Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > OČMU pro střední školy – předcházení vzniku...

OČMU pro střední školy – předcházení vzniku požárů

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Od zavedení nových kurikulárních dokumentů se problematika Ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí (OČMU) stala nedílnou součástí vzdělávání od mateřských až po střední školy. V roce 2013 v rámci revize rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání navíc došlo k větší specifikaci a rozšíření této problematiky. Hasičský záchranný sbor ČR jako odborný garant si velice dobře uvědomuje náročnost koncepční přípravy na výuku a snaží se v maximální možné míře podporovat vyučující v jejich náročné práci.

Předcházení vzniku požárů

V rámci pravidelného cyklu článků věnovaných problematice ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí pro střední školy přinášíme deváté téma zaměřené na požární prevenci, které mohou učitelé využít jako vhodnou doplňkovou pomůcku při přípravě a realizaci výuky.

V předcházejících článcích našeho cyklu jsme probrali volání na tísňové linky, povinnosti fyzických osob z pohledu zákona o požární ochraně, rozpoznání požáru a jeho nejčastější příčiny, hašení požáru, typy hasicích přístrojů, použití hydrantů a improvizované hasební prostředky. Dnes se zaměříme na detektory kouře a nebezpečných plynů a další protipožární vybavení. 

Požár je nežádoucí jev, při kterém dochází k nevratným změnám na majetku, k poškození zdraví, či úmrtí. Před požáry nás mohou chránit preventivní opatření, která lze specifikovat jako organizační a technická.

Organizačními preventivními opatřeními lze předejít požárům, způsobených především lidskou nedbalostí či neznalostí – ponechání hořící svíčky bez dozoru, zapomenutí na vařící se jídlo na sporáku, neuhašení nedopalku cigarety, opomenutí bezpečnosti při svařování či jiných pracích s otevřeným ohněm, neprovedení pravidelného čistění spalinové cesty u kamen, krbů a kotlů, užívání vadných elektrospotřebičů či zásuvek atd.

Vzhledem k tomu, že člověk je tvor omylný, bylo vytvořeno k předcházení vzniku požárů několik druhů technických opatření. Jedná se například o instalací různých zařízení, která jsou schopná svým provozem včasně detekovat vznikající požár. Dle typu zařízení pak i stanovit prostor jeho vzniku (sekci, úsek, místnost, čidlo) a tuto informaci předat majiteli objektu, ostraze, či přímo Hasičskému záchrannému sboru. Dále v kombinaci s dalším zařízením může tento bezpečnostní systém zahájit v určité formě hašení vzniklého požáru a případně řízené odvětrání objektu.

U domácností, což je kategorie, kde dle statistik dochází k největšímu počtu požárů, je třeba vyzdvihnout důležitost instalace autonomního detektoru kouře (tzv. hlásiče požáru), který stále v ČR nepatří mezi standartní vybavení bytů a domů. Jedná se o jednoduchý přístroj, který včas detekuje vznikající požár a vyvolá poplach. Přístroj je napájen baterií, jejíž životnost může být až deset let. Čidlo hlásiče dokáže požár (resp. kouř z požáru) včas detekovat a silným akustickým signálem na něj upozorní uživatele domácnosti. Umožní tím nebezpečí zlikvidovat již v zárodku či ohrožený prostor včas opustit a přivolat hasiče.

Ze zkušeností záchranářů plyne, že právě včasné zjištění požáru je rozhodující pro záchranu lidských životů, a hlásiče požáru tak výrazně zvyšují šance na přežití. Nebezpečí hrozí např. v noci, kdy lidé spí a požár včas nezjistí. Tři ze čtyř obětí požárů neuhoří, ale zemřou kvůli nadýchání se toxických zplodin hoření. Kouř je rychlejší a tišší než oheň a i malý požár dokáže po pár minutách zaplnit byt vysoce toxickými zplodinami, které při několika vdechnutích způsobí bezvědomí a následně smrt člověka. Včasné varování nás může zachránit!

Nákup autonomního hlásiče požáru se důrazně doporučuje realizovat u specializovaného prodejce, který uživateli poradí s jeho instalací. Výrobek musí odpovídat platným normám a mít označení „CE“ (značka garantuje, že výrobek odpovídá evropským harmonizovaným normám). Je také možné vzájemně propojit několik hlásičů s tím, že v případě výstražné reakce jednoho, jsou zapnuty i hlásiče ostatní (např. čidlo reagující na kouř v garáži spustí čidlo i v ložnici). V porovnání s hodnotou věcí v domácnosti, o které může osoby případný požár připravit a cenou lidského života, je částka za pořízení hlásiče zanedbatelná.

Samotná instalace hlásiče je rychlá a jednoduchá. Stačí k tomu hmoždinky a běžné nářadí, při instalaci se postupuje vždy podle návodu výrobce. 

Vhodné umístění:

  • v ideálním případě ve všech obytných místnostech bytu/domu
  • v případě montáže jednoho hlásiče v bytě zvolíme místo v jeho centrální části, např. v chodbě kam ústí jednotlivé místnosti
  • v místnosti vždy doprostřed stropu (dle doporučení min. ve vzdálenosti 60 cm od stěny a ve výšce max. 6 m od podlahy)
  • v bytových domech, ubytovnách apod. i ve společných prostorech každého podlaží domu
  • v místech s vyšším rizikem vzniku požáru (garáže, dílny)

Nevhodné umístění:

  • prašné a velmi vlhké prostory
  • blízkost ventilátorů, tepelných zdrojů, svítidel nebo jiných zdrojů tepla
  • vrcholy půdních prostorů střech tvaru písmene „A“
  • prostory s vysokou koncentrací cigaretového kouře, výparů barev, rozpouštědel a výfukových plynů

Autor díla: Asociace Záchranný kruh

 

NEZNALOST ZÁKONA NEOMLOUVÁ: povinnost mít nainstalovaný autonomní hlásič požáru je zakotvena v naší legislativě (vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb). Na základě této vyhlášky jimi musí být domácnosti ve všech nových i zrekonstruovaných objektech po 1. 7. 2008 vybaveny v souladu s projektovou dokumentací stavby a rodinné domy pak dále minimálně jedním přenosným hasicím přístrojem. Tento požadavek se netýká staveb realizovaných před účinností této vyhlášky, avšak doporučuje se instalace i v těchto domácnostech.

Jak hlásič kontrolovat?

V návodu výrobce by mělo být uvedeno, jakým způsobem a jak často se má hlásič kontrolovat. Na rozdíl od hasicího přístroje kontrolu nemusí provádět vyškolená osoba, ale sám uživatel – např. jednou měsíčně prostým stisknutím kontrolního tlačítka (čímž se kontrolně spustí alarm). Jinak postačí jednou za čas v hlásiči vyměnit baterie, přičemž akustický signál (popř. blikající kontrolka) uživatele upozorní, kdy baterie dochází. Hlásič s vybitou baterií je jako hasicí přístroj bez náplně.

Druhým důležitým technickým opatřením vhodným pro domácnosti je detektor plynů. Podstatné je si uvědomit, jaké nebezpečí hrozí v souvislosti s instalovaným plynovým zařízením v domácnosti a druhem plynu, které zařízení spotřebovává nebo při špatné funkci může zařízení produkovat. Při nedokonaném hoření například v plynovém průtokovém ohřívači vody vzniká jedovatý oxid uhelnatý, zpravidla u ohřívače ve špatném technickém stavu. Při používání plynového ohřívače je důležité dostatečné větrání místnosti, kde je ohřívač umístěný.

Před otravou plynem nás může varovat instalovaný detektor. Již v případě velmi nízkých koncentrací nebezpečných plynů jsou osoby upozorněny na jejich přítomnost pomocí zvukového a optického alarmu. Detektor se vždy umisťuje na stěnu v blízkosti zařízení. Neměl by se montovat v blízkosti překážek bránících přirozené cirkulaci vzduchu, v místech s nedostatkem kyslíku a v místech, kde by činnost detektoru mohla být přímo ovlivňována různými výpary (např. bezprostředně nad sporákem v kuchyni). Funkčnost detektoru může nepříznivě ovlivnit také výrazné proudění vzduchu v jeho okolí (ventilátor, digestoř).

V případě plynového sporáku se doporučuje umístit detektor do vzdálenosti 1,5 m od spotřebiče. Tato vzdálenost je doporučena z důvodu zamezení spuštění alarmu při krátkodobém úniku plynu, např. při zapalování sporáku. Pro plyny těžší než vzduch (propan-butan) se detektor umisťuje přibližně 10 cm nad podlahu. V případě plynů lehčích než vzduch (oxid uhelnatý a metan) se detektor umisťuje cca 30 cm pod strop. Instalace se provádí vždy v souladu s pokyny výrobce. Detektory je možno umístit do všech obytných místností domácnosti. Dalšími výhodami jsou nízké náklady na provoz a malé rozměry zařízení, jednoduchá manipulace, dlouhá životnost a poskytovaná záruka.

Znázornění instalace detektorů u plynových zařízení

Zdroj: ČAHD – Hlásiče požárů a nebezpečných plynů

V případě, že dojde k úniku nebezpečného plynu, je třeba:

  • zachovat klid a rozvahu
  • vyhledat zdroj, odkud plyn uniká a uzavřít jeho přívod (případně přívod do domu)
  • místnosti ihned řádně vyvětrat
  • v zasažené místnosti a jejím okolí nepoužívat otevřený oheň ani jiné iniciátory výbuchu (např. vypínače, mobilní telefony, spotřebiče a elektrické přístroje)
  • únik plynu oznámit na tísňovou linku hasičů 150 nebo na tísňovou linku 112
  • v případě podezření na otravu plynem vynést zasaženou osobu na čerstvý vzduch, v případě, že to není možné, větrat místnost, kde se osoba nachází
  • zavolat zdravotnickou záchrannou službu na tísňovou linku 155
  • zasaženého udržovat v klidu a teple, sledovat stav dýchání a vědomí, při zástavě dechu a srdeční činnosti okamžitě zahájit resuscitaci

Dalším technickým opatřením používaným často ve větších prostorách je elektrická požární signalizace. Je to ucelený systém hlásičů požárů, které jsou vzájemně propojené do smyček a svedené do centrální ústředny. Napájení je provedeno centrálně z elektrické sítě a zpravidla bývá zdroj ještě zálohovaný. Tyto systémy se užívají pro rozlehlé prostory výrobních, skladovacích hal, historické objekty, muzea, kulturní objekty či nákupní centra nebo hotely. Systém spustí alarm v případě detekce kouře, či kritického nárůstu teploty, upozorní tak na nutnost okamžité evakuace a zároveň přivolá jednotku požární ochrany.

Navazující požárně bezpečnostní zařízení – stabilní hasicí zařízení umožní zahájit hašení požárem zasaženého prostoru. Jedná se o různé provedení, které většinou používá jako hasební látku vodu či vodní mlhu. Hlavice hasicích zařízení jsou umístěny na stropech místností a jsou napojeny na zdroj hasební látky. Zařízení se spustí jen ve chvíli, kdy stoupající horký vzduch z ohně způsobí prasknutí bezpečnostní krytky hasicí hlavice. Nastavený systém je proto garantem toho, že se voda či vodní mlha spustí jen v místě požáru, nikoliv v celé budově.

V některých provozech (např. u počítačových serverů či jiné citlivé elektroniky) nelze jako hasební látku použít vodu. Zde se využívají další hasební média (např. plyn, prášek, pěna či aerosol).

Instalaci elektrické požární signalizace a stabilního hasicího zařízení řeší vždy odborné firmy. Při provozu těchto zařízení je nutné dbát na provádění pravidelných kontrol a revizí těchto zařízení pro jejich stálou a bezpečnou funkci.

Odkazy na preventivní videa Asociace Záchranný kruh ve spolupráci s HZS Karlovarského kraje a HZS ČR:

Za Vaši zpětnou vazbu budeme velmi rádi. Prosím neváhejte se na nás obrátit, odpovíme na Vaše případné dotazy či připomínky. 

Autoři: kpt. Ing. Michal Mejtský, por. Bc. Zuzana Košťálová, Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje, www.hzscr.cz.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek