Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Poznáváme horniny

Praktický příspěvek
inspirace
Článek se zabývá výukou, ve které žáci poznávají horniny a jejich charakteristické znaky. Žáci se učí horniny nejen poznávat, ale i pozorovat a třídit do 3 hlavních typů podle způsobu vzniku.

Cíl výuky

  • žák se učí rozpoznávat některé lokálně časté horniny
  • žák si zapamatuje hlavní charakteristiky 3 hlavních skupin hornin
  • žák si rozvíjí pozorovací schopnosti

Horniny tvoří hlavní náplň studia geologie. Obklopují nás doslova na každém kroku. Na zemský povrch horniny vystupují v podobě horských štítů a skalních výchozů. Naprostá většina horninové masy tvořící zemskou kůru a zemský plášť je našemu oku skryta. Horniny, jakožto neživá složka naší planety, mají však zcela zásadní vliv na existenci veškerého života. Z toho důvodu by alespoň základní znalosti o kamenech měly být součástí základního vzdělávání. Při výuce o horninách je zcela nezbytné žákům poskytnout příležitost si horniny osahat a prohlédnout, aby žáci mohli horniny porovnat a utřídit podle jistých charakteristických znaků.

Při vyučovací hodině zaměřené na horniny rozhodně není efektivní promítat vybrané horniny pomocí dataprojektoru a k promítaným obrázkům pak doplnit verbální popis. Zcela zásadní je, aby žáci horninu, o které se učí, dostali do ruky a mohli si důkladně prohlédnout její barvu, tvar, uspořádání a velikost zrn či krystalů apod. Při seznamování se s horninami mohou žáci pracovat ve skupinách po 4 – 5 žácích. Účelem výuky o horninách nemusí být ani tak schopnost si zapamatovat konkrétní názvy vybraných hornin pro potřeby určování, ale spíše umět vypozorovat a odvodit skutečnosti, které mohly vést ke vzniku dané horniny v rámci geologického cyklu. Žáci by tedy měli umět přiřadit konkrétní horninu do jedné ze 3 hlavních skupin (horniny vyvřelé, přeměněné a usazené) na základě jistých charakteristických znaků.

V rámci vyučovací hodiny může učitel rozdat do každé skupiny vzorky lokálně častých hornin umístěných v papírové krabici. Učitel potom poskytne žákům čas, aby vzorky roztřídili podle jimi identifikovaných společných znaků do libovolného množství skupin. Když jsou žáci s úvodním tříděním hotovi, učitel jednotlivé skupiny projde a zjistí, na základě jakých klasifikačních kritérií došlo k roztřídění hornin v jednotlivých skupinách. Každá skupina žáků zároveň učiteli zdůvodní, proč se rozhodla pro konkrétní způsob třídění vzorků. Učitel pak s žáky diskutuje o obecném smyslu třídění přírodnin v přírodních vědách a představí žákům 3 hlavní skupiny, do kterých se horniny třídí podle jejich vzniku (vyvřelé, usazené, přeměněné). V dalším kroku je potřeba žáky seznámit s několika důležitými znaky, podle kterých je možné provádět třídění hornin (např. tvar, velikost a vzájemné sepjetí minerálů tvořících horninu).

Následně bude mít každá ze skupin za úkol vzorky podle daných znaků ještě jednou roztřídit. Pro tento účel může být vhodné využít prázdný karton od vajec, do kterého se budou vzorky vkládat. Žáci si mohou z papíru vystřihnout 3 karty, z nichž každá bude obsahovat nadpis v podobě konkrétního druhu hornin podle způsobu vzniku a později určené názvy zkoumaných hornin, které mohou být navíc očíslovány. Tyto karty si žáci posléze nalepí na vnitřní stranu horního víčka kartonu a pak umístí vzorky hornin  tak, aby byly roztříděny v koordinaci s nadpisy na nalepených kartách (např. pískovec u karty s nápisem usazené/sedimentární horniny). Pokud žáci předem znají nebo alespoň předpokládají název horniny, tak ho do karty též mohou napsat. Pokud najdou horninu, u které se domnívají, že je to vápenec, tak mohou společně s učitelem vyzkoušet jeho reakci za použití kyseliny chlorovodíkové.

V závěrečné části hodiny si žáci ověří správnost svého třídění pomocí určovacích klíčů hornin a zároveň si dohledají ty horniny, které se jim nepodařilo pojmenovat. Učitel pak zkontroluje práci všech pracovních skupin a poradí v případě nejasností.

Hlavním cílem takto koncipované hodiny není naučit žáky znát názvy hornin, ale umět horniny pozorovat a na základě vypozorovaného poté třídit podle jistých charakteristických znaků, které jsou pro daný druh horniny typické.

Autor díla: Jakub Holec
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám