Fotografování je činností, které se věnuje velká část dnešní populace – fotoaparát má na svém těle integrovaný téměř každý mobilní telefon, kompakty se svojí cenou staly velice snadno dostupných zbožím a drahé nejsou ani ultrazoomy či zrcadlovky. Téměř každý má doma album či sdílí fotografie prostřednictvím internetu s přáteli a známými. A přestože je tento populární druh umění všude kolem nás, je povědomí o jakékoli teorii fotografování nebo úpravě snímků velmi malé. Drtivá část lidových fotografů se omezuje na otočení snímku, ale po žádných pokročilých úpravách snímků nesáhne.
Podpora práce s multimédii je přitom zakotvena v RVP pro gymnázia a zvládnutí základních úprav by tak mělo být téměř samozřejmou dovedností každého gymnazisty. Navíc je třeba říci, že fotografování je činností výtvarně-uměleckou, a proto spadá i do oblasti výtvarné výchovy. Spojení výtvarné výchovy a ICT je v oblasti fotografie zcela jednoznačné, neboť snímky jsou dnes již téměř výhradně digitální.
V následujícím článku se pokusíme ukázat určité fragmenty toho, co bude pedagog potřebovat, bude-li chtít začlenit výuku fotografování do vzdělávacího procesu. Od základních teoretických informací, přes praktické dovednosti až po software, který by měli být žáci schopni používat. Fotografování je fenoménem dnešní společnosti, lze se v něm poměrně rychle zlepšit a žáky baví. Je to činnost, která je integrální součástí jejich životů, a mohou s ní jednoduše experimentovat. Také to jsou důvody, proč je digitální fotografie tématem atraktivním a pro žáky prakticky přínosným.
Zcela fundamentální otázkou je, jak by měla či mohla výuka fotografování na střední škole vypadat. Mám za to, že by zde měly být přítomny tři základní složky – jednak je to znalost termínů a technických záležitostí ohledně fotografie a ovládání digitálního fotoaparátu. Na tomto místě by mělo být viditelné spojení s fyzikou, aby bylo jasné, co jednotlivé parametry odrážejí. Po této úvodní části by měli žáci být také schopni si vybrat fotoaparát, porovnat jejich parametry a rozhodnout, co pro ně je a co naopak není důležité.
Druhá část je z oblasti spíše výtvarné – zde by mělo zaznít několik informací o problematice kompozice, zlatého řezu atp. Žáci by se v této fázi měli pustit do samostatné tvorby, ve které by měli projít základní žánry – zachycení pohybu, krajiny, portrét či makro snímky. Zde by se měl rozvíjet jejich výtvarný talent v oblasti tvůrčí fotografie a případné pilování stylu.
Osobně bych doporučoval završit tento blok projektem, během kterého žáci na zvolené téma mohou vytvořit soubor fotografií (optimální je 8–12) na zvolené téma. Podle klimatu třídy jej může zvolit učitel nebo žáci sami. K fotografiím musí přiřadit název a doplnit je nějakým úvodním textem či dalšími komentáři. Takto vytvořené dílo je pak možné vystavit na internetu nebo vytisknout a vytvořit tak zajímavou školní výstavu.
Paralelně s výtvarnou částí by měla běžet také část technická. V ní by se měli žáci seznámit s programy, které umožňují základní úpravu snímků – ořez, úprava barev, práce s histogramem, vyvážení bílé, základní efekty a případně další pokročilejší úpravy, jako jsou retuše nebo fotomontáž. Zde již záleží na tom, kolik je k dispozici času a jaké je zaměření pedagoga; může se věnovat tvorbě panoramatických snímků, fotomontážím, kolážím či HDR. Stranou by neměly zůstat ani nástroje na organizaci snímků a řeč by jistě měla přijít také na problematiku publikování obrázků ve webových albech či na jiných službách. Bylo by také dobré zdůraznit, která práva zůstávají uživatelům po nahrání snímků do webového alba.
Poměrně diskutovanou oblastí digitální fotografie je, zda má smysl mluvit vůbec o nějaké teorii. V zásadě platí, že ti nejlepší fotografové se totiž základními poučkami řídí jen velmi málo a své umění prosazují cestou nekonfekčnosti a popíráním zavedených pravidel. Přesto si myslím, že by se žáci měli o elementárních pravidlech a pojmech dozvědět – přinejmenším proto, aby věděli, co opouštějí. Většina z nich pak na těchto pravidlech může založit svoji solidní a kvalitní tvorbu.
V následující části se pokusíme ukázat některé zajímavé zdroje základních informací o teorii digitální fotografie.
Základní zdrojem může být například přehled článků Romana Pihana, který je fotografem, publicistou i lektorem. V přehledu je k dispozici uvedení do problematiky technických omezení, chyb a parametrů fotoaparátu, ale také praktické rady na focení s bleskem, práce se světlem a mnoho dalšího. Články čtenáře systematicky provedou základní technikou fotografie v jednoduchém a přehledném sledu. Lze je poměrně dobře použít při výuce, neboť jsou doprovázeny řadou praktických ukázek, které je možné si vyzkoušet také se žáky.
Server Fotoaparát nabízí celou řadu potřebných informací – od základních krůčků ve fotografování až po úspěšné praktické tvorby. Web je zaměřen poměrně prakticky a svým jazykem i obsahem je vhodný i pro naprosto začínající fotografy, takže také z tohoto zdroje lze dobře čerpat.
Informací je ale samozřejmě mnohem více a je jen na pedagogovi, kterým směrem se vydá. Osobně považuji dva uvedené zdroje pro základní kurz fotografování za zcela dostačující. Zajímavý je také projekt WonderHowTo nabízející velké množství videonávodů, které jsou orientovány zcela prakticky a žákům krok za krokem ukáží, jak mají při focení postupovat. Lze pomocí něj poměrně jednoduše omezit množství teoretických informací na rozumné minimum. Řadu podobných návodů je možné nalézt také na YouTube (například Jak fotit dobré portréty).
Řadu dalších užitečných odkazů na zdroje naleznete v článku Naučte se fotit online od Michala Černého.
V třetí části článku se pokusíme upozornit na programy, které je možné bezplatně ve školním prostředí pro práci s fotografiemi využít. Nejde o nějaký kompletní soupis jako spíše o seznam programů, které spolu vytvoří poměrně účinnou sadu pro editaci a správu fotografií.
Pokud jde o bitmapový editor, tak lze těžko začít jiným programem nežli GIMP. Ten nabízí kompletní možnosti editace snímků, včetně pokročilých nastavení výběrů, retuší, rozmazávání nebo bohaté sady efektů. Samozřejmostí je velice slušná práce s vrstvami. Výhodou také je, že je program plně lokalizován do češtiny.
Pokud chcete žákům nabídnout možnost pracovat s programem, který je používán pro komplexní editaci snímků, jejich úpravu, ale také k tvorbě jednoduchých banerů a animací, je GIMP relativně dobrou volbou. Jistě je v praxi používanější mezi fotografy Photoshop, ale pro amatérské nasazení GIMP bohatě dostačuje. Potěšitelné také je, že po letech stagnace se opět rozběhl jeho vývoj.
Jako jednodušší náhradu je možné použít editor Pinta či Paint.net.
Darktable je nástroj určený pro profesionální fotografy, pracující pod MAC OS či Linuxem. Jde o plnohodnotnou alternativu k Adobe Lightroom a nabízí základní nástroje pro správu snímků, především však paletu nástrojů pro jejich celkovou úpravu. Přítomná je výborná práce s histogramem, nastavení barev, efekty, vyvážení bílé a mnoho dalšího. V současné době jde o zřejmě nejlepší bezplatný program svého druhu a je příjemné, že se s ním mohou seznámit také žáci. Pokud ale máte ve škole pouze Windows, budete muset sáhnout po Zoner Photo Studio.
 |
|
Darktable |
 |
|
Darktable |
Jeden z nejznámějších nástrojů na organizaci a základní editaci fotografií je Zoner Photo Studio, jehož bezplatná verze je bohužel jen v angličtině. Nabízí velice dobré funkce pro jejich správu, porovnávání nebo také pro publikaci. Podporuje RAW či HDR, nabízí podporu geolokace a mnoho dalšího.
Co se týče základních úprav, správy snímků nebo možnosti publikace, patří rozhodně k těm nejlepším. Jelikož je zadarmo pod Windows, tak by tento produkt české firmy neměl na školních počítačích, užívající operační systém Microsoftu chybět.
Výborný nástroj na tvorbu panoramatických snímků je vytvořen tak, aby nejen nabídl dobré výsledky, ale také ukazuje, jak se v praxi panoramatické snímky dělají. Je výkonný, kvalitní a bezplatný. Navíc je dostupný pro Linux, MAC OS i Windows. Tím, že Hugin ukazuje, jak se hledají shodné body, může navíc sloužit jako dobrá ilustrace digitálního zpracování obrazu.
 |
|
Hugin |
IrfanView je jednoduchým prohlížečem snímků, který nabízí rychlé a jednoduché základní úpravy obrázků, jako jsou změna velikosti, ořez a některé další. Jeho výhodou je rychlost, přítomnost velice dobrého dávkového zpracování obrázků i možnost jednoduše generovat slideshow či webové album.
Jak by tedy mohla vypadat softwarová výbava pro práci s fotografiemi?
Pro Linux:
 |
|
digiKam |
Pro Windows:
Je samozřejmé, že si své oblíbence jistě najdou i další programy, jako jsou Google Picasa. Pinta, XnView a mnohé další. Finančně dobře zajištěné školy pak mohou sáhnout po profesionálních programech z dílny Adobe.
Výuka fotografování má smysl hned z několika důvodů. Přirozeně rozvíjí kreativitu a to v oblasti všedního používání. Žáci se mohou naučit ve všedních událostech nacházet neobvyklé úhly pohledu a mohou si vypěstovat vztah pro krásu. Programy, se kterými se seznámí, jsou běžně používané a jsou také užitečné v dalších oblastech, jako jsou například tvorba webových stránek nebo design.
Co se finanční náročnosti na software týče, jsou pořizovací náklady nulové – dostatečné množství programů je k dispozici zdarma. Jedinou finanční překážkou může být fotoaparát, který ale většina žáků v různé podobě vlastní. Samozřejmě je možné mít také několik školních přístrojů, které budou sloužit pro výuku. Taková investice ale bude obvykle vyžadovat přítomnost nějakého investora. Jako rozumným kompromisem mezi možnostmi nastavení, kvalitou a cenou pak mohou být ultrazoomy, které jsou pro školní využití naprosto dostačující.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
