Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Podněty k výuce efektivního učení

Ikona teoreticky

Podněty k výuce efektivního učení

Ikona odbornost
Autor: Bc. Monika Černá
Spoluautor: RNDr. Michal Černý
Anotace: V českém vzdělávacím systému je poměrně velký prostor ve výuce věnovaný předávání vědomostí, znalostí a informací. Naopak malý prostor je věnován rozvoji kreativního myšlení nebo samotnému procesu učení. Přitom právě zvládnutí těchto dovedností je pro studijní výsledky žáků i jejich budoucí uplatnění zcela klíčové.
Téma příspěvku:Didaktika

Je s podivem, že naše současné školství je založené téměř výhradně na předávání informací. Dobrým žákem je ten, který disponuje dostatečně velkou sumou vědomostí a dovedností. Bohužel mezi nimi (zatím) není schopnost se efektivně učit. Ostatně výchova k tomu, jakým způsobem se učit, je u nás relativně malá.

Téměř veškeré vědomosti, které žáci načerpají v hodinách odborných předmětů – ať již jde o fyziku, chemii nebo dějepis, rychle zapomenou. Vede je k tomu systém zkoušení. Musí se poměrně dobře připravit na písemku a pak mají pocit, že své myšlenkové kapacity musí uvolnit ve prospěch nějakého dalšího předmětu. Tímto způsobem jimi „proteče“ obrovské množství informací, které ale často nezanechají vážnějších stop v jejich celkové intelektuální výbavě.

Podobně jako se u nás zatím stále příliš nemluví o tom, jak by se měli žáci učit, je jen velmi malý prostor věnován rozvoji kreativního myšlení studentů. Jistě ne každý člověk je obdařen velkou dávkou kreativity, ale rozvíjet ji může každý. Stejně bychom mohli hovořit o tom, že již na základních školách chybí moderní cvičení na paměť nebo rychloučení. Problém s tím, že studenti opouštějí školy s často zcela nezdravými návyky, jak myslet, učit se nebo používat paměť, je poměrně značný a osobně jej považuji snad za ještě závažnější než nekončící diskuse o tom, co má či nemá být obsahem nějaké vyučovací jednotky.

K tomu, aby k nějaké zásadnější změně došlo, je třeba několika věcí. Předně učitelů, kteří budou tato témata vnášet do hodin, podporovat kreativní myšlení studentů, jejich paměť, schopnosti se učit, dostatečné komunikace mezi pedagogy na školách a také rodičů. Již téměř klasickou anekdotou ze školního prostředí je situace, kdy na třídních schůzkách přijde rodič za učitelem a ptá se jej, co by mělo jeho dítě zlepšit, aby dosáhlo lepšího prospěchu. A učitel odpoví, že by mělo přidat. To, že je odpověď na stejné intelektuální úrovni, jako kdyby lékař radil nemocným pacientům, aby se uzdravili, není třeba nijak zdůrazňovat. Problém často není v tom, že by se žáci učili málo, ale že se učí špatně a neefektivně. Obvykle je to spojeno také s neschopností vyučujícího látku dobře vysvětlit a žáky motivovat.

V následujícím článku se pokusíme ukázat některé možné metody, jak podpořit a rozvíjet schopnosti studentů se učit a kreativně myslet. Na druhé straně zde předesíláme, že jednoznačná odpověď neexistuje, metod je velké množství a není možné je jednoduše shrnout na několik málo řádků. Proto následující postřehy a náměty mají posloužit spíše jako základní inspirace či odrazový můstek pro další činnost pedagoga, kterému leží na srdci všestranný rozvoj jeho studentů.

Zásady efektivního učení

Efektivním učením se obvykle myslí takový proces, při kterém se toho člověk co nejvíce naučí s vynaložením minimální námahy. Nejde přitom o to, aby student „lelkoval“, ale spíše o získání schopnosti si ve stanoveném čase osvojit přiměřené množství učiva, nejlépe tak, aby ho v paměti uchoval co možná nejdéle. Je ale třeba zdůraznit, že ne každému musí všechny metody vyhovovat.

Práce s chybami. Říká se, že chybami se člověk učí nebo že chybovat je lidské. To, že člověk udělá nějakou chybu, ukazuje na to, že jeho myšlení v určité oblasti nepracuje tak, jak má. Proto je dobré se s chybami naučit pracovat. Žáci by je měli analyzovat, zjistit proč a kde chybovali a jakým způsobem se mělo postupovat správně. Zde je nutné, aby je k této činnosti pedagog systematicky vedl.

Pracovat systematicky. Ukazuje se, že nejlepších výsledků při učení člověk dosahuje, když se věnuje jedné látce, a to vždy stejně dlouhé časové intervaly. Je proto dobré vést žáky k tomu, aby se tímto způsobem naučili sami pracovat – zorganizovat si učení doma tak, aby bylo pravidelné a v rámci jednoho bloku se věnovali jen jednomu tématu.

Pokládání otázek. Jednou z nejefektivnějších metod, jak se učit, je přečíst si text a klást si otázky. Na ty si pak student sám odpovídá. Pokud se naučí dobře otázky pokládat, může si tímto způsobem poměrně jednoduše ověřit, zda vše umí, správně chápe, a přitom si celou látku zopakuje. Je to mnohem lepší způsob, než číst celý text několikrát stále dokola.

Třídění látky. Pro dobrý proces učení je dobré si látku roztřídit. Nejde přitom jen o stanovení pořadí, co se bude učit dříve a co později, ale také o práci s již naučenou látkou. Pokud se student naučí své znalosti třídit a zasazovat do širšího kontextu, mnohem déle si je uchová v paměti a lépe je pochopí.

Doplňování energie. Téměř každý má zkušenost s tím, jak je učení namáhavé a vysilující. Ukazuje se, že učit se ve chvílích, kdy je člověk unavený, nemá příliš velký význam. Je třeba si odpočinout, dělat pravidelné pěti až desetiminutové přestávky, dostatečně jíst a občas si během učení zacvičit. Dojde při tom k okysličení krve, což má velmi pozitivní vliv na duševní schopnosti.

Odpočinek. Mnoho autorů upozorňuje na to, že správný způsob odpočinku a relaxace vede k lepším studijním výsledkům. Doporučována jsou dechová cvičení, snění nebo třeba jóga. Zde ale zřejmě velmi záleží na založení konkrétního studenta, co mu bude vyhovovat více – zda varhanní koncert, běh v parku nebo cvičení jógy.

(zpracováno podle [1])

Rozvoj některých psychických procesů jako jeden z důležitých předpokladů efektivního učení

Učení není jednoduchým procesem a na jeho činnosti se podílí řada dílčích schopností studentů, což je třeba mít také na paměti. Pokud se naučí studenti s těmito psychologickými procesy efektivně pracovat a zdokonalovat je, pozitivně se to odrazí na jejich schopnosti učit se. Jde především o následující oblasti [2]:

Vnímání je možné chápat jako soubor senzorických podnětů, které mozek určitým způsobem zpracuje. Například da Vinci považoval právě tuto schopnost za jednu z klíčových. Přirozenými nástroji na trénink těchto procesů je činnost ve výtvarné výchově.

Představa je názorný obraz předmětů v našem vědomí. Velmi úzce souvisí s fantazií a je mimořádně důležitá pro kreativní myšlení.

Tvořivost je činností, která produkuje nové výtvory či objevy. Může jít jak o tvořivost založenou na čistě intelektuálních schopnostech, tak také spojenou s motorickou činností.

Myšlení je spojené se schopností abstrakce a vytváření soudů. Ať již syntetických nebo analytických.

Paměť je spojená se schopností člověka uchovávat představy, myšlenky a další emocionální i kognitivní podněty v delším časovém úseku.

Je zřejmé, že řadu těchto procesů není možné rozvíjet izolovaně, ale že spolu velice úzce souvisí. V jejich rozvoji hraje důležitou roli výtvarná výchova, ale nejen ona. Existuje řada her na jejich rozvoj (např. Kimovy hry) a jejich zapojení do výuky by mělo probíhat již od předškolního vzdělávání. Je pochopitelné, že s věkem studentů se budou měnit také jejich formy. V oblasti gymnaziálního vzdělávání je tradičně důraz kladen na paměť, myšlení a částečně na tvořivost. Je zřejmé, že jednotlivé složky nelze od sebe uměle oddělovat – bez paměti nelze myslet ani tvořit, avšak samotná paměť je jen mrtvým a zbytečným nástrojem, neboť by ji snadno mohl nahradit počítač atp. Měli by tedy společně růst, jako prsty na ruce.

Na tomto místě upozorníme na dvě zajímavé metody, které mohou v učení výrazným způsobem pomoci. Jde o flashcards a myšlenkové mapy.

Flashcards

Téměř každý zřejmě zná metodu učení pomocí papírových kartiček, které se často používají pro studium cizích jazyků. Na jedné straně je heslo česky a na druhé anglicky. Žák postupně prochází kartičky, a tak jak se učí slovíčka, se balíček postupně ztenčuje. Ty, co mu nejdou, v něm zůstávají, ty, které již zvládl, přemístí mimo balíček. Jde o relativně efektivní způsob učení, který umožňuje kartičky nosit všude s sebou a učením vyplňovat dlouhé chvíle.

K těmto papírovým kartičkám, které mají za cíl lepší práci s pamětí, přibyly v nedávné době tzv. flashcards, které představují jejich analogii v digitální podobě. Tím se podstatně rozšiřují jejich možnosti – nemusí obsahovat jen slova, ale třeba celé věty, videa, obrázky atp. Žáci se mohou učit jak na počítačích, tak také na mobilních telefonech, a tím, že se jedná o interaktivní multimediální způsob učení, se zvyšuje také jeho atraktivita. Pokud se učí prostřednictvím mobilního telefonu, nemusí na kartičky nijak speciálně myslet a mohou je mít stále po ruce.

Současně se snižuje čas potřebný na jejich tvorbu. Může je distribuovat učitel nebo je mohou vyrábět žáci společně a následně je spojit do jediného balíku. Velkou výhodou jsou také optimalizované algoritmy, které umí nastavit ideální pořadí jednotlivých kartiček, periodu jejich opakování atp. To vše činní učící proces efektivnějším. A jaké programy lze pro tuto činnost použít?

Anki

Poměrně jednoduchou, a přitom výkonnou aplikací je Anki. Funguje pod většinou operačních systémů a je dostupná také pro Android. Velkou výhodou může být obrovská databáze již hotových projektů, které je možné stáhnout a hned začít používat. Aplikace nabízí zajímavé statistiky studia nebo možnost přesně si nadefinovat denní plán, což je pro efektivitu učení velice důležité. Editor databázových záznamů nabízí bohaté možnosti – kromě prostého textu můžete vložit také vzorec, LaTeX kód, nahrát zvuk nebo editovat HTML. Pokud hledáte opravdu robustní a kvalitní nástroj na práci s flashcards, pak lze Anki jen doporučit.

Anki
Obrázek: Anki

Pauker

Podstatně jednodušším nástrojem je Pauker, který je vytvořený v Javě a existuje jeho verze i pro Java ME, takže jej mohou využívat i majitelé méně chytrých telefonů. Oproti Anki je vše jednodušší a prostší. Během studia jsou pak žáci neustále informováni o svých statistikách a motivováni k další práci.

Myšlenkové mapy

Jedním z nejznámějších nástrojů na podporu učení, rozvoje paměti, myšlení a kreativity jsou myšlenkové mapy. Podle jejich propagátora Tonyho Buzana[3] vedou k tomu, že se žáci naučí identifikovat klíčové pojmy, zasadit je do kontextu a vybudovat mezi nimi vztahy. Při tvorbě myšlenkové mapy tak dochází k pochopení problému a tím, že žáci chápou vztahy mezi pojmy, mohou si je také lépe zapamatovat. Jak sami pracují s problémem a musejí jej formulovat do myšlenkové mapy, navíc rozvíjejí své kreativní myšlení, neboť dávají prostor pro své nápady v kontextu celého problému.

Práce s myšlenkovými mapami ve výuce může být velice pestrá, což ostatně také dokumentuje skutečnost, kolik prostoru dostávají na tomto portálu. Je ale třeba říci, že nezanedbatelné možnosti nabízejí také další podobné koncepce, jako jsou kontextuální mapy nebo flowchart.

Závěrem

Myslím, že je zřejmé, že jednou z největších změn, kterými bude muset školství projít, bude změna způsobu výuky, která bude muset jít více do hloubky a méně do šíře. Je evidentní, že bez dostatečných znalostí a vědomostí není možné naučit žáky efektivně myslet, být kreativními, vzdělanými a kultivovanými lidmi. Stejně tak to z nich neučiní ani prosté předávání vědomostí. Schopnost učit se efektivně a s radostí by měla být jednou z deviz, kterou si studenti ze všech stupňů škol bezpodmínečně odnesou.

Jistě to nezajistí jen znalost pravidel nebo používání některých metod učení, které byly v článku zmíněny. Je třeba citlivý přístup pedagoga, který dokáže studenty motivovat, vzdělávat a pomáhat jim s učením. Člověk využívá jen velmi malou část své mozkové kapacity a nové poznatky z psychologie i pedagogiky to mohou pomoci alespoň částečně změnit.

Citace a použitá literatura:
[1] - BRENNAN, Herbie. Ach, ta paměť – aneb jak se efektivně učit. 2. vydání. Praha : Amulet, 2000. 152 s. ISBN ISBN 80-86299-52-X. 
[2] - SVOBODA, Michal. Metody efektivního učení z pohledu psychologie učení. [cit. 2011-11-11]. Dostupný z WWW: [http://www.zcu.cz/fpe/about/celozivotni_vzdelavani...].  
[3] - BUZAN, Tony. Myšlenkové mapy. 1. vydání. Brno : Computer Press, 2011. 216 s. ISBN 978-80-251-2910-4. 
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 11. 11. 2011
Zobrazeno: 7263krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 2.6667

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ČERNÁ, Monika. Podněty k výuce efektivního učení. Metodický portál: Články [online]. 11. 11. 2011, [cit. 2019-07-21]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13447/PODNETY-K-VYUCE-EFEKTIVNIHO-UCENI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 11. 11. 2011 10:24
S velkým očekáváním jsem si přečetla váš článek. Obávám se však, že ne se všemi tvrzeními mohu souhlasit. Filozofie kurikulární reformy vybízí právě ke změně přístupu k edukačnímu procesu od transmisivního přístupu ke konstruktivistickému. Samozřejmě - jedna věc je představa, další realita... Poněkud mě zarazilo uvádění Flashcards jako jednoho ze způsobu inovativního pojetí učení v kontextu rozvoje kreativního myšlení. Dovolím si hodnotit, že i tato metoda (nijak nová) je určitou formou drilu. Považujte tyto moje připomínky spíše jako podněty k zamyšlení, zda při přípravě odborného článku nejsme, ve snaze apelovat na aktuálnost tématu, až příliš negativně kritičtí.
1.Autor: Ivan RyantVloženo: 15. 11. 2011 23:16

No dobrý, stojí to za pár poznámek:

Protékání informací: tím, že protékají, mění myšlení žáka - člověk pak myslí jinak, i když zapomene, co se učil. A o to jde (vzdělání je to, co zbude, když zapomeneme, co nás učili ve škole). Problém je v tom, že učit se na test a pak zapomenout, je strašně neefektivní. Já bych dával přednost zážitkům: jsou autentické a taky člověka poznamenají na zbytek života.

Práce s chybami: chyby v učebnici, chyby učitele - vždycky se nějaké najdou.

Pokládání otázek: obvykle se mi podaří většinu látky od základu vyvrátit (Lenin nestudoval jinak). Jak mám potom internalizovat? Vždycky se naučím něco jiného, než bylo záměrem učitelů. Mně to nevadí, ale zkoušky se takhle skládat bohužel nedají. Když mi tohle předvede někdo z mých studentů, tak ho nezkouším, nýbrž pochválím a diskutuji s ním (nevadí, že spolu nesouhlasíme, jenom názor musí být názor a nesmí být tak hloupý, aby se nedal hájit - pak je to v pořádku).

Doplňování energie: ne nadarmo se studnetská pečeť jmenuje studnetská... já dávám přednost lacinější čokoládě na vaření, kteoru zapíjím myslivcem v množství, které stimuluje. Naštěstí to dělám spíš výjimečně (a teď jsem zrovna čistej).

Už zase ty myšlenkové mapy: kdy už si konečně někdo přečte taky třeba "Ontological Foundations for Structural Conceptual Models" od Guizzardiho nebo něco jiného pořádného? Opakuji, že myšlenková mapa má vyjadřovací schopnost odrážkového seznamu...

Do hloubky - tak to jsem pro!

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.