Empatie neboli vcítění je velmi významná sociální dovednost a děti by k ní měly být vedeny již v předškolním věku. Na vyšších stupních škol se někteří pedagogové soustředí spíše na sumu poznatků, vědomostí a na výkonnost. Mnohdy jim pak uniká předávání sociálních dovedností žákům.
Ověřila jsem si, že při záměrném rozvíjení této důležité vlastnosti dochází u dětí k pokroku. Pokud se u dětí empatie rozvíjí různými činnostmi, po určité době lze vidět rozdíl v chování dětí. V mateřské škole tak mohou být vytvořeny základy, o které se může člověk opírat po celý život.
Proto zde předkládám učitelkám mateřských škol metodiku, s jejíž pomocí jsem zjišťovala, zda jsou děti v předškolním věku empatické a zda dochází k rozvoji empatie. Každá učitelka může pomocí pohádky a hry v roli zjistit, jak jsou na tom se vcítěním děti v její třídě. V projektu nabízím ukázku dvou tematických bloků zaměřených přímo na rozvoj vcítění a prosociálního chování a další náměty na činnosti, jež pracují s emocemi u dětí předškolního věku.
Učitelka by se měla snažit u dětí podpořit vnímání vlastního těla a smyslové vnímání, protože jenom tak dokážou následně vnímat i pocity. Důležitou strategií je také rozvoj schopnosti vyjadřování a naslouchání (pomoci nám mohou komunitní nebo diskusní kruhy). Další strategie spočívá ve vyjadřování pocitů a rozšiřování emočního slovníku. Neméně důležitá je efektivní komunikace.
Nezastupitelnou roli hraje empatická učitelka MŠ. Učitelka se dokáže vcítit do pocitů, přání a potřeb druhého. Být empatická neznamená přijímat problémy nebo přání druhých za své, ale porozumět jim, být k nim vstřícná a ochotná pomoci.
Využíváme prosociální hry, přirozené situace, které vzniknou během dne v mateřské škole. Učitelka pojmenovává situace s cílem vzbudit u dítěte soucit a následnou empatickou reakci.
Při uklízení děti zapomenou na zemi panenku. Paní učitelka je na to upozorní: „Děti, podívejte se, támhle v koutku pláče panenka. Je smutná, že ji nikdo nevrátil na její místo.“ Nebo se může zeptat: „Děti, v koutku pláče panenka, víte, proč je smutná?“ atd.
Umělé situace většinou vycházejí z příběhů, které dětem vyprávíme a které si zkoušíme zahrát a prožít.
Při všech těchto strategiích musíme mít na paměti jednu základní podmínku: naplnění základních potřeb. Aby děti byly schopny soustředit se na ostatní činnosti, jejich potřeby musí být naplněny (podle Maslowovy pyramidy potřeb).
Chceme-li zjistit, jestli předškolní děti přirozeně projevují vcítění nebo prosociální chování, můžeme použít pohádku O ovečce.
Projekt můžeme realizovat na začátku školního roku. Po nějaké době, kdy budeme u dětí cíleně rozvíjet empatii, můžeme projekt zopakovat a sledovat, zda došlo ke zlepšení. Ideální doba na opakování je jaro. (Pokud by zlepšení nebylo zřetelné, můžeme se do konce školního roku na téma vciťování znovu zaměřit.)
Sedíme všichni v kroužku a učitelka vypráví pohádku O ovečce:
Povím vám pohádku o ovečce. Jeden pastýř měl stádo oveček. Všechny byly krásně kudrnaté a bělostné jako sníh. Jen jedna byla černá. Když šly ovečky na pastvu, ta černá byla poslední, protože ji ostatní před sebe nepustily. Když se všechny ovečky ve stádu pásly na čerstvé trávě, černá ovečka byla stranou. A když si ovečky povídaly „bé, bé, bé“, s černou si nikdo povídat nechtěl. Tak byla černá ovečka smutná, protože neměla žádné kamarády, kteří by jí pomohli nebo s ní byli.
Každý večer po setmění, když vyšla na nebi první hvězdička, hnal pastýř ovečky spát do salaše. Tam se semkly dohromady a natěsnaly se k sobě, aby jim nebyla zima. Jen černou ovečku nikdo nehřál. Celá se zimou roztřásla a nemohla usnout…
Děti, teď se proměním v tu černou ovečku. Postupně za vámi přijdu a každý z vás mi může něco říci, pošeptat do ouška.
Pak si učitelka nasadí čepici s ušima, čímž se promění v ovečku. Chodí po kroužku ke každému dítěti zvlášť a děti šeptají, zda by ovečce chtěly pomoci, nebo ne. Pokud ano, mohou říci, jak by to udělaly.
Situace je pro děti obtížná, protože černá ovečka je zde vykreslena jako záporná postava, děti se s ní často vůbec nechtějí bavit. Na jiné to ale silně zapůsobí a vymýšlejí, jak by jí mohly pomoci. Sledovat můžeme reakce: ano (dítě chce ovečce pomoci – ptáme se jak), nevím (dítě mlčí), ne (nechce pomoci).
Je dobré si reakce konkrétních dětí zapisovat na malý papírek a celé zkoumání si vyhodnotit.
... pokračování příspěvku naleznete v příloze ke stažení.
Materiál byl zdarma poskytnut nakladatelstvím Dr. Josefa Raabe, s.r.o. z publikace Raadce předškolního vzdělávání pro celý rok.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
