Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Vztah finanční a ekonomické gramotnosti
Odborný článek

Vztah finanční a ekonomické gramotnosti

15. 10. 2009 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Ing. Martin Slaný

Anotace

Článek se snaží propojit problematiku finanční a ekonomické gramotnosti ve výuce na středních školách. Autor dochází k závěru, že zásadním předpokladem k získání finanční gramotnosti je znalost principů ekonomie, a proto obhajuje výuku finanční gramotnosti v (samostatném) předmětu ekonomie.

Je trochu s podivem, že téměř dvacet let po zavedení tržní ekonomiky u nás nejsou ekonomické předměty běžnou součástí výuky ve středních školách (resp. v gymnáziích). České školství však není v tomto smyslu výjimkou. S obdobnými potížemi se potýkají i jinde ve světě. I v zemích, kde výuka ekonomické a finanční gramotnosti má dlouhou tradici, jako jsou třeba Spojené státy americké, se vyučuje povinně předmět ekonomie ve středních školách (high schools) jen ve třetině států. Ač některá česká gymnázia zavedla výuku ekonomie jako samostatného předmětu do svých osnov (vesměs jako volitelný předmět, například však První obnovené reálné gymnázium jako povinný samostatný předmět), její kvalita, obsahová vytříbenost, relevance studovaných okruhů i kvalita studijních pomůcek znatelně pokulhává za naléhavou potřebou těchto znalostí v dnešním světě. Posléze je to patrné i při výuce úvodních kurzů ekonomie na vysokých školách. Z mých zkušeností i ze zkušeností některých kolegů z Vysoké školy ekonomické v Praze vyplývá, že studenti středních škol získají buďto povrchní znalosti ekonomických termínů (mnohdy navíc nepřesné a zavádějící) či pokřivené představy o způsobu ekonomického myšlení. Důvodem může být to, že mnohdy se pod pojmem ekonomie na středních školách vyučuje směsice poznatků z ekonomie, podnikové ekonomiky, účetnictví aj. Tyto předměty je však žádoucí učit odděleně. Mnohdy je tak snadnější vyučovat ekonomii ty studenty, kteří na střední škole do styku s ekonomií vůbec nepřišli.

V poslední době se rovněž u nás objevila celá řada aktivit, které mají za cíl přiblížit témata zejména z oblasti finanční gramotnosti žákům středních škol. Této příležitosti se chopilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), respektive jeho podřízené složky, ale i další veřejné instituce jako Ministerstvo financí (MF) nebo Česká národní banka (ČNB), jež ve zvýšení finanční a ekonomické gramotnosti vidí jednak příležitost, jak zvýšit ochranu spotřebitele na (finančních) trzích, a jednak možnost, jak poskytnout více informací o hospodářské politice, kterou provádějí. Do těchto aktivit se zapojila i akademická a odborná obec (Česká společnost ekonomická) či jednotlivé soukromé firmy a instituce.

Potřeba finanční a ekonomické gramotnosti je v dnešním světě více než zřejmá. K čemu je totiž účastníkům nejrůznějších trhů to, že mají k dispozici nepřeberné množství informací, pokud se v nich neumějí orientovat a nejsou schopni si je zasadit do vzájemných souvislostí. Bylo by pošetilé očekávat, že finanční vzdělávání přinese méně potíží na finančním trhu nebo odvrátí krize finančního systému. Mnoho empirických studií však prokázalo, že finanční vzdělávání (tedy nabytí určité finanční gramotnosti) má nemalý pozitivní dopad na rozhodování jedinců v jejich dalším životě, a tím i na ekonomiku a společnost jako celek. Existuje například těsná souvislost mezi finanční gramotností a adekvátním nakládáním s vlastními příjmy či rozhodováním o finančním zajištění na stáří (finančně gramotní se na stáří lépe zajišťují). Výzkum například potvrdil u studentů středních škol v USA i to, že pokud se během střední školy setkali s finančním vzděláváním, vytvářeli v dospělém životě vyšší úspory i vyšší čisté bohatství (jmění) než zbytek obyvatelstva.1 Další studie také tvrdí, že „finanční gramotnost může mít dopad nad rámec finančního rozhodování jednotlivce – například v akumulaci bohatství, účasti na trhu s cennými papíry, na to, zda mít běžný účet ...".2 Na druhou stranu rovněž platí, že mnohé ekonomické veličiny a procesy mají zpětně významný dopad na finanční rozhodování jednotlivce.

Je pravdou, že bez přijatelné definice finanční gramotnosti nemůžeme uplatnit systematický přístup k výuce. Finanční vzdělávání však nelze uchopit samostatně bez souvislostí. Není totiž ani samostatnou vědní disciplínou, ani dostačujícím nástrojem k pochopení ekonomických a finančních jevů kolem nás. Mnohé nynější aktivity však jdou právě opačným směrem – přistupují k finanční gramotnosti velmi úzce, vytrhávají ji z kontextu gramotnosti ekonomické. Při výuce se ale nelze omezit na tvrzení, že finanční gramotnost je pouhým „managementem peněz" bez vztahu k základním ekonomickým principům či dokonce, že jejím výsledkem by mělo být, jak lépe porozumět jednotlivým finančním produktům. Například agentura STEM při svém dotazníkovém šetření z roku 2007 pracovala implicitně (a nesprávně) s definicí, že finanční gramotnost je „schopnost porozumět finančním produktům a osobním financím". Obdobně finanční gramotnost vidí i některé zahraniční instituce. Například australský regulátor na trhu finančních služeb ASIC (Australian Securities and Investments Commission) či britský National Foundation for Education Research definují finanční gramotnost jako „schopnost činit informovaná a efektivní rozhodnutí s ohledem na užití a management peněz."3 Portál www.financnivzdelavani.cz zahrnuje pod finančním vzděláváním okruhy, které vesměs kopírují povahu institucí, které se na tomto serveru podílejí: bankovnictví, finanční zprostředkování, investování a kapitálový trh, kartové produkty, leasing, penzijní připojištění a pojišťovnictví. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)4 chápe finanční vzdělávání „jako proces, prostřednictvím kterého účastník na finančním trhu (spotřebitel či investor) lépe porozumí finančním produktům a konceptům, a pomocí získaných informací, pokynů či objektivních rad rozvíjí své schopnosti a důvěru k tomu, aby si více uvědomoval finanční rizika a příležitosti, aby činil informovaná rozhodnutí, aby věděl, kde hledat pomoc a podnikal další efektivní kroky k tomu, aby zlepšoval svůj finanční blahobyt." Takto úzce, bez vztahu ke gramotnosti ekonomické finanční vzdělávání chápat nelze.

Správně na tuto skutečnost upozorňuje například ČNB, která tvrdí, že ve finančním vzdělávání jde rovněž „o základní principy fungování tržní ekonomiky, o nichž by měl mít každý vzdělaný občan alespoň základní povědomí."5 Je si toho vědomo i Ministerstvo financí, které v expertní skupině složené ze zástupců dalších institucí vypracovalo poměrně širokou a komplexní definici finanční gramotnosti6, která navíc poskytuje dobrý rámec pro orientaci učitele pro potřeby výuky.

Neméně důležité, než všeobjímající výčtové usazení pojmu finančního vzdělávání, je jeho zasazení do širšího spektra ekonomického rozhodování a ekonomických vztahů. Ačkoli na první pohled tento postup nevypadá jako nutný, zkusme přístup obrátit. Pokud se v úvodních hodinách ekonomie zeptáte žáků, co si pod pojmem ekonomie představí či jaký pojem se jim jako první vybaví, v drtivé většině řeknou peníze. Ekonomie však pokrývá širší spektrum rozhodování, než je jen alokace peněz. Dosáhnout a zvýšit finanční gramotnost vyžaduje znalost základních ekonomických pravidel a jejich implikací pro osobní finance. Při výuce mající za cíl dosažení určitého stupně finanční gramotnosti lze totiž zákonitě očekávat dotaz žáků, proč některé investice jsou výhodnější a jiné nikoli, v jaké měně je dobré držet své úspory, proč se mění kurz měny, odkud pocházejí peníze, proč je nyní ekonomická recese, zda na ni reagují odpovědné instituce správně a jak by měl reagovat běžný člověk nejen s ohledem na své osobní finance.

Mezi základní principy, se kterými by se měl žák střední školy (gymnázia) seznámit v souvislosti s finančním vzděláváním lze zařadit:

  • Princip racionálního ekonomického chování – tedy použití přírůstkových neboli mezních veličin při racionálním rozhodování jedince (toto chování, jak jej chápe ekonomie, je nepostradatelnou součástí všech trhů, včetně finančních).
  • Koncept obětované příležitosti, který je postaven na předpokladu, že všechny volby mají své náklady – pokud je uskutečněno určité rozhodnutí, vždy k němu existuje alternativa. Tato neuskutečněná varianta představuje obětovanou příležitost. (Nákladem obětované příležitosti úspor tak může být například koupě nového auta nebo dovolené apod.).
  • Porovnání nákladů a výnosů se uplatní například při rozhodování (s ohledem na výše uvedený koncept obětované příležitosti) o investicích a jejich financování, jakou variantu investování zvolit a zda ji financovat cizím kapitálem či ji provést s vlastními prostředky apod. Mnoho takovýchto investičních rozhodnutí se po započtení všech nákladů (explicitních i implicitních – tedy nákladů obětované příležitosti) nemusí jevit racionálně, ačkoli se tak zdálo na první pohled.
  • Koncept nabídky a poptávky a úloha cen v ekonomice lze využít v osobních financích každý den – například při debatách, proč ceny bydlení jsou v Praze daleko vyšší než v jiných částech republiky, proč jsou v některých profesích vypláceny vyšší příjmy, mechanismus spekulací atd. Jde zejména o vysvětlení klesající, resp. rostoucí, poptávkové, resp. nabídkové, křivky, pohyb křivek a po křivce, proces utváření rovnovážné ceny.
  • Problematika diskontování – jde o zásadní přístup při veškerých úvahách o vztahu současnosti a budoucnosti. Ve vztahu k finanční gramotnosti jde zejména o klíčový prvek při investičním rozhodování.
  • Odlišení pojmů peníze, kapitál, investice, úspory, aktiva (ačkoli jsou tyto pojmy velmi často směšovány, nepředstavují totéž) a význam transakční nákladů (zejména s ohledem na vysvětlení překážek působení tzv. zákona jedné ceny).
  • Orientace v dopadech makroekonomického prostředí na osobní finanční rozhodování: zejména je třeba věnovat pozornost dopadu inflace, změny úrokových sazeb, měnového kurzu, hospodářsko-politických opatření měnové, fiskální a rozpočtové politiky – jak inflace ovlivní úspory jednotlivce, jeho postavení dlužníka/věřitele, proč má ekonomické kolísání nerovnoměrný dopad na různé typy aktiv, jak může národní banka ovlivnit náklady pořízení bydlení či jiných aktiv a mnoho dalších.

Bez ohledu na šíři těchto témat by se nemělo jednat o „biflování" pojmů, teorií či aplikaci složitých grafů. Hlavním cílem výuky ekonomie na středoškolském stupni je naučit se ekonomickému způsobu myšlení, ekonomické logice, kterou by studenti mohli aplikovat na celou řadu problémů, se kterými se individuálně setkávají a které denně řeší.  Mnoho materiálů zabývajících se finanční gramotností není v souladu s těmito základními ekonomickými principy. Zajímavé postřehy o aplikaci ekonomických principů do finančního vzdělávání (respektive oblasti osobních financí) shrnuje třeba americký profesor Zvi Bodie7. Ten shledává jako základní ekonomické principy ve vztahu k finančnímu vzdělávání (resp. osobním financím) těchto sedm okruhů: rozpočtování (tedy vytvoření určitého finančního plánu), spoření (tedy odložení současné spotřeby do budoucna), investování (rozhodování o alokaci aktiv), vypůjčování si (tedy přístup k úvěrům), půjčování, pojišťování se (zajištěním možným rizikům a ztrátám), diverzifikace (redukce rizika).

Při debatách o finančním vzdělávání je rovněž nutné zvážit, jakým způsobem výuku začlenit do učebních plánů středních škol (gymnázií), aby se stala plnoprávným a užitečným předmětem pro žáky, ale i učitele. Nabízí se patrně dvě nejjednodušší možnosti – zakomponovat témata do matematiky nebo do společenskovědních předmětů. V zahraničí finanční vzdělávání nejčastěji najdeme právě ve společenskovědní skupině. Ač se zde totiž hojně využívá matematický (statistický) aparát, není matematika cílovým předmětem zájmu, ale „pouze" nástrojem. (Finanční) ekonomie není jen aplikovanou částí matematiky. Jako nejvhodnější i s ohledem na výše uvedené skutečnosti se jeví začlenění finanční gramotnosti do předmětů ekonomie (principů ekonomického myšlení) jako samostatného předmětu, přinejmenším samostatného bloku v rámci společenskovědního základu. Zásadní problém představuje úroveň učebních pomůcek (učebnice, pracovní sešity, materiály k četbě, příklady dobré praxe, atp.) pro výuku ekonomie a přípravu její výuky na středních školách (respektive gymnázií, ale i obchodních akademií). Domnívám se, že pokud neexistují dostatečně kvalitní pomůcky a učitelé si nejsou jisti, jak a co mají učit, tak raději ekonomii ani neučí. Vybudování komplexního konceptu výuky ekonomie ve středních školách je tedy klíčovou záležitostí. Učitel je stěžejní subjekt s ohledem na to, co a jak se bude učit. Je proto třeba podpořit ekonomické vzdělání graduovaných učitelů společenských věd obecně (ti jsou nejčastějšími vyučujícími ekonomických předmětů v gymnáziích). Zde se vytváří prostor zvláště pro ekonomické fakulty vysokých škol (zejména Vysoké školy ekonomické v Praze, Univerzity Karlovy v Praze, Masarykovy univerzita, Vysoké školy báňské –Technické univerzity) a ekonomickou obec obecně (Českou společnost ekonomickou).

Porozumění ekonomii též lépe umožní rozvést schopnost pochopit osobní finance. Ekonomická gramotnost by měla být zakomponována do středoškolského vzdělávání prostřednictvím výuky základů ekonomie (principů, jak ekonomicky uvažovat). Skutečná finanční gramotnost se neobejde bez základních znalostí ekonomie. Určitě je ekonomická a finanční gramotnost velkou a naléhavou výzvou (dle Rámcových vzdělávacích programů od září tohoto roku dokonce povinností) nejen pro střední školy, ale i jejich učitele a samotné žáky.

Autor článku působí na Vysoké škole ekonomické v Praze a Prvním obnoveném reálném gymnáziu.


 

Literatura a použité zdroje

[1] – BERNHEIM, D. Education and Savings: The long-term Effect of High School Financial Curriculum Mandates, Journal of Public Economics, č. 85. 2001. ISBN str. 435-65.
[2] – LUSARDI, A. The Importance of Financial Literacy, NBER Reporter: Research Summary, č. 2. 2009.
[3] – ASIC Discussion Paper: Financial Literacy in Schools, June. 2003. ISBN str. 7.
[4] – OECD: Improving Financial Literacy: Analysis of Issues and Policies. 2005. ISBN str. 26.
[5] – ČNB: Finanční gramotnost, (citace ze dne 1. 9. 2009), dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/spotrebitel/financni_gramotnost.html .
[6] – MŠMT: Systém budování finanční gramotnosti na základních a středních školách [online]. 9. 1. 2008 [cit. 20-11-2009]. Dostupné z www: .
[7] – BODIE, Z. A Note on Economic Principles and Financial Literacy, Policy Brief, č. 07, Networks Financial Institute, April . 2006.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ing. Martin Slaný

Hodnocení od uživatelů

Jana Kneřová
18. 10. 2009, 11:21
Dobrý den,
ráda bych se zmínila o tom, že v diskuzích bylo otevřeno téma finanční gramotnosti v základním, gymnaziálním i odborném vzdělávání. Kolegové přinášejí zajímavé tipy na kurzy a doporučují literaturu.
Michal Skořepa
21. 10. 2009, 11:11
Dobrý den,
tezi, za kterou ve svém příspěvku bojuje Ing. Slaný, bych rád plně podpořil. Na seminářích finanční gramotnosti, které pořádáme pro učitele (viz www.cnb.cz/fina…amotnost ) vždy zdůrazňujeme, že finanční trh je vlastně jen jedním typem obecnějšího ekonomického konceptu "trh" a že nejdůležitějším výstupem z ekonomických/finančních partií Výchovy k občanství a podobných předmětů není ani tak znalost konkrétních pojmů nebo čísel (to jsou věci v čase proměnlivé), nýbrž hlavně osvojení si zásad správného ekonomického uvažování - tyto zásady platily a budou platit pořád, a to ve finanční sféře i jinde v ekonomice. Doufejme tedy, že díky nynějšímu zájmu o finanční gramotnost pronikne do škol i výuka ekonomických témat. Právě touto logikou jsme byli ostatně vedeni při volbě názvu a struktury pracovních sešitů "Finanční a ekonomická gramotnost".
Hezký den přeje
M. Skořepa

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Finanční gramotnost