Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Učitel v mateřské škole

Učitel v mateřské škole

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Příspěvek se zamýšlí nad tématem, proč pracuje v předškolním vzdělávání málo mužů. Tento článek byl vytvořen na základě mých osobních zkušeností z mateřské školy.

Tento článek přináší zamyšlení nad „věčným“ tématem muž a školství (předškolní vzdělávání). V současné době v mateřských školách v České republice pracuje několik málo desítek mužů. Z toho dobré dvě třetiny jsou muži, kteří čerstvě odmaturovali na středních pedagogických školách a práci v „mateřince“ berou jako „přestupní stanici“, než si najdou lukrativnější zaměstnání. Příčiny toho, proč je tato práce brána jako výhradně ženská, jaké jsou motivační prostředky proto, aby se do předškolního vzdělávání „přilákalo“ více mužů, a jaký vliv má přítomnost mužského pedagoga na děti v mateřských školách, mohou být různé.

Já jsem se přes práci ve věznici pro mladistvé a přes vychovatelské funkce ve výchovném ústavu pro mladistvé a dětský domov také dostal jako učitel do mateřské školy. Absolvoval jsem také praxi ve Fondu ohrožených dětí Klokánek a v současné době pracuji již pátým rokem jako učitel v mateřské škole. Jeden rok jsem byl také na speciální třídě s kombinovanými vadami somaticko-psychickými.

V historii pedagogiky se až na malé výjimky setkáváme v roli pedagogů výhradně s muži. Každé historické období mělo své výchovné cíle.

„Mění se v čase v návaznosti na vědecké poznatky atd.“[1] V prvobytně pospolné společnosti převládal skupinový způsob života, kde prioritou výchovy byla příprava mužů na lov, boj a stavební práce, ženy pak především k domácím pracím. V antickém Řecku už převládal soulad ducha a krásy a ve starověkém Římě zase souhra tělesná s duševní.

„Humanisté spatřovali cíl výchovy ve všestrannosti člověka (lidé si měli osvojit vše, co patřilo k poznání té doby)“.[2]

Jiné cíle si zase klade novověká společnost, výkonnost člověka a jeho osobní uplatnění. Od prvobytně pospolné společnosti až do 19. století se o výchovu a vzdělávání starali výhradně muži. Za všechny slavné pedagogy své doby jmenujme Aristotela (384–322 p. n. l.), Cicera (106–43 p. n. l.), Senecu (4 p. n. l – 65) a Quntilianus (asi 35–95). První zmínky o ženách-pedagožkách“ se datují na počátek 20. století, kdy se rozvíjí Pedagogický reformismus.

„V řadách reformistů stojí například švédská pedagožka, spisovatelka a průkopnice ženského hnutí Ellen Keyová (1849–1926), italská pedagožka, lékařka a zakladatelka individuálního systému předškolní výchovy Maria Montessori (1870-1952)“.[3]

V současné době provedlo ministerstvo školství průzkum a ten potvrdil očekávané. Muži ve školství a hlavně nižším a předškolním citelně chybí.

Učitelské povolání bývalo kdysi výsadou mužů, feminizační zlom přišel hlavně v padesátých letech. Vůbec poprvé se učitelky objevily ve školách kolem roku 1870 a mužům se to vůbec nelíbilo“.[4] Podle bývalého ministra školství Ondřeje Lišky je důležité, aby děti v mateřských školách měli předobraz obou rolí – muže i ženy. Mnoho výzkumů (zejména v rámci EU) totiž upozorňuje na to, že ve školách chybí muži. Klasickým argumentem je, že výdělky zde pro ně nejsou dostatečné.

„Termínem feminizace učitelské profese se běžně vyjadřuje skutečnost, že v socioprofesní skupině učitelů existuje disproporce mezi počtem mužů a počtem žen: ženy tvoří výraznou většinu. (...) Má se za to, že právě v českém školství se jev feminizace extrémně rozvinul.“[5] Pokud vezmeme všechny tyto argumenty, které jsem uvedl, pak následující citace se zdá být poněkud kontroverzní.  

Listina základních práv a svobod zaručuje základní práva a svobody „(...) všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“[6] Když si vše shrneme, vychází nám jeden primární problém, proč muži do předškolního vzdělávání nemůžeme nalákat, a to je nedostatečné finanční ohodnocení. Jedním z důvodů je skutečnost, že vysoká feminizace určitých profesí „(...) je jedním z projevů a zároveň jednou z příčin snižující se prestiže a zhoršování podmínek v daném povolání, včetně finančního ohodnocení.“[7]

Proč nejsou muži v mateřských školách?! Položme si tuto otázku jinak. Proč jsou v mateřských školách převážně ženy?! Odpověď je myslím jednoduchá. Protože mají doma muže, který vydělá dost peněz a zabezpečí rodinu. Přiznejme si, že toto je hlavní problém toho, že v „mateřinkách“ je mužů jako šafránu. A proč by tam měli být?! Odpověď také není příliš těžká. Dětem dnes v hodně případech chybí mužský vzor. Spousta rodin je neúplná a v našem přefeminizovaném školství se děti setkají s mužskou autoritou snad až na střední škole. Nezanedbatelná je také přirozená mužská autorita. Netvrdím, že některé ženy si autoritu neumí udělat, ale přeci jen ta mužská je přirozenější.

Podívejme se, kolik mladých mužů studuje střední pedagogické školy. Upřímně moc jich není. Sám studuji vysokou školu a na chodbách, když potkám muže, tak je to z padesáti procent nějaký pan profesor a zřídkakdy kolega-student.

Že je učitel v mateřské škole rarita? To určitě je. Dokazuje to jedna má zkušenost, kdy jsem asi před rokem mimo svých učitelských povinností prezentoval jednu mateřskou školu v médiích. Měl jsem velice dobrý pracovní vztah s jednou paní redaktorkou z celostátního pedagogického periodika. Ta si asi 4 měsíce myslela, že jí příspěvky posílá nějaký aktivní tatínek. Až po čase se dozvěděla, že jde o učitele z „mateřinky“. Nemohla vyjít z úžasu a hned začala pracovat na článku zbývající se touto problematikou.

Vraťme se zpět k dětem. Z vlastní každodenní zkušenosti vím, že děti vnímají muže ve školce velice pozitivně. Počínaje mým příchodem, kdy se na mě všichni sesypou jako mravenci na cukr, a konče nadšenými hlásky odpoledne ze šatny, které říkají „maminko my jsme dnes měli pana učitele“. Určitě si myslím, že tuto práci nemohou muži dělat pro peníze. Je to určitý prostředek seberealizace a já to beru jako poslání.

Nicméně ať chceme nebo ne, bohužel peníze jsou v lidském životě nedílnou a důležitou součástí. Abych mohl tuto práci vykonávat, musím si ještě přivydělávat i mimo sektor školství. Každopádně jsou za člověkem vidět výsledky a ten pocit z dobře vykonané práce je alespoň malou záplatou v této situaci.

Možná svoji roli v tomto problému hraje i to, že žena je od přírody ošetřovatelka a ochranitelka a muži mají přeci jen k dětem o trošku dále. Důležitá je v této fázi i spolupráce s rodiči. Bohužel to někdy bývá ten největší kámen úrazu. Některým chybí soudnost, a místo aby hledali problém sami u sebe ve své rodině, alibisticky se snaží vinu za problémy svého dítka přesunout na někoho jiného. Připomeňme si jen, že mateřská škola se má spolupodílet na výchově a vzdělávání dětí a ne suplovat rodinu. Nicméně reakce rodičů na přítomnost muže v mateřské škole jsou v drtivé většině velice pozitivní.

Poslední věc, nad kterou se pozastavím, je připravenost nebo nepřipravenost mateřské školy po stránce materiální a prostorové. Žádná škola není připravena po této stránce na příchod kolegy-učitele do „mateřinky“. Nikdo v dřívějších dobách, kdy se tyto objekty stavěly, nemyslel na oddělené WC, samostatné šatny – zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Pracovní oděvy jsou pouze v ženských velikostech a jistě by se ještě něco našlo. Bohužel v minulých dobách si asi nikdo nedovedl představit, že by mohly ženy jezdit v tanku, dělat vrcholné manažerky a muži učit v mateřských školách.

Shrnu teď tedy zjištěná fakta. Jednoznačně muži ve školství, ať už obecně anebo přímo v mateřských školách, jsou přínosem, a to zejména pro děti. Veřejnost i rodiče tuto skutečnost přijímají velice pozitivně. Pokud chceme přilákat muže do školství, musíme je umět dostatečným způsobem finančně ohodnotit a zabezpečit jim dostatečné zázemí. Systémově by se mělo začít přitáhnout žáky už na střední pedagogické školy a vychovávat si dobré pedagogy už od těchto začátků. Všichni bychom měli pracovat také na zlepšení kreditu učitele jako dříve velice vážené profese. V neposlední řadě bychom se měli podílet na zkvalitnění výuky pro děti a sami učitelé by měli dbát na své zdokonalování a rozšiřovat si vzdělání ať už studiem na vysokých školách nebo účastí na různých seminářích dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

V tomto článku jsem se snažil nastínit ty nejpalčivější problémy toho, proč v našich mateřských školách učí jen hrstka mužů. Snažil jsem se co nejobjektivněji zhodnotit všechna odborná fakta i zkušenosti ze své praxe. Bezpochyby si troufám říct, že feminizace v našem školství bude ještě nějaký čas určitě neohrožena. Na závěr nezbývá než doufat, že se situace i díky přístupu státních institucí časem změní k lepšímu, a vídat pana učitele, jak jde s dětmi na procházku, bude tak běžné, jako vídat ženy v dnes ryze mužských profesích.



[1] Fruhaufová, V. Úvod do obecné pedagogiky, obecné didaktiky. UJEP, 2002. str. 10.

[2] Fruhaufová, V. Úvod do obecné pedagogiky, obecné didaktiky. UJEP, 2002. str. 10.

[3] Jůva, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido, 1995. str. 34.

[5] Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. str. 174–175.

[6] Listina základních práv a svobod, hlava první, obecná ustanovení, článek 3

[7] Smetáčková, I.; Linková, M. Rovnost žen a mužů v resortu MŠMT, včetně problematiky vědy a výzkumu. In Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů. Praha : Gender studies, 2004. str. 84.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek