte si rodiče na schůzku. Buďte velmi taktní a obezřetní. Nejdříve popište své pozorování a sdělte jim, že máte starost. Nikdy se nevyptávejte a nesuďte. Pokud rodina prožívá nějakou krizi, zdravotní, ekonomickou, rozvodovou, je rodičům těžko i bez vašeho vměšování. Dejte jim najevo, že vás trápí změny v chování dítěte, že jsou to oni, kdo by o tom měli být informováni a zeptejte se, zda jim můžete pomoci.

Dítě chodí do mateřské školy nemocné

     Toto je častým tématem rozhovorů s učitelkami. Podle nich je to neřešitelný problém, při seminářích se z něho vyvine bouřlivá a vášnivá debata. Rodiče často posílají do školky nemocné dítě. Je nastydlé, má rýmu, kašel, často do školky přijde po nemoci, nedoléčené, rodiče dokonce žádají o podávání léků. Jaké jsou důvody? V největší míře ekonomické – rodiče argumentují svými pracovními povinnostmi, ztrátou mzdy za dny ošetřování člena rodiny až po ztrátu zaměstnání z důvodu častých absencí. Je to velká ostuda celé společnosti. Peníze jsou nad zdravím, a to nad zdravím našich nejdražších.

 Občas se mi v poradně stane, že rodiče nejsou ochotni dát tisíc korun za dvouhodinové sezení s psychologem, ač problém jejich dítěte je veliký, a přitom jsou značkově oblečeni a jezdí v drahém autě.

     Nemocné dítě chodící do školky si zhoršuje svůj stav, doba léčení se prodlužuje, organismus dítěte je unavený, což se podepisuje na psychice a na chování dítěte, dítě zlobí, nespolupracuje, je káráno, tím je mu stále hůř – a kolo se točí. A to ani nemluvím o tom, že zdravotní neléčené nebo zanedbané problémy mohou přejít do chronicity.

     Nemoc se šíří mezi děti i mezi dospělé zaměstnance mateřské školy. Jak tomu zabránit, jak přivést rodiče k rozumu? Apelováním na zdraví jejich dítěte. Buďte asertivní, chápající, ale zůstaňte sví. Nenechte se uchlácholit, uplatit, vystrašit. Použijte emoce.

     „Vaše dítě je nemocné, nakazí ostatní děti, musím mu stále čistit nos“ příliš nezabere, jen rodiče zúzkostní nebo vyprovokuje k agresi. Navrhuji následující: „Je mi Michálka líto, dnes se mu ve školce moc nedařilo, byl unavený, polehával, nehrál si, skoro nic nesnědl, má celý nosánek odřený od smrkání, myslím, že to byl pro něj těžký den.“

     Jednou možností je apelování na obavy a nesouhlas ostatních rodičů – jednou na rodičovské schůzce pojmenujte rodinu, která posílá dítě do školky nemocné, a uvidíte, jak to zafunguje.

     Další cestou je pohrůžka informováním OSPOD, protože se to může brát jako ohrožení zdravého vývoje dítěte.

     Školka také může informovat dětskou lékařku o problému a požádat ji o pomoc. Lékař má větší autoritu než učitelka. Pediatr vám nemůže nic říct o svém malém pacientovi, nemůže vám nic slíbit, ale měl by to vzít na vědomí. A být vám vděčný, jde o výsledky jeho práce.

     Poslední a asi nejdůraznější krok – co je psáno, to je dáno. Ve školním řádu musí být zakotveno, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Usmějete se, že to tam tedy máte. Jenže rodič s vámi může vést polemiku, že jeho dítě není nemocné, že má jen rýmu, lehký kašel a podobné nepodstatnosti. Aby se této argumentaci zabránilo, je nutné všechno detailně uvést ve školním řádu. Že to je hloupost? Jak jinak chcete s hloupostí či lhostejností bojovat? Pěkně konkrétně – začala bych u nudle u nosu a skončila zlomenou končetinou. Některé školky mají ve školním řádu odstavec, ve kterém je psáno, že pokud se učitelce při ranním nástupu do školky nelíbí zdravotní stav dítěte, má právo vyžadovat lékařské potvrzení, že je zdravé a může do kolektivu. Jinak dítě ráno nepřijme. Panečku, to je razantní postup. Nicméně školní řád je smlouva mezi institucí a rodiči a ti ji na počátku podepsali.

     Opět – co je psáno, to je dáno.

     Možná že tomu rozumíte, že také máte děti a také řešíte, kam s nimi. Ano, my maminky rozumíme. Jenže pochopení problém neřeší. Proč nepožádat babičku či dědu nebo si nesehnat k nemocnému dítěti jinou příbuznou na hlídání, proč se nevystřídat s manželem… Obecně si myslím, že všichni rodiče by měli mít v záloze někoho na výpomoc. Někdo to řeší chůvou, pokud nemá prarodiče. Není však možné poohlídnout se po sousedce nebo studentce v okolí, která by si ráda přivydělala a měla k vašemu dítěti hezký vztah?

Rodiče si dítě vyzvedávají pozdě

     Včasné vyzvedávání dítěte ze školky je zakotveno ve školním řádu. Tím můžete argumentovat. Upozorňujte na to, že je dítě smutné, nešťastné, že se těší na rodinu a domů. Pokud to nezabere, přistupte k postihu či k pohrůžce vyloučení dítěte ze školky.

      Argumentujete tím, že je „nouze“ o děti, že školka bojuje o každé dítě. Jen to zkuste a uvidíte, zda si to rodič nerozmyslí, vyloučení dítěte je „ostuda“, navíc dítě nebude chtít do jiné školky, neboť přijde o kamarády. Rodiče si vaši školku vybrali z nějakého důvodu, a nebudou tedy příliš nadšeni z vynucené změny.

       Ve výjimečných situacích se to může stát, ovšem žádejte po rodičích, aby vám dali zprávu, že se zdrží. Osobně bych toto pozdní vyzvedávání zpoplatnila. Nevím, zda to je možné bez problémů, co na to zákon, ale když se chce, všechno jde. Na druhou stranu se dává šance zneužívání této nabídky ze strany rodičů. Mělo by jít opravdu o výjimky.

Do třídy nastoupí integrovaný žák

     Integrovaný žák je dítě se speciálními pedagogickými potřebami. Vyžaduje specifické kompetence učitelky, příp. asistenta pedagoga nebo osobního asistenta. Školka připravuje dítě nejen na vstup do základní školy, ale také do života. Pro každé dítě musí být vypracován individuální výchovně vzdělávací plán, který se musí opírat o odborná vyšetření, zvláště psychologická a pedagogická. Nutné je zohlednit i rady lékařů.

     IVP postavte na vývojové úrovni dítěte, na jeho schopnostech a dovednostech, vycházejte z jeho zájmu a rozvíjejte jeho vlohy. Školka má jednu nezastupitelnou roli. Umožní handicapovanému dítěti žít v kolektivu a zvládnout vrstevnické vztahy.

     U dětí integrovaných je obzvláště nutná pevná spolupráce rodiny a školky. To zdůrazňuji, obě složky si musejí pomáhat, být si oporou i povzbuzením.

     A užitečná rada. Oprostěte se od myšlenek, že dítě s handicapem je chudák: „Taková chudinka, nesmíme toho na něm chtít moc,“ nebo: „Klidně ať zlobí, má to takhle těžký.“ Za prvé dítě své postižení či omezení bere jako danou věc, příliš se tím netrápí. Trápí se rodiče, prarodiče i jiní dospělí. Soucit není na místě. Za druhé čím obtížnější cestu životem dítě má, tím pečlivěji musí být vychováváno. Musí být připraveno na náročné situace. Ať už schopnostmi a dovednosti, či emočně a morálně. Zdravé sebevědomí, důvěra ve své schopnosti, odolnosti vůči stresu a jiným lidským protivenstvím – to je vklad, který je třeba dítěti dopřát.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Mateřská škola komunikuje s rodiči.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám