Předškolní dítě a rytmické cítění

Rytmus

Rytmus je prazvláštní element. Je naší součástí – všichni jej máme v sobě jako tzv. biorytmy: údery srdce, tep, puls, dech, všechny tělesné procesy probíhají v pravidelných časových intervalech. Rytmus je i kolem nás – je v pravidelném střídání dne a noci, práce a odpočinku, ročních dob. Rytmus je zřejmě jedna z prvních věcí, kterou dítě vnímá ještě v matčině lůně. Vypráví se, že když se má narodit dítě indiánské mamince, začnou kolem ní bubnovat přesně v rytmu jejího srdce. Dítě přicházející na svět je tímto známým rytmickým zvukem doprovázeno a uklidňováno v průběhu porodu a ještě i po svém příchodu na svět.

Plačící dítě můžeme i později snáze ukonejšit pravidelnými zvuky a pohyby – houpáním, kolébáním, natřásáním.

Rytmus je tedy nezbytnou potřebou lidské bytosti a jistá pravidelnost, rytmičnost pohybů, ale i našich životních cyklů je základní podmínkou harmonického rozvoje osobnosti.
Děti mají velkou potřebu rytmických činností, neboť při nich mohou nejlépe upotřebit a realizovat svoji obrovskou zásobu energie.

Psychologové zjistili mnoha výzkumy, že hra na bicí nástroje snižuje u dětí agresivitu a napětí různého původu. Už v předškolním věku je prospěšné poskytnout dětem alespoň dvakrát týdně příležitost ke hře na rytmické bicí nástroje při různých rytmických hrách, tanci, při vhodném tělesném cvičení doprovázeném hudbou. 

Rytmické cítění

Hudební pedagogové často zjišťují, že dítě se nedovede rytmicky projevovat: nedokáže se v určitém tempu rytmicky pohybovat, necítí přízvučné doby, zrychluje nebo zpomaluje tempo apod. Mnohdy pak o takových dětech říkáme, že nemají rytmus, že nejsou hudební. Většinou to ale je omyl, pramenící z toho, že učitelé nemají zkušenosti s diagnostikou hudebních schopností ani s nápravou nehudebních projevů. Naprostá většina dětí má přirozený dostatek hudebních schopností, tedy hudebního sluchu, tonálního cítění, hudební paměti a představivosti, předpokladů k hudební tvořivosti, a rovněž i vrozený smysl pro rytmus. To, co považujeme za arytmii, je ve skutečnosti pouze nedostatečně rozvinuté cítění metrických hodnot (doby) a chybějící dovednost na rytmické představy adekvátně tělesně reagovat. Toto vše se ovšem dá dobrou hudební výchovou rozvinout a zpřesňovat. 

Klíčový význam motoriky

Pro rozvoj rytmického cítění platí, že musí procházet motorikou dítěte. Čím je dítě mladší, tím více je potřebné zapojovat tzv. hrubou motoriku – tedy pohyby končetin, hlavy, trupu. Oblíbené činnosti jsou pochodování, chůze různými způsoby (motivujeme např. k chůzi, jako chodí různá zvířata – potichu – hlučně, pomalu – rychleji, malými nebo velkými kroky apod.), taneční kroky a pohyby. Tempo přizpůsobujeme hudebnímu cítění a vnímání dětí a zároveň i jejich pohybovým možnostem.

Budeme-li trpělivě a dostatečně vytrvale aktivovat hrubou motoriku v rytmických činnostech (při všech hudebních činnostech se jedná o senzomotorické učení na reflexním základě), bude se postupně koordinovat nervově svalová činnost dítěte a začnou se vytvářet vnitřní (interiorizované) rytmické představy. Dítě pak bude schopno i vsedě nebo v klidovém stavu správně cítit svým vnitřním sluchem rytmické hodnoty, což se pak projevuje při rytmicky správném zpěvu, při hře na dětské nástroje i při všech dalších hudebních činnostech. Rozvíjením rytmického cítění při rytmických hudebních činnostech rozvíjíme nejen hudební schopnosti dítěte, ale i jeho bystrost vnímání, koncentrabilitu, jemnou motoriku a neurosvalovou koordinaci. 

Proč se v mateřské škole věnovat rozvoji rytmického cítění?

V pohledu hudební pedagogiky a hudební i obecné a vývojové psychologie se o významnosti rozvíjení rytmického cítění pro celkový vyvážený rozvoj osobnosti dítěte nepochybuje. Nahlédneme-li do kurikulárního dokumentu Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV, 2004), zjišťujeme, že v oblasti dílčích vzdělávacích cílů, vzdělávací nabídky i očekávaných výstupů mají činnosti rytmického charakteru velmi četné formy zastoupení, ať už v přímé, či nepřímé formě.

Tak např. ve vzdělávací oblasti 5.1 Dítě a jeho tělo se rytmické činnosti mohou podílet na plnění následujících vzdělávacích cílů:

• uvědomění si vlastního těla
• rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu, dýchání, koordinace ruky a oka apod.), ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí
• rozvoj a užívání všech smyslů
• rozvoj fyzické i psychické zdatnosti
• osvojení si věku přiměřených praktických dovedností aj.

Prostřednictvím hudebních a rytmických činností lze úspěšně přispívat k naplňování řady očekávaných výstupů, např. dítě si osvojí dovednost:

• zachovávat správné držení těla
• zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běžné způsoby pohybu v různém prostředí (zvládat překážky, užívat různé náčiní, pohybovat se ve skupině dětí)
• koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou
• vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu
• ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem
• vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů (sluchově rozlišovat zvuky a tóny, zrakově rozlišovat tvary předmětů a jiné specifické znaky, rozlišovat vůně, chutě, vnímat hmatem apod.)
• ovládat koordinaci ruky a oka, zvládat jemnou motoriku (zacházet s předměty denní potřeby, s drobnými pomůckami, s nástroji, náčiním) atd.

Podobně lze v souvislosti s rytmickými projevy najít mnoho výchovných oblastí, uváděných též v RVP PV, v nichž dítě realizuje svoji psychiku (tvořivost, emocionalita, empatie, projevy temperamentu a kontrola chování), vztah k sobě samému i k ostatním ve skupině (komunikace prostřednictvím hudby a rytmických činností, vyjadřování svých pocitů a postojů a jejich konfrontace se způsoby prožívání a cítění ostatních jedinců ve skupině), osvojování si základů sociálního chování (respektování pravidel hry) apod. Podobný význam mají ovšem i hudební aktivity v širším měřítku.

Formy rozvíjení rytmického cítění

1. U nejmenších dětí, 2–3letých, je nejvhodnější použít přirozenou metodu našich maminek – rytmickou deklamaci říkadel, rozpočitadel, popěvků a písniček s doprovodem hry na tělo a elementárního pohybu. Rytmická deklamace je rytmizovaná mluvená řeč, výrazně vyslovovaná. Připojí-li dítě k deklamaci vhodný pohyb, jednak zpřesní vykonávané rytmické pohyby, jednak spojení textu a pohybového vyjádření umocní emocionální prožívání deklamovaného textu – dítě se tak rozvíjí i po emoční stránce, učí se adekvátně projevovat své emoce probuzené deklamací a pohybem. Vhodnými pohyby jsou tleskání, pleskání, podupy, chůze aj. (běh se v kombinaci s mluvou a zpěvem nedoporučuje, neboť dítě je zadýchané).
2. Ve věku 3–4 let můžeme k rytmickému vyjádření už začít plně využívat nástroje orffovského instrumentáře, nejlépe se k tomu hodí nástroje rytmické bicí. Používáme je rovněž k doprovodu rytmické deklamace, ale také k rytmickému doprovodu zpěvu popěvků a písní. Můžeme kombinovat hru na tělo nebo jiné pohyby, třeba dramatizačního charakteru, s hrou na nástroje. Rytmický doprovod je buď totožný s rytmem písničky, nebo později již dítě dokáže hrát jen na první dobu v taktu (v dvoudobém nebo třídobém taktu). Postupně vytváříme doprovodné rytmy i jinak, hrát střídavě na lehké i těžké doby – je možné při tom napodobovat učitelku nebo improvizovat vlastní doprovod – u starších dětí[1].
3. Hudebně pohybová průprava již zahrnuje základní taneční kroky – chůzi, běh, poskočný krok, přísunný krok, cval aj., taneční pohyby hlavy, trupu, paží a dále též pohyb v prostoru. Pro děti bývá nejobvyklejší pohybovat se po obvodu místnosti, tedy po kruhu nebo elipse, a mívají problém s pohybem v prostoru neuspořádaném, všemi směry. Oblíbený je pohyb na způsob hada – jeden vede a ostatní se drží v pase jeden za druhým a „prolézají“ místností, kudy je „hlava“ hada vede. Jde-li při tom o rozvoj rytmického cítění, měla by být k tomu hrána rytmicky výrazná hudba (populární písničky pro děti), tempo přiměřené pohybovým možnostem dětí. Pokud děti neudrží pravidelný rytmus svých kroků, je vhodné podpořit vnímání rytmu hrou metra nebo jen 1. doby v taktu na dobře slyšitelný rytmický nástroj, případně slovně: le - vá, pra - vá,... Děti by měly být schopné se pohybovat také samostatně, a to vpřed, vzad, stranou, kolem své osy apod. Oblíbené jsou pohyby k písničkám, kdy dítě znázorňuje rytmickými pohyby různé pracovní činnosti. Je to např. u písní Čížečku, čížečku, Tluče bubeníček, Zajíček v své jamce, Já jsem muzikant, Pásla ovečky, Zlatá brána apod. Spojení zpěvu a tělesného pohybu je nejpřirozenější metodou, jak rozvinout neurosvalovou koordinaci dítěte, a je třeba připomenout příznivou funkci tohoto spojení – tedy slova písní s intonací hlasu a rytmickým pohybem mluvidel, případně celého těla – i pro rozvoj tělesného pohybu a řeči u dětí s různými druhy tělesného či mentálního postižení.
4. Didaktické hry s rytmem – rozvíjejí cíleně specifické hudební schopnosti a zároveň rozvíjejí a stimulují celkově osobnost dítěte – ve smyslu výše uvedených cílů a výstupů. Hry s rytmem mají i terapeutické možnosti využití, avšak při odlišném pojetí cílů činností (při terapii nejde o přesnost provedení, ale o zapojení dítěte do kolektivní činnosti a pouze o takovou dosaženou kvalitu výsledku, jakou jeho individuální možnosti dovolují). Jednoduchými příklady didaktických her s rytmem[2] jsou např.:

• Tleskání: stojíme v kruhu a první hráč lehce tleskne směrem k sousedovi po pravé ruce; ten tlesknutí převezme a pošle dál. Tlesknutí obíhá po kruhu, až se všechny děti vystřídají, i několikrát po sobě. Dále lze měnit směr, měnit způsoby provádění, měnit tempo atd.
• Dupání v kruhu, Natřásání, Bubnování na pusu, Dialogy s nástroji aj.
• Říkačky v kruhu, Rytmus slov a vět, Rýmovánky aj. (viz Šimanovský, 1998) 

Máme vyžadovat přesnost provádění rytmických cvičení a her?

Jistě není smyslem rytmických a hudebních her a činností, aby byly prováděny všemi dětmi zcela správně, rytmicky přesně. Mateřská škola není hudební školou s výkonovým zaměřením. Na druhou stranu však stojí za připomenutí, že není dobré ani děti podceňovat. Jak bylo výše uvedeno, velká většina dětí běžné populace má dostatek vloh a schopností k uvedeným činnostem a není pro ně problém zvládnout jejich realizaci na velmi dobré úrovni – tedy vcelku přesně. Záleží ovšem na míře „nasazení“ dítěte, na jeho motivaci, koncentraci, momentální náladě a také na četnosti opakování cvičení. Nezapomínejme, že pro dítě jsou hudební činnosti přirozené, nikterak obtížné, a hlavně – děti milují určitou míru náročnosti, baví je zkoušet něco ne zcela běžného, co mnohým nejde tak dobře – máme zkušenost, že právě díky hudebním činnostem mnohé děti zažívají pocit úspěšnosti, který při jiných činnostech zatím nepoznaly – projeví se jejich šikovnost hudební i motorická. Pro výchovu dítěte je pak nedocenitelná i zkušenost s týmovou prací: hry s rytmem a hudbou umožňují lépe se v kolektivu poznat a naučit se spolupracovat a nést spoluodpovědnost za výsledek – stejně jako hráči v orchestru nebo kapele.

Použitá literatura: 

[1] FISCHER, V. Elce, pelce kotrmelce. Praha : Supraphon, 1982.
HRADECKÝ, E. Zpěvníček pro nejmenší. Praha : Supraphon, 1986.
D´ANDREA, F. Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadřování. České vydání. Praha : Portál, 1998. 84 s. ISBN 80-7178-232-7.
ŠIMANOVSKÝ, Z.; TICHÁ, A. Lidové písničky a hry s nimi. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 152 s. ISBN 80-7178-323-4.
[2] ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 1.  vyd. Praha : Portál, 1998. 246 s. ISBN 80-7178-264-5.