Projekty pro kreativní hudební vyučování sdružené pod názvem Projects in Sound byly uveřejněny ve Velké Británii v polovině 70. let minulého století a volně navazují na publikaci Experimental Music in Schools téhož autora. Tu Brian Dennis formoval jako lektor oboru „současná hudební výchova“ na St. Mark and St. Jonh's College Chelsea. Projects in Sound vytvářel již jako lektor skladby a soudobé hudby na Royal Holloway College University of London. Ke vzniku tohoto metodického materiálu, který se počátkem devadesátých let dočkal i španělské mutace pro latinskoamerickou oblast, ze značné části přispělo i několik tehdejších britských skladatelů jako Howard Skempton, Hugh Shrapnel či John White. Sám autor také přiznává vliv, který na něj při koncepci učinil R. Murray Schafer, a to především svou prací When Words Sing, přičemž mnoho podnětů rovněž vytěžil z úzké spolupráce s Johnem Hosierem na podobně zaměřené relaci stanice BBC.
Metodika Briana Dennise Projects in Sound je podle autorova určení zaměřena na věkovou skupinu žáků mladšího školního věku. Významným specifikem této práce je možnost jejího využití i skupinou pedagogů, kteří nejsou hudební specialisté. Tato přednost je zabezpečena především grafickým a symbolickým způsobem ztvárnění většiny ze dvanácti projektových partitur, které jsou zde obsaženy; pouze některé z nich vyžadují jisté elementární znalosti tradičního způsobu notace. Komplikovanost jednotlivých partitur je gradována vzestupně – od nejjednodušších až po středně složité. Přestože je uživateli této metodiky na první pohled předkládán soubor skladeb doplněný slovními pokyny, interpretovat hudbu vytvořenou a zapsanou někým jiným není prvotním cílem publikace. Hlavní důraz je kladen na kreativitu žáků tvořících své vlastní hudební experimenty a konečně komponujících své vlastní skladby, a to buď individuálně, nebo ve skupinách.[1] K tomuto účelu se autor rozhodl dosáhnout co nejširší rozmanitosti charakteru a náplně jednotlivých oddílů, a proto tato podoba hudebně kreativní výuky využívá formu projektu, která s tímto záměrem lépe vyhovuje experimentálnímu způsobu školní práce.
Sám Dennis se domnívá, že v době a prostředí vzniku tohoto materiálu problém integrace experimentální tvorby s provozováním více konvenční hudby mizí.[2] Obohacení čistě hudebních aktivit o prvky poezie, pohybu a výtvarných činností autor nejenže připouští, ale je ochoten v těchto mezipředmětových přesazích zajít i mnohem dál, např. až k přírodopisu, zeměpisu apod. U každého z projektů se Dennis snaží zachovávat jednotnou strukturu, co se týče jejich slovních uvedení; počáteční fází jsou zde pokusné činnosti, které autor v této etapě zamýšlí jako poslech či uvědomělou představu rozličných zvukových barev. I v tomto raném stadiu však doporučuje takto vzniklé představy zaznamenat, a to jakýmkoli možným způsobem, který se nejsnáze nabízí. Jak Dennis například vybízí v projektu Jeskyně, kdy žáci zavřou své oči a představují si sami sebe uvnitř jeskyně: Jaké zvuky děti očekávají, že naleznou? Jak budou tyto zvuky samotnou jeskyní proměněny? Bude tam nějaká ozvěna? Budou se zvuky kapající vody, pohyb nebo lidský šepot zdát hlasitější? Budou se zdát nějakým způsobem neobvyklé? Podle autora by se žákům mohlo líbit vyjmenovat jakékoli zvuky, které si představí, a to buď slovně na požádání, nebo zápisem na papír.[3] V daném momentě může jít například o tvarově symbolickou notaci či jakékoli jiné grafické znázornění.
Dalším stupněm je již experimentování se zvuky, které má zpočátku probíhat na základě imitací zvuků okolí. V tomtéž projektu je například podobná činnost iniciována takovýmito pokyny: Představujte si skutečné zvuky, jako například kapky vody padající do kaluží anebo krápník, na nějž je poklepáno paličkou, a doprovoďte je vizuálními elementy transformovanými do jejich znějící podoby: neobvyklé kamenné útvary, světélkující tvary a podobně. Všechny tyto prvky mohou být vystaveny efektu ozvěny pravděpodobně spojenému s pocitem vlhkosti; tato ozvěna ovšem nemusí být vždy snadno zachytitelná. Pokuste se zaznamenat nějaký příklad ozvěny vyvolané pouze rychle doznívajícím zvukem. Ozvěny se mohou vzájemně velice lišit a jejich škála může sahat od jednoduché duté rezonance až po řadu opakujících se zvuků zanikajících v rychlém sledu, z nichž každý zní velice jasně.[4]
I později může následovat experimentování s tvary, a to vždy ve smyslu nalézání toho nejvhodnějšího znázornění zvoleného zvukového materiálu i v jeho detailních nuancích. Například v projektu Déšť autor přiznává, že tečka je nejzřetelnější způsob znázornění dešťové kapky, přestože může být vhodné opatřit ji jakýmsi svislým chvostem. Na obrázcích či kresbách je pak déšť často – zvláště pokud je vydatný – znázorňován bohatými šikmými černými čarami. K tomu však připomíná, abychom nezapomínali obměňovat hustotu a tloušťku jednotlivých teček nebo čar.[5] V projektu Vítr Dennis v zájmu věrné ilustrace tohoto přírodního elementu připouští, že chvějící se vodorovné čáry mohou být tím nejsrozumitelnějším zobrazením, avšak musí být doplněny i dalšími symboly pro svištění, kvílení apod.[6]
Po této víceméně přípravné fázi nastupuje samotná práce s projektovými skladbami. Přestože jde o již zkomponované kusy, jejich způsob ztvárnění nabízí mnoho příležitostí pro kreativní vyjádření a dotváření. Jejich další funkcí je úloha referenční a inspirační, kdy jedna vyhotovená kompozice může sloužit jako vzor mnoha dalším podobným pokusům. Co se týče jejich interpretace, skladby jsou až na výjimky koncipovány pro zapojení celé třídy, ale umožněno je i jejich provozování v menších seskupeních. Dennis se z pozice jednoho z tvůrců zmiňuje o jejich estetické stránce a prvotnímu poslání; tvrdí, že tyto skladby napsané různými experimentálními skladateli odrážejí mnohé z myšlenkově podnětných vlastností nové hudby, stejně jako snahu zkoumat nové představy o umění a lidském prostředí. Především však projevují touhu prosadit novou hudbu v širším kontextu a podat žákům náhled na to, jak v současnosti funguje skladatelova imaginace.[7]
Kolektivní provádění hudby je tu míněno jako činnost žáků, při níž společně nebo individuálně ztvárňují vlastní představy vzniklé z podnětu dané skladby a tématu projektu vůbec. Při tom by se měli vždy vyhnout především pouhému imitování zde uvedené předlohy, mohou však čerpat z veškerého svého dříve vytvořeného materiálu. U skupinového způsobu práce autor zdůrazňuje především demokratický proces, přičemž i společně vyhotovené skladby by podle Dennise měly odrážet jistou nezávislost myšlení.[8] Fáze kolektivní projektové činnosti má později vyústit do individuálního komponování zúčastněných žáků, které pak může nabývat mnoha rozličných podob. Při realizaci takovéhoto úkolu v prostředí školní třídy pedagog zpravidla dospívá k mnoha organizačním obtížím, na něž autor rovněž poukazuje. Upozorňuje však, že žádný mladý skladatel by neměl být odmítnut v případě, že jeho požadavky nejsou jednoznačně neproveditelné.[9]
Dennis také zdůrazňuje značnou důležitost diskuze a tento prvek by podle něj měl být zahrnut prakticky vždy. Ve většině projektů se rovněž objevují podněty pro další činnosti, přestože se o nich autor v jejich úvodní charakteristice blíže nezmiňuje; například u projektu Moře lze podle Dennise tuto etapu pojmout jako příležitost k vycházce k moři. Všechny zde uplatňované zvuky pak budou přirozeným způsobem zprostředkovány takříkajíc z první ruky. Každý žák tak může provádět experimenty spočívající ne pouze ve reprodukci, tedy znázornění daných znějících prvků a obrazů, ale také v hledání zvuků a tvarů, které jsou zakomponovány v konkrétním reálném prostředí. Pokud je to možné, radí Dennis, zorganizujte koncert přímo na pobřeží za vzájemného sloučení přirozených zvuků s přírodní hudbou.[10]
Po experimentálních aktivitách mohou v kratším časovém prostoru probíhat činnosti, které s projektem nějakým způsobem souvisejí. Zde Dennis uvádí například písně, nahrávky k poslechu, obrázky, básně, či výklad a opakování všeobecných znalostí. Písně mohou být jak tradiční, tak i umělé a pravděpodobně je bude každý pedagog vybírat podle svého vlastního uvážení; v případě lidového materiálu i podle příslušného národního prostředí. Tato poslední kategorie by měla přinášet některé související poznatky faktografického charakteru, a to především starším zúčastněným žákům. Související činnosti se nemusí vždy striktně držet kontextu a způsobu prováděných projektů. Experimentální aspekty totiž nemají být podle Dennise nutně udržovány velmi dlouho na vysokém stupni tvůrčí intenzity a nezbytné je také zapojení principu kontrastu. Mnoho forem tvůrčího pohybu, dramatu a psaní představuje silnou paralelu experimentální hudební náplni.[11] Navíc, jak autor dále uvádí, tvůrčí práce přináší více něž jen soubor zábavných vyučovacích aktivit; je to také průzkum tvůrčího procesu, který vede k novému druhu chápání, a to ne pouze hudebního světa, ale i přírody, našeho bezprostředního okolí a podobně. To snad může podle Dennisova názoru konečně vést k integraci mladého publika s nejpromyšlenější hudbou naší doby, jakožto protikladu k hudbě nejkomerčnější, a podnítí v nich aktivní tvůrčí postoj k ní.[12]
Co se týče samotných konkrétních aktivit, nastíněná struktura není zcela jednotná pro všechny zde obsažené projekty a spíše se přizpůsobuje zvláštnímu individuálnímu charakteru každého samostatného oddílu. Jejich časové rozvržení sahá od několika vyučovacích hodin po celé školní čtvrtletí, avšak záleží spíše na pedagogovi, jak dokáže s vybraným tématem naložit a využít jeho dostupné možnosti a daný potenciál. Například v již zmíněném projektu Jeskyně vypadá obdoba části zápisu stejnojmenné skladby[13], jejímž autorem je Howard Skempton, takto:
1. část skladby Jeskyně |
Autor © Petr Drkula |
Tento na první pohled neobvyklý způsob notace je zde vysvětlen výčtem jeho čtyř základních notačních symbolů:
2. Jednoduchý bod představuje stejně jako v dřívějším Dennisově metodickém textu krátký zvuk. |
Autor © Petr Drkula |
3. Podobně je tomu u symbolu, který opět označuje zvukové tremolo. |
Autor © Petr Drkula |
4. Tento nový symbol představuje jakési pomyslné louže, které se v jeskyních vyskytují a které jsou zvukově reprezentovány tichým úderem na činel. |
Autor © Petr Drkula |
5. Poslední symbol již představuje samotnou jeskyni a v uvedené skladbě ohlašuje okamžik ticha. |
Autor © Petr Drkula |
Akustický průzkum imaginárních jeskyní pak probíhá plynulým pohybem po partituře v libovolném tempu a ve směru vyznačené cesty. Délka pobytu v jednotlivých jeskyních je také neurčitá a tedy volitelná, vlastní chůze po cestě je signalizována tichými údery vytvářenými pomocí ozvučných dřívek. Hlavní důraz je však v tomto „speleologickém“ projektu kladen na žákovu vlastní představu jeskynního prostředí.
Další příhodnou ukázkou může být obdoba fragmentu ze skladby Pole[14], která je součástí jmenovaného projektu Vítr a jejímiž autory jsou Howard Skempton a Brian Dennis. Skladba sestává z deseti úseků, přičemž každý z nich trvá patnáct sekund, hráči se při „čtení“ této partitury orientují směrem zleva doprava a shora dolů. Trvání jednotlivých úseků je odměřováno buď velkými viditelnými hodinami, nebo je předem určeno dirigentem. V každé sekci pak hrají pouze ty nástroje, které jsou v ní uvedeny.
6. fragment skladby Pole |
Autor © Petr Drkula |
První tři symboly prvního úseku po řadě označují hru na větrnou harfu, rolničky a řehtačku. Třetí symbol druhého úseku označuje použití maracasů a konečně druhý symbol třetího a čtvrtého úseku označuje klouzavé hvízdání (ústy). Ke všem těmto zvukům, které mají schopnost nějakým způsobem evokovat vítr, je však potřeba zvolit příhodný hudební obsah, který je již libovolný, avšak hraný pravděpodobně s nízkou úrovní hlasitosti. Tvůrčí vklad hráčů v tomto případě spočívá ve vhodně zvoleném zvukovém materiálu, který bude při interpretaci skladby užit.
Podobně může povahu Dennisovy metodiky ilustrovat parafráze části skladby Vlna[15] zmíněného projektu Moře, jejímiž tvůrci jsou Dennis a Oliver Bevan. Jak již napovídá název, jde v ní o zvukové ztvárnění či spodobnění charakteru a dynamiky mořského živlu, přičemž se jedná o kolektivní kus pro pět různých nástrojových skupin.
7. část skladby Vlna |
Autor © Petr Drkula |
Tyto jednotlivé skupiny reprezentují typické prvky mořské scenérie, jako samotné vlny (tlustá přerušovaná křivka), šumění vln (drobné prázdné čtverečky), plovoucí plži (plné trojúhelníčky), bubliny (plná kolečka), písek či oblázky (spojité tečkované plochy). K tomu je uzpůsobeno i nástrojové obsazení, které však není vymezeno s přesným určením. Mohou se zde uplatnit zvonkohry, rolničky, činely, gongy, triangly, xylofony, maracasy, ale i nástroje zhotovené speciálně pro tyto účely, jako plastikové nádoby, plechovky od nápojů apod. Samotná hra pak stejně jako u většiny ostatních skladeb nespočívá v precizní interpretaci, ale v přibližných konturách prováděné partitury. Vodorovná osa jejího zápisu obsahuje také číselné údaje představující časový plán, který však rovněž není zcela závazný, a závisí tedy na dirigentu, který řídí jen nejpodstatnější změny v průběhu celé kompozice.
Svoboda a volnost práce v rámci jednotlivých projektů pak představuje onen zásadní kreativní prvek, který si žádá v každé obsažené aktivitě invenční vklad všech účastníků. Komplexnost podání takto koncipovaného „návodu“ k hudebně tvůrčí práci pak přináší onen hluboký ponor do jednotlivých tematických oblastí, které i Dennisův text představuje.
[1] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, úvodní nečíslované stránky.
[2] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, úvodní nečíslované stránky.
[3] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 10.
[4] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 10.
[5] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 1.
[6] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 15.
[7] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, úvodní nečíslované stránky.
[8] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, úvodní nečíslované stránky.
[9] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, úvodní nečíslované stránky.
[10] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 34.
[11] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, úvodní nečíslované stránky.
[12] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, úvodní nečíslované stránky.
[13] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 11.
[14] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 15.
[15] Dennis, B.: Projects in Sound. London: Universal Edition, 1975, s. 33.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.